Razítko po pár dnech úspěšně dorazilo a já jsem si ho konečně asi po dvou týdnech byla vyzvednout na poštu. Povedlo se moc pěkně, tak se vám pochlubím alespoň s návrhem ^^
Kdo mě zná, tak ho návrh ani moc neudiví ^___^
5. října 2009
Razítko na GC
Kešky hledám už nějakou tu dobu. A zatím mě to ještě nepřešlo. Tak jsem si říkala, že si nechám vyrobit nějaké pěkné razítko.
Razítko po pár dnech úspěšně dorazilo a já jsem si ho konečně asi po dvou týdnech byla vyzvednout na poštu. Povedlo se moc pěkně, tak se vám pochlubím alespoň s návrhem ^^
Kdo mě zná, tak ho návrh ani moc neudiví ^___^
Razítko po pár dnech úspěšně dorazilo a já jsem si ho konečně asi po dvou týdnech byla vyzvednout na poštu. Povedlo se moc pěkně, tak se vám pochlubím alespoň s návrhem ^^
Kdo mě zná, tak ho návrh ani moc neudiví ^___^
1. září 2009
Koho mi to připomíná?
Dfox mi poslal takový pěkný názorný obrázek, jak to u některých z nás chodí, co se produktivity týče ^^
27. srpna 2009
Mitsuki a (asi fakt) legendární Styx
Když jsem se poprvé dozvěděla o téhle kešce, říkala jsem si, že by pro mě měla být něčím speciální. No a když se naskytla příležitost odlovit si ji na vlastní narozeniny, tak jsem věděla, že do toho musím jít :) Takže jsem navedla Nikeše, ten s sebou přivedl Glutexa a já jsem navedla Trina.
Pár dní před tím jsem sháněla prkýnko na kolečkách, které bylo doporučené mít v inventáři při odlovu. Jako dobrý nápad mi přišlo napsat tuto žádost do statusu na Facebooku. Jedinou odpovědí mi bylo "copak? Chystáš se na Styx?". To jsem pochopila, že tohle bude asi mezi kešery vážně legenda. Nikeš na tom byl podobně, jak jsem koukala :)
Sešli jsme se před vstupem do podzemí něco málo po desáté. Nikeš a Glut už tam čekali připravení a převlečení. Já jsem se převlíkla až přímo na místě, čímž jsem asi připravila zajímavou podívanou všem nevědoucím spoluobčanům, co se kolem zrovna potulovali.
Po zkontrolování vybavení jsme zjistili, že máme jedno prkýnko, dvě baterky, dvoje pracovní rukavice, nula holínek a nula náhradních baterek. Jo a ještě asi 5 telefonů, jeden Android, jeden Asus EEE a foťák bez karty (a vlastní interní paměti). Docela chudý inventář, ale cesta vypadala suše, tak jsme si řekli, že to dáme.
Cesta probíhala ve veselé náladě. První šel Nikeš s čelovkou, za ním já bez osvětlení, za mnou Trin s baterkou a průvod uzavíral Glutexo. Trochu nám zatrnulo, když jsme došli k římse. Mně osobně se nepříjemně sevřel žaludek a myslím, že jsem musela i zblednout. Asi tak vteřinu jsem uvažovala, že to vzdám. Pak jsem si ale vzpomněla, že tam a konci čeká kouzelná krabička, tak jsem rádoby statečně vykročila na tu uzoučkou římsu zády přitisknutá ke zdi. Řeknu vám, že bez baterky nic moc.
Dále pochod pokračoval tak, že Nikeš ušel pár metrů, pak otočil hlavu a svítil mi, já jsem popošla k němu a zase jsem čekala, až on poodejde a posvítí mi.
Tímto stylem jsme došli až k odbočce, kde jsme byli mile překvapení tou hromadou prkýnek na půjčení. Po chvilce uvažování si Trin nechal u odbočky batoh. Pověsil si ho na jeden z hřebíků nad vstup.
No a potom začala ta pravá zábava. Já jsem poměrně rychle vychytala správný styl. Mám výhodu, že jsem drobná a malá, takže jsem se tam necítila ani moc stísněně. Za to ten smrad byl celkem nepříjemný. Občas ty otvory vedoucí ze stropu vypadaly, jako že vedou přímo z něčího záchodu ><
Cestou tam jsme odpočívali asi dvakrát, vždy u výlezu. Kešku jsme našli v pohodě, nesnaží se moc skrývat :) Nikeš si zabavil pohlednicový travel bug. Na cestě zpátky jsme se všichni těšili na čerstvý a nesmradlavý vzduch. To už jsme odpočívali vícekrát.
U výlezu jsme posbírali svoje věci a dali jsme se dál podél Styxu. Po pár metrech ale skončilo suché místo u kraje a my jsme si říkali, jestli jít dál vodou - bylo jí jen pár centimetrů, ale my jsme všichni měli tenisky nebo sandály - nebo se vrátit zpět.
Nikeš se nakonec obětoval a šel se mrknout, jak daleko je výlez na povrch. Byl opravdu jen pár metrů. Tak jsme teda uznali, že vracet se nemá smysl, a že holt budeme mít trochu mokro v botách. Trin mě vzal dobrovolně na ramena, takže jsem se ani nezmáčela.
Když jsme vylezli nahoru a rozhlédli se, kde že to vlastně jsme, tak jsme si všimli, že na opačné straně silnice parkuje sanitka a saniťák na nás kouká. Hned na to na nás křiknul, jestli jsme tu kešku našli :D Tak jsme mu odpověděli, že jo a on odjel. Ale výtlem jsme z toho měli slušný všichni. V podzemí jsme strávili dohromady asi hodinu.
Nakonec jsme ještě vtipkovali, že bychom si teď mohli jít sednout třeba do KFC, nebo do nějaké hospody :D Kluci ale byli slabí, tak se rozhodlo, že ze sebe půjdeme k Glutexovi udělat zase lidi.a pak že zajdeme ke Kristiánovi na Vltavské. Výborným obědem u Kristiána a odlovením jedne tradicionálky poblíž taky skončila naše dnešní výprava.
Každopádně po dnešku mi může někdo něco říct o chození kanálama :D Už mám připravenou ultimátní odpověď ;)
Já tímto děkuju všem zúčastněným a autorovi kešky za skvělý narozeninový zážitek :)
Pár dní před tím jsem sháněla prkýnko na kolečkách, které bylo doporučené mít v inventáři při odlovu. Jako dobrý nápad mi přišlo napsat tuto žádost do statusu na Facebooku. Jedinou odpovědí mi bylo "copak? Chystáš se na Styx?". To jsem pochopila, že tohle bude asi mezi kešery vážně legenda. Nikeš na tom byl podobně, jak jsem koukala :)
Sešli jsme se před vstupem do podzemí něco málo po desáté. Nikeš a Glut už tam čekali připravení a převlečení. Já jsem se převlíkla až přímo na místě, čímž jsem asi připravila zajímavou podívanou všem nevědoucím spoluobčanům, co se kolem zrovna potulovali.
Po zkontrolování vybavení jsme zjistili, že máme jedno prkýnko, dvě baterky, dvoje pracovní rukavice, nula holínek a nula náhradních baterek. Jo a ještě asi 5 telefonů, jeden Android, jeden Asus EEE a foťák bez karty (a vlastní interní paměti). Docela chudý inventář, ale cesta vypadala suše, tak jsme si řekli, že to dáme.
Cesta probíhala ve veselé náladě. První šel Nikeš s čelovkou, za ním já bez osvětlení, za mnou Trin s baterkou a průvod uzavíral Glutexo. Trochu nám zatrnulo, když jsme došli k římse. Mně osobně se nepříjemně sevřel žaludek a myslím, že jsem musela i zblednout. Asi tak vteřinu jsem uvažovala, že to vzdám. Pak jsem si ale vzpomněla, že tam a konci čeká kouzelná krabička, tak jsem rádoby statečně vykročila na tu uzoučkou římsu zády přitisknutá ke zdi. Řeknu vám, že bez baterky nic moc.
Dále pochod pokračoval tak, že Nikeš ušel pár metrů, pak otočil hlavu a svítil mi, já jsem popošla k němu a zase jsem čekala, až on poodejde a posvítí mi.
Tímto stylem jsme došli až k odbočce, kde jsme byli mile překvapení tou hromadou prkýnek na půjčení. Po chvilce uvažování si Trin nechal u odbočky batoh. Pověsil si ho na jeden z hřebíků nad vstup.
No a potom začala ta pravá zábava. Já jsem poměrně rychle vychytala správný styl. Mám výhodu, že jsem drobná a malá, takže jsem se tam necítila ani moc stísněně. Za to ten smrad byl celkem nepříjemný. Občas ty otvory vedoucí ze stropu vypadaly, jako že vedou přímo z něčího záchodu ><
Cestou tam jsme odpočívali asi dvakrát, vždy u výlezu. Kešku jsme našli v pohodě, nesnaží se moc skrývat :) Nikeš si zabavil pohlednicový travel bug. Na cestě zpátky jsme se všichni těšili na čerstvý a nesmradlavý vzduch. To už jsme odpočívali vícekrát.
U výlezu jsme posbírali svoje věci a dali jsme se dál podél Styxu. Po pár metrech ale skončilo suché místo u kraje a my jsme si říkali, jestli jít dál vodou - bylo jí jen pár centimetrů, ale my jsme všichni měli tenisky nebo sandály - nebo se vrátit zpět.
Nikeš se nakonec obětoval a šel se mrknout, jak daleko je výlez na povrch. Byl opravdu jen pár metrů. Tak jsme teda uznali, že vracet se nemá smysl, a že holt budeme mít trochu mokro v botách. Trin mě vzal dobrovolně na ramena, takže jsem se ani nezmáčela.
Když jsme vylezli nahoru a rozhlédli se, kde že to vlastně jsme, tak jsme si všimli, že na opačné straně silnice parkuje sanitka a saniťák na nás kouká. Hned na to na nás křiknul, jestli jsme tu kešku našli :D Tak jsme mu odpověděli, že jo a on odjel. Ale výtlem jsme z toho měli slušný všichni. V podzemí jsme strávili dohromady asi hodinu.
Nakonec jsme ještě vtipkovali, že bychom si teď mohli jít sednout třeba do KFC, nebo do nějaké hospody :D Kluci ale byli slabí, tak se rozhodlo, že ze sebe půjdeme k Glutexovi udělat zase lidi.a pak že zajdeme ke Kristiánovi na Vltavské. Výborným obědem u Kristiána a odlovením jedne tradicionálky poblíž taky skončila naše dnešní výprava.
Každopádně po dnešku mi může někdo něco říct o chození kanálama :D Už mám připravenou ultimátní odpověď ;)
Já tímto děkuju všem zúčastněným a autorovi kešky za skvělý narozeninový zážitek :)
15. srpna 2009
Dávno zapomenutá věc
Nedávno jsem si vzpomněla na jeden strip trochu staršího data, který ale kupodivu nemůžu stále vyhnat z hlavy. Třeba pomůže to, že se s vámi o něj podělím.
14. srpna 2009
ADVÍK 2009 - čtvrtek
Ráno jsme museli vstávat brzo, v té třídě se totiž mělo hrát Guitar Hero a další podivnosti na PS2 a Wii.V ostatních místnostech se hrálo PIU a ITG QUAD. Poslední jmenované bylo nejvíc obsazené.
Já jsem se dopoledne poflakovala kolem PIU, tvořila jsem nějaké dokumenty, postarala se s Richim o jejich rozlepení po škole a vůbec jsem byla strašně užitečná ;)
Co se týče hudebních her, tak čtvrtek byl relativně klidný. Na programu bylo pouze volné skákání, žádný turnaj ani soutěž.
Kolem šesté konečně dorazil Trin a jal se vymýšlet kroky do Feet of Fame. Krátce po šesté taky dorazil Aladin, můj dlouholetý kamarád. Ačkoli je anime pozitivní, na žádném sraze fanoušků zatím nebyl. No a k jeho smůle jsem si někdy v zimě vzala do hlavy, že ho alespoň na chvíli někam dostanu. Jak vidno, podařilo se mi to ^^ Nejdřív jsem plánovala, že mu ukážu celý con a trochu ho provedu, ale zjistila jsem, že vlastně vůbec nevím, kde co je. Tak jsem mu ukázala přeplněnou tělocvičnu, bufet, pár dalších místností a skončili jsme u hudebních her.
Aladin má doma softpad, takže jsem mu chtěla zprostředkovat i jinou zkušenost. Na ITG QUAD jsem ho dostala snadno, u PIU se trochu bránil. Ale se Seri jsme silná dvojka a přesvědčily jsme ho, že je to fakt super. Po pár písničkách nám dal zapravdu ^^ Během večera se k nám připojili i ostatní členové manga-fan včetně Geonta a jeho slečny, Lusi a Jarníka. Geont si taky skočil, což nás všechny překvapilo.
Aladin zůstal jen pár hodin, potřeboval stihnout poslední slušný vlak. Zbytek večera jsem strávila hraním Soul calibur, skákáním PIU a obtěžováním Trina při psaní kroků.
ADVÍK 2009 - středa, den nultý
ADVÍK je původně víkendové setkání fanoušků japonského komiksu, animovaného filmu a japonské kultury vůbec. Tento rok se konal již čtvrtý ročník a akce trvá od čtvrtku do neděle.Už na loňském ADVÍKu jsem se rozhodla, že ten letošní pro mě bude jiný. Kupodivu tohle bylo jedno z těch předsevzetí, které jsem dokázala splnit. Letos jsem se totiž účastnila jako jeden z organizátorů.
Poprvé byli orgové rozdělení podle zodpovědnosti do tří skupin. Nejvýš byli čtyři oranžoví, pod nimi červení, to byli vedoucí jednotlivých linií a v neposlední řadě modří, kterých bylo nejvíc a určitě zastali nejvíc práce :)
Pro ně všechny začal ADVÍK už ve středu, kdy bylo v plánu převzít a připravit školu na čtvrteční davy.
Středa
Já osobně jsem dorazila na místo až někdy po druhé odpolední, kdy byly práce v plném proudu. Jako první jsem se dozvěděla, že se po mně sháněl Alasák, můj červený org. Bylo totiž potřeba dovézt pady a já jsem byla jediná, kdo měl kliče. Muhehe.
Přechodně jsem si uložila věci v tělocvičně a šla jsem se rozhlédnout po škole a zabavit se nějakou prací. Jako na potvoru jsem nenarazila na nikoho, kdo by mou pomoc potřeboval >< Za to jsem docela rychle narazila na DDR místnost. Sice se neskákalo, za to jsem narazila na známé a kolegy organizátory, tak jsem se posadila k nim a zapojila se do hovoru. Nazvala jsem to “čekání na Alasáka”.Prohnala se kolem skupinka lidí z OL, kteří polepovali nábytek čísly místnosti, ze které pochází. Předpokládalo se totiž, že se bude přenášet tam, kde bude zrovna potřeba. A ti chtěli moji pomoc! No nepomáhala jsem dlouho. Dorazil Alasák ze servisu a chtěl, aby se jelo pro pady.
Sice v Praze chvilku něco jako bydlím, ale raději jsem nechala navigaci na Alasákově GPSce. Trefili jsme docela v pohodě, popadli jsme pady, já jsem si vzala nějakou tu nezbytnou techniku a jelo se zpět.
Seri měla dorazit kolem páté. Do té doby jsem chvíli skákala DDR, pomáhala jsem upevnit velký poutač ADVÍKu a pár dalších věcí.
Seri dorazila zrovna v době, kdy jsme v tělocvičně čekali na práci a Trila. Toho jsem se nedočkala, tak jsem šla pro Seri a ukázala jsem jí, kam si má odložit věci. Pak jsme vyrazily hledat nějakou práci. Žádnou jsme nenašly. Zato jsme narazily na Nikoláše a Rajče, kteří se chystali na kešku.
Seritě se v těch lodičkách moc nechtělo, nakonec jsem ji ale ukecala, že to bude sranda. No byla, šlo se do lesa :)
Cestou zpět jsme nakoupili nějaké drobnosti k jídlu, doprovodila jsem Seri na metro a vrátila jsem se do školy.
Na linii se řešil nedostatek techniky, diplomy, přihlášky na turnaje a další věci.
Před spaním jsme se s Richim podívali na půlku dílu Chucka, během kterého jsme usnuli.
14. července 2009
Rock for People - Den první
Druhý (i když vlastně první) den dorazil i Cargas, Aredhelův bratr. Přijel někdy před jednou a měli jsme smělý plán stihnout The Prostitutes. Ti začínali ve dvě.
Ale Cargas si vymyslel, že chce ještě obědvat a pak mi zabavil kytaru a nechtěl mi ji vrátit. Taky mi nechtěl půjčit trsátko! >< Když nás Aredhel konečně zklidnil a povedlo se mu nás vypakovat na bus, byly skoro dvě. A to jsme ještě nevěděli, že budeme další hodinu čekat na autobus. Speciální festivalová linka nám nezastavila, byla už plná a normální MHD jelo pět minut po třetí.
Dorazili jsme na druhou půlku vystoupení Martina Hrůzy. Zděšeně jsem zjistila, kolik písniček tohoto interpreta je mi povědomých, ačkoli jsem to jméno v životě neslyšela. Divné, velice divné.
Po krátkém poflakování a zastávce u langošů jsme se vyloupli u jedné ze dvou hlavních stage. Hráli tam zrovna francouzští rockeří The inspector Cluzo. Velice mile mě překvapili. Hudba měla ten správný náboj a až na přemíru slůvka f*ck byli velmi poslouchatelní.
Na druhé hlavní stage potom začali hrát čeští UDG. Zatím jsem je naživo hrát neslyšela, o to víc mě překvapili. Českou hudbní scénu moc nesleduji. Jak vídím, je to chyba.
Chinaski jsme vynechali. Ne že bychom je neměli rádi, ale přece jen je všichni známe z rádia víc, než by mnohým z nás bylo milé. Místo toho jsme se šli projít, potkali pár známých a vyrazili jsme na Wohnouty. To je skupina, na kterou jsem poprvé na RfP nějak víc zapařila, ačkoli doma bych si je nejspíš nepustila. Každopádně jejich živé vystoupení bylo akční a líbilo se.
Místo Mekyho Žbirky jsme vyrazili opět na průzkum a trochu víc jsme pokecali s Buutchkem (spolubydlící a kamarád z kolejí) a jeho přítelkyní Janou. Mickej se tam myslím taky někde poflakoval.
A pak přišli Hadouken, pro mě jednoznačně nejpříjemnější překvapení celého festivalu. Prapodivná směsice zvuků a zpěvu z Velké Británie mě naprosto uchvátila. Jak jsem slyšela, tak rozhodně nejsem jediná. Je trochu škoda, že jsem asi čtvrt hodiny před koncem odešla. Chtěla jsem se jít podívat na Cocotte Minute, kteří hráli ve stejnou dobu. Měla jsem je moc ráda na střední. Do stanu jsem se ale nenacpala, u vchodů bylo přelidněno. No a než jsem se vrátila, tak milí Hadouken skončili. Tak třeba příště...
Cargas se chtěl jít podívat na Static-X. Ti vystupovali ve stanu, protože chtěli mít klubovou atmosféru. No nebylo to úplně ideální, vůbec jsme se tam nedostali.
Potom přišel jeden z hlavních důvodů, proč jsem na RfP šla - Arctic Monkeys. Jejich vystoupení pro mě byl trochu zklamáním. Asi to bylo ne úplně šťastným výběrem skladeb. Byly buď málo známé nebo moc pomalé.
Po jejich koncertě si nás našla Lusi, která na RfP dorazila s Cynkou a jejím přítelem. Chvíli jsme si popovídali, doprovodila nás na autobus, my jsme se napresovali do patnáctky a jeli jsme spinkat.
Ale Cargas si vymyslel, že chce ještě obědvat a pak mi zabavil kytaru a nechtěl mi ji vrátit. Taky mi nechtěl půjčit trsátko! >< Když nás Aredhel konečně zklidnil a povedlo se mu nás vypakovat na bus, byly skoro dvě. A to jsme ještě nevěděli, že budeme další hodinu čekat na autobus. Speciální festivalová linka nám nezastavila, byla už plná a normální MHD jelo pět minut po třetí.
Dorazili jsme na druhou půlku vystoupení Martina Hrůzy. Zděšeně jsem zjistila, kolik písniček tohoto interpreta je mi povědomých, ačkoli jsem to jméno v životě neslyšela. Divné, velice divné.
Po krátkém poflakování a zastávce u langošů jsme se vyloupli u jedné ze dvou hlavních stage. Hráli tam zrovna francouzští rockeří The inspector Cluzo. Velice mile mě překvapili. Hudba měla ten správný náboj a až na přemíru slůvka f*ck byli velmi poslouchatelní.
Na druhé hlavní stage potom začali hrát čeští UDG. Zatím jsem je naživo hrát neslyšela, o to víc mě překvapili. Českou hudbní scénu moc nesleduji. Jak vídím, je to chyba.
Chinaski jsme vynechali. Ne že bychom je neměli rádi, ale přece jen je všichni známe z rádia víc, než by mnohým z nás bylo milé. Místo toho jsme se šli projít, potkali pár známých a vyrazili jsme na Wohnouty. To je skupina, na kterou jsem poprvé na RfP nějak víc zapařila, ačkoli doma bych si je nejspíš nepustila. Každopádně jejich živé vystoupení bylo akční a líbilo se.
Místo Mekyho Žbirky jsme vyrazili opět na průzkum a trochu víc jsme pokecali s Buutchkem (spolubydlící a kamarád z kolejí) a jeho přítelkyní Janou. Mickej se tam myslím taky někde poflakoval.
A pak přišli Hadouken, pro mě jednoznačně nejpříjemnější překvapení celého festivalu. Prapodivná směsice zvuků a zpěvu z Velké Británie mě naprosto uchvátila. Jak jsem slyšela, tak rozhodně nejsem jediná. Je trochu škoda, že jsem asi čtvrt hodiny před koncem odešla. Chtěla jsem se jít podívat na Cocotte Minute, kteří hráli ve stejnou dobu. Měla jsem je moc ráda na střední. Do stanu jsem se ale nenacpala, u vchodů bylo přelidněno. No a než jsem se vrátila, tak milí Hadouken skončili. Tak třeba příště...
Cargas se chtěl jít podívat na Static-X. Ti vystupovali ve stanu, protože chtěli mít klubovou atmosféru. No nebylo to úplně ideální, vůbec jsme se tam nedostali.
Potom přišel jeden z hlavních důvodů, proč jsem na RfP šla - Arctic Monkeys. Jejich vystoupení pro mě byl trochu zklamáním. Asi to bylo ne úplně šťastným výběrem skladeb. Byly buď málo známé nebo moc pomalé.
Po jejich koncertě si nás našla Lusi, která na RfP dorazila s Cynkou a jejím přítelem. Chvíli jsme si popovídali, doprovodila nás na autobus, my jsme se napresovali do patnáctky a jeli jsme spinkat.
Rock for People - Den nultý
Na něčem, co se podobalo hudebnímu festivalu, jsem byla jednou. Ten zážitek ve mně zanechal dojem, že tyhle akce nejsou nic pro mě a raději je přenechám těm, kteří rádi dostávají spršku (cizím) pivem, mají podivné potěšení v tom, když je někdo v zápalu "tance" povalí na zem nebo jim vyklepe popel z cigarety do vlasů a podobné další festivalové speciality.
Co mě tedy letos přinutilo jít na jeden z našich největších českých festivalů? Přece vysoká koncentrace mých oblíbených skupin a taky nabídka, která nešla odmítnout - skvělá společnost lidí, které mám ráda ^^ No a asi taky zrovna nálada zkusit něco nového.
Nultý den byl věnovaný méně známým českým skupinám. Hrálo se pouze na dvou stage (ale obě se nacházely v jednom stanu a hrálo se na nich střídavě). Chtěla jsem vidět hlavně The Coolers, kteří začínali ve čtyři. Slyšela jsem od nich jednu písničku a zněli celkem sympaticky.
Lehce před čtvrtou jsme se tedy s Aredhelem vydali na autobus. Ten nás měl zavézt přímo na zastávku Letiště. Na hradeckém letišti se totiž celý festival konal. Oba jsme si naivně mysleli, že když se zastávka jmenuje Letiště, tak bude postavená u něj a ne kilometr daleko. Když si připočtete ještě to, že jsme v oblasti byli poprvé (ale ono zas tolik možností, kam jít, nebylo) a museli jsme vystát poměrně dlouhou frontu u brány, vyjde vám, že jsme z The Coolers stihli polovinu poslední písničky. Právě té, kterou jsem znala. Tak to se trochu nepovedlo.
A to nás dovnitř málem ani nepustili. Měli jsme totiž malý skládací deštník a ten jsme si s sebou do areálu vzít nesměli. Museli jsme ho nechat volně položený před vstupem. Oba jsme se s ním rozloučili.
Epizoda s deštníkem Aredhelovi dost pokazila náladu a dorazilo ho to, že se ještě nikde nedalo sehnat pivo. Ale nakonec ho odněkud přinesl. Má na to asi skill ^^
Po The Coolers hrála poprocková partička hradeckých slečen jménem K2. Jejich hudba byla živá a bavila mě. Hrály dokonce předělávku jedné písničky od Maximum the Hormone, to si u mě šplhly. Ale nemusely říkat, že to je japonská národní píseň :D
Dále byla na programu Obří broskev. Ta strašně dlouho ladila. První den byl ten stan strašně divně nazvučený, takže mě jejich saxofon šíleně tahal za uši. Aredhela evidentně také. Vyšli jsme před stan a tam jsme zjistili, že zvuk tam je mnohem lepší. Každopádně Obří broskev nebyla úplně náš šálek čaje, takže jsme se šli zlehka projít po zatím poloprázdném areálu a vrátili jsme se domů, kde nás čekali Supernaturals a Dungeon Siege 2 ^^ Cestou zpátky na nás u brány stále čekal náš deštník. Měli jsme radost.
Co mě tedy letos přinutilo jít na jeden z našich největších českých festivalů? Přece vysoká koncentrace mých oblíbených skupin a taky nabídka, která nešla odmítnout - skvělá společnost lidí, které mám ráda ^^ No a asi taky zrovna nálada zkusit něco nového.
Nultý den byl věnovaný méně známým českým skupinám. Hrálo se pouze na dvou stage (ale obě se nacházely v jednom stanu a hrálo se na nich střídavě). Chtěla jsem vidět hlavně The Coolers, kteří začínali ve čtyři. Slyšela jsem od nich jednu písničku a zněli celkem sympaticky.
Lehce před čtvrtou jsme se tedy s Aredhelem vydali na autobus. Ten nás měl zavézt přímo na zastávku Letiště. Na hradeckém letišti se totiž celý festival konal. Oba jsme si naivně mysleli, že když se zastávka jmenuje Letiště, tak bude postavená u něj a ne kilometr daleko. Když si připočtete ještě to, že jsme v oblasti byli poprvé (ale ono zas tolik možností, kam jít, nebylo) a museli jsme vystát poměrně dlouhou frontu u brány, vyjde vám, že jsme z The Coolers stihli polovinu poslední písničky. Právě té, kterou jsem znala. Tak to se trochu nepovedlo.
A to nás dovnitř málem ani nepustili. Měli jsme totiž malý skládací deštník a ten jsme si s sebou do areálu vzít nesměli. Museli jsme ho nechat volně položený před vstupem. Oba jsme se s ním rozloučili.
Epizoda s deštníkem Aredhelovi dost pokazila náladu a dorazilo ho to, že se ještě nikde nedalo sehnat pivo. Ale nakonec ho odněkud přinesl. Má na to asi skill ^^
Po The Coolers hrála poprocková partička hradeckých slečen jménem K2. Jejich hudba byla živá a bavila mě. Hrály dokonce předělávku jedné písničky od Maximum the Hormone, to si u mě šplhly. Ale nemusely říkat, že to je japonská národní píseň :D
Dále byla na programu Obří broskev. Ta strašně dlouho ladila. První den byl ten stan strašně divně nazvučený, takže mě jejich saxofon šíleně tahal za uši. Aredhela evidentně také. Vyšli jsme před stan a tam jsme zjistili, že zvuk tam je mnohem lepší. Každopádně Obří broskev nebyla úplně náš šálek čaje, takže jsme se šli zlehka projít po zatím poloprázdném areálu a vrátili jsme se domů, kde nás čekali Supernaturals a Dungeon Siege 2 ^^ Cestou zpátky na nás u brány stále čekal náš deštník. Měli jsme radost.
29. června 2009
Animefest 2009 2/2
Sobota
Ráno jsem byla unavená, nevyspalá a nevrlá. A můžu vám říct, že mi to vydrželo skoro půl dne. Navíc jsme přišly na službu se zpožděním, což mě taky mrzelo. Ale nejspíš se nic nestalo. Prázdná tělocvična se hlídá skoro sama ^^
Na začátek jsme si poslali Ondru pro nějakou tu snídani - bagety a pití. Ani jsme moc dlouho nečekaly. Mezitím jsem ukořistila žíněnku a udělala jsem si z ní improvizované lůžko. Ale usnout se mi vůbec nedařilo, tak jsem těch pokusů za chvíli nechala a místo toho jsem si povídala se Seri.
Na to, že podle webu měla být kapacita tělocvičny plná, tak tam během naší služby spali asi tři lidi a podle zavazadel jich tam nebylo o moc víc ani v noci.
Během služby za námi přišel i Geont, Jarník a Lusi. Jarník nám dal za úkol vylepit cedulky s nápisem Spaní a DDR (které tam ale nikdy nebylo). Nůžky nějak nebyly, tak se Geont jal statečně lepící pásku kousat zubama. No zážitek k nezaplacení ^^
Po službě si mě vyzvedla Lusi a mířili jsme i s Ondrou na ITG turnaj pro středně pokročilé. Ondrovi se moc účastnit nechtělo, protože se mu nelíbilo, že vítěz dostane jen diplom a žádnou cenu. A celkově vypadal, že by buď spal, nebo šel na kešky. Ke keškování mě taky přemlouval, ale já jsem na něj byla ještě naštvaná kvůli té noci a navíc nevyspalá a nevrlá, jak jsem zmiňovala už výš.
ITG turnaj nakonec vyhrál Ondra (kdo taky jiný), druhá byla Lusi a třetí skončil nějaký kluk, jehož nick si už nepamatuju. Já jsem se jako obvykle neumístila, ale pryč jsou doby, kdy jsem si z toho něco dělala ^^
Po ITG turnaji Ondra podnikl další pokus přemluvit nás na kešky a nutno říct, že teď se mu to skoro povedlo. Měli jsme se ale sejít s ostatními v Bakalovi, tak jsme nakonec zamířili tam. Zbytek naší výpravy byl na právě probíhající přednášce Greka1, tak jsme je v tichosti vyhledali a vzkázali jim, ať si nás vyzvednou u hudebních her. Tak jsme si s Ondrou vyzkoušeli DrumManii, která měla sice docela zásadní lag, ale i tak nás bavila ^^ Na iDance jsem si netroufla. Od pohledu jsem nepochopila pravidla a v mém rozpoložení nebyla na šipky ani moc nálada. A pak taky hrozilo, že jestli na to stoupnu, tak se do konce festu z padu nedostanu. A této možnosti jsem se chtěla vyhnout ^^
Seritka nás s dobrým úmyslem zavedla do jedné středověké krčmy. Bohužel po jednom svátečním dni prý byli úplně vyjezení a z dostupných jídel mě nic nezaujalo. Dala jsem si teda jen černé pivo a klábosila s kolegy překladateli :)
Nebylo mi dovoleno sedět nijak dlouho, brzy jsem musela na službu. Seri čekala, než jí donesou její kuřecí salát, tak jsme šli s Ondrou napřed.
Mezitím jsme vymýšleli nějaké špatnosti a fotili Mii-chan v okně ^^ Když Seritka dorazila, ujídali jsme jí její salát, ke kterému nedostala ani vidličku >< Potom se odněkud vynořil Trin, vytáhnul svoji hrací skříňku (chci říct, eečko ^^) a celou službu jsme vydrželi hrát červíky. V jedné chvíli mi Ondra sebral moji milovanou gumičku do vlasů, tak jsem se mu ji (bezvýsledně) pokusila odebrat násilím. Utekl mi pryč a mi se za ním nechtělo utíkat.
Bavili jsme se tak dobře, že jsme svůj pobyt protáhli až do poloviny Ledmanovy a mJezdcovy směny. Potom jsme se ale dozvěděli, že zbytek osazenstva je v nějaké cukrárně, tak jsme se vypravili za nimi. Asi jsme se s nimi ale minuli. Nijak jsme si to nebrali a objednali jsme si Laté a taky zmrzlinu s ovocem. Ondra si dal palačinky, o které jsme se podělily se Seri. Tohle byl přesně ten okamžik, který mi vrátil moji v noci ztracenou dobrou náladu a pohodu. Přece jen Laté, zmrzlina a palačinky, ty dělají zázraky ^^
Potom jsme se vrátili do Scaly, kde jsme rozbalili tábor na chodbě poblíž šaten a povídali si jak mezi sebou, tak s náhodnými procházejícími. Někteří dokonce měli potřebu si nás fotit ^^No a jelikož Trin musel odjet už v sobotu v podvečer, tak jsme ho šly se Seri jako hodné holky vyprovodit na autobus. Ondra šel samozřejmě s námi. Chvíli to vypadalo, že Trina přesvědčíme, aby jel později, ale nakonec odolal a opravdu odjel podle plánu.
My jsme se vrátili do Scaly, kde zrovna začínala Lišákova přednáška. Jedna z mála, které jsem na letošním AF viděla. A byla by škoda, kdybych si ji nechala ujít, stála za to. Během této přednášky se mi ozval Bezďa, můj někdejší kamarád z gymplu a domluvili jsme se, že před osmou na nás počká před Scalou a bude nám dělat společnost na službě.
Jak jsme se domluvili, tak se stalo a mohla začít další svérázná část večera. Protože s Bezďou se člověk nenudí :D
Během naší služby v tělocvičně zrovna probíhal Denerogův workshop, takže jsme se dívali na bandu kluků máchající kolem sebe meči a násadami od košťat. Ale ty jim byly velmi záhy odebrány starostlivým panem vrátným ^^ Na chvíli si to dokonce zkusil i Ondra a nutno uznat, že mu to docela šlo.
Po skončení služby jsme se rozhodli, že noc je zatím mladá, a že zajdeme na pivo. Seri s Bezďou společnými silami vybrali nějaký steak bar, kde točí Krakonoše a taky různě ochucená piva. Napadlo nás, že povoláme i Marcuse a slováky. Ti nebyli proti, ale Seri pro ně musela zajít.Na Bezďovo doporučení jsem si dala Krakonoše a fakt chutnal. Ondra si objednal bez našeho dovolení jahodové pivo. Zní to sice děsivě, ale přece jen to byla jedenáctka a mu ještě nebylo osmnáct... Sešlo se nás tam nakonec celkem dost. Dokonce dorazil i náš milovaný stromček Joshuatree, kterého jsme zatím znali jen z IRC. Ten s námi pokračoval až do časných ranních hodin.
Za to Ondra usínal na stole už celkem brzo. Když nás tedy z toho steak baru vyhnali, šli jsme ho doprovodit do Scaly (to už jen já, Seri, Bezďa a Joshuatree). Tam nám ale oznámil, že spát nejde a ačkoli únavou sotva stál, trval na tom, že půjde s námi do další hospody.
Neděle
Bezďa vybral jako další zastávku nonstop U Gluma. Před hospodou nám Ondra oznámil, že se od nás odpojuje a zmizel ve tmě. Byly jsme se Seri tak šokované, že jsme ani nestihly odporovat. Já osobně jsem se o něj celkem bála.
Glum je průměrná hospoda s nekonečně odporným pivem. To jedno pivo jsme tam vydrželi srkat až do šesti ráno, kdy nás vyhodili, protože měli hodinku na to, aby uklidili. To je teda pěkný nonstop :)
Během našeho pobytu tam jsme probrali několik zajímavých témat, trochu jsme pocestovali časem za pomoci dekorací na stole (neptejte se...) a já jsem Bezďovi učesala jeho nemožně vlnité vlasy. Pracovala jsem na tom průběžně už v tom steak baru ^^
Po tom vyhazovu jsme se tedy opět vrátili ke Scale, cestou jsme se rozjařeně zastavili u nějaké moderní fontánky a kontrolovali její funkčnost (přišlo nám to hrozně vtipné, teď už ani nevím proč). Před Scalou jsme si ještě docela dlouho povídali a dělali blbosti, odpojil se od nás Joshuatree a na chvíli se ukázal ztracený a rozespalý Ondra.
Bezďa toho ale moc nevydrží a nakonec jsme ho se Seri musely dovléct na zastávku a posadit do správnétramvaje šaliny. No a pak zase zpět do Scaly.
V hlavním sále zrovna končilo noční promítání Gravitation a na chodbu se začali trousit více či méně ospalí otaku. Na nás se Seri nějak v tu chvíli padla únava z probdělé noci, tak jsme svorně sedly na lavičky na chodbě a hlavy jsme položily na stůl. Párkrát jsme zaslechly něco o ožralkách a o tom, že když neumíme pít... ;)
Ráno už se toho moc nedělo, šly jsme doprovodit na nádraží Marcuse a Trin a potom jsme se začaly shánět po Ondrovi, který měl odjíždět v jedenáct. Ten nám ale jen poslal SMS, že už dávno sedí v buse, protože jel v osm. (A s ním tam seděla i moje sukně, kterou má dodnes. )
Dost nás to překvapilo. Vydaly jsme se tedy k Seri na kolej posbírat věci, uklidit pokoj a vykoupat se. Pořádná bageta, čaj a koupel mě postavili na nohy, hned jsem se cítila jako nový člověk.
Takto vylepšené jsme se tedy vrátily zpět na Animefest, kde jsme přišly lehce ke konci Ukončení. Já jsem z něj moc neměla, protože jsem opět upadla do mikrospánku. Rozloučila jsem se jen s pár lidmi, moc známých jsem při odchodu na vlak nepotkala. Ještě se nám podařilo odchytit Justyho, kterému se cestou k vlaku podařilo ztratit spacák a než jsem ho dokázala lokalizovat, tak si ho musel někdo přivlastnit.
Můj vlak měl asi 45min zpoždění, tak jsem stihla ještě zamávat Seri a pak jsem taky dala Brnu sbohem.
Letošní AF moc hodnotit nemůžu. Moc jsem se ho neúčastnila. Ale z toho, co jsem viděla, si nemůžu stěžovat. Taky jsem moc ráda, že jsem se účastnila jako mini-org a maličkým dílem tak přispět a pomoct :)
Moje fotky najdete tradičně tady a fotky všech ostatních na stránkách Animefestu.
Ráno jsem byla unavená, nevyspalá a nevrlá. A můžu vám říct, že mi to vydrželo skoro půl dne. Navíc jsme přišly na službu se zpožděním, což mě taky mrzelo. Ale nejspíš se nic nestalo. Prázdná tělocvična se hlídá skoro sama ^^
Na začátek jsme si poslali Ondru pro nějakou tu snídani - bagety a pití. Ani jsme moc dlouho nečekaly. Mezitím jsem ukořistila žíněnku a udělala jsem si z ní improvizované lůžko. Ale usnout se mi vůbec nedařilo, tak jsem těch pokusů za chvíli nechala a místo toho jsem si povídala se Seri.
Na to, že podle webu měla být kapacita tělocvičny plná, tak tam během naší služby spali asi tři lidi a podle zavazadel jich tam nebylo o moc víc ani v noci.
Během služby za námi přišel i Geont, Jarník a Lusi. Jarník nám dal za úkol vylepit cedulky s nápisem Spaní a DDR (které tam ale nikdy nebylo). Nůžky nějak nebyly, tak se Geont jal statečně lepící pásku kousat zubama. No zážitek k nezaplacení ^^
Po službě si mě vyzvedla Lusi a mířili jsme i s Ondrou na ITG turnaj pro středně pokročilé. Ondrovi se moc účastnit nechtělo, protože se mu nelíbilo, že vítěz dostane jen diplom a žádnou cenu. A celkově vypadal, že by buď spal, nebo šel na kešky. Ke keškování mě taky přemlouval, ale já jsem na něj byla ještě naštvaná kvůli té noci a navíc nevyspalá a nevrlá, jak jsem zmiňovala už výš.
ITG turnaj nakonec vyhrál Ondra (kdo taky jiný), druhá byla Lusi a třetí skončil nějaký kluk, jehož nick si už nepamatuju. Já jsem se jako obvykle neumístila, ale pryč jsou doby, kdy jsem si z toho něco dělala ^^
Po ITG turnaji Ondra podnikl další pokus přemluvit nás na kešky a nutno říct, že teď se mu to skoro povedlo. Měli jsme se ale sejít s ostatními v Bakalovi, tak jsme nakonec zamířili tam. Zbytek naší výpravy byl na právě probíhající přednášce Greka1, tak jsme je v tichosti vyhledali a vzkázali jim, ať si nás vyzvednou u hudebních her. Tak jsme si s Ondrou vyzkoušeli DrumManii, která měla sice docela zásadní lag, ale i tak nás bavila ^^ Na iDance jsem si netroufla. Od pohledu jsem nepochopila pravidla a v mém rozpoložení nebyla na šipky ani moc nálada. A pak taky hrozilo, že jestli na to stoupnu, tak se do konce festu z padu nedostanu. A této možnosti jsem se chtěla vyhnout ^^
Seritka nás s dobrým úmyslem zavedla do jedné středověké krčmy. Bohužel po jednom svátečním dni prý byli úplně vyjezení a z dostupných jídel mě nic nezaujalo. Dala jsem si teda jen černé pivo a klábosila s kolegy překladateli :)
Nebylo mi dovoleno sedět nijak dlouho, brzy jsem musela na službu. Seri čekala, než jí donesou její kuřecí salát, tak jsme šli s Ondrou napřed.
Mezitím jsme vymýšleli nějaké špatnosti a fotili Mii-chan v okně ^^ Když Seritka dorazila, ujídali jsme jí její salát, ke kterému nedostala ani vidličku >< Potom se odněkud vynořil Trin, vytáhnul svoji hrací skříňku (chci říct, eečko ^^) a celou službu jsme vydrželi hrát červíky. V jedné chvíli mi Ondra sebral moji milovanou gumičku do vlasů, tak jsem se mu ji (bezvýsledně) pokusila odebrat násilím. Utekl mi pryč a mi se za ním nechtělo utíkat.
Bavili jsme se tak dobře, že jsme svůj pobyt protáhli až do poloviny Ledmanovy a mJezdcovy směny. Potom jsme se ale dozvěděli, že zbytek osazenstva je v nějaké cukrárně, tak jsme se vypravili za nimi. Asi jsme se s nimi ale minuli. Nijak jsme si to nebrali a objednali jsme si Laté a taky zmrzlinu s ovocem. Ondra si dal palačinky, o které jsme se podělily se Seri. Tohle byl přesně ten okamžik, který mi vrátil moji v noci ztracenou dobrou náladu a pohodu. Přece jen Laté, zmrzlina a palačinky, ty dělají zázraky ^^
Potom jsme se vrátili do Scaly, kde jsme rozbalili tábor na chodbě poblíž šaten a povídali si jak mezi sebou, tak s náhodnými procházejícími. Někteří dokonce měli potřebu si nás fotit ^^No a jelikož Trin musel odjet už v sobotu v podvečer, tak jsme ho šly se Seri jako hodné holky vyprovodit na autobus. Ondra šel samozřejmě s námi. Chvíli to vypadalo, že Trina přesvědčíme, aby jel později, ale nakonec odolal a opravdu odjel podle plánu.
My jsme se vrátili do Scaly, kde zrovna začínala Lišákova přednáška. Jedna z mála, které jsem na letošním AF viděla. A byla by škoda, kdybych si ji nechala ujít, stála za to. Během této přednášky se mi ozval Bezďa, můj někdejší kamarád z gymplu a domluvili jsme se, že před osmou na nás počká před Scalou a bude nám dělat společnost na službě.
Jak jsme se domluvili, tak se stalo a mohla začít další svérázná část večera. Protože s Bezďou se člověk nenudí :D
Během naší služby v tělocvičně zrovna probíhal Denerogův workshop, takže jsme se dívali na bandu kluků máchající kolem sebe meči a násadami od košťat. Ale ty jim byly velmi záhy odebrány starostlivým panem vrátným ^^ Na chvíli si to dokonce zkusil i Ondra a nutno uznat, že mu to docela šlo.
Po skončení služby jsme se rozhodli, že noc je zatím mladá, a že zajdeme na pivo. Seri s Bezďou společnými silami vybrali nějaký steak bar, kde točí Krakonoše a taky různě ochucená piva. Napadlo nás, že povoláme i Marcuse a slováky. Ti nebyli proti, ale Seri pro ně musela zajít.Na Bezďovo doporučení jsem si dala Krakonoše a fakt chutnal. Ondra si objednal bez našeho dovolení jahodové pivo. Zní to sice děsivě, ale přece jen to byla jedenáctka a mu ještě nebylo osmnáct... Sešlo se nás tam nakonec celkem dost. Dokonce dorazil i náš milovaný stromček Joshuatree, kterého jsme zatím znali jen z IRC. Ten s námi pokračoval až do časných ranních hodin.
Za to Ondra usínal na stole už celkem brzo. Když nás tedy z toho steak baru vyhnali, šli jsme ho doprovodit do Scaly (to už jen já, Seri, Bezďa a Joshuatree). Tam nám ale oznámil, že spát nejde a ačkoli únavou sotva stál, trval na tom, že půjde s námi do další hospody.
Neděle
Bezďa vybral jako další zastávku nonstop U Gluma. Před hospodou nám Ondra oznámil, že se od nás odpojuje a zmizel ve tmě. Byly jsme se Seri tak šokované, že jsme ani nestihly odporovat. Já osobně jsem se o něj celkem bála.
Glum je průměrná hospoda s nekonečně odporným pivem. To jedno pivo jsme tam vydrželi srkat až do šesti ráno, kdy nás vyhodili, protože měli hodinku na to, aby uklidili. To je teda pěkný nonstop :)
Během našeho pobytu tam jsme probrali několik zajímavých témat, trochu jsme pocestovali časem za pomoci dekorací na stole (neptejte se...) a já jsem Bezďovi učesala jeho nemožně vlnité vlasy. Pracovala jsem na tom průběžně už v tom steak baru ^^
Po tom vyhazovu jsme se tedy opět vrátili ke Scale, cestou jsme se rozjařeně zastavili u nějaké moderní fontánky a kontrolovali její funkčnost (přišlo nám to hrozně vtipné, teď už ani nevím proč). Před Scalou jsme si ještě docela dlouho povídali a dělali blbosti, odpojil se od nás Joshuatree a na chvíli se ukázal ztracený a rozespalý Ondra.
Bezďa toho ale moc nevydrží a nakonec jsme ho se Seri musely dovléct na zastávku a posadit do správné
V hlavním sále zrovna končilo noční promítání Gravitation a na chodbu se začali trousit více či méně ospalí otaku. Na nás se Seri nějak v tu chvíli padla únava z probdělé noci, tak jsme svorně sedly na lavičky na chodbě a hlavy jsme položily na stůl. Párkrát jsme zaslechly něco o ožralkách a o tom, že když neumíme pít... ;)
Ráno už se toho moc nedělo, šly jsme doprovodit na nádraží Marcuse a Trin a potom jsme se začaly shánět po Ondrovi, který měl odjíždět v jedenáct. Ten nám ale jen poslal SMS, že už dávno sedí v buse, protože jel v osm. (A s ním tam seděla i moje sukně, kterou má dodnes. )
Dost nás to překvapilo. Vydaly jsme se tedy k Seri na kolej posbírat věci, uklidit pokoj a vykoupat se. Pořádná bageta, čaj a koupel mě postavili na nohy, hned jsem se cítila jako nový člověk.
Takto vylepšené jsme se tedy vrátily zpět na Animefest, kde jsme přišly lehce ke konci Ukončení. Já jsem z něj moc neměla, protože jsem opět upadla do mikrospánku. Rozloučila jsem se jen s pár lidmi, moc známých jsem při odchodu na vlak nepotkala. Ještě se nám podařilo odchytit Justyho, kterému se cestou k vlaku podařilo ztratit spacák a než jsem ho dokázala lokalizovat, tak si ho musel někdo přivlastnit.
Můj vlak měl asi 45min zpoždění, tak jsem stihla ještě zamávat Seri a pak jsem taky dala Brnu sbohem.
Letošní AF moc hodnotit nemůžu. Moc jsem se ho neúčastnila. Ale z toho, co jsem viděla, si nemůžu stěžovat. Taky jsem moc ráda, že jsem se účastnila jako mini-org a maličkým dílem tak přispět a pomoct :)
Moje fotky najdete tradičně tady a fotky všech ostatních na stránkách Animefestu.
28. června 2009
Animefest 2009 1/2
Dlouho jste čekali na report z Animefestu. Stalo se tam pár věcí, ke kterým jsem se nejdřív musela nějak postavit a teprve potom o nich začít něco psát. Nebo o nich taky nepsat ;) Ale nebudu napínat - tady je letošní Animefest z mého pohledu:
Pátek
Do Brna jsem dorazila v pátek už lehce po dvanácté. Na nádraží mě čekal Ondrášovka (naše Kotě) a brzy na to jsme narazili i na Seri. Chvíli jsme se potloukali po Vaňkovce, koupila jsem si zásobu náplastí a vyrazili jsme směr koleje.
Tam jsem si odložila všechny nedůležité věci, olepila jsem si nohy a vyrazili jsme zpět na nádraží. Měl totiž dorazit Justy. Nějak jsme ho nemohli najít, přijel darebák jiným spojem, než jsme čekali. Ale vyzvednul ho Ledman. Naše pětičlenná skupinka se rozhodla počkat na Geonta, který měl přijet během půl hodiny.
Než jsme ho našli na nástupišti, utekl nám do podchodu. V tomto počtu jsme se opět vypravili do Vaňkovky, kde jsme si dali výbornou (i když drahou) zmrzlinu.
To už se nachýlil čas se pomalu vydat do Scaly, kde měla začít registrace. Chvíli to trvalo, než jsme se dostali na řadu. Zatím nám Justy dával přednášku o nějakých vojenských nástupech - se Seri jsme to pořád nemohly pochopit. Ale nakonec se povedlo ^^
Přes menší potíže u registrace, které způsobili Justík a Ondrášovka, jsme se probojovali dovnitř, vyfasovali jsme přívěsek, cedulku Org, rohlík Naruto a další nezbytnosti. Justy si do orgovské místnosti hodil svoji objemnou bagáž a vyrazili jsme naproti Marcusovi a Trin.
Na Trin jsme narazili kousek od autobusového nádraží, na Marcuse jsme museli chvíli čekat. Po hromadném přivítání a objímání jsme se vrátili zpátky do Scaly. Mělo začít zahájení následované AMV soutěží.
Zahájení bylo docela krátké. AMV jsme viděli jen čtyři, pak jsme vyráželi do čajovny, kde jsme měli rezervované pódijko. Zanedlouho přišli i Slováci a jarníkovci. Zábava pomalu proudila, já jsem si vypila svoje maté a byl čas se pomalu zvednout na vyhlášení výsledků webových soutěží. Šli jsme jen já, Lusi, Seri a Ondrášovka.
Sedli jsme si do první řady. Právě probíhalo vyhlašování fanfikcí. Výsledky si moc nepamatuji, měla jsem co dělat s vlastní nervozitou. Ať už byl vztah hráčů ke hře jakýkoli, já i můj tým jsme nad tím strávili nemalý čas a nějaké malé ocenění jsme si jistě všechny přály. Kdybychom si nepřály, nedávaly bychom tu hru do soutěže ^^
Diváci nezklamali a shodli se na tom, že naše hra byla nejlepší. Za to všem opravdu moc děkujeme, vážíme si vašeho mínění. Za vítězství jsme si mohli vybrat z krabice nějaká trička s potisky z nějakých počítačových her, postavičky a klíčenky se stejnou tématikou. Ještě jsem vyfásla plakát. Nejvíc jsem se těšila na animefestí hrníček, který nakonec vůbec nebyl součástí ceny. No škoda. Už jsem na něj měla udělané místo na stole ^^ Po PSP jsem sice taky hodně toužila, ale netroufala jsem si v ni moc doufat. Nakonec ji vyhrál Wolfiiho Podzim. PSP byla jen jedna, takže to měl alespoň bez rozhodování, komu připadne nebo jak se o ni bude dělit. Dodatečně gratuluju ^^
Na to měla proběhnout prezentace nějakého vydavetelství mangy (jméno už si fakt nepamatuju), ale ten pán tam povídal hrozné nesmysly. Tak jsme raději odešli.
Cestou z kina jsme potkali Trina a mě napadlo, že by mohl jít s námi do čajovny. A k mému velkému údivu a radosti neodmítl ^^ Seri vypadala, že je na tom stejně a Ondra mlčel. V čajovně jsme měli maličko problémy s místem. Aby ne, když na pódijku seděli kromě nás i nějací cizáci, kteří nepochopili, že máme prostor celý rezervovaný my. Dělat se moc nedalo, nám to náladu nezkazilo ^^
Bohužel nás vyhodili nepříjemně brzo. Šli jsme tedy zpět do Scaly. Cestou jsme s Lusi poslintaly výlohu nedalekého obchodu s podkolenkami ^^ V kině jsme se ale moc dlouho nezdrželi, Kotě i Seri chtěli jít na koleje. Musela jsem tedy udělat ostatním pápá a jít s nimi - i když nerada, zrovna jsem se bavila skvěle. Ale uznala jsem, že se musíme vyspat co nejlépe, když ze soboty na neděli se spánkem nepočítáme. Navíc ráno jsme měly se Seri od devíti službu.
Plán alespoň v mém případě moc nevyšel. Seritka usnula hned, ale Ondra se nějak probudil, takže se opět každou chvíli ptal, jestli spím a taky se pořád vrtěl a dělal zvuky. A do toho ta lednice... Usnula jsem na dvě hodinky teprve někdy kolem páté.
Pátek
Do Brna jsem dorazila v pátek už lehce po dvanácté. Na nádraží mě čekal Ondrášovka (naše Kotě) a brzy na to jsme narazili i na Seri. Chvíli jsme se potloukali po Vaňkovce, koupila jsem si zásobu náplastí a vyrazili jsme směr koleje.
Tam jsem si odložila všechny nedůležité věci, olepila jsem si nohy a vyrazili jsme zpět na nádraží. Měl totiž dorazit Justy. Nějak jsme ho nemohli najít, přijel darebák jiným spojem, než jsme čekali. Ale vyzvednul ho Ledman. Naše pětičlenná skupinka se rozhodla počkat na Geonta, který měl přijet během půl hodiny.
Než jsme ho našli na nástupišti, utekl nám do podchodu. V tomto počtu jsme se opět vypravili do Vaňkovky, kde jsme si dali výbornou (i když drahou) zmrzlinu.
To už se nachýlil čas se pomalu vydat do Scaly, kde měla začít registrace. Chvíli to trvalo, než jsme se dostali na řadu. Zatím nám Justy dával přednášku o nějakých vojenských nástupech - se Seri jsme to pořád nemohly pochopit. Ale nakonec se povedlo ^^
Přes menší potíže u registrace, které způsobili Justík a Ondrášovka, jsme se probojovali dovnitř, vyfasovali jsme přívěsek, cedulku Org, rohlík Naruto a další nezbytnosti. Justy si do orgovské místnosti hodil svoji objemnou bagáž a vyrazili jsme naproti Marcusovi a Trin.
Na Trin jsme narazili kousek od autobusového nádraží, na Marcuse jsme museli chvíli čekat. Po hromadném přivítání a objímání jsme se vrátili zpátky do Scaly. Mělo začít zahájení následované AMV soutěží.
Zahájení bylo docela krátké. AMV jsme viděli jen čtyři, pak jsme vyráželi do čajovny, kde jsme měli rezervované pódijko. Zanedlouho přišli i Slováci a jarníkovci. Zábava pomalu proudila, já jsem si vypila svoje maté a byl čas se pomalu zvednout na vyhlášení výsledků webových soutěží. Šli jsme jen já, Lusi, Seri a Ondrášovka.
Sedli jsme si do první řady. Právě probíhalo vyhlašování fanfikcí. Výsledky si moc nepamatuji, měla jsem co dělat s vlastní nervozitou. Ať už byl vztah hráčů ke hře jakýkoli, já i můj tým jsme nad tím strávili nemalý čas a nějaké malé ocenění jsme si jistě všechny přály. Kdybychom si nepřály, nedávaly bychom tu hru do soutěže ^^
Diváci nezklamali a shodli se na tom, že naše hra byla nejlepší. Za to všem opravdu moc děkujeme, vážíme si vašeho mínění. Za vítězství jsme si mohli vybrat z krabice nějaká trička s potisky z nějakých počítačových her, postavičky a klíčenky se stejnou tématikou. Ještě jsem vyfásla plakát. Nejvíc jsem se těšila na animefestí hrníček, který nakonec vůbec nebyl součástí ceny. No škoda. Už jsem na něj měla udělané místo na stole ^^ Po PSP jsem sice taky hodně toužila, ale netroufala jsem si v ni moc doufat. Nakonec ji vyhrál Wolfiiho Podzim. PSP byla jen jedna, takže to měl alespoň bez rozhodování, komu připadne nebo jak se o ni bude dělit. Dodatečně gratuluju ^^
Na to měla proběhnout prezentace nějakého vydavetelství mangy (jméno už si fakt nepamatuju), ale ten pán tam povídal hrozné nesmysly. Tak jsme raději odešli.
Cestou z kina jsme potkali Trina a mě napadlo, že by mohl jít s námi do čajovny. A k mému velkému údivu a radosti neodmítl ^^ Seri vypadala, že je na tom stejně a Ondra mlčel. V čajovně jsme měli maličko problémy s místem. Aby ne, když na pódijku seděli kromě nás i nějací cizáci, kteří nepochopili, že máme prostor celý rezervovaný my. Dělat se moc nedalo, nám to náladu nezkazilo ^^
Bohužel nás vyhodili nepříjemně brzo. Šli jsme tedy zpět do Scaly. Cestou jsme s Lusi poslintaly výlohu nedalekého obchodu s podkolenkami ^^ V kině jsme se ale moc dlouho nezdrželi, Kotě i Seri chtěli jít na koleje. Musela jsem tedy udělat ostatním pápá a jít s nimi - i když nerada, zrovna jsem se bavila skvěle. Ale uznala jsem, že se musíme vyspat co nejlépe, když ze soboty na neděli se spánkem nepočítáme. Navíc ráno jsme měly se Seri od devíti službu.
Plán alespoň v mém případě moc nevyšel. Seritka usnula hned, ale Ondra se nějak probudil, takže se opět každou chvíli ptal, jestli spím a taky se pořád vrtěl a dělal zvuky. A do toho ta lednice... Usnula jsem na dvě hodinky teprve někdy kolem páté.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)