ADVÍK je původně víkendové setkání fanoušků japonského komiksu, animovaného filmu a japonské kultury vůbec. Tento rok se konal již čtvrtý ročník a akce trvá od čtvrtku do neděle.Už na loňském ADVÍKu jsem se rozhodla, že ten letošní pro mě bude jiný. Kupodivu tohle bylo jedno z těch předsevzetí, které jsem dokázala splnit. Letos jsem se totiž účastnila jako jeden z organizátorů.
Poprvé byli orgové rozdělení podle zodpovědnosti do tří skupin. Nejvýš byli čtyři oranžoví, pod nimi červení, to byli vedoucí jednotlivých linií a v neposlední řadě modří, kterých bylo nejvíc a určitě zastali nejvíc práce :)
Pro ně všechny začal ADVÍK už ve středu, kdy bylo v plánu převzít a připravit školu na čtvrteční davy.
Středa
Já osobně jsem dorazila na místo až někdy po druhé odpolední, kdy byly práce v plném proudu. Jako první jsem se dozvěděla, že se po mně sháněl Alasák, můj červený org. Bylo totiž potřeba dovézt pady a já jsem byla jediná, kdo měl kliče. Muhehe.
Přechodně jsem si uložila věci v tělocvičně a šla jsem se rozhlédnout po škole a zabavit se nějakou prací. Jako na potvoru jsem nenarazila na nikoho, kdo by mou pomoc potřeboval >< Za to jsem docela rychle narazila na DDR místnost. Sice se neskákalo, za to jsem narazila na známé a kolegy organizátory, tak jsem se posadila k nim a zapojila se do hovoru. Nazvala jsem to “čekání na Alasáka”.Prohnala se kolem skupinka lidí z OL, kteří polepovali nábytek čísly místnosti, ze které pochází. Předpokládalo se totiž, že se bude přenášet tam, kde bude zrovna potřeba. A ti chtěli moji pomoc! No nepomáhala jsem dlouho. Dorazil Alasák ze servisu a chtěl, aby se jelo pro pady.
Sice v Praze chvilku něco jako bydlím, ale raději jsem nechala navigaci na Alasákově GPSce. Trefili jsme docela v pohodě, popadli jsme pady, já jsem si vzala nějakou tu nezbytnou techniku a jelo se zpět.
Seri měla dorazit kolem páté. Do té doby jsem chvíli skákala DDR, pomáhala jsem upevnit velký poutač ADVÍKu a pár dalších věcí.
Seri dorazila zrovna v době, kdy jsme v tělocvičně čekali na práci a Trila. Toho jsem se nedočkala, tak jsem šla pro Seri a ukázala jsem jí, kam si má odložit věci. Pak jsme vyrazily hledat nějakou práci. Žádnou jsme nenašly. Zato jsme narazily na Nikoláše a Rajče, kteří se chystali na kešku.
Seritě se v těch lodičkách moc nechtělo, nakonec jsem ji ale ukecala, že to bude sranda. No byla, šlo se do lesa :)
Cestou zpět jsme nakoupili nějaké drobnosti k jídlu, doprovodila jsem Seri na metro a vrátila jsem se do školy.
Na linii se řešil nedostatek techniky, diplomy, přihlášky na turnaje a další věci.
Před spaním jsme se s Richim podívali na půlku dílu Chucka, během kterého jsme usnuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat