20. července 2014

Festival fantazie 2014 - středa

Ve středu mě snad poprvé nevzbudili adolescenti. Vzbudila jsem se totiž dřív než oni. A dokonale odpočatá.

V klidu a pohodě jsem si došla na workshop cha-cha pro ženy. Potkala jsem tam Pilota Dodo s její kamarádkou, se kterou jsme si nebyly představeny. Sešly se tam dívky a ženy různých zkušeností, čili i úplné začátečnice. Bylo tedy nutné začít od základů. Naučila jsem se tam něco z techniky, ale na nějaké složitější figury nebyl čas, takže v tomto ohledu nového nic. A to jsem doufala, že si tam osvěžím vějíř :)

Už v úterý Honza s Honzíkem básnili o tom, jak si postaví druhý můstek k Artemis. V úterý se jim to ovšem nepodařilo zrealizovat, tak se do toho pustili dnes. Já jsem se rozhodla, že jim u toho asistovat nemusím a budu raději až sklízet plody jejich práce. Chvíli jsem se tedy bezprizorně poflakovala kolem sokolovny, až jsem narazila na Snipera a jeho slečnu a přidala se k nim a jejich vodnici. Byly to velice příjemné dvě hodiny.

K obědu jsme se dostali až někdy kolem třetí, po něm jsme potkali Triss a vykecávali jsme až do šesti, kdy byl čas jít na poslední zkoušku toho našeho slavného předtančení. Asi dvakrát nebo třikrát jsme si to zkusili a pak už jsem měla jen půl hodiny se převléct, případně nalíčit. Udělala jsem obojí.

Ačkoli jsem dělala, jak nejrychleji jsem uměla, přišla jsem bezkonkurenčně poslední a čekalo se na mě. Snad ne moc dlouho, to by mě mrzelo.
Předtančení proběhlo skvěle, lidi nám i tleskali. Akorát Honzík mi během tance vykasával košili víc, než by se mi líbilo, tak asi ani moc nechci vidět ty fotky :) Byla to ale moje blbost, že mi nedošlo, že když si vezmu krátkou košili, co se mi vystrkuje ze sukně i při chůzi, tak při tanci, a zvedačkách zvlášť, to bude hotová tragédie. Ale druhá alternativa byly šaty, u kterých jsem se bála, že bych z nich při zvedačce vypadla spodem. Což by jistě vzbudilo daleko větší rozruch než nějaká vykasaná košile :)

Každopádně stálo to za to, nacvičování i následné představení byly opravdu zábava.

Chvíli jsme se na plese zdrželi, zatančili jsme si na pár písniček, ale na koberci se společenské tance moc dobře netancují a Honzíka to táhlo k Artemis, takže jsme odešli a dohodli jsme se, že se tam kdyžtak vrátíme později.

Během toho, co si chlapci užívali hry o dvou lodích, psala jsem report ze dneška, povídala si na facebooku s civilizací na upirátěné Tučňákově wifině a lehce jsem se nudila. Chlapcům naštěstí pořád padala síť, takže neměli ambice začínat další hru a já jsem tak neměla moc práce přesvědčit Honzíka, abychom se vrátili na potterovský ples.

Zbytek večera probíhal ve víru tance a příjemným povídáním s novými známými :) Musím říct, že lidi z této linie jsou velice příjemní a sympatičtí. Budu ráda, pokud se mi poštěstí některé z nich poznat více. Moc se mi líbilo, jak byli všichni disciplinovaní. Na plese byla hromada lidí a stačilo jednou říct, že některý ze sousedů vyhrožoval policií, pokud se bude po desáté hlučet a tudíž musí být zavřená okna a ve větracích pauzách musí být ticho. A stačilo. Nenašel se ani jeden jediný člověk, který by to nepochopil. Systém fungoval.
Vůbec jsem to nechápala :) Možná je to tím, že tam bylo hodně nezletilých, tak jim alkohol ještě nezničil všechny mozkové buňky :)  

Jednou si pro mě přišel i Marek, náš festivalový taneční mistr, a zkoušel se mnou tancovat salsu. Byla jsem ráda, že jsem si vzpomněla na základní krok a zvládala jsem počítat 1-2-3 - 5-6-7. Pauza :) Marek mě rozhodně nešetřil a vedl mě do figur, které považuju za silně pokročilé. Byl to velice silný a zábavný zážitek. Honzík prohlásil, že jsme vypadali skvěle. Tak nevím, jestli mě nechtěl jen utěšit. Ale co, bavila jsem se parádně! :)

Později večer se můj výběr oblečení ukázal jako extra smolný, protože jsem málem přišla o sukni. V pase je na stažení pouze na tenkou šňůrku. No a při jednom záklonu jsem si sukni omylem přišlápla a cestou ze záklonu šňůrka praskla. Naštěstí jsem čekala, že to přijde a sukni jsem včas zachytila. Proběhlo rychlé odběhnutí na pokoj a výměna sukně a mohlo se pokračovat dál. Určitě si nikdo ničeho nevšiml :)

Při tanci po náš pokukoval Vojta, který vyjádřil lítost nad tím, že si nemůže zatancovat taky. Možná, kdyby šel tenkrát na ten walzový workshop... :)

Kolem druhé se pro mě zastavil Honza, že už jde spát. S Honzíkem jsme to zrovna taky chtěli zabalit, tak jsem se k němu ráda přidala.
Inkriminovaná salsa, sukně ještě nepoškozená (foto by Houdek)

Nacvičování zvedačky (foto by Houdek)

14. července 2014

Festival fantazie 2014 - úterý

Hned ráno jsem využila svoji superschopnost "rychlé brzké vstávání". Ale už to zase dlouho neudělám, strašně dlouho se nabíjí. Přece jen tancování je pro mě natolik silná motivace, aby mě donutila i překonávat osobní hranice.

Jelikož dochvilnost nepatří k mým silným stránkám, nikoho neudivilo, že jsem měla desetiminutové zpoždění. Ale o mnoho jsem nepřišla, učily se teprve základní valčíkové kroky. Potkali jsme tam i Snipera s Aishou, velice jim to slušelo a šlo jim to spolu. Měli by uvažovat o nějakých tanečních kurzech :)

Samotná sestava byla jednoduchá a efektní. Byla inspirovaná tím, co se tančilo ve filmu na vánočním plese. A brzo se ukázalo, že i od nás se žádá, abychom své nově nabyté dovednosti předvedli na potterovském plese, taktéž vánočním.
Osobně jsem se tomu chtěla vyhnout, nechtěla jsem na sebe strhávat pozornost, když ani nepatřím do komunity a na workshopu jsem si byla jen zatancovat. Ale Honzík byl přespříliš akční a přihlásil nás. No ještě existovala jistá možnost, že se za ty 2 dny něco stane a z naší účasti sejde.

Workshop končil ve dvanáct, což byl akorát čas na oběd. Potkali jsme Honzíkovu partu, tak jsem se přidala k nim. Zašli jsme do místní číny, kde jsem si vybrala něco z menu (česká jídla), zatímco jsem poslouchala veselé historky o tom, jak Honzíkovi kamarádi loni přinutili obsluhu restaurace ke změně přístupu k zdejšímu obědovému "all you can eat". Taky se probíraly detaily přípravy a organizace odpoledního fanovského speedatingu.

Po obědě jsem si říkala, že bych si šla možná na chvíli zdřímnout, ale nakonec jsem si dala kafe a rozhodla jsem se přípojit se k ostatním na Artemis. Zasedla jsem po dlouhé době u kormidla, a pak jsem se vydala na workshop o Anatomii v sebeobraně.

Bylo to velice přínosné. I když jsem se po teroetické stránce nedozvěděla nic nového, prakticky jsem si vyzkoušela pár nových chvatů a fíglů. Akorát si myslím, že si je nebudu moc dlouho pamatovat. Což je škoda.

Po sebeobraně už na mě čekal Honzík, že se budou opět nacvičovat to naše slavné předtančení. Bohužel domluvená místnost nedopadla a na parkovišti se nenacvičovalo moc dobře. Tedy ono by to šlo, kdybychom přes to šoupání nohou slyšeli hudbu.
Valnou většinu času nás z povzdálí z neznámého důvodu pozoroval Vojta, ale když jsme se rozhodli, že si alespoň na sucho zopakujeme základní valčíkové kroky, vypařil se jako pára nad hrncem. Má prostě talent zmizet při sebemenší možnosti se naučit nějaký taneční krok :) Odněkud se vynořil, až když jsme se rozcházeli.

Já jsem chtěla napsat zase kus reportu, takže jsem byla odhodlaná jít do čajovny a tam v poklidu relaxovat. Nějak na mě ranní vstávání a nedostatek spánku z předchozích nocí dopadl  a já jsem začala být protivná a přestávala jsem mít jakoukoli náladu na lidi.

Respektive nevadilo mi být mezi cizími lidmi, ale neměla jsem absolutně energii někomu věnovat svoji pozornost a zajímat se o něčí potřeby. Říká se, že krizový je třetí den, mě to holt dostihlo
o den později.

Vojta naštěstí brzo zamířil na další pohybový workshop, který měl člověka zbavit studu na tanečním parketu. Tedy alespoň to avízovala anotace. Popravdě to byl jeden z mých favoritů celého programu, ale správně jsem zhodnotila, že na to momentálně fyzicky nemám. Mrzelo mě to, ale co se dalo dělat.

V klidu jsem se tedy natáhla na sedačku a užívala jsem si toho, že po mně nikdo nic nechce a nikdo na mě nemluví. Vydrželo mi to asi hodinu, než připojil můj muž a přisedla si k nám i Torli. Zvládla jsem být chvílemi i milá, to jsem se sama divila :)

Bohužel čajovní odpočinek pomohl jen na chvilku a já jsem byla čím dál unavenější a protivnější
- naštěstí při Artemis to nevadilo. Co vadilo, bylo, že jsem usínala. Chlapci měli rozum a zabalilo se to v jednu, takže do postele jsem upadla už o půl druhé.

A proč jsem tedy nešla spát dřív? Protože bych měla dojem, že když se budu přes den vyspávat, zatímco za okny běží con, tak mi něco strašně důležítého uteče. A kvůli tomuto dojmu bych nejspíš stejně neusnula :)

11. července 2014

Festival fantazie 2014 - pondělí

I dnes se adolescenti vzbudili neskutečně brzo. Po tom usnutí ve čtyři to nebylo úplně fajn. Zvláště ten chlapec s pronikavým mutujícím hláskem. A taky jim pořád někdo zvonil na zvonek. Už při šestém zazvonění jsem měla jít chuť vyrvat ho ze zdi a nacpat ho dotyčnému do zadního otvoru.

V deset si je naštěstí odvedl dospělý dozor a já jsem si tak mohla užít ještě aspoň hodinku spánku. Když jsem se rozhodla vstát, zjistila jsem, že mi došla čistá trička. Nemilé, třetí den conu. Ale není se moc co divit, když jsem se v minulých dnech kvůli působení na hudebích dvakrát až třikrát denně převlékala do čistého. Pro příští rok si dělám poznámku, že šest trik nestačí.

U hudebních her se oproti předchozím dním nic nezměnilo. V Rockbandu je stále to stejné CD a Singstar je rozbitý. Přihlásila jsem se do Rockband turnaje, abych se k tomu dostala aspoň na chvíli. Naštěstí tentokrát stačilo přijít sama a tým jsem poskládala na místě. Tedy Ghormoon, abych byla přesnější :) 

 Jako jediná z týmu jsem měla alespoň minimální zkušenosti s bicími, tak jsem pro tentokrát přenechala zpěv někomu jinému. Ačkoli se jednalo o obtížnost "easy", přišly mi mé "noty" docela těžké, což se projevilo hlavně při druhé písničce a náš tým skončil na krásném posledním místě. Na druhou stranu nemusíme domů tahat nějaké zbytečnosti. To se taky počítá.

V nohou jsem stále cítila pozůstatky sobotního hudebně-herního řádění. Napadlo mě, že by se to dalo rozehnat něžnou dávkou skákání. O hodinu později musím konstatovat, že mé naděje byly liché.

Pondělí bylo však důležité jednou zásadní událostí - konečně začal Movecon! Kéž by byl příště déle! To čekání bylo k nesnesení (kecám, uběhlo to docela rychle). 

Movecon začal workshopem walzu. Když jsem začínala s tancování, dělalo mi velký problém se ho naučit. Teď je to můj nejoblíbenější tanec. Proto nevynechám žádnou příležitost si ho zatancovat. Nevím, jak se to stalo, ale Honzík i Vojta počítali s tím, že tam s nimi jdu. Musela jsem hodně pátrat v paměti, s kým jsem se o účasti bavila jako první. Vyhrál Honzík.
Před samotným workshopem to dlouho vypadalo, že tam budeme sami. Ale minutu před začátkem se dovnitř nahrnuly davy. Poprvé v historii jsem byla svědkem toho, že na tanečním workshopu byl přebytek mužů. To se vyřešilo tak, že přebývající pánové se učili samostatně a čas od času jim byla zapůjčena partnerka někoho jiného. Vojta se neúčastnil, pozoroval nás zbaběle strategicky zvenčí.

Workshop i letos vedl Marek s Jaruškou a opět byli prostě skvělí. Zopakovali jsme si základní krok, otočky doprava i doleva a letos jsme zkusili i tkáň. Jedná se o docela pokročilou figuru, proto mě překvapilo, jak snadno ji mnoho začátečníků zvládlo. Sama za sebe můžu říct, že ty kroky, co jsme se učily bez partnera, jsem vůbec nepoznávala a v páru jsem je pak tančila po svém. Doteď nevím, jestli to bylo tím, že tkáň ošvindlovávám, nebo nás ji učili trochu jinak. Nebo se mi to zdálo :)

Na konci workshopu nás Marek s Jaruškou pozvali na úterní minitaneční v rámci potterovské linie. Měla se nacvičovat nějaká valčíková choreografie. Hned nás to nadchlo, ačkoli mé nadšení trochu kazil brzký čas začátku. Už v deset ráno. Svoji účast jsem tedy neslibovala na 100%, ale byla jsem odhodlaná se alespoň pokusit vstát.

Po walzu se konalo hlasování, kam si zajdeme na jídlo. Bohužel vyhrál hamburger ve Vočích. Když jsem zjistila, že samotného obsahu mezi houskami bych se nenajedla, rozhodla jsem se raději pro pozdější steak v Hospůdce. Ten nezklamal a zasytil.

Večer jsem strávila marnou snahou rozumně rozchodit mikrofony k Singstar a blbnutím na PIU s xsoftem. Kolem půlnoci jsme se přesunuli na asijsou diskotéku, která se konala v prostorách Moveconu. 
Promítaly se různé asijské hity (hlavně indické a japonské, co jsem za ten krátký čas mohla soudit). Lidé většinou posedávali na židlích kolem stěn a bavili se mezi sebou. Na parketu se pohybovalo odhadem pět nejspíš skalních fanynek žánru. Zablbli jsme si s Honzíkem asi na dvě písničky, což pravděpodobně znudilo Vojtu, jelikož se rozloučil a vydal se k domovu.

Honzík mezitím zkoušel zajít za pořadatelkou diskotéky, zda by nešel trochu změnit repertoár, když tohle se nechytlo, byl ovšem odmítnut. Pořadatelka raději akci ukončila. Přitom lidé evidentně zájem o tanec měli, cestou ven jsem potkala partičku asi patnácti lidí, jak debatuje, jestli není v Chotěboři nějaký hudební klub. Well... good luck with that.

No nevadí. Přesunuli jsme se do místnosti s Artemis a asi do tří jsme hráli.

10. července 2014

Festival fantazie 2014 - Střípky z prvního víkendu

Letošní Festival fantazie jsem se opět rozhodla pokusit se psát report průběžně. Buďme upřímní, zase zůstalo víceméně u
plánu a já jsem se k milému reportu dostala až v úterý. Nevyplivnu ho sem celý naráz, to by asi nikdo nečetl, budu ho zveřejňovat po zkousknutelných fragmentech.
Začněme prvním víkendem:

  • do Chotěboře jsme dorazili až kolem desáté, vezli jsme i Ketmaru, která se na zadním sedadle celou cestu modlila
  • zjistilo se, že Artemis navzdory domluvě vůbec není připravená a Honza se o to tedy zmizel postarat
  • celý zbytek večera jsme se s Ketmarou poflakovaly kolem, já jsem se pozdravila s mými známými, spát jsem šla někdy v jednu
  • ráno jsem zjistila, že vedle nás bydlí nějací adolescenti, kteří vstávají nechutně brzo
  • taky jsem velice brzo narazila na PIU a Rockband a strávila jsem u něj většinu dne
  • zbytek soboty jsem byla na Artemis
  • v neděli jsem zjistila, že mi neslouží nohy. Proklela jsem hudební hry a svůj nerozum
  • o hodinu později jsem zjistila, že chodit sice nemůžu, ale skákat ano. Klasika.
  • poníkomunita mi stále přijde velice creepy
  • Star wars diskotéka byla nechutně nahlas, nedalo se tam existovat.
  • dokonce se na chvíli stavil i yanek. Ale nebavil se a tak se vrátil do svého extrémně zábavného domova.