Malé velké závislosti 2 - Tetrifast

I tentokrát si na začátku článku neodpustím melancholické zavzpomínání. Když se řekne Tetrifast, vybaví se mi teplé letní počasí, pomaturitní bezstarostnost, písnička Magic key, neúnavné hučení několika levných větráků v yankově pokoji plném různého "IT bordelu", fissie, iksák, neporazitelný tým z Hranic a spousta dalších věcí, které s Tetrifastem zdánlivě nesouvisí.

Tetrifast pro mě není jen hra, kterou jsem chvíli hrála, je to moje velká srdcová záležitost a hra, která mě provázela důležitými momenty v mém životě. Hrála jsem ji s různými skupinami mých přátel a z každé z těch her si pamatuju radost a vzájemnou blízkost. Ale dost vzpomínání a vrhneme se na to, co je vlastně na této hře tak závratného.

Kdo by neznal Tetris? Když ho Alexej Pažitnov roku 1985 naprogramoval, jistě netušil, jak oblíbený bude a kolik jeho klonů a her "na motivy" vznikne. Skládání dílků do sebe tak, aby pasovaly a odmazaly tím co nejvíc řádků, učarovalo kde komu. Ani já jsem nebyla výjimkou. Jako malá jsem trávila hodiny hraním Tetrisu na takovém tom činském "strojku" (určitě jste ho doma měli taky). Byl na tužkové baterky a obsahoval v sobě šest dalších her. Ale Tetris, ten jasně vedl. Tenkrát jsem neměla ani ponětí o tom, že o mnoho let později se s Tetrisem opět potkám v trochu jiné podobě.

V roce 1997 totiž někoho napadlo, co kdyby se dal hrát Tetris ve více hráčích, jako multiplayer. A tak vznikl TetriNet. Jedná se o klient-server hru pro maximálně šest hráčů.

Říkáte si, jak asi takový multiplayer Tetris funguje? To máte tak: Připojíte se pomocí klientu na vámi zvolený server a ten vás přidělí do některé z hracích místností, kde je ještě volno. Když začne nová hra, uvidíte v levé části své hrací pole - klasické, jaké známe z Tetrisu. A v pravé části obrazovky vidíme pole všech ostatních hráčů. Můžete tedy hrát klasický Tetris, kdy se snažíte zůstat co nejdéle "při zemi". Styl vaší hry má dopad na vaše soupeře. Čím víc řádků naráz totiž umažete, tím víc řádků se přidá vašim soupeřům. Platí následující pravidlo.

• 1 řádka - žádný efekt.
• 2 řádky - soupeřům přibude 1 řádka.
• 3 řádky - soupeřům přibudou 2 řádky.
• 4 řádky - soupeřům přibudou 4 řádky.

Se správnou strategií a rychlými reflexy je možné zlikvidovat své soupeře za poměrně krátkou dobu. Ale pokud uděláte chybu, většinou se vám stane osudnou.

Brzy si všimnete, že některé čtverečky jsou jiné, než ostatni - mají na sobě napsané písmenko. Když odmažete řádku, ve které byly nějaké tyto speciální bloky, zařadí se vám do fronty pod vaší hrací plochou. Tyto bloky mají speciální schopnosti, a když se vám podaří je sebrat, můžete je použít. Vždy můžete upotřebit ten, který je ve frontě na prvním místě. Pokud se vám zrovna nehodí, můžete ho zahodit. Nic jiného s ním dělat nelze.

Speciální bloky mají různé vlastnosti - některé jsou "hodné" a jiné jsou "zlé". Podle toho je můžete použít buď na sebe, nebo na protivníky (stačí na klávesnici stisknout číslo hráče a blok se tím na něj použije). Nebudu vám prozrazovat, co který blok dělá. Je nesmírně zábavné zjišťovat to metodou pokus-omyl. A kdyby se vám nechtělo, můžete si to najít na internetu :) Jen prozradím, že jsou zde bloky na umazání a přidání řádku, náhodné smazání několika jednotlivých kostek, smazání speciálních bloků na hrací ploše a mnoho zajímavějších dalších.

Speciální bloky do hry přináší nový rozměr a umožňují tak prosadit se i hráčům, kteří nejsou tak rychlí, aby dokázali vyhrát jen "čistou hrou" bez použití speciálů.

A to by bylo k principům hry vše. Není na tom vlastně nic složitého. Hra umožňuje hrát i v týmech. Projeví se to tak, že pokud seberete více řádků najednou, tak postih dostanou jen členové dalších týmů. A vítězství se samozřejmě nepřipíše poslednímu přeživsímu osobně, ale jeho týmu. Týmová hra nabízí samozřejmě další možnosti strategizování.

Jistě jste si všimli, že jsem zatím vlastně nedostala k Tetrifastu. Mluvila jsem pouze o klasickém Tetrisu a TetriNetu. Jak to tedy vlastně je? Tetrifast není nic jiného, než lehce upravená verze TetriNetu. Původní TetriNet implementuje sekundovou prodlevu mezi tím, kdy je jedna kostka položena na své místo a nahoře se objeví kostka následující. Tetrifast tuto prodlevu odstraňuje. Je to sice malá úprava, ale hra se díky ní stává o mnoho rychlejší, dynamičtější a alespoň pro mě zábavnější. Mezi hráči Tetrifastu koluje pomluva, že ho zásadně nehrají matfyzáci, protože nestíhají tak rychle analyzovat situaci a správně reagovat. Takový fissie by mohl vyprávět, kolik posměšků na toto téma si od nás vyslechl :)

Klienti

• aTwin -
open-source klient pro Windows. Používám a až na drobné výhrady jsem s ním spokojená.
• gTetrinet -
můj oblíbený open-source klient pro Linux. Doporučuju.
• Tetrinet Aqua -
open-source klient pro Mac OS. Zkušenosti s ním nemám, uvádím pouze pro úplnost.

Kde hrát

• tetrifast.sedenka.cz
dříve hodně navštěvovaný a stabilní tetrifastí server, teď je nějakou dobu offline. Uvádím ho pro případ, že by to byl jen dočasný stav.
• atlantis.mitranet.cz
momentálně jediný český tetrifastový server, o kterém vím, že bývá v provozu víc než mimo provoz.
• stolen.leia.bofh.cz
pokud nefunguje ani jeden z výše zmíněných serverů, pouštím tento u sebe.

O zahraničních serverech na tetrifast nevím, vždy jsem si vystačila s výše zmíněnou trojicí. Klasický tetrinet jsem hrávala na německých serverech, které má v menu přednastaveny aTwin i gTetrinet.

Na závěr přikládám záznam jedné hry TetriNetu, abyste věděli, jak to celé vypadá. Přiznávám, že dívat se jako pozorovatel je trochu nuda, ale můžete si aspoň prohlédnout hrací pole.

Pokud jsem někoho nalákala, chtěl by si zahrát a nemá s kým, stačí mě kontaktovat a určitě se domluvíme :)

Malé velké závislosti 1 - Chip's challenge

Jak asi napovídá čislo v nadpise, tento článek otevírá sérii. Tedy spíš minisérii. V ní vám chci představit počítačové hříčky, u kterých jsem v minulosti strávila dost času. Bude se jednat hlavně o logické hry, na těch se stávám závislá poměrně snadno. Aby ne, když je to můj oblíbený žánr.

Série bude mít zatím tři nebo čtyři díly a nebudu ji uzavírat. Člověk nikdy neví, co na webu potká za poklad :)

První z představovaných her je tedy Chip's challenge. Když mi bylo asi osmnáct, otec se nechal ukecat a pořídil náš první počítač. Byly na něm Windows 98 a ten hodný pán, co nám ho přišel zapojit, tam nainstaloval i spoustu her. Mezi různými arkádami a střílečkami byl i Chip. A na dlouho mě okouzlil. V popisu hry jsem našla, že se jedná o produkt určený věkové skupině 10-12 let. Nehledě na tento fakt si hříčka získala svoji oblibu i mezi dospělými a vytvořila se kolem ní celkem silná uživatelská základna.

Chip je puzzloidní logická hra, kde nejvíc času budete trávit přesouváním překážek a snahou dostat se do dalšího levelu. Postupem času přibydou i potvory, které nemají nejspíš nic moc na práci a snaží se vás z nedostatku zábavy sežrat.

Hlavním hrdinou je středoškolák Chip. Je tak trochu geek. Jak už to tak bývá, i jemu se stane ta smutná věc a potká dívku. Ta vede velmi prestižní vědecký klub, do kterého by se Chip rád dostal. A aby mu to bylo umožněno, musí projít zkouškou (jak už to v těch prestižních klubech bývá) a přežít její bláznivou a nebezpečnou soustavu místností. Jediným jeho úkolem je dostat se ke dveřím a doufat, že za nimi na něj čeká členství v jeho vysněném klubu a možná také srdce té zvrácené slečny.

V jednotlivých levelech se Chip setkává se soustavou zamčených místností, od nichž musí nejdřív někde sehnat klíč (nejlépe v jiné zamčené místnosti), s ledem, vodou, ohněm (k jejichž překonání potřebuje speciální botičky), s již zmíněnými příšerkami a také s bloky, které mu šikovně brání v cestě, a které musí ještě šikovněji přemístit, aby mohl projít... dost často se také setkává s časovým limitem. Aby se dostal do další místnosti, tak musí posbírat určitý počet čipů.

Chip spatřil poprvé světlo světa v roce 1989. Byla dostupná verze pro Amigu, ZX, Atari, DOS a Windows. Návrh originální hry má na svědomí Chuck Sommerville. Ten taky vymyslel třetinu levelů. Těch obsahuje hra 148, verze pro Windows o jeden víc.

Když Chip vyšel, jednalo se o naprosto unikátní a ojedinělý kousek. V dnešní době exitují desítky variací na toto téma. Některé hratelnější než jiné, většina z nich má i líbivější grafiku. Pokud patříte mezi fanoušky podobných puzzloidních přesouvaček, tento kousek vám unikl a jste schopní přenést se přes trochu starší datum výroby, nezbývá mi, než vám Chipa doporučit a doufat, že se vám bude alespoň trochu líbit.

Na internetu je k nalezení původní verze pro Win a také Tile world, což je emulátor Chipa - verze pro Amigu a Windows. Lze si taky stáhnout další balíčky levelů. Nebo můžete zkusit některý z Chipových klonů - některé jsou hratelné přímo online.

Obrázky v článku jsou z verze pro Pocket PC (ale úplně stejně vypadá i verze pro Win).