Obrazem
Jeden filozofický od Sušenky
Nějaké reblogovací z tumblr:
A zase jeden můj:
30. května 2010
Co přinesl 21. týden
Střípky
Obrazem
Jeden filozofický od Sušenky
Nějaké reblogovací z tumblr:
A zase jeden můj:
Obrazem
Jeden filozofický od Sušenky
Nějaké reblogovací z tumblr:
A zase jeden můj:
23. května 2010
Co přinesl 20. týden
Střípky
[en] Kniha - Ignore everybody
Autor v článku ne zrovna krátce představuje svoji novou knihu o tom, jak být kreativnější a nápaditější v jakémkoli směru potřebujete. Článek je plný vtipných postřehů a obrázků. Jako je třeba tento:
[en] Proč je špatně dělat víc věcí najednou
Myslíte si, že když děláte více věcí naráz, uděláte toho víc a rychleji, než kdybyste dělali každou věc zvlášť? Tento článek vás možná přesvědčí o tom, že to nemusí být pravda.
Obrazem
Opět pár reblogovacích z tumblr:
A jako poslední něco z vlastní zahrádky :) Obrázek jsem si vypůjčila zde
- na loli fóru i zpovědnici se stále řeší "aféra" ohledně tlustých a hubených lolitek a problémech v komunikaci a s porozuměním psanému textu (občas tím trpíme všichni :) ).
- v sobotu se konal lordíkovský sraz a podle fotek se musel vydařit.
- s teplým počasím jsem opět vyrazila lovit pražské kešky - během včerejší příjemné procházky jsem pokořila dvě. Ta třetí nám zůstala skrytá. Ale my se pro ni vrátíme :)
- konečně jsem dohrála Still life 2, o kterém možná napíšu recenzi a nainstalovala jsem si Arcanum, legendární to steampunkové RPG.
[en] Kniha - Ignore everybody
Autor v článku ne zrovna krátce představuje svoji novou knihu o tom, jak být kreativnější a nápaditější v jakémkoli směru potřebujete. Článek je plný vtipných postřehů a obrázků. Jako je třeba tento:
[en] Proč je špatně dělat víc věcí najednou
Myslíte si, že když děláte více věcí naráz, uděláte toho víc a rychleji, než kdybyste dělali každou věc zvlášť? Tento článek vás možná přesvědčí o tom, že to nemusí být pravda.
Obrazem
Opět pár reblogovacích z tumblr:
A jako poslední něco z vlastní zahrádky :) Obrázek jsem si vypůjčila zde
16. května 2010
Co přinesl 19. týden
[en]Jak a kdy se motivovat
Velice zajímavý článek o sebemotivaci. Je v něm několik hezkých postřehů o tom, že k provedení samotné činnosti vůbec není potřeba tolik síly, jak si nejspíš myslíme.
[en] Recept na dort z Portálu
[en] Devět roků spánku
Tento článek jsem sice četla už několik týdnů zpět, ale nedávno jsem si na něj znovu vzpomněla a jeho obsah mi připadne natolik fascinující, abych sem dala link. Aneb jak podle logů z IRC poznat, jak na tom člověk byl se spánkem za posledních devět let.
Dočkáme se pokračování Portálu?
Valve si se svými fanoušky rádo hraje. A fanoušci ho za to milují. Co na nás přichystali tentokrát? A jaký je účel toho všeho? To se dočtete v tomto gramaticky ne úplně korektním článku.
[en] Inteligentní dveře pro kočku
Máte kočku, která ráda chodí ven a nebaví vás jí pořád dělat dveřníka? V tom případě by se vám mohlo líbit tohle řešení. Dveře, co umí rozpoznávat kočičí obličeje =^.^=
Obrazem
Dnešní ve znamení moudrých slov, které vzešly z myšlenek obdivuhodných lidí.
A zase nějaké ty reposty od Arseny :)
Velice zajímavý článek o sebemotivaci. Je v něm několik hezkých postřehů o tom, že k provedení samotné činnosti vůbec není potřeba tolik síly, jak si nejspíš myslíme.
[en] Recept na dort z Portálu
[en] Devět roků spánku
Tento článek jsem sice četla už několik týdnů zpět, ale nedávno jsem si na něj znovu vzpomněla a jeho obsah mi připadne natolik fascinující, abych sem dala link. Aneb jak podle logů z IRC poznat, jak na tom člověk byl se spánkem za posledních devět let.
Dočkáme se pokračování Portálu?
Valve si se svými fanoušky rádo hraje. A fanoušci ho za to milují. Co na nás přichystali tentokrát? A jaký je účel toho všeho? To se dočtete v tomto gramaticky ne úplně korektním článku.
[en] Inteligentní dveře pro kočku
Máte kočku, která ráda chodí ven a nebaví vás jí pořád dělat dveřníka? V tom případě by se vám mohlo líbit tohle řešení. Dveře, co umí rozpoznávat kočičí obličeje =^.^=
Obrazem
Dnešní ve znamení moudrých slov, které vzešly z myšlenek obdivuhodných lidí.
A zase nějaké ty reposty od Arseny :)
15. května 2010
Animefest 2010 - neděle
A nastal poslední den conu. Tentokrát jsem se vyspala dobře, naspala jsem i docela dost hodin. Ale přesto jsem byla trochu unavená. Vzbudila jsem se lehce před osmou a z Facebooku jsem se dozvěděla, že Alenka se Seri z conu před hodinou odešly na kolej se prospat. Bylo mi líto, že už se s nimi neuvidím, na druhou stranu jsem je chápala.
Když jsem tedy zjistila, že mě ve Scale nikdo nečeká, otočila jsem se na druhý bok a spala jsem dál. V devět už jsem ale vstát musela, opět jsem spáchala ranní hyenu (abyste viděli, že to minule opravdu nebyl překlep :) ), vzala všechny svoje věci a zamířila směrem ke Scale.
Tam jsem konečně měla možnost chvíli mluvit s Pet! Už jsem se bála, že k tomu nedojde. Bohužel taky měla napilno, takže jsem jí ani nestihla pochválit sukni (tu moji) a šaty (které měla na sobě). Vypadala v nich ještě křehčeji, porcelánověji a panenkovsky než jindy. Když jsem ty šaty viděla, říkala jsem si, že jsou určitě z nějakého drahého japonského butiku. Byla jsem v šoku, když jsem se později dozvěděla, že to je její vlastní výroba. Opravdu klobou dolů.
Prošla jsem se po kině, pozdravila se s několika lidma a pak se vkradla do promítací místnosti. Jako org jsem se samozřejmě vkrádat nemusela, ale prevence je prevence :) Objevila jsem tam většinu naší pražské výpravy. Čas do ukončení jsem tedy strávila v promítací místnosti.
Na oficiální ukončení jsem se zhruba v půlce přesunula do sálu a po delší době se posadila. Zůstala jsem i na Trpaslíkovu dražbu obrazu, který vznikl přímo na Animefestu. Úspěšný dražitel ho získal mám dojem za 1300kč.
Myslela jsem si, že po ukončení pomůžeme s úklidem, ale nikdo se k tomu moc neměl - všichni byli nějací hladoví. Tak jsme posbírali snad všechny členy mňangačiči, co na Animefestu v tu chvíli byli a devyx nás zavedl do nějaké daleké restaurace na jídlo. Prý tam tradičně zakončují Animefest. Aspoň že to bylo blizko auta :)
Oběd byl výborný, nebylo mu co vytknout. Mi stačila polívka a špenát, ale někteří další si labužnicky dali i zákusek. Kromě toho, že mi spadla visačka do špenátu, se během jídla nic zajímavého nedělo. Probírali jsme Animefest, hodnotili organizaci a vyměňovali si svoje zážitky.
Po jídle šla většina na nádraží, my jsme se od nich odpojili a zamířili jsme k autu. Tentokrát jsem zcela rezolutně prohlásila, že chci sedět vepředu. Nebylo to ode mě hezké, že jsem muže nechala, aby se mačkali vzadu, na druhou stranu - je to jen jednou za rok :)
Zpáteční cesta opět proběhla hladce. Před Prahou jsme včas odhalili zácpu a sjeli jsme z dálnice. Jednou jsme mírně zabloudili, ale hned jsme se zase našli. Na Chodově jsme vyložili Mantu a Wolfiiho. Mě devyx dovezl až před dům, za to mu moc díky. Byla jsem tak unavená, že bych asi usnula při chůzi, muset jít nějakou delší trasu. Doma jsem dala dfoxovi pusu, převlékla jsem se do pyžama a následujících několik hodin jsem strávila spánkem.
Jaké tedy bude mé hodnocení letošního AF? Popravdě, moc se toho nedozvíte. Nevím, co bych měla hodnotit. Jak jste si přečetli, byla jsem většinou na službě nebo mimo con. Programu jsem viděla minimum. Po organizační stránce byl pro mě con zase velkou zkušeností. Lidi z týmu v Bakalovi byli většinou schopní a spolupracovalo se mi s nimi moc dobře. S týmem ze Scaly jsem se do kontaktu moc nedostala, tak nevím, jak to probíhalo tam. Věřím, že si všichni zapamatují to, co se letos povedlo a poučí se z toho, co se moc nepovedlo a přístí Animefest tak bude (ještě) lepší, než ten letošní.
Když jsem tedy zjistila, že mě ve Scale nikdo nečeká, otočila jsem se na druhý bok a spala jsem dál. V devět už jsem ale vstát musela, opět jsem spáchala ranní hyenu (abyste viděli, že to minule opravdu nebyl překlep :) ), vzala všechny svoje věci a zamířila směrem ke Scale.
Tam jsem konečně měla možnost chvíli mluvit s Pet! Už jsem se bála, že k tomu nedojde. Bohužel taky měla napilno, takže jsem jí ani nestihla pochválit sukni (tu moji) a šaty (které měla na sobě). Vypadala v nich ještě křehčeji, porcelánověji a panenkovsky než jindy. Když jsem ty šaty viděla, říkala jsem si, že jsou určitě z nějakého drahého japonského butiku. Byla jsem v šoku, když jsem se později dozvěděla, že to je její vlastní výroba. Opravdu klobou dolů.
Prošla jsem se po kině, pozdravila se s několika lidma a pak se vkradla do promítací místnosti. Jako org jsem se samozřejmě vkrádat nemusela, ale prevence je prevence :) Objevila jsem tam většinu naší pražské výpravy. Čas do ukončení jsem tedy strávila v promítací místnosti.
Na oficiální ukončení jsem se zhruba v půlce přesunula do sálu a po delší době se posadila. Zůstala jsem i na Trpaslíkovu dražbu obrazu, který vznikl přímo na Animefestu. Úspěšný dražitel ho získal mám dojem za 1300kč.
Myslela jsem si, že po ukončení pomůžeme s úklidem, ale nikdo se k tomu moc neměl - všichni byli nějací hladoví. Tak jsme posbírali snad všechny členy mňangačiči, co na Animefestu v tu chvíli byli a devyx nás zavedl do nějaké daleké restaurace na jídlo. Prý tam tradičně zakončují Animefest. Aspoň že to bylo blizko auta :)
Oběd byl výborný, nebylo mu co vytknout. Mi stačila polívka a špenát, ale někteří další si labužnicky dali i zákusek. Kromě toho, že mi spadla visačka do špenátu, se během jídla nic zajímavého nedělo. Probírali jsme Animefest, hodnotili organizaci a vyměňovali si svoje zážitky.
Po jídle šla většina na nádraží, my jsme se od nich odpojili a zamířili jsme k autu. Tentokrát jsem zcela rezolutně prohlásila, že chci sedět vepředu. Nebylo to ode mě hezké, že jsem muže nechala, aby se mačkali vzadu, na druhou stranu - je to jen jednou za rok :)
Zpáteční cesta opět proběhla hladce. Před Prahou jsme včas odhalili zácpu a sjeli jsme z dálnice. Jednou jsme mírně zabloudili, ale hned jsme se zase našli. Na Chodově jsme vyložili Mantu a Wolfiiho. Mě devyx dovezl až před dům, za to mu moc díky. Byla jsem tak unavená, že bych asi usnula při chůzi, muset jít nějakou delší trasu. Doma jsem dala dfoxovi pusu, převlékla jsem se do pyžama a následujících několik hodin jsem strávila spánkem.
Jaké tedy bude mé hodnocení letošního AF? Popravdě, moc se toho nedozvíte. Nevím, co bych měla hodnotit. Jak jste si přečetli, byla jsem většinou na službě nebo mimo con. Programu jsem viděla minimum. Po organizační stránce byl pro mě con zase velkou zkušeností. Lidi z týmu v Bakalovi byli většinou schopní a spolupracovalo se mi s nimi moc dobře. S týmem ze Scaly jsem se do kontaktu moc nedostala, tak nevím, jak to probíhalo tam. Věřím, že si všichni zapamatují to, co se letos povedlo a poučí se z toho, co se moc nepovedlo a přístí Animefest tak bude (ještě) lepší, než ten letošní.
Animefest 2010 - sobota
Na hlavní den conu jsem se moc těšila. V deset mi začínala první služba. Kryla se s cosplay soutěží, takže chodba byla téměř prázdná. Služba tak probíhala v poklidu, našel se čas na vykecávání se Seri a pár písniček na DDR. Potkala jsem XGho, tak jsem ho taky dostrkala na pad. Ani se moc nebránil. Oblečení ten den jsem měla spíše civilní, čekala jsem, až budu mít čas vyzvednout si sukni od Pet.
Po skončení služby jsme se v mírně obměněné skupince vydali na oběd. Chyběl nám devyx, za to přibyl HejTy a Ledman. Chtěli jsme jít ke Kormidlu, ale tam bylo úplně plno. Zapadli jsme tedy do nějakého podniku za rohem. Ten vypadal docela nóbl a zel prázdnotou. Nebylo tedy nijak těžké stát se nejhlučnějším stolem v restauraci. Probírala se samá zajímavá témata. Od programu Animefestu, přes Lusinu chystanou přednášku, až po můj (prozatím) čistě hypotetický steampunkový kostým.
Oběd se trochu protáhl a já jsem musela na další službu. Seri s Alenkou měly namířeno do hotelu Continental, kde měla svůj stánek rozložený i Pet. Pověřila jsem tedy Seri důležitým úkolem - převzít moji sukni. Tušila jsem totiž, že se tam nemusím dostat. A tušila jsem správně.
Odpolední služba byla trochu hektičtější. Od tří totiž platil vstup za levnější sazbu, tak přišel menší dav lidí. Místo hlidkování jsem tedy dělala support u vstupu. Musela jsem zvolit naprosto opačný přístup - místo buzerace náhodných návštěvníků být milá a vstřícná. Nápor naštěstí za chvíli polevil a odněkud se objevily tousty. Já jsem byla ještě najezená z oběda, ale vzpomněla jsem si na devyxe, který s námi nebyl a měl službu v promítací místnosti. A jelikož jsem zrovna měla dobrou náladu, čapla jsem jeden toust a flašku vody a donesla mu to nahoru. Díky tomu jsem viděla kousek přednášky o japonské pouliční módě. Nepamatuji se, kdo to přednášel, ale slečna byla vtipná a měla to pečlivě připravené.
No a ve čtyři moje služba skončila. Po menších komplikacích jsem v zákulisí lokalizovala svoji sukni od Pet, natáhla jsem si ji na sebe i se spodničkou a Seri v patách jsem letěla na Lusinu přednášku o reverzním harému. Sice jsem ji nestihla od začátku, takže jsem přišla o grafický vtip, ale i tak ji musím hodnotit kladně. Lusi to měla důkladně připravené, mluvila hlasitě a srozumitelně a uměla si udržet pozornost publika. Nehledě na to, že téma bylo taky vybrané skvěle. Vzhledem k tomu, že v konkurenčním sále probíhala debata s autorem Včelky Máji, měla až překvapující účast. Řekla bych, že sál měla plný.
Seri odběhla chvíli před koncem ven. Čekal nás tam totiž náš milovaný Justy! Neviděla jsem ho tak sto let. Ve vojenském mu to moc slušelo a potěšilo mě, že na něm vojenské prostředí nezanechalo žádné vážnější negativní následky. Tedy žádné další :)
Dostali jsme nápad Justymu ukázat Ledmana v butlerovském. Letos se totiž upsal službě v Maid café. Nikdo z nás ho v "převleku" neviděl, tak jsme byli zvědaví všichni. Bohužel byl vstup do kavárny omezen jak počtem, tak časem. Přede dveřmi čekal dav lidí a my jsme si spočítali, že bychom museli čekat minimálně 40min a to se nikomu z nás nechtělo. Ale Ledmana jsme chtěli vidět, tak jsme stalkovali, zda nevyjde ven. Nakonec nám pomohl hintzu, který využil svých orgovských privilegií a nechal nám ho na chvíli zavolat ven. To bychom nebyli my, abychom ho něčím "neztrapnili", takže jsme spustili pořádný fanouškovský potlesk a jásot. Ledmanovi to podle očekávání moc slušelo. Všichni jsme se s ním pozdravili, prohodili jsme pár slov a propustili jsme ho zpět do služby. Pak jsme se jsme se do Bakaly, sedli si do tamní kavárny a několik dalších hodin jsme si povídali.
Později jsme se přesunuli k šatně, kde jsme Justymu zcizily čepici a unesly mu ji do místnosti z hudebními hrami. Tam jsme s Alenkou strávily nějakou dobu. Pop'n'Music je naprosto návyková záležitost. Každopádně na DrumManii nemá. Moji obsesi elektrickou kytarou dočasně nahradila posedlost bicími, tak asi nikoho neudiví, že jsem DrumManii na dlouhou dobu obsadila já a střídala jsem se pouze ze slušnosti :) Udivilo mě, jak dobře mi to jde. Ten "trénink" během vánočních svátků asi zanechal nějaké následky.
Samozřejmě došla řada i na ITG. Měla jsem na nohou RHSky a nechtělo se mi zouvat. Tak jsem to zkusila v nich a ono to šlo kupodivu docela dobře. Já jsem přežila, moje RHSky nikoli. Naštěstí se pouze odlepilo poutko na patě. Bude stačit ho přilepit.
V sobotu program díky zpoždění končil už v jedenáct večer. Nedává vám ta věta smysl? Pak vězte, že promítání posledního filmu bylo zrušeno, protože by nestihl skončit před půlnocí. Vyklidilo se celé kino a zbylé věci se odvezly buď do tělocvičny nebo do Scaly. Seri šla vyprovodit Justyho na vlak a my s Alenkou a Bezďou jsme si sedli do kavárny.
Když se Seri vrátila, šli jsme konečně na to její vytoužené pivo. Právoplatná Hospoda tour jako loni se nekonala, na to jsem byla dost utahaná. A když už jsme u toho, málem se nekonalo nic. Bezďa si totiž všiml, že si doma nechal peněženku i doklady, kouzelník jeden. A Seri s Alenkou měly dohromady jen tři stovky. No tak jsem musela vybrat peníze já >< Bezďo, příště platíš ty za mě!
Do postele jsem se dostala někdy kolem třetí hodiny ranní. Bezďa jel domů a holky šly na noční promítání.
Po skončení služby jsme se v mírně obměněné skupince vydali na oběd. Chyběl nám devyx, za to přibyl HejTy a Ledman. Chtěli jsme jít ke Kormidlu, ale tam bylo úplně plno. Zapadli jsme tedy do nějakého podniku za rohem. Ten vypadal docela nóbl a zel prázdnotou. Nebylo tedy nijak těžké stát se nejhlučnějším stolem v restauraci. Probírala se samá zajímavá témata. Od programu Animefestu, přes Lusinu chystanou přednášku, až po můj (prozatím) čistě hypotetický steampunkový kostým.
Oběd se trochu protáhl a já jsem musela na další službu. Seri s Alenkou měly namířeno do hotelu Continental, kde měla svůj stánek rozložený i Pet. Pověřila jsem tedy Seri důležitým úkolem - převzít moji sukni. Tušila jsem totiž, že se tam nemusím dostat. A tušila jsem správně.
Odpolední služba byla trochu hektičtější. Od tří totiž platil vstup za levnější sazbu, tak přišel menší dav lidí. Místo hlidkování jsem tedy dělala support u vstupu. Musela jsem zvolit naprosto opačný přístup - místo buzerace náhodných návštěvníků být milá a vstřícná. Nápor naštěstí za chvíli polevil a odněkud se objevily tousty. Já jsem byla ještě najezená z oběda, ale vzpomněla jsem si na devyxe, který s námi nebyl a měl službu v promítací místnosti. A jelikož jsem zrovna měla dobrou náladu, čapla jsem jeden toust a flašku vody a donesla mu to nahoru. Díky tomu jsem viděla kousek přednášky o japonské pouliční módě. Nepamatuji se, kdo to přednášel, ale slečna byla vtipná a měla to pečlivě připravené.
No a ve čtyři moje služba skončila. Po menších komplikacích jsem v zákulisí lokalizovala svoji sukni od Pet, natáhla jsem si ji na sebe i se spodničkou a Seri v patách jsem letěla na Lusinu přednášku o reverzním harému. Sice jsem ji nestihla od začátku, takže jsem přišla o grafický vtip, ale i tak ji musím hodnotit kladně. Lusi to měla důkladně připravené, mluvila hlasitě a srozumitelně a uměla si udržet pozornost publika. Nehledě na to, že téma bylo taky vybrané skvěle. Vzhledem k tomu, že v konkurenčním sále probíhala debata s autorem Včelky Máji, měla až překvapující účast. Řekla bych, že sál měla plný.
Seri odběhla chvíli před koncem ven. Čekal nás tam totiž náš milovaný Justy! Neviděla jsem ho tak sto let. Ve vojenském mu to moc slušelo a potěšilo mě, že na něm vojenské prostředí nezanechalo žádné vážnější negativní následky. Tedy žádné další :)
Dostali jsme nápad Justymu ukázat Ledmana v butlerovském. Letos se totiž upsal službě v Maid café. Nikdo z nás ho v "převleku" neviděl, tak jsme byli zvědaví všichni. Bohužel byl vstup do kavárny omezen jak počtem, tak časem. Přede dveřmi čekal dav lidí a my jsme si spočítali, že bychom museli čekat minimálně 40min a to se nikomu z nás nechtělo. Ale Ledmana jsme chtěli vidět, tak jsme stalkovali, zda nevyjde ven. Nakonec nám pomohl hintzu, který využil svých orgovských privilegií a nechal nám ho na chvíli zavolat ven. To bychom nebyli my, abychom ho něčím "neztrapnili", takže jsme spustili pořádný fanouškovský potlesk a jásot. Ledmanovi to podle očekávání moc slušelo. Všichni jsme se s ním pozdravili, prohodili jsme pár slov a propustili jsme ho zpět do služby. Pak jsme se jsme se do Bakaly, sedli si do tamní kavárny a několik dalších hodin jsme si povídali.
Později jsme se přesunuli k šatně, kde jsme Justymu zcizily čepici a unesly mu ji do místnosti z hudebními hrami. Tam jsme s Alenkou strávily nějakou dobu. Pop'n'Music je naprosto návyková záležitost. Každopádně na DrumManii nemá. Moji obsesi elektrickou kytarou dočasně nahradila posedlost bicími, tak asi nikoho neudiví, že jsem DrumManii na dlouhou dobu obsadila já a střídala jsem se pouze ze slušnosti :) Udivilo mě, jak dobře mi to jde. Ten "trénink" během vánočních svátků asi zanechal nějaké následky.
Samozřejmě došla řada i na ITG. Měla jsem na nohou RHSky a nechtělo se mi zouvat. Tak jsem to zkusila v nich a ono to šlo kupodivu docela dobře. Já jsem přežila, moje RHSky nikoli. Naštěstí se pouze odlepilo poutko na patě. Bude stačit ho přilepit.
V sobotu program díky zpoždění končil už v jedenáct večer. Nedává vám ta věta smysl? Pak vězte, že promítání posledního filmu bylo zrušeno, protože by nestihl skončit před půlnocí. Vyklidilo se celé kino a zbylé věci se odvezly buď do tělocvičny nebo do Scaly. Seri šla vyprovodit Justyho na vlak a my s Alenkou a Bezďou jsme si sedli do kavárny.
Když se Seri vrátila, šli jsme konečně na to její vytoužené pivo. Právoplatná Hospoda tour jako loni se nekonala, na to jsem byla dost utahaná. A když už jsme u toho, málem se nekonalo nic. Bezďa si totiž všiml, že si doma nechal peněženku i doklady, kouzelník jeden. A Seri s Alenkou měly dohromady jen tři stovky. No tak jsem musela vybrat peníze já >< Bezďo, příště platíš ty za mě!
Do postele jsem se dostala někdy kolem třetí hodiny ranní. Bezďa jel domů a holky šly na noční promítání.
14. května 2010
Mitsuki na tumblr.com
Že jste o http://tumblr.com nikdy neslyšeli? Z toho si nic nedělejte, já donedávna taky ne. Jedná se o jeden z mnoha dalších blogovacích systémů. Je to mimojiné taky studnice různých reblogovacích obrázků a mouder, které pravidelně kradu z blogu Arseny (ona je krade zase tam) :)
Každopádně si už delší dobu říkám, že bych si mimo tenhle blog založila i takový online zápisník, kam bych cpala vše, co bych nechtěla zapomenout. Prostě a jednoduše - tenhle blog je spíš pro vás ostatní, zápisník na tumblr.com je spíš pro mě. Ale podívat se samozřejmě můžete :)
http://mii-chan.tumblr.com
Každopádně si už delší dobu říkám, že bych si mimo tenhle blog založila i takový online zápisník, kam bych cpala vše, co bych nechtěla zapomenout. Prostě a jednoduše - tenhle blog je spíš pro vás ostatní, zápisník na tumblr.com je spíš pro mě. Ale podívat se samozřejmě můžete :)
13. května 2010
Animefest 2010 - pátek
Určitě se najde pár z vás, kteří čekají na pokračování minulého článku týkajícího se Animefestu. Tak je to tady :)
Letos jsem byla v Brně opět jako pomocný organizátor. Tentokrát jsem povýšila z hlídače tělocvičny na "chodební" hlídku v sále B.Bakaly. Protože jsem si nebyla jistá, zda stihnu dorazit už v pátek, dal mi Hadati všechny mé hlídky na sobotu. Celých šest hodin. Kromě cosplay divadla se mi moje služby nekryly s ničím, u čeho jsem chtěla být. Ale ani tak jsem z programu moc neviděla.
Naštěstí se mi podařilo zařídit si v práci vše tak, abych mohla jet už v pátek s devyxem a ostatními autem. Sešli jsme se na Chodově lehce po dvanácté. Naházeli jsme věci do auta a vydali se směr Brno. Cesta probíhala v poklidu, devyxův styl jízdy mi plně vyhovoval. Nepotkali jsme žádnou havárii ani zácpu.
V Brně jsme se rozdělili. Mužové zamířili do Scaly na školení promítačů, já jsem se sešla se Seri a zamířily jsme do Bakaly. Tam už bylo vše víceméně zařízené. Rozhodla jsem se, že když už s sebou tahám spodničku a několikakilové šaty (a předchozí večer jsem to víc než hodinu žehlila), tak se tedy tématicky obleču a budu se těšit z šokovaných a pohoršených obličejů ostatních návštěvníků. No nějaké wtf výrazy byly, ale bylo jich podstatně méně, než jsem čekala. Dokonce jsem se dočkala i chvály a moje zlošaty jsou na několika fotkách. Po jejich shlédnutí jsem nabyla dojmu, že bílé podkolenky mým nohám opravdu nelichotí :)
Ale zpět na Animefest. Jako snaživý org jsem hledala něco, čeho bych se mohla chytit. V hale jsem potkala Greka, dali jsme se do družného hovoru, a když se hledali lidé na hlídání přívěsků, tak jsme zjistili, že stojíme ve špatnou dobu na špatném místě. Skončili jsme tedy u toho, že jsme dávali pozor, aby si nově příchozí brali jen jeden přívěsek a odpovídali jim na dotazy.
V šest měla přijet Alenka od Serity. Seri měla bohužel zrovna službu v šatně, tak jsem ji šla vyzvednou na nádraží sama. S malou telefonickou dopomocí od Bezdi jsem tam trefila pěšky hned napoprvé. Přece jen Brno moc neznám :)
S Alenkou jsme se na nádraží chvíli hledaly, nakonec však všechno dobře dopadlo a my se našly. Teda ještě že máme ty mobily. Jinak se tam hledáme doteď :) Jelikož jsem od rána nic nejedla, zatáhla jsem ji do McD. S příjemně plným žaludkem jsme tedy ten vzor globalizace a nezdravé stravy opustily a venku jsme našli čekajícího Bezďu. Měl sice dojet až na půl osmou, ale prý se nemohl dočkat :)
Zbytek času do osmi jsme strávili rušením Seritky na šatně a rozpoutáváním chaosu v hale Sálu B.Bakaly. Chudák Grek stál pořád u přívěsků a tvářil se mírně naštvaně. Nikdo ho nechtěl vystřídat. A to prosím vůbec nebyl org :(
Na osmou jsme měli zamluvenou čajovnu. Jelikož na Animefest nepřijelo zdaleka tolik lidí z manga-fan jako minule, přibrali jsme i pár externistů a sešlo se nás tam přesně osm. Někteří museli před desátou odejít do služby, takže do zavíračky jsme tam zůstali jenve čtyřech v pěti - Seri, Alenka, já, Ledman a Bezďa. Sestry se od nás brzy odpojily, protože chtěly jet prvním rozjezdem na koleje, Ledman mířil na šalinu na Českou a Bezďa mě šel doprovodit ke Scale.
Bylo lehce před půnocí a já jsem začala být zvědavá, jak je to se spacím místem pro orgy a kde má vlastně být ta legendární spací tělocvična.
Trin mi oznámil, že on bude spát přímo ve Scale v nějaké mistnosti, kam se vejde 20 lidí. To se mi úplně nelíbilo a šla jsem pátrat dál.
Na schodech jsem potkala Patrika, který vyhlížel své oběti na noční focení. Byla jsem odchycena a focena :) Fotky ukážu, až je budu mít. Po cestě jsem potkala Lusi a Jarníka a ti mi konečně pomohli rozluštit to tajemství pátečního spaní. Jednalo se o sokolovnu někde "pěkně daleko po tamté ulici". Já která se pravidelně ztrácím na Dejvické jsem neměla pochyb o tom, že jít sama, tak v Brně zabloudím a umřu :D Tak jsem se nimi domluvila, že až budou vycházet, tak mě prozvoní.
Všichni moji známí byli tou dobou někde zalezlí, tak jsem šla obšťastňovat službu na recepci v Bakalovi. Sál se o půlnoci zamykal a velká skupinka orgů se vydala směrem do sokolovny. Yay!
V tělocvičně jsem spáchala večerní hyenu, zalehla do spacáku a přemýšlela nad tím, co je sakra špatně. No jo, ono bylo teprve půl jedné! A já jsem slíbila devyxovi, že mu budu do dvou dělat společnost při promítání. Zvažovala jsem, jestli se znovu obléct a vydat se za ním. Musela bych ale jít sama pěkný kus, navíc pozdě v noci a to jsem se dost bála. Takže jsem mu napsala omluvnou sms a také jsem dala vědět Lusi, že na mě nemají čekat. Zbytek noci jsem se snažila usnout.
Letos jsem byla v Brně opět jako pomocný organizátor. Tentokrát jsem povýšila z hlídače tělocvičny na "chodební" hlídku v sále B.Bakaly. Protože jsem si nebyla jistá, zda stihnu dorazit už v pátek, dal mi Hadati všechny mé hlídky na sobotu. Celých šest hodin. Kromě cosplay divadla se mi moje služby nekryly s ničím, u čeho jsem chtěla být. Ale ani tak jsem z programu moc neviděla.
Naštěstí se mi podařilo zařídit si v práci vše tak, abych mohla jet už v pátek s devyxem a ostatními autem. Sešli jsme se na Chodově lehce po dvanácté. Naházeli jsme věci do auta a vydali se směr Brno. Cesta probíhala v poklidu, devyxův styl jízdy mi plně vyhovoval. Nepotkali jsme žádnou havárii ani zácpu.
V Brně jsme se rozdělili. Mužové zamířili do Scaly na školení promítačů, já jsem se sešla se Seri a zamířily jsme do Bakaly. Tam už bylo vše víceméně zařízené. Rozhodla jsem se, že když už s sebou tahám spodničku a několikakilové šaty (a předchozí večer jsem to víc než hodinu žehlila), tak se tedy tématicky obleču a budu se těšit z šokovaných a pohoršených obličejů ostatních návštěvníků. No nějaké wtf výrazy byly, ale bylo jich podstatně méně, než jsem čekala. Dokonce jsem se dočkala i chvály a moje zlošaty jsou na několika fotkách. Po jejich shlédnutí jsem nabyla dojmu, že bílé podkolenky mým nohám opravdu nelichotí :)
Ale zpět na Animefest. Jako snaživý org jsem hledala něco, čeho bych se mohla chytit. V hale jsem potkala Greka, dali jsme se do družného hovoru, a když se hledali lidé na hlídání přívěsků, tak jsme zjistili, že stojíme ve špatnou dobu na špatném místě. Skončili jsme tedy u toho, že jsme dávali pozor, aby si nově příchozí brali jen jeden přívěsek a odpovídali jim na dotazy.
V šest měla přijet Alenka od Serity. Seri měla bohužel zrovna službu v šatně, tak jsem ji šla vyzvednou na nádraží sama. S malou telefonickou dopomocí od Bezdi jsem tam trefila pěšky hned napoprvé. Přece jen Brno moc neznám :)
S Alenkou jsme se na nádraží chvíli hledaly, nakonec však všechno dobře dopadlo a my se našly. Teda ještě že máme ty mobily. Jinak se tam hledáme doteď :) Jelikož jsem od rána nic nejedla, zatáhla jsem ji do McD. S příjemně plným žaludkem jsme tedy ten vzor globalizace a nezdravé stravy opustily a venku jsme našli čekajícího Bezďu. Měl sice dojet až na půl osmou, ale prý se nemohl dočkat :)
Zbytek času do osmi jsme strávili rušením Seritky na šatně a rozpoutáváním chaosu v hale Sálu B.Bakaly. Chudák Grek stál pořád u přívěsků a tvářil se mírně naštvaně. Nikdo ho nechtěl vystřídat. A to prosím vůbec nebyl org :(
Na osmou jsme měli zamluvenou čajovnu. Jelikož na Animefest nepřijelo zdaleka tolik lidí z manga-fan jako minule, přibrali jsme i pár externistů a sešlo se nás tam přesně osm. Někteří museli před desátou odejít do služby, takže do zavíračky jsme tam zůstali jen
Bylo lehce před půnocí a já jsem začala být zvědavá, jak je to se spacím místem pro orgy a kde má vlastně být ta legendární spací tělocvična.
Trin mi oznámil, že on bude spát přímo ve Scale v nějaké mistnosti, kam se vejde 20 lidí. To se mi úplně nelíbilo a šla jsem pátrat dál.
Na schodech jsem potkala Patrika, který vyhlížel své oběti na noční focení. Byla jsem odchycena a focena :) Fotky ukážu, až je budu mít. Po cestě jsem potkala Lusi a Jarníka a ti mi konečně pomohli rozluštit to tajemství pátečního spaní. Jednalo se o sokolovnu někde "pěkně daleko po tamté ulici". Já která se pravidelně ztrácím na Dejvické jsem neměla pochyb o tom, že jít sama, tak v Brně zabloudím a umřu :D Tak jsem se nimi domluvila, že až budou vycházet, tak mě prozvoní.
Všichni moji známí byli tou dobou někde zalezlí, tak jsem šla obšťastňovat službu na recepci v Bakalovi. Sál se o půlnoci zamykal a velká skupinka orgů se vydala směrem do sokolovny. Yay!
V tělocvičně jsem spáchala večerní hyenu, zalehla do spacáku a přemýšlela nad tím, co je sakra špatně. No jo, ono bylo teprve půl jedné! A já jsem slíbila devyxovi, že mu budu do dvou dělat společnost při promítání. Zvažovala jsem, jestli se znovu obléct a vydat se za ním. Musela bych ale jít sama pěkný kus, navíc pozdě v noci a to jsem se dost bála. Takže jsem mu napsala omluvnou sms a také jsem dala vědět Lusi, že na mě nemají čekat. Zbytek noci jsem se snažila usnout.
9. května 2010
Co přinesl 18. týden
I tento týden přináším nadílku linků a dalších zbytečností, které mi za těch sedm dní přeběhly přes cestu při mém cestování virtuálním světem.
[en] Život s kočkou rybářskou
Přijdou vám obyčejné domácí kočky nudné? Pořiďte si kočku rybářskou. Má ráda vodu, umí lovit ryby a je děsně mazlivá - jak ostatně dokazují fotky na tomto odkaze. =^.^=
Romantické lolitkoidní šperky
Na Nyxu jsem narazila na galerii jedné šikovné slečny, co vyrábí moc pěkné šperky. Dají se podle mě moc hezky kombinovat i loli módou.
10 důvodů, proč odejít z FB
Na serveru root.cz vyšel překlad článku, který rozvířil už tak dosti neklidné vody internetu. Pokud hledáte důvody, proč odejít z Facebooku, můžete je tu najít. Doporučuji přečíst i diskuzi. Z mého pohledu je článek mírně hysterický a důvody jsou tam nanejvýš dva nebo tři, ale za přečetení stojí.
Obrazem
Dnes si zahrajeme na mírně programátorskou notu :)
[en] Život s kočkou rybářskou
Přijdou vám obyčejné domácí kočky nudné? Pořiďte si kočku rybářskou. Má ráda vodu, umí lovit ryby a je děsně mazlivá - jak ostatně dokazují fotky na tomto odkaze. =^.^=
Romantické lolitkoidní šperky
Na Nyxu jsem narazila na galerii jedné šikovné slečny, co vyrábí moc pěkné šperky. Dají se podle mě moc hezky kombinovat i loli módou.
10 důvodů, proč odejít z FB
Na serveru root.cz vyšel překlad článku, který rozvířil už tak dosti neklidné vody internetu. Pokud hledáte důvody, proč odejít z Facebooku, můžete je tu najít. Doporučuji přečíst i diskuzi. Z mého pohledu je článek mírně hysterický a důvody jsou tam nanejvýš dva nebo tři, ale za přečetení stojí.
Obrazem
Dnes si zahrajeme na mírně programátorskou notu :)
3. května 2010
Malé velké závislosti 2 - Tetrifast
I tentokrát si na začátku článku neodpustím melancholické zavzpomínání. Když se řekne Tetrifast, vybaví se mi teplé letní počasí, pomaturitní bezstarostnost, písnička Magic key, neúnavné hučení několika levných větráků v yankově pokoji plném různého "IT bordelu", fissie, iksák, neporazitelný tým z Hranic a spousta dalších věcí, které s Tetrifastem zdánlivě nesouvisí.
Tetrifast pro mě není jen hra, kterou jsem chvíli hrála, je to moje velká srdcová záležitost a hra, která mě provázela důležitými momenty v mém životě. Hrála jsem ji s různými skupinami mých přátel a z každé z těch her si pamatuju radost a vzájemnou blízkost. Ale dost vzpomínání a vrhneme se na to, co je vlastně na této hře tak závratného.
Kdo by neznal Tetris? Když ho Alexej Pažitnov roku 1985 naprogramoval, jistě netušil, jak oblíbený bude a kolik jeho klonů a her "na motivy" vznikne. Skládání dílků do sebe tak, aby pasovaly a odmazaly tím co nejvíc řádků, učarovalo kde komu. Ani já jsem nebyla výjimkou. Jako malá jsem trávila hodiny hraním Tetrisu na takovém tom činském "strojku" (určitě jste ho doma měli taky). Byl na tužkové baterky a obsahoval v sobě šest dalších her. Ale Tetris, ten jasně vedl. Tenkrát jsem neměla ani ponětí o tom, že o mnoho let později se s Tetrisem opět potkám v trochu jiné podobě.
V roce 1997 totiž někoho napadlo, co kdyby se dal hrát Tetris ve více hráčích, jako multiplayer. A tak vznikl TetriNet. Jedná se o klient-server hru pro maximálně šest hráčů.
Říkáte si, jak asi takový multiplayer Tetris funguje? To máte tak: Připojíte se pomocí klientu na vámi zvolený server a ten vás přidělí do některé z hracích místností, kde je ještě volno. Když začne nová hra, uvidíte v levé části své hrací pole - klasické, jaké známe z Tetrisu. A v pravé části obrazovky vidíme pole všech ostatních hráčů. Můžete tedy hrát klasický Tetris, kdy se snažíte zůstat co nejdéle "při zemi". Styl vaší hry má dopad na vaše soupeře. Čím víc řádků naráz totiž umažete, tím víc řádků se přidá vašim soupeřům. Platí následující pravidlo.
Brzy si všimnete, že některé čtverečky jsou jiné, než ostatni - mají na sobě napsané písmenko. Když odmažete řádku, ve které byly nějaké tyto speciální bloky, zařadí se vám do fronty pod vaší hrací plochou. Tyto bloky mají speciální schopnosti, a když se vám podaří je sebrat, můžete je použít. Vždy můžete upotřebit ten, který je ve frontě na prvním místě. Pokud se vám zrovna nehodí, můžete ho zahodit. Nic jiného s ním dělat nelze.
Speciální bloky mají různé vlastnosti - některé jsou "hodné" a jiné jsou "zlé". Podle toho je můžete použít buď na sebe, nebo na protivníky (stačí na klávesnici stisknout číslo hráče a blok se tím na něj použije). Nebudu vám prozrazovat, co který blok dělá. Je nesmírně zábavné zjišťovat to metodou pokus-omyl. A kdyby se vám nechtělo, můžete si to najít na internetu :) Jen prozradím, že jsou zde bloky na umazání a přidání řádku, náhodné smazání několika jednotlivých kostek, smazání speciálních bloků na hrací ploše a mnoho zajímavějších dalších.
Speciální bloky do hry přináší nový rozměr a umožňují tak prosadit se i hráčům, kteří nejsou tak rychlí, aby dokázali vyhrát jen "čistou hrou" bez použití speciálů.
A to by bylo k principům hry vše. Není na tom vlastně nic složitého. Hra umožňuje hrát i v týmech. Projeví se to tak, že pokud seberete více řádků najednou, tak postih dostanou jen členové dalších týmů. A vítězství se samozřejmě nepřipíše poslednímu přeživsímu osobně, ale jeho týmu. Týmová hra nabízí samozřejmě další možnosti strategizování.
Jistě jste si všimli, že jsem zatím vlastně nedostala k Tetrifastu. Mluvila jsem pouze o klasickém Tetrisu a TetriNetu. Jak to tedy vlastně je? Tetrifast není nic jiného, než lehce upravená verze TetriNetu. Původní TetriNet implementuje sekundovou prodlevu mezi tím, kdy je jedna kostka položena na své místo a nahoře se objeví kostka následující. Tetrifast tuto prodlevu odstraňuje. Je to sice malá úprava, ale hra se díky ní stává o mnoho rychlejší, dynamičtější a alespoň pro mě zábavnější. Mezi hráči Tetrifastu koluje pomluva, že ho zásadně nehrají matfyzáci, protože nestíhají tak rychle analyzovat situaci a správně reagovat. Takový fissie by mohl vyprávět, kolik posměšků na toto téma si od nás vyslechl :)
Klienti
Kde hrát
Na závěr přikládám záznam jedné hry TetriNetu, abyste věděli, jak to celé vypadá. Přiznávám, že dívat se jako pozorovatel je trochu nuda, ale můžete si aspoň prohlédnout hrací pole.
Pokud jsem někoho nalákala, chtěl by si zahrát a nemá s kým, stačí mě kontaktovat a určitě se domluvíme :)
Tetrifast pro mě není jen hra, kterou jsem chvíli hrála, je to moje velká srdcová záležitost a hra, která mě provázela důležitými momenty v mém životě. Hrála jsem ji s různými skupinami mých přátel a z každé z těch her si pamatuju radost a vzájemnou blízkost. Ale dost vzpomínání a vrhneme se na to, co je vlastně na této hře tak závratného.
Kdo by neznal Tetris? Když ho Alexej Pažitnov roku 1985 naprogramoval, jistě netušil, jak oblíbený bude a kolik jeho klonů a her "na motivy" vznikne. Skládání dílků do sebe tak, aby pasovaly a odmazaly tím co nejvíc řádků, učarovalo kde komu. Ani já jsem nebyla výjimkou. Jako malá jsem trávila hodiny hraním Tetrisu na takovém tom činském "strojku" (určitě jste ho doma měli taky). Byl na tužkové baterky a obsahoval v sobě šest dalších her. Ale Tetris, ten jasně vedl. Tenkrát jsem neměla ani ponětí o tom, že o mnoho let později se s Tetrisem opět potkám v trochu jiné podobě.
V roce 1997 totiž někoho napadlo, co kdyby se dal hrát Tetris ve více hráčích, jako multiplayer. A tak vznikl TetriNet. Jedná se o klient-server hru pro maximálně šest hráčů.
Říkáte si, jak asi takový multiplayer Tetris funguje? To máte tak: Připojíte se pomocí klientu na vámi zvolený server a ten vás přidělí do některé z hracích místností, kde je ještě volno. Když začne nová hra, uvidíte v levé části své hrací pole - klasické, jaké známe z Tetrisu. A v pravé části obrazovky vidíme pole všech ostatních hráčů. Můžete tedy hrát klasický Tetris, kdy se snažíte zůstat co nejdéle "při zemi". Styl vaší hry má dopad na vaše soupeře. Čím víc řádků naráz totiž umažete, tím víc řádků se přidá vašim soupeřům. Platí následující pravidlo.
- 1 řádka - žádný efekt.
- 2 řádky - soupeřům přibude 1 řádka.
- 3 řádky - soupeřům přibudou 2 řádky.
- 4 řádky - soupeřům přibudou 4 řádky.
Brzy si všimnete, že některé čtverečky jsou jiné, než ostatni - mají na sobě napsané písmenko. Když odmažete řádku, ve které byly nějaké tyto speciální bloky, zařadí se vám do fronty pod vaší hrací plochou. Tyto bloky mají speciální schopnosti, a když se vám podaří je sebrat, můžete je použít. Vždy můžete upotřebit ten, který je ve frontě na prvním místě. Pokud se vám zrovna nehodí, můžete ho zahodit. Nic jiného s ním dělat nelze.
Speciální bloky mají různé vlastnosti - některé jsou "hodné" a jiné jsou "zlé". Podle toho je můžete použít buď na sebe, nebo na protivníky (stačí na klávesnici stisknout číslo hráče a blok se tím na něj použije). Nebudu vám prozrazovat, co který blok dělá. Je nesmírně zábavné zjišťovat to metodou pokus-omyl. A kdyby se vám nechtělo, můžete si to najít na internetu :) Jen prozradím, že jsou zde bloky na umazání a přidání řádku, náhodné smazání několika jednotlivých kostek, smazání speciálních bloků na hrací ploše a mnoho zajímavějších dalších.
Speciální bloky do hry přináší nový rozměr a umožňují tak prosadit se i hráčům, kteří nejsou tak rychlí, aby dokázali vyhrát jen "čistou hrou" bez použití speciálů.
A to by bylo k principům hry vše. Není na tom vlastně nic složitého. Hra umožňuje hrát i v týmech. Projeví se to tak, že pokud seberete více řádků najednou, tak postih dostanou jen členové dalších týmů. A vítězství se samozřejmě nepřipíše poslednímu přeživsímu osobně, ale jeho týmu. Týmová hra nabízí samozřejmě další možnosti strategizování.
Jistě jste si všimli, že jsem zatím vlastně nedostala k Tetrifastu. Mluvila jsem pouze o klasickém Tetrisu a TetriNetu. Jak to tedy vlastně je? Tetrifast není nic jiného, než lehce upravená verze TetriNetu. Původní TetriNet implementuje sekundovou prodlevu mezi tím, kdy je jedna kostka položena na své místo a nahoře se objeví kostka následující. Tetrifast tuto prodlevu odstraňuje. Je to sice malá úprava, ale hra se díky ní stává o mnoho rychlejší, dynamičtější a alespoň pro mě zábavnější. Mezi hráči Tetrifastu koluje pomluva, že ho zásadně nehrají matfyzáci, protože nestíhají tak rychle analyzovat situaci a správně reagovat. Takový fissie by mohl vyprávět, kolik posměšků na toto téma si od nás vyslechl :)
Klienti
- aTwin - open-source klient pro Windows. Používám a až na drobné výhrady jsem s ním spokojená.
- gTetrinet - můj oblíbený open-source klient pro Linux. Doporučuju.
- Tetrinet Aqua - open-source klient pro Mac OS. Zkušenosti s ním nemám, uvádím pouze pro úplnost.
Kde hrát
- tetrifast.sedenka.cz dříve hodně navštěvovaný a stabilní tetrifastí server, teď je nějakou dobu offline. Uvádím ho pro případ, že by to byl jen dočasný stav.
- atlantis.mitranet.cz momentálně jediný český tetrifastový server, o kterém vím, že bývá v provozu víc než mimo provoz.
- stolen.leia.bofh.cz pokud nefunguje ani jeden z výše zmíněných serverů, pouštím tento u sebe.
Na závěr přikládám záznam jedné hry TetriNetu, abyste věděli, jak to celé vypadá. Přiznávám, že dívat se jako pozorovatel je trochu nuda, ale můžete si aspoň prohlédnout hrací pole.
Pokud jsem někoho nalákala, chtěl by si zahrát a nemá s kým, stačí mě kontaktovat a určitě se domluvíme :)
2. května 2010
Co přinesl 17. týden
[en] Steampunková dress-up hra
Flashové oblékání modelky tentokrát ve steampunkovém duchu. Velmi inspirativní, vytvořila jsem si tam vysněný outfit - teď jen kde vzít to oblečení? :)
Jak se správně ptát
Tento dokument není nová záležitost, ale tento týden jsem na něj opět narazila, tak jsem si řekla, že vám ho taky připomenu. Kdo nezná, tak tam třeba najde inspiraci.
Obrazem
Zcizeno na blogu Arseny
Flashové oblékání modelky tentokrát ve steampunkovém duchu. Velmi inspirativní, vytvořila jsem si tam vysněný outfit - teď jen kde vzít to oblečení? :)
Jak se správně ptát
Tento dokument není nová záležitost, ale tento týden jsem na něj opět narazila, tak jsem si řekla, že vám ho taky připomenu. Kdo nezná, tak tam třeba najde inspiraci.
Obrazem
Zcizeno na blogu Arseny
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)