Druhý (i když vlastně první) den dorazil i Cargas, Aredhelův bratr. Přijel někdy před jednou a měli jsme smělý plán stihnout The Prostitutes. Ti začínali ve dvě.
Ale Cargas si vymyslel, že chce ještě obědvat a pak mi zabavil kytaru a nechtěl mi ji vrátit. Taky mi nechtěl půjčit trsátko! >< Když nás Aredhel konečně zklidnil a povedlo se mu nás vypakovat na bus, byly skoro dvě. A to jsme ještě nevěděli, že budeme další hodinu čekat na autobus. Speciální festivalová linka nám nezastavila, byla už plná a normální MHD jelo pět minut po třetí.
Dorazili jsme na druhou půlku vystoupení Martina Hrůzy. Zděšeně jsem zjistila, kolik písniček tohoto interpreta je mi povědomých, ačkoli jsem to jméno v životě neslyšela. Divné, velice divné.
Po krátkém poflakování a zastávce u langošů jsme se vyloupli u jedné ze dvou hlavních stage. Hráli tam zrovna francouzští rockeří The inspector Cluzo. Velice mile mě překvapili. Hudba měla ten správný náboj a až na přemíru slůvka f*ck byli velmi poslouchatelní.
Na druhé hlavní stage potom začali hrát čeští UDG. Zatím jsem je naživo hrát neslyšela, o to víc mě překvapili. Českou hudbní scénu moc nesleduji. Jak vídím, je to chyba.
Chinaski jsme vynechali. Ne že bychom je neměli rádi, ale přece jen je všichni známe z rádia víc, než by mnohým z nás bylo milé. Místo toho jsme se šli projít, potkali pár známých a vyrazili jsme na Wohnouty. To je skupina, na kterou jsem poprvé na RfP nějak víc zapařila, ačkoli doma bych si je nejspíš nepustila. Každopádně jejich živé vystoupení bylo akční a líbilo se.
Místo Mekyho Žbirky jsme vyrazili opět na průzkum a trochu víc jsme pokecali s Buutchkem (spolubydlící a kamarád z kolejí) a jeho přítelkyní Janou. Mickej se tam myslím taky někde poflakoval.
A pak přišli Hadouken, pro mě jednoznačně nejpříjemnější překvapení celého festivalu. Prapodivná směsice zvuků a zpěvu z Velké Británie mě naprosto uchvátila. Jak jsem slyšela, tak rozhodně nejsem jediná. Je trochu škoda, že jsem asi čtvrt hodiny před koncem odešla. Chtěla jsem se jít podívat na Cocotte Minute, kteří hráli ve stejnou dobu. Měla jsem je moc ráda na střední. Do stanu jsem se ale nenacpala, u vchodů bylo přelidněno. No a než jsem se vrátila, tak milí Hadouken skončili. Tak třeba příště...
Cargas se chtěl jít podívat na Static-X. Ti vystupovali ve stanu, protože chtěli mít klubovou atmosféru. No nebylo to úplně ideální, vůbec jsme se tam nedostali.
Potom přišel jeden z hlavních důvodů, proč jsem na RfP šla - Arctic Monkeys. Jejich vystoupení pro mě byl trochu zklamáním. Asi to bylo ne úplně šťastným výběrem skladeb. Byly buď málo známé nebo moc pomalé.
Po jejich koncertě si nás našla Lusi, která na RfP dorazila s Cynkou a jejím přítelem. Chvíli jsme si popovídali, doprovodila nás na autobus, my jsme se napresovali do patnáctky a jeli jsme spinkat.
Žádné komentáře:
Okomentovat