Na něčem, co se podobalo hudebnímu festivalu, jsem byla jednou. Ten zážitek ve mně zanechal dojem, že tyhle akce nejsou nic pro mě a raději je přenechám těm, kteří rádi dostávají spršku (cizím) pivem, mají podivné potěšení v tom, když je někdo v zápalu "tance" povalí na zem nebo jim vyklepe popel z cigarety do vlasů a podobné další festivalové speciality.
Co mě tedy letos přinutilo jít na jeden z našich největších českých festivalů? Přece vysoká koncentrace mých oblíbených skupin a taky nabídka, která nešla odmítnout - skvělá společnost lidí, které mám ráda ^^ No a asi taky zrovna nálada zkusit něco nového.
Nultý den byl věnovaný méně známým českým skupinám. Hrálo se pouze na dvou stage (ale obě se nacházely v jednom stanu a hrálo se na nich střídavě). Chtěla jsem vidět hlavně The Coolers, kteří začínali ve čtyři. Slyšela jsem od nich jednu písničku a zněli celkem sympaticky.
Lehce před čtvrtou jsme se tedy s Aredhelem vydali na autobus. Ten nás měl zavézt přímo na zastávku Letiště. Na hradeckém letišti se totiž celý festival konal. Oba jsme si naivně mysleli, že když se zastávka jmenuje Letiště, tak bude postavená u něj a ne kilometr daleko. Když si připočtete ještě to, že jsme v oblasti byli poprvé (ale ono zas tolik možností, kam jít, nebylo) a museli jsme vystát poměrně dlouhou frontu u brány, vyjde vám, že jsme z The Coolers stihli polovinu poslední písničky. Právě té, kterou jsem znala. Tak to se trochu nepovedlo.
A to nás dovnitř málem ani nepustili. Měli jsme totiž malý skládací deštník a ten jsme si s sebou do areálu vzít nesměli. Museli jsme ho nechat volně položený před vstupem. Oba jsme se s ním rozloučili.
Epizoda s deštníkem Aredhelovi dost pokazila náladu a dorazilo ho to, že se ještě nikde nedalo sehnat pivo. Ale nakonec ho odněkud přinesl. Má na to asi skill ^^
Po The Coolers hrála poprocková partička hradeckých slečen jménem K2. Jejich hudba byla živá a bavila mě. Hrály dokonce předělávku jedné písničky od Maximum the Hormone, to si u mě šplhly. Ale nemusely říkat, že to je japonská národní píseň :D
Dále byla na programu Obří broskev. Ta strašně dlouho ladila. První den byl ten stan strašně divně nazvučený, takže mě jejich saxofon šíleně tahal za uši. Aredhela evidentně také. Vyšli jsme před stan a tam jsme zjistili, že zvuk tam je mnohem lepší. Každopádně Obří broskev nebyla úplně náš šálek čaje, takže jsme se šli zlehka projít po zatím poloprázdném areálu a vrátili jsme se domů, kde nás čekali Supernaturals a Dungeon Siege 2 ^^ Cestou zpátky na nás u brány stále čekal náš deštník. Měli jsme radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat