Do Modré školy jsme se vrátili kolem půl jedenácté. Trin někam zmizel a já jsem s Richim procházela školu a kontrolovali jsme, zda jsou všechny místnosti uklizené a nechybí v nich nábytek, případně jsme úkolovali lidi, aby nedostatky napravili. Moc pěkná práce, to se musí nechat.
Postupně jsme taky vynosili ke vchodovým dveřím všechny věci z hudebních místností. A pak jsme si k nim sedli a čekali, až zahřmí.
Tedy dokud se kolem neprohnal lehce zoufalý Tril s kuriózním problémem. V jedné místnosti totiž byla původně podlaha pokryta “kobercem” z barevných pěnových kousků, které do sebe přesně zapadaly jako dílky puzzle a původně dokonale kopírovaly tvar místnosti. Někdo dostal geniální nápad je vytrhat, aby se neušpinily. Po opětovném poskládání už ale do místnosti nějak nepasovaly. A Tril pověřil Richiho, mě a Trina, abychom podlahu uvedli do původního stavu.
Po bližším prozkoumání situace někdo přišel s teorií, že pěnové dlaždice byly na svých místech od prvního položení a od té doby se po nich šlapalo, sedalo – prostě na každou se působilo nějakým (a jiným) tlakem. Čili jejich tvar a velikost se deformovaly, ale tím, jak byly v sobě zapasované, tak držely na místě. Když je ale někdo oddělil, tak se každá roztáhla podle toho, jak na ni bylo působeno a zpátky už tedy nepasovaly. Výsledek byl takový, že poskládaný koberec byl asi o 10cm větší než místnost.
Někdo se ne příliš úspěšně pokoušel podlahu znovu sestavit, ale výsledek byl žalostný. Museli jsme tedy všechny kousky opět odstranit a poskládat znovu a lépe. Dalo nám to sice asi 3h, ale výsledek byl znát.
Paní, co byla přebírat školu, to naštěstí moc neřešila a prohlásila, že se s tím nějak vypořádají sami. Uuuuf. Puzzle nechci vidět ještě hodně dlouho.
Po této šílené zkušenosti jsme už jen naskládali pady a další věci do auta a ujížděli jsme k domovu.
A shrnutí? Letošní Advík byl... jiný. Takový více vyčerpávající. Méně programu, hodně povinností a spousta hudebních her. Hudební hry byly super. Taky jsem trochu přičichla k tomu, co takové organizování obnáší, což je zkušenost, které si cením. Na druhou stranu jsem se skoro neviděla se svými přáteli a ušly mi některé evidentně zajímavé body programu.
Teď je otázka, jak strávím příští Advík. Sama ještě úplně nevím, ale můžete si být jistí, že něco pekelného vymyslím *muhehehe*.
16. října 2009
ADVÍK 2009 - neděle
V neděli bylo opět hrozné parno. Trin dostal chuť na meloun, tak jsme zašli do Alberta.
O meloun jsme se podělili s Alenkou, Seritinou sestrou. Když jsem si šla umýt ruce, byla jsem upozorněná, že probíhá porada orgů. Musela začít, když jsme byli pro ten meloun.
Trvala hrozně dlouho a byla dost náročná. Tril shrnul celou akci, oranžoví přednesli svoje výhrady vůči červeným a modrým, proběhla I nějaká ta diskuze. Na některých bylo obzvláště dobře vidět, že toho od čtvrtku moc nenaspali a negativně se to odráželo na jejich náladě a projevu. Po téhle poradě jsem mírně změnila svoje mínění o některých lidech z komunity. Ale třeba to bylo opravdu jen tou únavou.
Večer byla pro zbytky návštěvníků připravená diskotéka. Byl to celkem efektivní způsob, jak uklidit lidi na jedno místo, aby orgům nepřekáželi při úklidu.
Pomalu se strhaly všechny plakáty a směrovky, strhaly se obrázky z chodeb a zlehka se uklidily povalující se odpadky.
Jednotlivé linie taky dostaly za úkol uklidit si svoje místnosti, abychom v pondělí během dopoledne mohli poklidit poslední zbytky a odevzdat školu.
Ten večer už moc nebylo co dělat, tak jsme s Trinem lehce před půlnocí vyrazili spát domů.
O meloun jsme se podělili s Alenkou, Seritinou sestrou. Když jsem si šla umýt ruce, byla jsem upozorněná, že probíhá porada orgů. Musela začít, když jsme byli pro ten meloun.
Trvala hrozně dlouho a byla dost náročná. Tril shrnul celou akci, oranžoví přednesli svoje výhrady vůči červeným a modrým, proběhla I nějaká ta diskuze. Na některých bylo obzvláště dobře vidět, že toho od čtvrtku moc nenaspali a negativně se to odráželo na jejich náladě a projevu. Po téhle poradě jsem mírně změnila svoje mínění o některých lidech z komunity. Ale třeba to bylo opravdu jen tou únavou.
Večer byla pro zbytky návštěvníků připravená diskotéka. Byl to celkem efektivní způsob, jak uklidit lidi na jedno místo, aby orgům nepřekáželi při úklidu.
Pomalu se strhaly všechny plakáty a směrovky, strhaly se obrázky z chodeb a zlehka se uklidily povalující se odpadky.
Jednotlivé linie taky dostaly za úkol uklidit si svoje místnosti, abychom v pondělí během dopoledne mohli poklidit poslední zbytky a odevzdat školu.
Ten večer už moc nebylo co dělat, tak jsme s Trinem lehce před půlnocí vyrazili spát domů.
ADVÍK 2009 - sobota
Tento den tradičně bývá hlavním dnem conu. V hudební linii se konal Maraton hudebních her, kdy si mohli účastníci vyzkoušet sedm různých hudebních her ať už na PC, PS2 nebo Wii. Soutěžilo se v ITG QUAD, PIU, Guitar Hero, Samba de Amigo, Wii Cheer, Singstar a Beatmania IIDX.
Já a Richi jsme moudře zakotvili u Singstaru. Dalo se tam klidně sedět a podpora soutěžících nebyla složitá. Navíc jsem mohla jako dohlížející org a podpora soutěžícím zpívat mimo pořadí ^^
Odpoledne pořádal Panda turnaj v PIU. Byl určený pro začátečníky a středně pokročilé. Moc lidí se nepřihlásilo, tak jsme doplnili stavy z řad orgů. Samozřejmě bez nároku na honorář ^^
Návštěvníci ADVÍKu nás ale opět převezli a spousta se jich dostavila těsně před začátkem a během turnaje, takže se nás sešlo víc než dost. Někteří si podle všeho spletli kategorii a zbytečně soutěžili v začátečnících. Alespoň co se týče přesnosti.
Další události byl Xsoftův úvod do hudebních her. Ten měl asi takovou účast jako moje beseda. Já jsem se dostavila skoro na konci a co jsem mohla soudit, mezi posluchači převažovali orgové linie hudebních her.
Během dne se také konalo další kolo svateb. Když jsem šla kolem, narazila jsem na rozesmátého Urzu7, zrovna si měl brát Nex. Požádal Seritu, aby mu dělala svědka a Mamušu, aby tuto velkou chvíli fotila. Potom požádal Seritu ještě o ruku, ta ale jako jeho starší sestra odmítla.
Od osmi byl v plánu galavečer ve velké tělocvičně. Evidentně nebyla dost velká – ne pro tolik lidí. Zhruba po pěti minutách se nejspíš všechny molekuly kyslíku rozhodly někam emigrovat. Vypadalo to tedy tak, že jsme jednu písničku tančili a tři písničky lapali na chodbě po dechu. Ani jsem moc nelitovala, protože taneční parket připomínal spíš nějakou bojovou arénu. Stačilo na chvíli zaváhat a byli jste smeteni některým z párů, co vířily kolem tělocvičny naprosto nelidskou rychlostí. Nic pro neohrabané loli, co nikdy neabsolvovaly ani hodinu společenských tanců.
Já a Richi jsme moudře zakotvili u Singstaru. Dalo se tam klidně sedět a podpora soutěžících nebyla složitá. Navíc jsem mohla jako dohlížející org a podpora soutěžícím zpívat mimo pořadí ^^
Odpoledne pořádal Panda turnaj v PIU. Byl určený pro začátečníky a středně pokročilé. Moc lidí se nepřihlásilo, tak jsme doplnili stavy z řad orgů. Samozřejmě bez nároku na honorář ^^
Návštěvníci ADVÍKu nás ale opět převezli a spousta se jich dostavila těsně před začátkem a během turnaje, takže se nás sešlo víc než dost. Někteří si podle všeho spletli kategorii a zbytečně soutěžili v začátečnících. Alespoň co se týče přesnosti.
Další události byl Xsoftův úvod do hudebních her. Ten měl asi takovou účast jako moje beseda. Já jsem se dostavila skoro na konci a co jsem mohla soudit, mezi posluchači převažovali orgové linie hudebních her.
Během dne se také konalo další kolo svateb. Když jsem šla kolem, narazila jsem na rozesmátého Urzu7, zrovna si měl brát Nex. Požádal Seritu, aby mu dělala svědka a Mamušu, aby tuto velkou chvíli fotila. Potom požádal Seritu ještě o ruku, ta ale jako jeho starší sestra odmítla.
Od osmi byl v plánu galavečer ve velké tělocvičně. Evidentně nebyla dost velká – ne pro tolik lidí. Zhruba po pěti minutách se nejspíš všechny molekuly kyslíku rozhodly někam emigrovat. Vypadalo to tedy tak, že jsme jednu písničku tančili a tři písničky lapali na chodbě po dechu. Ani jsem moc nelitovala, protože taneční parket připomínal spíš nějakou bojovou arénu. Stačilo na chvíli zaváhat a byli jste smeteni některým z párů, co vířily kolem tělocvičny naprosto nelidskou rychlostí. Nic pro neohrabané loli, co nikdy neabsolvovaly ani hodinu společenských tanců.
ADVÍK 2009 - pátek
I v pátek bylo potřeba vstát brzo. Od osmi bylo předvedení kroků na Feet of Fame. Trin je v tu dobu skákal taky poprvé. Lusi se rozhodla účastnit letošního ročníku, tak jsem si s ní taky skočilo. Překvapilo mě, že jsem tři písničky ze čtyř přežila. Skóre bylo sice mizerné, ale stepcharty bych tipla na těžší osmičky až devítky, což já zase tak často nedávám.
K snídani jsem si dala Tuareg z černého čaje a nějakou sušenku, co jsem vysockovala o od náhodného kolemjdoucího. Pak jsem vyslala Trina zařizovat zapojení internetu a přemýšlela jsem o tématech na svoji besedu, co jsem měla mít od čtyř.
Dopoledne jsme taky s Richim pořádali turnaj na ITG QUAD a to ve všech kategoriích. Lidí se přihlásilo hodně a vůbec nespolupracovali >< Odhlašovali se během turnaje, přihlašovali se na místě a ještě si někteří vymýšleli, jestli třeba nemůžou přijít uprostřed. Jsme na tom bodovacím papíře měli za chvíli pěkný chaos.
Další čas jsem vyplňovala hlídáním PIU a sockováním u Singstaru. Ten byl jen v místnosti přes chodbu a navíc to nebyli nepřátelé, jak nám vštěpoval první den Alasák :)
Beseda byla ze začátku trochu rozpačitá, ale potom se aktivněji zapojil Xsoft, a taky Zennie začal vyprávět o svojí výpravě do Japonska a protáhla se skoro na dvojnásobek času. K velké nelibosti lidí, kteří chtěli hrát PIU. Smutné bylo akorát to, že organizátorů bylo víc než běžných návštěvníků. Podle mě to byla pro lidi dobrá šance dozvědět se trochu víc o jejich oblíbených hrách (a organizátorech), ale čeští fanoušci hudebních her se nejspíš nezajímají o svoje zájmy příliš do hloubky. Tak třeba zase příští ADVÍK :)
Během besedy dorazila naše Mamuša se svým synem. Pozvali nás se Seritou a její sestrou na hřiště na meloun. Po jeho zlikvidování jsme se přesunuli do čajovny, kde jsme si přisedli k nějaké mladší skupince. Ti po chvíli zcela ukončili svoji debatu a nevěřícně poslouchali nás. Asi po patnácti minutách se raději vzdálili. Tak nevím, jak si to vysvětlit :)
V čajovně jsem si dala tři vafle a to možná byla chyba. Protože Trin si vzal do hlavy, že mě dovleče na Feet of Fame. Takže jsem se účastnila.
No většinu těch písniček jsem failnula hned v první půl minutě. Plný žaludek a tréma holt udělaly svoje >< Ale když už nic, tak jsem si zaskákala. Stepcharty byly hodně povedené, zvláště Most beautiful song ^^ Slíbil, že tentokrát je i uveřejní, tak uvidíme :)
K snídani jsem si dala Tuareg z černého čaje a nějakou sušenku, co jsem vysockovala o od náhodného kolemjdoucího. Pak jsem vyslala Trina zařizovat zapojení internetu a přemýšlela jsem o tématech na svoji besedu, co jsem měla mít od čtyř.
Dopoledne jsme taky s Richim pořádali turnaj na ITG QUAD a to ve všech kategoriích. Lidí se přihlásilo hodně a vůbec nespolupracovali >< Odhlašovali se během turnaje, přihlašovali se na místě a ještě si někteří vymýšleli, jestli třeba nemůžou přijít uprostřed. Jsme na tom bodovacím papíře měli za chvíli pěkný chaos.
Další čas jsem vyplňovala hlídáním PIU a sockováním u Singstaru. Ten byl jen v místnosti přes chodbu a navíc to nebyli nepřátelé, jak nám vštěpoval první den Alasák :)
Beseda byla ze začátku trochu rozpačitá, ale potom se aktivněji zapojil Xsoft, a taky Zennie začal vyprávět o svojí výpravě do Japonska a protáhla se skoro na dvojnásobek času. K velké nelibosti lidí, kteří chtěli hrát PIU. Smutné bylo akorát to, že organizátorů bylo víc než běžných návštěvníků. Podle mě to byla pro lidi dobrá šance dozvědět se trochu víc o jejich oblíbených hrách (a organizátorech), ale čeští fanoušci hudebních her se nejspíš nezajímají o svoje zájmy příliš do hloubky. Tak třeba zase příští ADVÍK :)
Během besedy dorazila naše Mamuša se svým synem. Pozvali nás se Seritou a její sestrou na hřiště na meloun. Po jeho zlikvidování jsme se přesunuli do čajovny, kde jsme si přisedli k nějaké mladší skupince. Ti po chvíli zcela ukončili svoji debatu a nevěřícně poslouchali nás. Asi po patnácti minutách se raději vzdálili. Tak nevím, jak si to vysvětlit :)
V čajovně jsem si dala tři vafle a to možná byla chyba. Protože Trin si vzal do hlavy, že mě dovleče na Feet of Fame. Takže jsem se účastnila.
No většinu těch písniček jsem failnula hned v první půl minutě. Plný žaludek a tréma holt udělaly svoje >< Ale když už nic, tak jsem si zaskákala. Stepcharty byly hodně povedené, zvláště Most beautiful song ^^ Slíbil, že tentokrát je i uveřejní, tak uvidíme :)
5. října 2009
Razítko na GC
Kešky hledám už nějakou tu dobu. A zatím mě to ještě nepřešlo. Tak jsem si říkala, že si nechám vyrobit nějaké pěkné razítko.
Razítko po pár dnech úspěšně dorazilo a já jsem si ho konečně asi po dvou týdnech byla vyzvednout na poštu. Povedlo se moc pěkně, tak se vám pochlubím alespoň s návrhem ^^
Kdo mě zná, tak ho návrh ani moc neudiví ^___^
Razítko po pár dnech úspěšně dorazilo a já jsem si ho konečně asi po dvou týdnech byla vyzvednout na poštu. Povedlo se moc pěkně, tak se vám pochlubím alespoň s návrhem ^^
Kdo mě zná, tak ho návrh ani moc neudiví ^___^
1. září 2009
Koho mi to připomíná?
Dfox mi poslal takový pěkný názorný obrázek, jak to u některých z nás chodí, co se produktivity týče ^^
27. srpna 2009
Mitsuki a (asi fakt) legendární Styx
Když jsem se poprvé dozvěděla o téhle kešce, říkala jsem si, že by pro mě měla být něčím speciální. No a když se naskytla příležitost odlovit si ji na vlastní narozeniny, tak jsem věděla, že do toho musím jít :) Takže jsem navedla Nikeše, ten s sebou přivedl Glutexa a já jsem navedla Trina.
Pár dní před tím jsem sháněla prkýnko na kolečkách, které bylo doporučené mít v inventáři při odlovu. Jako dobrý nápad mi přišlo napsat tuto žádost do statusu na Facebooku. Jedinou odpovědí mi bylo "copak? Chystáš se na Styx?". To jsem pochopila, že tohle bude asi mezi kešery vážně legenda. Nikeš na tom byl podobně, jak jsem koukala :)
Sešli jsme se před vstupem do podzemí něco málo po desáté. Nikeš a Glut už tam čekali připravení a převlečení. Já jsem se převlíkla až přímo na místě, čímž jsem asi připravila zajímavou podívanou všem nevědoucím spoluobčanům, co se kolem zrovna potulovali.
Po zkontrolování vybavení jsme zjistili, že máme jedno prkýnko, dvě baterky, dvoje pracovní rukavice, nula holínek a nula náhradních baterek. Jo a ještě asi 5 telefonů, jeden Android, jeden Asus EEE a foťák bez karty (a vlastní interní paměti). Docela chudý inventář, ale cesta vypadala suše, tak jsme si řekli, že to dáme.
Cesta probíhala ve veselé náladě. První šel Nikeš s čelovkou, za ním já bez osvětlení, za mnou Trin s baterkou a průvod uzavíral Glutexo. Trochu nám zatrnulo, když jsme došli k římse. Mně osobně se nepříjemně sevřel žaludek a myslím, že jsem musela i zblednout. Asi tak vteřinu jsem uvažovala, že to vzdám. Pak jsem si ale vzpomněla, že tam a konci čeká kouzelná krabička, tak jsem rádoby statečně vykročila na tu uzoučkou římsu zády přitisknutá ke zdi. Řeknu vám, že bez baterky nic moc.
Dále pochod pokračoval tak, že Nikeš ušel pár metrů, pak otočil hlavu a svítil mi, já jsem popošla k němu a zase jsem čekala, až on poodejde a posvítí mi.
Tímto stylem jsme došli až k odbočce, kde jsme byli mile překvapení tou hromadou prkýnek na půjčení. Po chvilce uvažování si Trin nechal u odbočky batoh. Pověsil si ho na jeden z hřebíků nad vstup.
No a potom začala ta pravá zábava. Já jsem poměrně rychle vychytala správný styl. Mám výhodu, že jsem drobná a malá, takže jsem se tam necítila ani moc stísněně. Za to ten smrad byl celkem nepříjemný. Občas ty otvory vedoucí ze stropu vypadaly, jako že vedou přímo z něčího záchodu ><
Cestou tam jsme odpočívali asi dvakrát, vždy u výlezu. Kešku jsme našli v pohodě, nesnaží se moc skrývat :) Nikeš si zabavil pohlednicový travel bug. Na cestě zpátky jsme se všichni těšili na čerstvý a nesmradlavý vzduch. To už jsme odpočívali vícekrát.
U výlezu jsme posbírali svoje věci a dali jsme se dál podél Styxu. Po pár metrech ale skončilo suché místo u kraje a my jsme si říkali, jestli jít dál vodou - bylo jí jen pár centimetrů, ale my jsme všichni měli tenisky nebo sandály - nebo se vrátit zpět.
Nikeš se nakonec obětoval a šel se mrknout, jak daleko je výlez na povrch. Byl opravdu jen pár metrů. Tak jsme teda uznali, že vracet se nemá smysl, a že holt budeme mít trochu mokro v botách. Trin mě vzal dobrovolně na ramena, takže jsem se ani nezmáčela.
Když jsme vylezli nahoru a rozhlédli se, kde že to vlastně jsme, tak jsme si všimli, že na opačné straně silnice parkuje sanitka a saniťák na nás kouká. Hned na to na nás křiknul, jestli jsme tu kešku našli :D Tak jsme mu odpověděli, že jo a on odjel. Ale výtlem jsme z toho měli slušný všichni. V podzemí jsme strávili dohromady asi hodinu.
Nakonec jsme ještě vtipkovali, že bychom si teď mohli jít sednout třeba do KFC, nebo do nějaké hospody :D Kluci ale byli slabí, tak se rozhodlo, že ze sebe půjdeme k Glutexovi udělat zase lidi.a pak že zajdeme ke Kristiánovi na Vltavské. Výborným obědem u Kristiána a odlovením jedne tradicionálky poblíž taky skončila naše dnešní výprava.
Každopádně po dnešku mi může někdo něco říct o chození kanálama :D Už mám připravenou ultimátní odpověď ;)
Já tímto děkuju všem zúčastněným a autorovi kešky za skvělý narozeninový zážitek :)
Pár dní před tím jsem sháněla prkýnko na kolečkách, které bylo doporučené mít v inventáři při odlovu. Jako dobrý nápad mi přišlo napsat tuto žádost do statusu na Facebooku. Jedinou odpovědí mi bylo "copak? Chystáš se na Styx?". To jsem pochopila, že tohle bude asi mezi kešery vážně legenda. Nikeš na tom byl podobně, jak jsem koukala :)
Sešli jsme se před vstupem do podzemí něco málo po desáté. Nikeš a Glut už tam čekali připravení a převlečení. Já jsem se převlíkla až přímo na místě, čímž jsem asi připravila zajímavou podívanou všem nevědoucím spoluobčanům, co se kolem zrovna potulovali.
Po zkontrolování vybavení jsme zjistili, že máme jedno prkýnko, dvě baterky, dvoje pracovní rukavice, nula holínek a nula náhradních baterek. Jo a ještě asi 5 telefonů, jeden Android, jeden Asus EEE a foťák bez karty (a vlastní interní paměti). Docela chudý inventář, ale cesta vypadala suše, tak jsme si řekli, že to dáme.
Cesta probíhala ve veselé náladě. První šel Nikeš s čelovkou, za ním já bez osvětlení, za mnou Trin s baterkou a průvod uzavíral Glutexo. Trochu nám zatrnulo, když jsme došli k římse. Mně osobně se nepříjemně sevřel žaludek a myslím, že jsem musela i zblednout. Asi tak vteřinu jsem uvažovala, že to vzdám. Pak jsem si ale vzpomněla, že tam a konci čeká kouzelná krabička, tak jsem rádoby statečně vykročila na tu uzoučkou římsu zády přitisknutá ke zdi. Řeknu vám, že bez baterky nic moc.
Dále pochod pokračoval tak, že Nikeš ušel pár metrů, pak otočil hlavu a svítil mi, já jsem popošla k němu a zase jsem čekala, až on poodejde a posvítí mi.
Tímto stylem jsme došli až k odbočce, kde jsme byli mile překvapení tou hromadou prkýnek na půjčení. Po chvilce uvažování si Trin nechal u odbočky batoh. Pověsil si ho na jeden z hřebíků nad vstup.
No a potom začala ta pravá zábava. Já jsem poměrně rychle vychytala správný styl. Mám výhodu, že jsem drobná a malá, takže jsem se tam necítila ani moc stísněně. Za to ten smrad byl celkem nepříjemný. Občas ty otvory vedoucí ze stropu vypadaly, jako že vedou přímo z něčího záchodu ><
Cestou tam jsme odpočívali asi dvakrát, vždy u výlezu. Kešku jsme našli v pohodě, nesnaží se moc skrývat :) Nikeš si zabavil pohlednicový travel bug. Na cestě zpátky jsme se všichni těšili na čerstvý a nesmradlavý vzduch. To už jsme odpočívali vícekrát.
U výlezu jsme posbírali svoje věci a dali jsme se dál podél Styxu. Po pár metrech ale skončilo suché místo u kraje a my jsme si říkali, jestli jít dál vodou - bylo jí jen pár centimetrů, ale my jsme všichni měli tenisky nebo sandály - nebo se vrátit zpět.
Nikeš se nakonec obětoval a šel se mrknout, jak daleko je výlez na povrch. Byl opravdu jen pár metrů. Tak jsme teda uznali, že vracet se nemá smysl, a že holt budeme mít trochu mokro v botách. Trin mě vzal dobrovolně na ramena, takže jsem se ani nezmáčela.
Když jsme vylezli nahoru a rozhlédli se, kde že to vlastně jsme, tak jsme si všimli, že na opačné straně silnice parkuje sanitka a saniťák na nás kouká. Hned na to na nás křiknul, jestli jsme tu kešku našli :D Tak jsme mu odpověděli, že jo a on odjel. Ale výtlem jsme z toho měli slušný všichni. V podzemí jsme strávili dohromady asi hodinu.
Nakonec jsme ještě vtipkovali, že bychom si teď mohli jít sednout třeba do KFC, nebo do nějaké hospody :D Kluci ale byli slabí, tak se rozhodlo, že ze sebe půjdeme k Glutexovi udělat zase lidi.a pak že zajdeme ke Kristiánovi na Vltavské. Výborným obědem u Kristiána a odlovením jedne tradicionálky poblíž taky skončila naše dnešní výprava.
Každopádně po dnešku mi může někdo něco říct o chození kanálama :D Už mám připravenou ultimátní odpověď ;)
Já tímto děkuju všem zúčastněným a autorovi kešky za skvělý narozeninový zážitek :)
15. srpna 2009
Dávno zapomenutá věc
Nedávno jsem si vzpomněla na jeden strip trochu staršího data, který ale kupodivu nemůžu stále vyhnat z hlavy. Třeba pomůže to, že se s vámi o něj podělím.
14. srpna 2009
ADVÍK 2009 - čtvrtek
Ráno jsme museli vstávat brzo, v té třídě se totiž mělo hrát Guitar Hero a další podivnosti na PS2 a Wii.V ostatních místnostech se hrálo PIU a ITG QUAD. Poslední jmenované bylo nejvíc obsazené.
Já jsem se dopoledne poflakovala kolem PIU, tvořila jsem nějaké dokumenty, postarala se s Richim o jejich rozlepení po škole a vůbec jsem byla strašně užitečná ;)
Co se týče hudebních her, tak čtvrtek byl relativně klidný. Na programu bylo pouze volné skákání, žádný turnaj ani soutěž.
Kolem šesté konečně dorazil Trin a jal se vymýšlet kroky do Feet of Fame. Krátce po šesté taky dorazil Aladin, můj dlouholetý kamarád. Ačkoli je anime pozitivní, na žádném sraze fanoušků zatím nebyl. No a k jeho smůle jsem si někdy v zimě vzala do hlavy, že ho alespoň na chvíli někam dostanu. Jak vidno, podařilo se mi to ^^ Nejdřív jsem plánovala, že mu ukážu celý con a trochu ho provedu, ale zjistila jsem, že vlastně vůbec nevím, kde co je. Tak jsem mu ukázala přeplněnou tělocvičnu, bufet, pár dalších místností a skončili jsme u hudebních her.
Aladin má doma softpad, takže jsem mu chtěla zprostředkovat i jinou zkušenost. Na ITG QUAD jsem ho dostala snadno, u PIU se trochu bránil. Ale se Seri jsme silná dvojka a přesvědčily jsme ho, že je to fakt super. Po pár písničkách nám dal zapravdu ^^ Během večera se k nám připojili i ostatní členové manga-fan včetně Geonta a jeho slečny, Lusi a Jarníka. Geont si taky skočil, což nás všechny překvapilo.
Aladin zůstal jen pár hodin, potřeboval stihnout poslední slušný vlak. Zbytek večera jsem strávila hraním Soul calibur, skákáním PIU a obtěžováním Trina při psaní kroků.
ADVÍK 2009 - středa, den nultý
ADVÍK je původně víkendové setkání fanoušků japonského komiksu, animovaného filmu a japonské kultury vůbec. Tento rok se konal již čtvrtý ročník a akce trvá od čtvrtku do neděle.Už na loňském ADVÍKu jsem se rozhodla, že ten letošní pro mě bude jiný. Kupodivu tohle bylo jedno z těch předsevzetí, které jsem dokázala splnit. Letos jsem se totiž účastnila jako jeden z organizátorů.
Poprvé byli orgové rozdělení podle zodpovědnosti do tří skupin. Nejvýš byli čtyři oranžoví, pod nimi červení, to byli vedoucí jednotlivých linií a v neposlední řadě modří, kterých bylo nejvíc a určitě zastali nejvíc práce :)
Pro ně všechny začal ADVÍK už ve středu, kdy bylo v plánu převzít a připravit školu na čtvrteční davy.
Středa
Já osobně jsem dorazila na místo až někdy po druhé odpolední, kdy byly práce v plném proudu. Jako první jsem se dozvěděla, že se po mně sháněl Alasák, můj červený org. Bylo totiž potřeba dovézt pady a já jsem byla jediná, kdo měl kliče. Muhehe.
Přechodně jsem si uložila věci v tělocvičně a šla jsem se rozhlédnout po škole a zabavit se nějakou prací. Jako na potvoru jsem nenarazila na nikoho, kdo by mou pomoc potřeboval >< Za to jsem docela rychle narazila na DDR místnost. Sice se neskákalo, za to jsem narazila na známé a kolegy organizátory, tak jsem se posadila k nim a zapojila se do hovoru. Nazvala jsem to “čekání na Alasáka”.Prohnala se kolem skupinka lidí z OL, kteří polepovali nábytek čísly místnosti, ze které pochází. Předpokládalo se totiž, že se bude přenášet tam, kde bude zrovna potřeba. A ti chtěli moji pomoc! No nepomáhala jsem dlouho. Dorazil Alasák ze servisu a chtěl, aby se jelo pro pady.
Sice v Praze chvilku něco jako bydlím, ale raději jsem nechala navigaci na Alasákově GPSce. Trefili jsme docela v pohodě, popadli jsme pady, já jsem si vzala nějakou tu nezbytnou techniku a jelo se zpět.
Seri měla dorazit kolem páté. Do té doby jsem chvíli skákala DDR, pomáhala jsem upevnit velký poutač ADVÍKu a pár dalších věcí.
Seri dorazila zrovna v době, kdy jsme v tělocvičně čekali na práci a Trila. Toho jsem se nedočkala, tak jsem šla pro Seri a ukázala jsem jí, kam si má odložit věci. Pak jsme vyrazily hledat nějakou práci. Žádnou jsme nenašly. Zato jsme narazily na Nikoláše a Rajče, kteří se chystali na kešku.
Seritě se v těch lodičkách moc nechtělo, nakonec jsem ji ale ukecala, že to bude sranda. No byla, šlo se do lesa :)
Cestou zpět jsme nakoupili nějaké drobnosti k jídlu, doprovodila jsem Seri na metro a vrátila jsem se do školy.
Na linii se řešil nedostatek techniky, diplomy, přihlášky na turnaje a další věci.
Před spaním jsme se s Richim podívali na půlku dílu Chucka, během kterého jsme usnuli.
14. července 2009
Rock for People - Den první
Druhý (i když vlastně první) den dorazil i Cargas, Aredhelův bratr. Přijel někdy před jednou a měli jsme smělý plán stihnout The Prostitutes. Ti začínali ve dvě.
Ale Cargas si vymyslel, že chce ještě obědvat a pak mi zabavil kytaru a nechtěl mi ji vrátit. Taky mi nechtěl půjčit trsátko! >< Když nás Aredhel konečně zklidnil a povedlo se mu nás vypakovat na bus, byly skoro dvě. A to jsme ještě nevěděli, že budeme další hodinu čekat na autobus. Speciální festivalová linka nám nezastavila, byla už plná a normální MHD jelo pět minut po třetí.
Dorazili jsme na druhou půlku vystoupení Martina Hrůzy. Zděšeně jsem zjistila, kolik písniček tohoto interpreta je mi povědomých, ačkoli jsem to jméno v životě neslyšela. Divné, velice divné.
Po krátkém poflakování a zastávce u langošů jsme se vyloupli u jedné ze dvou hlavních stage. Hráli tam zrovna francouzští rockeří The inspector Cluzo. Velice mile mě překvapili. Hudba měla ten správný náboj a až na přemíru slůvka f*ck byli velmi poslouchatelní.
Na druhé hlavní stage potom začali hrát čeští UDG. Zatím jsem je naživo hrát neslyšela, o to víc mě překvapili. Českou hudbní scénu moc nesleduji. Jak vídím, je to chyba.
Chinaski jsme vynechali. Ne že bychom je neměli rádi, ale přece jen je všichni známe z rádia víc, než by mnohým z nás bylo milé. Místo toho jsme se šli projít, potkali pár známých a vyrazili jsme na Wohnouty. To je skupina, na kterou jsem poprvé na RfP nějak víc zapařila, ačkoli doma bych si je nejspíš nepustila. Každopádně jejich živé vystoupení bylo akční a líbilo se.
Místo Mekyho Žbirky jsme vyrazili opět na průzkum a trochu víc jsme pokecali s Buutchkem (spolubydlící a kamarád z kolejí) a jeho přítelkyní Janou. Mickej se tam myslím taky někde poflakoval.
A pak přišli Hadouken, pro mě jednoznačně nejpříjemnější překvapení celého festivalu. Prapodivná směsice zvuků a zpěvu z Velké Británie mě naprosto uchvátila. Jak jsem slyšela, tak rozhodně nejsem jediná. Je trochu škoda, že jsem asi čtvrt hodiny před koncem odešla. Chtěla jsem se jít podívat na Cocotte Minute, kteří hráli ve stejnou dobu. Měla jsem je moc ráda na střední. Do stanu jsem se ale nenacpala, u vchodů bylo přelidněno. No a než jsem se vrátila, tak milí Hadouken skončili. Tak třeba příště...
Cargas se chtěl jít podívat na Static-X. Ti vystupovali ve stanu, protože chtěli mít klubovou atmosféru. No nebylo to úplně ideální, vůbec jsme se tam nedostali.
Potom přišel jeden z hlavních důvodů, proč jsem na RfP šla - Arctic Monkeys. Jejich vystoupení pro mě byl trochu zklamáním. Asi to bylo ne úplně šťastným výběrem skladeb. Byly buď málo známé nebo moc pomalé.
Po jejich koncertě si nás našla Lusi, která na RfP dorazila s Cynkou a jejím přítelem. Chvíli jsme si popovídali, doprovodila nás na autobus, my jsme se napresovali do patnáctky a jeli jsme spinkat.
Ale Cargas si vymyslel, že chce ještě obědvat a pak mi zabavil kytaru a nechtěl mi ji vrátit. Taky mi nechtěl půjčit trsátko! >< Když nás Aredhel konečně zklidnil a povedlo se mu nás vypakovat na bus, byly skoro dvě. A to jsme ještě nevěděli, že budeme další hodinu čekat na autobus. Speciální festivalová linka nám nezastavila, byla už plná a normální MHD jelo pět minut po třetí.
Dorazili jsme na druhou půlku vystoupení Martina Hrůzy. Zděšeně jsem zjistila, kolik písniček tohoto interpreta je mi povědomých, ačkoli jsem to jméno v životě neslyšela. Divné, velice divné.
Po krátkém poflakování a zastávce u langošů jsme se vyloupli u jedné ze dvou hlavních stage. Hráli tam zrovna francouzští rockeří The inspector Cluzo. Velice mile mě překvapili. Hudba měla ten správný náboj a až na přemíru slůvka f*ck byli velmi poslouchatelní.
Na druhé hlavní stage potom začali hrát čeští UDG. Zatím jsem je naživo hrát neslyšela, o to víc mě překvapili. Českou hudbní scénu moc nesleduji. Jak vídím, je to chyba.
Chinaski jsme vynechali. Ne že bychom je neměli rádi, ale přece jen je všichni známe z rádia víc, než by mnohým z nás bylo milé. Místo toho jsme se šli projít, potkali pár známých a vyrazili jsme na Wohnouty. To je skupina, na kterou jsem poprvé na RfP nějak víc zapařila, ačkoli doma bych si je nejspíš nepustila. Každopádně jejich živé vystoupení bylo akční a líbilo se.
Místo Mekyho Žbirky jsme vyrazili opět na průzkum a trochu víc jsme pokecali s Buutchkem (spolubydlící a kamarád z kolejí) a jeho přítelkyní Janou. Mickej se tam myslím taky někde poflakoval.
A pak přišli Hadouken, pro mě jednoznačně nejpříjemnější překvapení celého festivalu. Prapodivná směsice zvuků a zpěvu z Velké Británie mě naprosto uchvátila. Jak jsem slyšela, tak rozhodně nejsem jediná. Je trochu škoda, že jsem asi čtvrt hodiny před koncem odešla. Chtěla jsem se jít podívat na Cocotte Minute, kteří hráli ve stejnou dobu. Měla jsem je moc ráda na střední. Do stanu jsem se ale nenacpala, u vchodů bylo přelidněno. No a než jsem se vrátila, tak milí Hadouken skončili. Tak třeba příště...
Cargas se chtěl jít podívat na Static-X. Ti vystupovali ve stanu, protože chtěli mít klubovou atmosféru. No nebylo to úplně ideální, vůbec jsme se tam nedostali.
Potom přišel jeden z hlavních důvodů, proč jsem na RfP šla - Arctic Monkeys. Jejich vystoupení pro mě byl trochu zklamáním. Asi to bylo ne úplně šťastným výběrem skladeb. Byly buď málo známé nebo moc pomalé.
Po jejich koncertě si nás našla Lusi, která na RfP dorazila s Cynkou a jejím přítelem. Chvíli jsme si popovídali, doprovodila nás na autobus, my jsme se napresovali do patnáctky a jeli jsme spinkat.
Rock for People - Den nultý
Na něčem, co se podobalo hudebnímu festivalu, jsem byla jednou. Ten zážitek ve mně zanechal dojem, že tyhle akce nejsou nic pro mě a raději je přenechám těm, kteří rádi dostávají spršku (cizím) pivem, mají podivné potěšení v tom, když je někdo v zápalu "tance" povalí na zem nebo jim vyklepe popel z cigarety do vlasů a podobné další festivalové speciality.
Co mě tedy letos přinutilo jít na jeden z našich největších českých festivalů? Přece vysoká koncentrace mých oblíbených skupin a taky nabídka, která nešla odmítnout - skvělá společnost lidí, které mám ráda ^^ No a asi taky zrovna nálada zkusit něco nového.
Nultý den byl věnovaný méně známým českým skupinám. Hrálo se pouze na dvou stage (ale obě se nacházely v jednom stanu a hrálo se na nich střídavě). Chtěla jsem vidět hlavně The Coolers, kteří začínali ve čtyři. Slyšela jsem od nich jednu písničku a zněli celkem sympaticky.
Lehce před čtvrtou jsme se tedy s Aredhelem vydali na autobus. Ten nás měl zavézt přímo na zastávku Letiště. Na hradeckém letišti se totiž celý festival konal. Oba jsme si naivně mysleli, že když se zastávka jmenuje Letiště, tak bude postavená u něj a ne kilometr daleko. Když si připočtete ještě to, že jsme v oblasti byli poprvé (ale ono zas tolik možností, kam jít, nebylo) a museli jsme vystát poměrně dlouhou frontu u brány, vyjde vám, že jsme z The Coolers stihli polovinu poslední písničky. Právě té, kterou jsem znala. Tak to se trochu nepovedlo.
A to nás dovnitř málem ani nepustili. Měli jsme totiž malý skládací deštník a ten jsme si s sebou do areálu vzít nesměli. Museli jsme ho nechat volně položený před vstupem. Oba jsme se s ním rozloučili.
Epizoda s deštníkem Aredhelovi dost pokazila náladu a dorazilo ho to, že se ještě nikde nedalo sehnat pivo. Ale nakonec ho odněkud přinesl. Má na to asi skill ^^
Po The Coolers hrála poprocková partička hradeckých slečen jménem K2. Jejich hudba byla živá a bavila mě. Hrály dokonce předělávku jedné písničky od Maximum the Hormone, to si u mě šplhly. Ale nemusely říkat, že to je japonská národní píseň :D
Dále byla na programu Obří broskev. Ta strašně dlouho ladila. První den byl ten stan strašně divně nazvučený, takže mě jejich saxofon šíleně tahal za uši. Aredhela evidentně také. Vyšli jsme před stan a tam jsme zjistili, že zvuk tam je mnohem lepší. Každopádně Obří broskev nebyla úplně náš šálek čaje, takže jsme se šli zlehka projít po zatím poloprázdném areálu a vrátili jsme se domů, kde nás čekali Supernaturals a Dungeon Siege 2 ^^ Cestou zpátky na nás u brány stále čekal náš deštník. Měli jsme radost.
Co mě tedy letos přinutilo jít na jeden z našich největších českých festivalů? Přece vysoká koncentrace mých oblíbených skupin a taky nabídka, která nešla odmítnout - skvělá společnost lidí, které mám ráda ^^ No a asi taky zrovna nálada zkusit něco nového.
Nultý den byl věnovaný méně známým českým skupinám. Hrálo se pouze na dvou stage (ale obě se nacházely v jednom stanu a hrálo se na nich střídavě). Chtěla jsem vidět hlavně The Coolers, kteří začínali ve čtyři. Slyšela jsem od nich jednu písničku a zněli celkem sympaticky.
Lehce před čtvrtou jsme se tedy s Aredhelem vydali na autobus. Ten nás měl zavézt přímo na zastávku Letiště. Na hradeckém letišti se totiž celý festival konal. Oba jsme si naivně mysleli, že když se zastávka jmenuje Letiště, tak bude postavená u něj a ne kilometr daleko. Když si připočtete ještě to, že jsme v oblasti byli poprvé (ale ono zas tolik možností, kam jít, nebylo) a museli jsme vystát poměrně dlouhou frontu u brány, vyjde vám, že jsme z The Coolers stihli polovinu poslední písničky. Právě té, kterou jsem znala. Tak to se trochu nepovedlo.
A to nás dovnitř málem ani nepustili. Měli jsme totiž malý skládací deštník a ten jsme si s sebou do areálu vzít nesměli. Museli jsme ho nechat volně položený před vstupem. Oba jsme se s ním rozloučili.
Epizoda s deštníkem Aredhelovi dost pokazila náladu a dorazilo ho to, že se ještě nikde nedalo sehnat pivo. Ale nakonec ho odněkud přinesl. Má na to asi skill ^^
Po The Coolers hrála poprocková partička hradeckých slečen jménem K2. Jejich hudba byla živá a bavila mě. Hrály dokonce předělávku jedné písničky od Maximum the Hormone, to si u mě šplhly. Ale nemusely říkat, že to je japonská národní píseň :D
Dále byla na programu Obří broskev. Ta strašně dlouho ladila. První den byl ten stan strašně divně nazvučený, takže mě jejich saxofon šíleně tahal za uši. Aredhela evidentně také. Vyšli jsme před stan a tam jsme zjistili, že zvuk tam je mnohem lepší. Každopádně Obří broskev nebyla úplně náš šálek čaje, takže jsme se šli zlehka projít po zatím poloprázdném areálu a vrátili jsme se domů, kde nás čekali Supernaturals a Dungeon Siege 2 ^^ Cestou zpátky na nás u brány stále čekal náš deštník. Měli jsme radost.
29. června 2009
Animefest 2009 2/2
Sobota
Ráno jsem byla unavená, nevyspalá a nevrlá. A můžu vám říct, že mi to vydrželo skoro půl dne. Navíc jsme přišly na službu se zpožděním, což mě taky mrzelo. Ale nejspíš se nic nestalo. Prázdná tělocvična se hlídá skoro sama ^^
Na začátek jsme si poslali Ondru pro nějakou tu snídani - bagety a pití. Ani jsme moc dlouho nečekaly. Mezitím jsem ukořistila žíněnku a udělala jsem si z ní improvizované lůžko. Ale usnout se mi vůbec nedařilo, tak jsem těch pokusů za chvíli nechala a místo toho jsem si povídala se Seri.
Na to, že podle webu měla být kapacita tělocvičny plná, tak tam během naší služby spali asi tři lidi a podle zavazadel jich tam nebylo o moc víc ani v noci.
Během služby za námi přišel i Geont, Jarník a Lusi. Jarník nám dal za úkol vylepit cedulky s nápisem Spaní a DDR (které tam ale nikdy nebylo). Nůžky nějak nebyly, tak se Geont jal statečně lepící pásku kousat zubama. No zážitek k nezaplacení ^^
Po službě si mě vyzvedla Lusi a mířili jsme i s Ondrou na ITG turnaj pro středně pokročilé. Ondrovi se moc účastnit nechtělo, protože se mu nelíbilo, že vítěz dostane jen diplom a žádnou cenu. A celkově vypadal, že by buď spal, nebo šel na kešky. Ke keškování mě taky přemlouval, ale já jsem na něj byla ještě naštvaná kvůli té noci a navíc nevyspalá a nevrlá, jak jsem zmiňovala už výš.
ITG turnaj nakonec vyhrál Ondra (kdo taky jiný), druhá byla Lusi a třetí skončil nějaký kluk, jehož nick si už nepamatuju. Já jsem se jako obvykle neumístila, ale pryč jsou doby, kdy jsem si z toho něco dělala ^^
Po ITG turnaji Ondra podnikl další pokus přemluvit nás na kešky a nutno říct, že teď se mu to skoro povedlo. Měli jsme se ale sejít s ostatními v Bakalovi, tak jsme nakonec zamířili tam. Zbytek naší výpravy byl na právě probíhající přednášce Greka1, tak jsme je v tichosti vyhledali a vzkázali jim, ať si nás vyzvednou u hudebních her. Tak jsme si s Ondrou vyzkoušeli DrumManii, která měla sice docela zásadní lag, ale i tak nás bavila ^^ Na iDance jsem si netroufla. Od pohledu jsem nepochopila pravidla a v mém rozpoložení nebyla na šipky ani moc nálada. A pak taky hrozilo, že jestli na to stoupnu, tak se do konce festu z padu nedostanu. A této možnosti jsem se chtěla vyhnout ^^
Seritka nás s dobrým úmyslem zavedla do jedné středověké krčmy. Bohužel po jednom svátečním dni prý byli úplně vyjezení a z dostupných jídel mě nic nezaujalo. Dala jsem si teda jen černé pivo a klábosila s kolegy překladateli :)
Nebylo mi dovoleno sedět nijak dlouho, brzy jsem musela na službu. Seri čekala, než jí donesou její kuřecí salát, tak jsme šli s Ondrou napřed.
Mezitím jsme vymýšleli nějaké špatnosti a fotili Mii-chan v okně ^^ Když Seritka dorazila, ujídali jsme jí její salát, ke kterému nedostala ani vidličku >< Potom se odněkud vynořil Trin, vytáhnul svoji hrací skříňku (chci říct, eečko ^^) a celou službu jsme vydrželi hrát červíky. V jedné chvíli mi Ondra sebral moji milovanou gumičku do vlasů, tak jsem se mu ji (bezvýsledně) pokusila odebrat násilím. Utekl mi pryč a mi se za ním nechtělo utíkat.
Bavili jsme se tak dobře, že jsme svůj pobyt protáhli až do poloviny Ledmanovy a mJezdcovy směny. Potom jsme se ale dozvěděli, že zbytek osazenstva je v nějaké cukrárně, tak jsme se vypravili za nimi. Asi jsme se s nimi ale minuli. Nijak jsme si to nebrali a objednali jsme si Laté a taky zmrzlinu s ovocem. Ondra si dal palačinky, o které jsme se podělily se Seri. Tohle byl přesně ten okamžik, který mi vrátil moji v noci ztracenou dobrou náladu a pohodu. Přece jen Laté, zmrzlina a palačinky, ty dělají zázraky ^^
Potom jsme se vrátili do Scaly, kde jsme rozbalili tábor na chodbě poblíž šaten a povídali si jak mezi sebou, tak s náhodnými procházejícími. Někteří dokonce měli potřebu si nás fotit ^^No a jelikož Trin musel odjet už v sobotu v podvečer, tak jsme ho šly se Seri jako hodné holky vyprovodit na autobus. Ondra šel samozřejmě s námi. Chvíli to vypadalo, že Trina přesvědčíme, aby jel později, ale nakonec odolal a opravdu odjel podle plánu.
My jsme se vrátili do Scaly, kde zrovna začínala Lišákova přednáška. Jedna z mála, které jsem na letošním AF viděla. A byla by škoda, kdybych si ji nechala ujít, stála za to. Během této přednášky se mi ozval Bezďa, můj někdejší kamarád z gymplu a domluvili jsme se, že před osmou na nás počká před Scalou a bude nám dělat společnost na službě.
Jak jsme se domluvili, tak se stalo a mohla začít další svérázná část večera. Protože s Bezďou se člověk nenudí :D
Během naší služby v tělocvičně zrovna probíhal Denerogův workshop, takže jsme se dívali na bandu kluků máchající kolem sebe meči a násadami od košťat. Ale ty jim byly velmi záhy odebrány starostlivým panem vrátným ^^ Na chvíli si to dokonce zkusil i Ondra a nutno uznat, že mu to docela šlo.
Po skončení služby jsme se rozhodli, že noc je zatím mladá, a že zajdeme na pivo. Seri s Bezďou společnými silami vybrali nějaký steak bar, kde točí Krakonoše a taky různě ochucená piva. Napadlo nás, že povoláme i Marcuse a slováky. Ti nebyli proti, ale Seri pro ně musela zajít.Na Bezďovo doporučení jsem si dala Krakonoše a fakt chutnal. Ondra si objednal bez našeho dovolení jahodové pivo. Zní to sice děsivě, ale přece jen to byla jedenáctka a mu ještě nebylo osmnáct... Sešlo se nás tam nakonec celkem dost. Dokonce dorazil i náš milovaný stromček Joshuatree, kterého jsme zatím znali jen z IRC. Ten s námi pokračoval až do časných ranních hodin.
Za to Ondra usínal na stole už celkem brzo. Když nás tedy z toho steak baru vyhnali, šli jsme ho doprovodit do Scaly (to už jen já, Seri, Bezďa a Joshuatree). Tam nám ale oznámil, že spát nejde a ačkoli únavou sotva stál, trval na tom, že půjde s námi do další hospody.
Neděle
Bezďa vybral jako další zastávku nonstop U Gluma. Před hospodou nám Ondra oznámil, že se od nás odpojuje a zmizel ve tmě. Byly jsme se Seri tak šokované, že jsme ani nestihly odporovat. Já osobně jsem se o něj celkem bála.
Glum je průměrná hospoda s nekonečně odporným pivem. To jedno pivo jsme tam vydrželi srkat až do šesti ráno, kdy nás vyhodili, protože měli hodinku na to, aby uklidili. To je teda pěkný nonstop :)
Během našeho pobytu tam jsme probrali několik zajímavých témat, trochu jsme pocestovali časem za pomoci dekorací na stole (neptejte se...) a já jsem Bezďovi učesala jeho nemožně vlnité vlasy. Pracovala jsem na tom průběžně už v tom steak baru ^^
Po tom vyhazovu jsme se tedy opět vrátili ke Scale, cestou jsme se rozjařeně zastavili u nějaké moderní fontánky a kontrolovali její funkčnost (přišlo nám to hrozně vtipné, teď už ani nevím proč). Před Scalou jsme si ještě docela dlouho povídali a dělali blbosti, odpojil se od nás Joshuatree a na chvíli se ukázal ztracený a rozespalý Ondra.
Bezďa toho ale moc nevydrží a nakonec jsme ho se Seri musely dovléct na zastávku a posadit do správnétramvaje šaliny. No a pak zase zpět do Scaly.
V hlavním sále zrovna končilo noční promítání Gravitation a na chodbu se začali trousit více či méně ospalí otaku. Na nás se Seri nějak v tu chvíli padla únava z probdělé noci, tak jsme svorně sedly na lavičky na chodbě a hlavy jsme položily na stůl. Párkrát jsme zaslechly něco o ožralkách a o tom, že když neumíme pít... ;)
Ráno už se toho moc nedělo, šly jsme doprovodit na nádraží Marcuse a Trin a potom jsme se začaly shánět po Ondrovi, který měl odjíždět v jedenáct. Ten nám ale jen poslal SMS, že už dávno sedí v buse, protože jel v osm. (A s ním tam seděla i moje sukně, kterou má dodnes. )
Dost nás to překvapilo. Vydaly jsme se tedy k Seri na kolej posbírat věci, uklidit pokoj a vykoupat se. Pořádná bageta, čaj a koupel mě postavili na nohy, hned jsem se cítila jako nový člověk.
Takto vylepšené jsme se tedy vrátily zpět na Animefest, kde jsme přišly lehce ke konci Ukončení. Já jsem z něj moc neměla, protože jsem opět upadla do mikrospánku. Rozloučila jsem se jen s pár lidmi, moc známých jsem při odchodu na vlak nepotkala. Ještě se nám podařilo odchytit Justyho, kterému se cestou k vlaku podařilo ztratit spacák a než jsem ho dokázala lokalizovat, tak si ho musel někdo přivlastnit.
Můj vlak měl asi 45min zpoždění, tak jsem stihla ještě zamávat Seri a pak jsem taky dala Brnu sbohem.
Letošní AF moc hodnotit nemůžu. Moc jsem se ho neúčastnila. Ale z toho, co jsem viděla, si nemůžu stěžovat. Taky jsem moc ráda, že jsem se účastnila jako mini-org a maličkým dílem tak přispět a pomoct :)
Moje fotky najdete tradičně tady a fotky všech ostatních na stránkách Animefestu.
Ráno jsem byla unavená, nevyspalá a nevrlá. A můžu vám říct, že mi to vydrželo skoro půl dne. Navíc jsme přišly na službu se zpožděním, což mě taky mrzelo. Ale nejspíš se nic nestalo. Prázdná tělocvična se hlídá skoro sama ^^
Na začátek jsme si poslali Ondru pro nějakou tu snídani - bagety a pití. Ani jsme moc dlouho nečekaly. Mezitím jsem ukořistila žíněnku a udělala jsem si z ní improvizované lůžko. Ale usnout se mi vůbec nedařilo, tak jsem těch pokusů za chvíli nechala a místo toho jsem si povídala se Seri.
Na to, že podle webu měla být kapacita tělocvičny plná, tak tam během naší služby spali asi tři lidi a podle zavazadel jich tam nebylo o moc víc ani v noci.
Během služby za námi přišel i Geont, Jarník a Lusi. Jarník nám dal za úkol vylepit cedulky s nápisem Spaní a DDR (které tam ale nikdy nebylo). Nůžky nějak nebyly, tak se Geont jal statečně lepící pásku kousat zubama. No zážitek k nezaplacení ^^
Po službě si mě vyzvedla Lusi a mířili jsme i s Ondrou na ITG turnaj pro středně pokročilé. Ondrovi se moc účastnit nechtělo, protože se mu nelíbilo, že vítěz dostane jen diplom a žádnou cenu. A celkově vypadal, že by buď spal, nebo šel na kešky. Ke keškování mě taky přemlouval, ale já jsem na něj byla ještě naštvaná kvůli té noci a navíc nevyspalá a nevrlá, jak jsem zmiňovala už výš.
ITG turnaj nakonec vyhrál Ondra (kdo taky jiný), druhá byla Lusi a třetí skončil nějaký kluk, jehož nick si už nepamatuju. Já jsem se jako obvykle neumístila, ale pryč jsou doby, kdy jsem si z toho něco dělala ^^
Po ITG turnaji Ondra podnikl další pokus přemluvit nás na kešky a nutno říct, že teď se mu to skoro povedlo. Měli jsme se ale sejít s ostatními v Bakalovi, tak jsme nakonec zamířili tam. Zbytek naší výpravy byl na právě probíhající přednášce Greka1, tak jsme je v tichosti vyhledali a vzkázali jim, ať si nás vyzvednou u hudebních her. Tak jsme si s Ondrou vyzkoušeli DrumManii, která měla sice docela zásadní lag, ale i tak nás bavila ^^ Na iDance jsem si netroufla. Od pohledu jsem nepochopila pravidla a v mém rozpoložení nebyla na šipky ani moc nálada. A pak taky hrozilo, že jestli na to stoupnu, tak se do konce festu z padu nedostanu. A této možnosti jsem se chtěla vyhnout ^^
Seritka nás s dobrým úmyslem zavedla do jedné středověké krčmy. Bohužel po jednom svátečním dni prý byli úplně vyjezení a z dostupných jídel mě nic nezaujalo. Dala jsem si teda jen černé pivo a klábosila s kolegy překladateli :)
Nebylo mi dovoleno sedět nijak dlouho, brzy jsem musela na službu. Seri čekala, než jí donesou její kuřecí salát, tak jsme šli s Ondrou napřed.
Mezitím jsme vymýšleli nějaké špatnosti a fotili Mii-chan v okně ^^ Když Seritka dorazila, ujídali jsme jí její salát, ke kterému nedostala ani vidličku >< Potom se odněkud vynořil Trin, vytáhnul svoji hrací skříňku (chci říct, eečko ^^) a celou službu jsme vydrželi hrát červíky. V jedné chvíli mi Ondra sebral moji milovanou gumičku do vlasů, tak jsem se mu ji (bezvýsledně) pokusila odebrat násilím. Utekl mi pryč a mi se za ním nechtělo utíkat.
Bavili jsme se tak dobře, že jsme svůj pobyt protáhli až do poloviny Ledmanovy a mJezdcovy směny. Potom jsme se ale dozvěděli, že zbytek osazenstva je v nějaké cukrárně, tak jsme se vypravili za nimi. Asi jsme se s nimi ale minuli. Nijak jsme si to nebrali a objednali jsme si Laté a taky zmrzlinu s ovocem. Ondra si dal palačinky, o které jsme se podělily se Seri. Tohle byl přesně ten okamžik, který mi vrátil moji v noci ztracenou dobrou náladu a pohodu. Přece jen Laté, zmrzlina a palačinky, ty dělají zázraky ^^
Potom jsme se vrátili do Scaly, kde jsme rozbalili tábor na chodbě poblíž šaten a povídali si jak mezi sebou, tak s náhodnými procházejícími. Někteří dokonce měli potřebu si nás fotit ^^No a jelikož Trin musel odjet už v sobotu v podvečer, tak jsme ho šly se Seri jako hodné holky vyprovodit na autobus. Ondra šel samozřejmě s námi. Chvíli to vypadalo, že Trina přesvědčíme, aby jel později, ale nakonec odolal a opravdu odjel podle plánu.
My jsme se vrátili do Scaly, kde zrovna začínala Lišákova přednáška. Jedna z mála, které jsem na letošním AF viděla. A byla by škoda, kdybych si ji nechala ujít, stála za to. Během této přednášky se mi ozval Bezďa, můj někdejší kamarád z gymplu a domluvili jsme se, že před osmou na nás počká před Scalou a bude nám dělat společnost na službě.
Jak jsme se domluvili, tak se stalo a mohla začít další svérázná část večera. Protože s Bezďou se člověk nenudí :D
Během naší služby v tělocvičně zrovna probíhal Denerogův workshop, takže jsme se dívali na bandu kluků máchající kolem sebe meči a násadami od košťat. Ale ty jim byly velmi záhy odebrány starostlivým panem vrátným ^^ Na chvíli si to dokonce zkusil i Ondra a nutno uznat, že mu to docela šlo.
Po skončení služby jsme se rozhodli, že noc je zatím mladá, a že zajdeme na pivo. Seri s Bezďou společnými silami vybrali nějaký steak bar, kde točí Krakonoše a taky různě ochucená piva. Napadlo nás, že povoláme i Marcuse a slováky. Ti nebyli proti, ale Seri pro ně musela zajít.Na Bezďovo doporučení jsem si dala Krakonoše a fakt chutnal. Ondra si objednal bez našeho dovolení jahodové pivo. Zní to sice děsivě, ale přece jen to byla jedenáctka a mu ještě nebylo osmnáct... Sešlo se nás tam nakonec celkem dost. Dokonce dorazil i náš milovaný stromček Joshuatree, kterého jsme zatím znali jen z IRC. Ten s námi pokračoval až do časných ranních hodin.
Za to Ondra usínal na stole už celkem brzo. Když nás tedy z toho steak baru vyhnali, šli jsme ho doprovodit do Scaly (to už jen já, Seri, Bezďa a Joshuatree). Tam nám ale oznámil, že spát nejde a ačkoli únavou sotva stál, trval na tom, že půjde s námi do další hospody.
Neděle
Bezďa vybral jako další zastávku nonstop U Gluma. Před hospodou nám Ondra oznámil, že se od nás odpojuje a zmizel ve tmě. Byly jsme se Seri tak šokované, že jsme ani nestihly odporovat. Já osobně jsem se o něj celkem bála.
Glum je průměrná hospoda s nekonečně odporným pivem. To jedno pivo jsme tam vydrželi srkat až do šesti ráno, kdy nás vyhodili, protože měli hodinku na to, aby uklidili. To je teda pěkný nonstop :)
Během našeho pobytu tam jsme probrali několik zajímavých témat, trochu jsme pocestovali časem za pomoci dekorací na stole (neptejte se...) a já jsem Bezďovi učesala jeho nemožně vlnité vlasy. Pracovala jsem na tom průběžně už v tom steak baru ^^
Po tom vyhazovu jsme se tedy opět vrátili ke Scale, cestou jsme se rozjařeně zastavili u nějaké moderní fontánky a kontrolovali její funkčnost (přišlo nám to hrozně vtipné, teď už ani nevím proč). Před Scalou jsme si ještě docela dlouho povídali a dělali blbosti, odpojil se od nás Joshuatree a na chvíli se ukázal ztracený a rozespalý Ondra.
Bezďa toho ale moc nevydrží a nakonec jsme ho se Seri musely dovléct na zastávku a posadit do správné
V hlavním sále zrovna končilo noční promítání Gravitation a na chodbu se začali trousit více či méně ospalí otaku. Na nás se Seri nějak v tu chvíli padla únava z probdělé noci, tak jsme svorně sedly na lavičky na chodbě a hlavy jsme položily na stůl. Párkrát jsme zaslechly něco o ožralkách a o tom, že když neumíme pít... ;)
Ráno už se toho moc nedělo, šly jsme doprovodit na nádraží Marcuse a Trin a potom jsme se začaly shánět po Ondrovi, který měl odjíždět v jedenáct. Ten nám ale jen poslal SMS, že už dávno sedí v buse, protože jel v osm. (A s ním tam seděla i moje sukně, kterou má dodnes. )
Dost nás to překvapilo. Vydaly jsme se tedy k Seri na kolej posbírat věci, uklidit pokoj a vykoupat se. Pořádná bageta, čaj a koupel mě postavili na nohy, hned jsem se cítila jako nový člověk.
Takto vylepšené jsme se tedy vrátily zpět na Animefest, kde jsme přišly lehce ke konci Ukončení. Já jsem z něj moc neměla, protože jsem opět upadla do mikrospánku. Rozloučila jsem se jen s pár lidmi, moc známých jsem při odchodu na vlak nepotkala. Ještě se nám podařilo odchytit Justyho, kterému se cestou k vlaku podařilo ztratit spacák a než jsem ho dokázala lokalizovat, tak si ho musel někdo přivlastnit.
Můj vlak měl asi 45min zpoždění, tak jsem stihla ještě zamávat Seri a pak jsem taky dala Brnu sbohem.
Letošní AF moc hodnotit nemůžu. Moc jsem se ho neúčastnila. Ale z toho, co jsem viděla, si nemůžu stěžovat. Taky jsem moc ráda, že jsem se účastnila jako mini-org a maličkým dílem tak přispět a pomoct :)
Moje fotky najdete tradičně tady a fotky všech ostatních na stránkách Animefestu.
28. června 2009
Animefest 2009 1/2
Dlouho jste čekali na report z Animefestu. Stalo se tam pár věcí, ke kterým jsem se nejdřív musela nějak postavit a teprve potom o nich začít něco psát. Nebo o nich taky nepsat ;) Ale nebudu napínat - tady je letošní Animefest z mého pohledu:
Pátek
Do Brna jsem dorazila v pátek už lehce po dvanácté. Na nádraží mě čekal Ondrášovka (naše Kotě) a brzy na to jsme narazili i na Seri. Chvíli jsme se potloukali po Vaňkovce, koupila jsem si zásobu náplastí a vyrazili jsme směr koleje.
Tam jsem si odložila všechny nedůležité věci, olepila jsem si nohy a vyrazili jsme zpět na nádraží. Měl totiž dorazit Justy. Nějak jsme ho nemohli najít, přijel darebák jiným spojem, než jsme čekali. Ale vyzvednul ho Ledman. Naše pětičlenná skupinka se rozhodla počkat na Geonta, který měl přijet během půl hodiny.
Než jsme ho našli na nástupišti, utekl nám do podchodu. V tomto počtu jsme se opět vypravili do Vaňkovky, kde jsme si dali výbornou (i když drahou) zmrzlinu.
To už se nachýlil čas se pomalu vydat do Scaly, kde měla začít registrace. Chvíli to trvalo, než jsme se dostali na řadu. Zatím nám Justy dával přednášku o nějakých vojenských nástupech - se Seri jsme to pořád nemohly pochopit. Ale nakonec se povedlo ^^
Přes menší potíže u registrace, které způsobili Justík a Ondrášovka, jsme se probojovali dovnitř, vyfasovali jsme přívěsek, cedulku Org, rohlík Naruto a další nezbytnosti. Justy si do orgovské místnosti hodil svoji objemnou bagáž a vyrazili jsme naproti Marcusovi a Trin.
Na Trin jsme narazili kousek od autobusového nádraží, na Marcuse jsme museli chvíli čekat. Po hromadném přivítání a objímání jsme se vrátili zpátky do Scaly. Mělo začít zahájení následované AMV soutěží.
Zahájení bylo docela krátké. AMV jsme viděli jen čtyři, pak jsme vyráželi do čajovny, kde jsme měli rezervované pódijko. Zanedlouho přišli i Slováci a jarníkovci. Zábava pomalu proudila, já jsem si vypila svoje maté a byl čas se pomalu zvednout na vyhlášení výsledků webových soutěží. Šli jsme jen já, Lusi, Seri a Ondrášovka.
Sedli jsme si do první řady. Právě probíhalo vyhlašování fanfikcí. Výsledky si moc nepamatuji, měla jsem co dělat s vlastní nervozitou. Ať už byl vztah hráčů ke hře jakýkoli, já i můj tým jsme nad tím strávili nemalý čas a nějaké malé ocenění jsme si jistě všechny přály. Kdybychom si nepřály, nedávaly bychom tu hru do soutěže ^^
Diváci nezklamali a shodli se na tom, že naše hra byla nejlepší. Za to všem opravdu moc děkujeme, vážíme si vašeho mínění. Za vítězství jsme si mohli vybrat z krabice nějaká trička s potisky z nějakých počítačových her, postavičky a klíčenky se stejnou tématikou. Ještě jsem vyfásla plakát. Nejvíc jsem se těšila na animefestí hrníček, který nakonec vůbec nebyl součástí ceny. No škoda. Už jsem na něj měla udělané místo na stole ^^ Po PSP jsem sice taky hodně toužila, ale netroufala jsem si v ni moc doufat. Nakonec ji vyhrál Wolfiiho Podzim. PSP byla jen jedna, takže to měl alespoň bez rozhodování, komu připadne nebo jak se o ni bude dělit. Dodatečně gratuluju ^^
Na to měla proběhnout prezentace nějakého vydavetelství mangy (jméno už si fakt nepamatuju), ale ten pán tam povídal hrozné nesmysly. Tak jsme raději odešli.
Cestou z kina jsme potkali Trina a mě napadlo, že by mohl jít s námi do čajovny. A k mému velkému údivu a radosti neodmítl ^^ Seri vypadala, že je na tom stejně a Ondra mlčel. V čajovně jsme měli maličko problémy s místem. Aby ne, když na pódijku seděli kromě nás i nějací cizáci, kteří nepochopili, že máme prostor celý rezervovaný my. Dělat se moc nedalo, nám to náladu nezkazilo ^^
Bohužel nás vyhodili nepříjemně brzo. Šli jsme tedy zpět do Scaly. Cestou jsme s Lusi poslintaly výlohu nedalekého obchodu s podkolenkami ^^ V kině jsme se ale moc dlouho nezdrželi, Kotě i Seri chtěli jít na koleje. Musela jsem tedy udělat ostatním pápá a jít s nimi - i když nerada, zrovna jsem se bavila skvěle. Ale uznala jsem, že se musíme vyspat co nejlépe, když ze soboty na neděli se spánkem nepočítáme. Navíc ráno jsme měly se Seri od devíti službu.
Plán alespoň v mém případě moc nevyšel. Seritka usnula hned, ale Ondra se nějak probudil, takže se opět každou chvíli ptal, jestli spím a taky se pořád vrtěl a dělal zvuky. A do toho ta lednice... Usnula jsem na dvě hodinky teprve někdy kolem páté.
Pátek
Do Brna jsem dorazila v pátek už lehce po dvanácté. Na nádraží mě čekal Ondrášovka (naše Kotě) a brzy na to jsme narazili i na Seri. Chvíli jsme se potloukali po Vaňkovce, koupila jsem si zásobu náplastí a vyrazili jsme směr koleje.
Tam jsem si odložila všechny nedůležité věci, olepila jsem si nohy a vyrazili jsme zpět na nádraží. Měl totiž dorazit Justy. Nějak jsme ho nemohli najít, přijel darebák jiným spojem, než jsme čekali. Ale vyzvednul ho Ledman. Naše pětičlenná skupinka se rozhodla počkat na Geonta, který měl přijet během půl hodiny.
Než jsme ho našli na nástupišti, utekl nám do podchodu. V tomto počtu jsme se opět vypravili do Vaňkovky, kde jsme si dali výbornou (i když drahou) zmrzlinu.
To už se nachýlil čas se pomalu vydat do Scaly, kde měla začít registrace. Chvíli to trvalo, než jsme se dostali na řadu. Zatím nám Justy dával přednášku o nějakých vojenských nástupech - se Seri jsme to pořád nemohly pochopit. Ale nakonec se povedlo ^^
Přes menší potíže u registrace, které způsobili Justík a Ondrášovka, jsme se probojovali dovnitř, vyfasovali jsme přívěsek, cedulku Org, rohlík Naruto a další nezbytnosti. Justy si do orgovské místnosti hodil svoji objemnou bagáž a vyrazili jsme naproti Marcusovi a Trin.
Na Trin jsme narazili kousek od autobusového nádraží, na Marcuse jsme museli chvíli čekat. Po hromadném přivítání a objímání jsme se vrátili zpátky do Scaly. Mělo začít zahájení následované AMV soutěží.
Zahájení bylo docela krátké. AMV jsme viděli jen čtyři, pak jsme vyráželi do čajovny, kde jsme měli rezervované pódijko. Zanedlouho přišli i Slováci a jarníkovci. Zábava pomalu proudila, já jsem si vypila svoje maté a byl čas se pomalu zvednout na vyhlášení výsledků webových soutěží. Šli jsme jen já, Lusi, Seri a Ondrášovka.
Sedli jsme si do první řady. Právě probíhalo vyhlašování fanfikcí. Výsledky si moc nepamatuji, měla jsem co dělat s vlastní nervozitou. Ať už byl vztah hráčů ke hře jakýkoli, já i můj tým jsme nad tím strávili nemalý čas a nějaké malé ocenění jsme si jistě všechny přály. Kdybychom si nepřály, nedávaly bychom tu hru do soutěže ^^
Diváci nezklamali a shodli se na tom, že naše hra byla nejlepší. Za to všem opravdu moc děkujeme, vážíme si vašeho mínění. Za vítězství jsme si mohli vybrat z krabice nějaká trička s potisky z nějakých počítačových her, postavičky a klíčenky se stejnou tématikou. Ještě jsem vyfásla plakát. Nejvíc jsem se těšila na animefestí hrníček, který nakonec vůbec nebyl součástí ceny. No škoda. Už jsem na něj měla udělané místo na stole ^^ Po PSP jsem sice taky hodně toužila, ale netroufala jsem si v ni moc doufat. Nakonec ji vyhrál Wolfiiho Podzim. PSP byla jen jedna, takže to měl alespoň bez rozhodování, komu připadne nebo jak se o ni bude dělit. Dodatečně gratuluju ^^
Na to měla proběhnout prezentace nějakého vydavetelství mangy (jméno už si fakt nepamatuju), ale ten pán tam povídal hrozné nesmysly. Tak jsme raději odešli.
Cestou z kina jsme potkali Trina a mě napadlo, že by mohl jít s námi do čajovny. A k mému velkému údivu a radosti neodmítl ^^ Seri vypadala, že je na tom stejně a Ondra mlčel. V čajovně jsme měli maličko problémy s místem. Aby ne, když na pódijku seděli kromě nás i nějací cizáci, kteří nepochopili, že máme prostor celý rezervovaný my. Dělat se moc nedalo, nám to náladu nezkazilo ^^
Bohužel nás vyhodili nepříjemně brzo. Šli jsme tedy zpět do Scaly. Cestou jsme s Lusi poslintaly výlohu nedalekého obchodu s podkolenkami ^^ V kině jsme se ale moc dlouho nezdrželi, Kotě i Seri chtěli jít na koleje. Musela jsem tedy udělat ostatním pápá a jít s nimi - i když nerada, zrovna jsem se bavila skvěle. Ale uznala jsem, že se musíme vyspat co nejlépe, když ze soboty na neděli se spánkem nepočítáme. Navíc ráno jsme měly se Seri od devíti službu.
Plán alespoň v mém případě moc nevyšel. Seritka usnula hned, ale Ondra se nějak probudil, takže se opět každou chvíli ptal, jestli spím a taky se pořád vrtěl a dělal zvuky. A do toho ta lednice... Usnula jsem na dvě hodinky teprve někdy kolem páté.
5. května 2009
Mise Pampeliškový med
Nedávno jsem na jednom webu pro ženy (ano, i na takové weby chodím) narazila na recept na pampeliškový med. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky z dětství, kdy jsme chodily s babičkou sbírat pampeliškové květy za zahradu a ta z nich pak uvařila výbornou mňamku.
Recept nevypadal nijak složitě: 700 květů pampelišek, 2l vody a 2kg cukru, pár koleček citrónu. Těch sedm set květů pampelišek mi znělo celkem strašidelně, tak jsem vytáhla sbírat i Pana Ega. Samozřejmě jsem mu slíbila med ^^
Z důveryhodných zdrojů jsem zjistila, že spousta pampelišek zrovna kvete na obrovské louce za budovou naší školy. Kdybych tam chodila, nejspíš bych si toho všimla sama...
Když jsme dorazili na místo,
tak nás napadlo, že když už ty pampelišky budeme trhat, tak z nich můžeme vytrhat nějaký obrazec... třeba ^^ Teda napadlo to Pana Ega, já jsem s tím pouze souhlasila.Trhání nám šlo ve dvou docela od ruky. Viděla jsem to zbytečně černě. Povídali jsme si a chvíli jsme na sebe taky pokřikovali s Tassem a Britt, kteří nás viděli z okna počítačové učebny. Asi za hodinku jsme měli natrhané 3/4 jutové Tesco tašky. Usoudila jsem, že to už 700 kvítků bude. Doma jsem aproximací určila, že jich bylo zhruba 2x tolik.
Odhadnutých 700 hlaviček jsem tedy silou vůle napěchovala do 2l vody. Největší hrnec u nás doma má 3l, takže to šlo fakt blbě, do příštího roku musím pořídit větší hrnec. Do večera jsem svůj výtvor nechala stát na plotně.
Po návratu z fotícího výletu jsem přihodila
4 plátky citrónu a celou směs jsem nechala přejít varem. Hrnec jsem přikryla pokličkou a nechala stát do rána.Aby toho vření nebylo málo, tak jsem ráno tu věc s varem zopakovala. Potom jsem vodu zcedila přes plátýnko a ještě důkladně vymačkala.
Do vývaru z pampelišek jsem přidala 2kg cukru a znovu nechala vařit na mírném ohni. A pak jsem to nechala vařit hodně hodně dlouho (myslím, že to byly takové 4h). Musí se počkat, až začne směs tuhnout. To se zjistí tak, že se horká směs
kápne na bílý taliř, nechá se schladnout a pak se zjistí její konzistence. Moje směs se k tuhnutí moc neměla. Možná jsem tam dala víc vody, než jen ty 2l, nebo jsem to vařila krátce (nebo na moc mírném ohni ^^). Každopádně po těch zhruba čtyřech hodinách jsem prohlásila med za hotový a nechala ho trochu schládnout. Jen tolik, aby se dal lít do sklenic. Říkala jsem si, že v lednici třeba ještě zhoustne (no nestalo se tak).
Medu bylo z té várky poměrně dost, čekala jsem toho méně. Na dně hrnce mi zbyl zbytek a měla jsem už jen moc velké sklenice, tak jsem ho něj nalila větší množství Key rumu a naplnila tak asi polovinu lahve od saké. Výsledek je hrozně dobrý ^^
I když tedy můj med nemá tu správnou medovitou konzistenci, tak jsem s výsledkem spokojená - v zimě bude v čaji výborný. A má to tu výhodu, že ten med můžete lít rovnou ze sklenice ^^
28. dubna 2009
Páteční fotící výlet
Pátek byl ve znamení toulání se po Hradci. Dopoledne jsem byla sbírat pampelišky na výrobu medu (o celé proceduře bude sepsán samostatný report) a odpoledne jsem se s Panem Egem vydala za Hradec na jedno překrásné místo známé jako Lesní hřbitov. Teď na jaře je tam opravdu nádherně.
Celá procházka se byla prokládaná focením. Některé fotky vyšly celkem hezky, tak se o ně s vámi chci podělit.
A na závěr ještě fotky, které vyfotil Pan Ego a já jsem na nich provedla úpravy.
Celá procházka se byla prokládaná focením. Některé fotky vyšly celkem hezky, tak se o ně s vámi chci podělit.
A na závěr ještě fotky, které vyfotil Pan Ego a já jsem na nich provedla úpravy.
23. dubna 2009
Toradora - 4. díl
Před několika měsíci jsem napsala, že pozastavuji veškeré překladatelské projekty dokud neodevzdám hru. Tu jsme odevzdali na začátku dubna a já se pomalu vracím k odloženým projektům.
Jako první přišla na řadu Toradora. Čtvrtý díl nese název Ten správný výraz. Ryuugi u Taigy objeví krabici plnou rozmazaných fotek Kitamury a nabídne se, že jí udělá nějaké lepší. A co všechno se díky tomu semele, to už se musíte podívat sami.
Co se týče překladu, tak ani tento díl se neobešel bez odkazu na japonské reálie. Jedna ze slečen stále oslovuje Kitamuru přezdívkou "Maruo". Podle ní vypadá stejně jako jedna z postav shoujo mangy Chibi Maruko-chan od Sakury Momoko.
U skříněk zmatená Taiga věnuje Kitamurovi pozdrav "O-HA" a je z toho velké pozdvižení (nejvíc v její hlavě). Ve vysvětlivkách v jednom z releasů jsem se dočetla, že se jedná o výraz převzatý z dětské písničky Shingo mama no Oha Rock, která pochází z roku 2000. Takže z pohledu dnešní mládeže nejspíš dost nemoderní slovo.
Během tohoto dílu dojde taky k menší výměně názorů mezi prezidentkou a Taigou. Taiga během něj pronese větu, o jejímž významu pochybuji doteď. Určitě poznáte, která to je.
Tolik k úvodu a vysvětlivkám ke čtvrtému dílu. Závěrem ještě dodám link ke stažení a popřeji příjemnou podívanou.
Jako první přišla na řadu Toradora. Čtvrtý díl nese název Ten správný výraz. Ryuugi u Taigy objeví krabici plnou rozmazaných fotek Kitamury a nabídne se, že jí udělá nějaké lepší. A co všechno se díky tomu semele, to už se musíte podívat sami.
Co se týče překladu, tak ani tento díl se neobešel bez odkazu na japonské reálie. Jedna ze slečen stále oslovuje Kitamuru přezdívkou "Maruo". Podle ní vypadá stejně jako jedna z postav shoujo mangy Chibi Maruko-chan od Sakury Momoko.
U skříněk zmatená Taiga věnuje Kitamurovi pozdrav "O-HA" a je z toho velké pozdvižení (nejvíc v její hlavě). Ve vysvětlivkách v jednom z releasů jsem se dočetla, že se jedná o výraz převzatý z dětské písničky Shingo mama no Oha Rock, která pochází z roku 2000. Takže z pohledu dnešní mládeže nejspíš dost nemoderní slovo.
Během tohoto dílu dojde taky k menší výměně názorů mezi prezidentkou a Taigou. Taiga během něj pronese větu, o jejímž významu pochybuji doteď. Určitě poznáte, která to je.
Tolik k úvodu a vysvětlivkám ke čtvrtému dílu. Závěrem ještě dodám link ke stažení a popřeji příjemnou podívanou.
20. dubna 2009
Pragocon 2009
Letošní Pragocon byl zvláštní. První akce, ze které jsem chvíli měla chuť odjet domů. Ale nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala.
Pátek
Jako už skoro každé akci v Praze, i této předcházela malá výprava za keškami. Tentokrát jsme si vzali za cíl okolí ulice Novodvorská. Je tam totiž Fantasy park, kde mají ITG arkádu a to jsme si nemohli nechat ujít! Kotě i Lusi tvrdí, že to je to samé jako na hardpadu, že tahle arkáda by navíc nutně potřebovala seřídit, že na kterémkoli trinpadu se skáče líp, než na tomhle (nevím už, kdo to řekl a co má proti trinpadům ^^), ale... je to přece *arkáda*! Takže já to beru jako zkušenost.
Hned vedle ITG arkády byly i bubínky, ale na obrazovce byl ošklivý error, takže jsme jen zalitovali, že si nezahrajeme.
Během lovu keší nám napsala Serita, že je v Praze jen na otočku, protože má nepředpokládaně hodně učení. Po drobných organizačních problémech a trošce nedorozumění jsme se s ní sešli na Karláku - já a Kotě. Lusi musela dělat domácí úkol, tak jela domů. Popovídali jsme si s ní asi dvacet minut a pak jsme taky pokračovali k Lusi.
Tam Kotě zjistilo, že ztratilo doklady. Nejspíš u arkády. Takže plán byl takový, že se zajedeme přihlásit na Pragocon, hodíme tam věci a pak pojedeme s Kotětem pro ty doklady.
Po příjezdu na Pragocon jsme potkali Jarníka, ubytovali se, šli jsme trošku prozkoumat území. A když přišla řeč na kotěcí doklady, zjistili jsme, že jsme v tom s Kotětem sami. Lusi s námi nepojede, protože nechce tahat Jarníka přes celou Prahu. Kdo mě líp zná, tak asi ví, jaký strach po tmě venku mám. Tak si asi umíte představit, že tohle zjištění pro mě bylo velmi nepříjemné. Ale Kotě bych v tom samotné nechat nemohla, cítila jsem za něj určitou zodpovědnost. Takže o půl deváté jsme vyrazili na tramvaj vstříc noční Praze, městu ze všech nejhoršímu.
Po menších i větších útrapách jsme nakonec ve zdraví dorazili do Fantasy parku a Kotě dokonce našlo svoje doklady! Abych pravdu řekla, tak od začátku jsem považovala celou výpravu za sebevražednou a zbytečnou. Takže o to víc mě potěšilo, že jsme nejeli tu štreku zbytečně. Dokonce fungovaly i ty bubínky, takže jsme si dali pár písniček bubnování a pár písniček na ITG. A pak už hurá na bus zpátky.
Cesta zpět snad byla ještě delší, než cesta tam. Ale i tu jsme zvládli a vyčerpaní jsme dorazili zpátky na Pragocon.
Ve dveřích jsme se potkali s Jarníkem, evidentně taky zrovna odněkud dorazil. Prý si byl doma zabalit a vysprchovat se, či co.
Ten večer jsme už jen chvíli hráli Guitar hero, trochu DDR a šli jsme spát. Byli jsme po celém dni docela unavení.
Sobota
Sobotní dopoledne bylo programově dost chudé. Já jsem se chtěla jít podívat na šperkový workshop, ale Lusi šla raději na další sushi workshop. A jít samotná jsem neměla náladu. Takže jsem proseděla několik hodin na židličce zíráním na lidi, co vytváří sushi a hrála jsem si s myšlenkou, že pojedu domů. Potom mi naštěstí došla trpělivost a vytáhla jsem Kotě na kešky.
Nedaleko byl Břevnovský klášter s nádherným okolím. Ulovili jsme pár keší a navíc jsme se nádherně prošli. Udělala jsem dobře, že jsem nezůstala na tom workshopu.
Cestou zpět jsme se stavili na pořádné jídlo a vrátili jsme se akorát na konec přednášky o reiki. Je škoda, že jsem ji neviděla celou. Ale ve srovnání s tou svíčkovou bohužel prohrála na plné čáře ^^
Zjistili jsme, že Hintzuova přednáška je o hodinu později, než jsme mysleli, tak jsme se zastavili na Trillově tajné debatě o strašlivých věcech. Určitě tam padly zajímavé nápady. Jen prostě nejsem v pozici, kdy bych se budování toho nápadu mohla účastnit.
Hintzuova přednáška začínala se zpožděním čtvrt hodiny, protože v té místnosti běželo nějaké šílene korejské pseudo shounen-ai dorama a fakt to bylo zlo. Myslím, že kdyby to vypli před koncem, že to ani nikomu vadit nebude.
Každopádně Hintzuova přednáška byla zajímavá, poutavá, zábavná a celkem jsem si ji užila.
Hintzu tam byl bohužel jen na tu přednášku, hned po ní jel zpátky do Brna. Chill ho jela vyprovodit na nádraží a potom se zase vrátila.
My jsme mezi tím polehávali v naší soukromé třídě, byli jsme u DDR, později u PIU a celkově jsme zažívali klidný podvečer.
V osm hodin se konala fireshow a ukázka břišních tanců. Obojí se moc povedlo. Stála jsem v první řadě, takže jsem konečně i dobře viděla ^^
Po fireshow se s námi rozloučili Jarník a Lusi, v neděli už měli jiný program a museli se na něj připravit. Naše zbylá opuštěná trojice se tedy vydala do tělocvičny, kde měl probíhat ples.
Moc účastníků nebylo, ale celkově ten večer neměl chybu a pro mě byl určitě nejpovedenější z celého Pragoconu. Vyblbla jsem se na několik dnů dopředu. Navíc jsem poznala další nové lidi, popovídala jsem si s Trinem a Sniperem. Prostě jak říkám, nemělo to chybu.
Někdy kolem druhé se Sniper rozhodl to zabalit, takže jsme si řekli, že je ten pravý čas jít spát.
Neděle
Nedělní dopoledne probíhalo převážně pracovně. S Kotětem jsme nejdřív poklidili v naší třídě a potom jsme se přesunuli do DDR místnosti. Tam jsme chvílemi skákali, chvílemi posedávali a povídali si.
Po oficiálním ukončení jsme se vrátili zpět a pomohli jsme dát celou místnost do původního stavu. Nebyli jsme sami dva, pomáhalo více lidí. Asi během hodinky byla třída jako ze škatulky - až na tu podlahu. Někdy během té doby odjížděla Chill.
Celá naše uklízecí parta se potom vydala na MHD a tak různě jsme se v tramvaji rozpojili. My s Kotětem jsme špatně pochopili jejich dobře míněné rady, jak se dostat na Hlavní nádraží, takže jsme jednu stanici přejeli, ale hned na další bylo taky přestup na metro. Zvládli jsme to i tak naprosto vzorně a myslím si, že jsme si ani moc nezajeli oproti tomu, co nám radili oni.
Jak tedy celou akci shrnout? Keškovací části neměly chybu, ty jsem si užila do poslední kapky, DDR části byly super, ples byl úžasný. A zbytek? Na tom by chtělo zapracovat ^^
Fotky jsou jako vždy k nalezení tady
Pátek
Jako už skoro každé akci v Praze, i této předcházela malá výprava za keškami. Tentokrát jsme si vzali za cíl okolí ulice Novodvorská. Je tam totiž Fantasy park, kde mají ITG arkádu a to jsme si nemohli nechat ujít! Kotě i Lusi tvrdí, že to je to samé jako na hardpadu, že tahle arkáda by navíc nutně potřebovala seřídit, že na kterémkoli trinpadu se skáče líp, než na tomhle (nevím už, kdo to řekl a co má proti trinpadům ^^), ale... je to přece *arkáda*! Takže já to beru jako zkušenost.
Hned vedle ITG arkády byly i bubínky, ale na obrazovce byl ošklivý error, takže jsme jen zalitovali, že si nezahrajeme.
Během lovu keší nám napsala Serita, že je v Praze jen na otočku, protože má nepředpokládaně hodně učení. Po drobných organizačních problémech a trošce nedorozumění jsme se s ní sešli na Karláku - já a Kotě. Lusi musela dělat domácí úkol, tak jela domů. Popovídali jsme si s ní asi dvacet minut a pak jsme taky pokračovali k Lusi.
Tam Kotě zjistilo, že ztratilo doklady. Nejspíš u arkády. Takže plán byl takový, že se zajedeme přihlásit na Pragocon, hodíme tam věci a pak pojedeme s Kotětem pro ty doklady.
Po příjezdu na Pragocon jsme potkali Jarníka, ubytovali se, šli jsme trošku prozkoumat území. A když přišla řeč na kotěcí doklady, zjistili jsme, že jsme v tom s Kotětem sami. Lusi s námi nepojede, protože nechce tahat Jarníka přes celou Prahu. Kdo mě líp zná, tak asi ví, jaký strach po tmě venku mám. Tak si asi umíte představit, že tohle zjištění pro mě bylo velmi nepříjemné. Ale Kotě bych v tom samotné nechat nemohla, cítila jsem za něj určitou zodpovědnost. Takže o půl deváté jsme vyrazili na tramvaj vstříc noční Praze, městu ze všech nejhoršímu.
Po menších i větších útrapách jsme nakonec ve zdraví dorazili do Fantasy parku a Kotě dokonce našlo svoje doklady! Abych pravdu řekla, tak od začátku jsem považovala celou výpravu za sebevražednou a zbytečnou. Takže o to víc mě potěšilo, že jsme nejeli tu štreku zbytečně. Dokonce fungovaly i ty bubínky, takže jsme si dali pár písniček bubnování a pár písniček na ITG. A pak už hurá na bus zpátky.
Cesta zpět snad byla ještě delší, než cesta tam. Ale i tu jsme zvládli a vyčerpaní jsme dorazili zpátky na Pragocon.
Ve dveřích jsme se potkali s Jarníkem, evidentně taky zrovna odněkud dorazil. Prý si byl doma zabalit a vysprchovat se, či co.
Ten večer jsme už jen chvíli hráli Guitar hero, trochu DDR a šli jsme spát. Byli jsme po celém dni docela unavení.
Sobota
Sobotní dopoledne bylo programově dost chudé. Já jsem se chtěla jít podívat na šperkový workshop, ale Lusi šla raději na další sushi workshop. A jít samotná jsem neměla náladu. Takže jsem proseděla několik hodin na židličce zíráním na lidi, co vytváří sushi a hrála jsem si s myšlenkou, že pojedu domů. Potom mi naštěstí došla trpělivost a vytáhla jsem Kotě na kešky.
Nedaleko byl Břevnovský klášter s nádherným okolím. Ulovili jsme pár keší a navíc jsme se nádherně prošli. Udělala jsem dobře, že jsem nezůstala na tom workshopu.
Cestou zpět jsme se stavili na pořádné jídlo a vrátili jsme se akorát na konec přednášky o reiki. Je škoda, že jsem ji neviděla celou. Ale ve srovnání s tou svíčkovou bohužel prohrála na plné čáře ^^
Zjistili jsme, že Hintzuova přednáška je o hodinu později, než jsme mysleli, tak jsme se zastavili na Trillově tajné debatě o strašlivých věcech. Určitě tam padly zajímavé nápady. Jen prostě nejsem v pozici, kdy bych se budování toho nápadu mohla účastnit.
Hintzuova přednáška začínala se zpožděním čtvrt hodiny, protože v té místnosti běželo nějaké šílene korejské pseudo shounen-ai dorama a fakt to bylo zlo. Myslím, že kdyby to vypli před koncem, že to ani nikomu vadit nebude.
Každopádně Hintzuova přednáška byla zajímavá, poutavá, zábavná a celkem jsem si ji užila.
Hintzu tam byl bohužel jen na tu přednášku, hned po ní jel zpátky do Brna. Chill ho jela vyprovodit na nádraží a potom se zase vrátila.
My jsme mezi tím polehávali v naší soukromé třídě, byli jsme u DDR, později u PIU a celkově jsme zažívali klidný podvečer.
V osm hodin se konala fireshow a ukázka břišních tanců. Obojí se moc povedlo. Stála jsem v první řadě, takže jsem konečně i dobře viděla ^^
Po fireshow se s námi rozloučili Jarník a Lusi, v neděli už měli jiný program a museli se na něj připravit. Naše zbylá opuštěná trojice se tedy vydala do tělocvičny, kde měl probíhat ples.
Moc účastníků nebylo, ale celkově ten večer neměl chybu a pro mě byl určitě nejpovedenější z celého Pragoconu. Vyblbla jsem se na několik dnů dopředu. Navíc jsem poznala další nové lidi, popovídala jsem si s Trinem a Sniperem. Prostě jak říkám, nemělo to chybu.
Někdy kolem druhé se Sniper rozhodl to zabalit, takže jsme si řekli, že je ten pravý čas jít spát.
Neděle
Nedělní dopoledne probíhalo převážně pracovně. S Kotětem jsme nejdřív poklidili v naší třídě a potom jsme se přesunuli do DDR místnosti. Tam jsme chvílemi skákali, chvílemi posedávali a povídali si.
Po oficiálním ukončení jsme se vrátili zpět a pomohli jsme dát celou místnost do původního stavu. Nebyli jsme sami dva, pomáhalo více lidí. Asi během hodinky byla třída jako ze škatulky - až na tu podlahu. Někdy během té doby odjížděla Chill.
Celá naše uklízecí parta se potom vydala na MHD a tak různě jsme se v tramvaji rozpojili. My s Kotětem jsme špatně pochopili jejich dobře míněné rady, jak se dostat na Hlavní nádraží, takže jsme jednu stanici přejeli, ale hned na další bylo taky přestup na metro. Zvládli jsme to i tak naprosto vzorně a myslím si, že jsme si ani moc nezajeli oproti tomu, co nám radili oni.
Jak tedy celou akci shrnout? Keškovací části neměly chybu, ty jsem si užila do poslední kapky, DDR části byly super, ples byl úžasný. A zbytek? Na tom by chtělo zapracovat ^^
Fotky jsou jako vždy k nalezení tady
8. dubna 2009
Drobná reklama
Nejspíš už to stejně všichni víte, ale co kdyby se přece jen někdo našel... Že jsem se podílela na vývoji jedné visual novely, to už žádným tajemstvím není.A teď můžu hrdě oznámit, že se povedlo vše ke spokojenosti (snad) všech členů týmu dokončit a vy si ji můžete zahrát. Pokud budete chtít. Nečekejte žádné zázraky, přece jen visual novely mají oproti jiným druhům her docela omezené možnosti a spousta lidí je ani za plnohodnotné hry nepovažuje.
Byla to pořádná fuška a zažila jsem si i několik probdělých nocí (ale není ověřené, že je na vině Heartbeat ;)). To mě (a snad ani ostatní členy týmu) neodradilo od dalšího dílu. Ale ne hned - až si trochu odpočineme. Taky musím napravit svoje překladatelské, školní a pracovní resty, kterých se za tu dobu pár nasbíralo. Počítám, že na scénáři k dalšímu dílu začnu pracovat v létě. Ale už teď ve mně bublají různé zajímavé nápady, tak možná to hodím na papír už dřív. První díl byl takový zkušební, druhý díl bude... ještě lepší. Máte se na co těšit - hlavně tedy na staré známé postavy, taky na nějaké nové, poutavý a trochu potrhlý příběh (záleží, jak moc se budu kontrolovat).
Ale dost lákání na další díl. Mrkněte se na blog hry a zahrajte si ten první ^^
18. února 2009
Takové menší prohlášení
Poslední dobou se mě spousta lidí ptá, co se děje s mými překlady. Kdy bude další kapitola Lovely complex, kdy přeložím další díl Burn notice, co že je s tím tolik slibovaným Beckem... Spousta otázek podobného typu padá na moji hlavu, tak jsem se rozhodla, že sepíšu krátké vysvětlení, co se děje, že neprodukuju žádné výstupy.
Není už žádným tajemstvím, že se s několika přáteli z Manga-fan účastním soutěže ve tvorbě ren'ai her. A přesně tohle je teď věc, která má u mě prioritu, a která mi zabírá veškerý můj volný čas, který bych jinak věnovala překladům výše zmíněných věcí.
Jestli vás to uklidní, tak prvního dubna je uzávěrka a do té doby musí být vše hotovo. Takže zhruba někdy tou dobou se vrátím ke svým překladatelským projektům. Samozřejmě není vyloučené, že i do té doby něco málo přeložím, ale rozhodně v tom nečekejte žádnou pravidelnost, nic neslibuji.
Jediné, koho snad potěším, tak budou asi fanoušci Toradora (začala jsem jej nedávno překládat pro Manga-fan). To je jediný překlad, který oficiálně nepozastavuji a budu se mu věnovat i nadále. Ale dva díly za aktualizaci taky určitě nečekejte.
Tolik tedy k tomu, proč se poslední dobou překladatelsky flákám.
Není už žádným tajemstvím, že se s několika přáteli z Manga-fan účastním soutěže ve tvorbě ren'ai her. A přesně tohle je teď věc, která má u mě prioritu, a která mi zabírá veškerý můj volný čas, který bych jinak věnovala překladům výše zmíněných věcí.
Jestli vás to uklidní, tak prvního dubna je uzávěrka a do té doby musí být vše hotovo. Takže zhruba někdy tou dobou se vrátím ke svým překladatelským projektům. Samozřejmě není vyloučené, že i do té doby něco málo přeložím, ale rozhodně v tom nečekejte žádnou pravidelnost, nic neslibuji.
Jediné, koho snad potěším, tak budou asi fanoušci Toradora (začala jsem jej nedávno překládat pro Manga-fan). To je jediný překlad, který oficiálně nepozastavuji a budu se mu věnovat i nadále. Ale dva díly za aktualizaci taky určitě nečekejte.
Tolik tedy k tomu, proč se poslední dobou překladatelsky flákám.
26. ledna 2009
Burn notice s02e10 konečně česky
Je tomu už pár dní, co začaly vycházet další díly Burn notice, seriálu kterému přezdívám "kurz pro špióny - amatéry aneb staňte se tajným agentem za 24 dílů". Když jsem se poprvé rozhodla, že ho budu překládat, vedl mě k tomu fakt, že na polovinu druhé série neexistují české titulky. Vycítila jsem tedy prostor pro moji věčně hladovějící překladatelskou duši a dala jsem se do toho. Jeden můj přeložený díl probudil davy nadšenců, kteří se postarali o překlad zbytku.
Už během překladu toho prvního dílu jsem vycítila, že tohle je pro mě ta správná výzva. Je to příjemné zpestření oproti jednoduché angličtině, kterou nacházím v anime (ale to je dané i tituly, které si vybírám). Celý půl rok jsem si plánovala, jak se k Burn notice opět vrátím.
A je to tady - nezapomněla jsem a desátý díl je na světě. Stahovat můžete zde.
Už během překladu toho prvního dílu jsem vycítila, že tohle je pro mě ta správná výzva. Je to příjemné zpestření oproti jednoduché angličtině, kterou nacházím v anime (ale to je dané i tituly, které si vybírám). Celý půl rok jsem si plánovala, jak se k Burn notice opět vrátím.
A je to tady - nezapomněla jsem a desátý díl je na světě. Stahovat můžete zde.
22. ledna 2009
M-F Silvestr 2008
Letošní Silvestr byl obzvláště dlouhý. Trval čtyři dny. Také ubytování bylo o několik tříd jinde ^^ Žádná dělnická ubytovna jako minule. Asi jsme na chatě na Jarníka udělali dobrý dojem, protože tentokrát nás pozval k sobě domů ^^
Úterý
Sraz byl v úterý v podvečer na pardubickém nádraží. Jako první dorazil Justy s Kotětem, já asi půl hodinky po nich. Přijela jsem rovnou z Moravy, do HK jsem ani nejela.
Čekalo nás pár hodin čekání, než dorazí i ostatní. Zkracovali jsme si ho hraním hry "Myslím si cokoli". Byl do ní nedobrovolně zapojen i Geont, který dojel těsně po třetí hodině, Serita se ale nenechala. A přitom se hádaly takové zajímavé věci jako barel na vodu, ořezávátko, bajonet, lavička... No chápete to?
Kolem čtvrté už jsme byli skoro všichni kromě Ledmana a Trin. Většina se tedy vydala na nákupy, uvítací delegaci jsem tvořila pouze já, Marcus, Drow a Justy.
Lehce po páté se nákupčí skupinka vrátila a mohlo se jít na autobus. Ani jsme nemuseli čekat dlouho.
U Jarníka jsme zabrali obývák a Serita mezi nás nechala kolovat svoje cukroví. Během pár minut zmizelo.
Jarník potom vytáhnul Wii a to byl konec. Celé dny se nedělalo skoro nic jiného. Ale všichni se bavili, tak proč ne ^^
Já, Seri a Kotě jsme si v jednu chvíli šli pro něco nahoru a zůstali jsme tam několik hodin ^^ Sedli jsme si na chodbě ke stolečku a povídali jsme si. Překazili nám to Justy, Hejty, Marcus a Trin... snad jsem na nikoho nezapomněla.
Když se večer pomalu chýlil ke svému konci, tak nás Jarník rozdělil do spacích skupin a každé řekl, kde bude nocovat.
Já jsem dostala pohodlný gauč v zadní části obýváku, kde se mnou byla ještě Seri (ne na tom gaučí), takže tam vznikl takový dívčí koutek. Zbytek obýváku si zabrali Justy, Drow,Kolá Geont a Kotě.
Kotě se uvelebilo na gauči, kde se přes den normálně sedělo a ukradlo Jarníkovic kočkám deku, protože se neobtěžoval vzít si vlastní spacák. Ale nestěžoval si (stejně by mu to nebylo nic platné).
Když se všichni rozlezli do svých ložnic, tak jsme si ještě chvíli povídali. Tedy já jsem poměrně brzy usnula, na Moravě jsem se moc dobře nevyspala, někde se to muselo projevit.
Středa
Když jsem se ráno probudila, Serita už byla vzhůru a četla si. Za chvíli se probral Geont a Kotě a přišli za námi na pokec. Po chvíli jsme se přesunuli do kuchyně a začali jsme pomalu chystat snídani.
Když vstal i Jarník, tak se začal plánovat program dne. Rozhodlo se, že po obědě půjdeme všichni na kešky a cestou zpět se stavíme nakoupit další zásoby jídla.
Na oběd uvařila Seri kuřecí vývar se spoustou nudlí. Byl výborný. Myslím, že si pochutnali úplně všichni. Někteří i vícekrát ^^
Když jsme vyráželi z domu, bylo mi ještě celkem teplo. První keška byla uprostřed lesa a bylo v ní spoustu zajímavých věcí. Nechala jsem tam svůj travel bug. Druhá byla opět ve městě a už cestou k ní mi začala být zima. Však taky pěkně mrzlo.
Druhou kešku našel Hejty skoro hned po příchodu na místo. Rychle jsme zalogovali svoji návštěvu a vydali jsme se k blízkému nákupnímu centru.
Bohužel jsme přišli trochu pozdě. Všechny supermarkety byly zavřené. Naštěstí jsme našli zapadlou večerku, kde jsme nakoupili vše potřebné. To už byla zima snad úplně všem.
Cestu zpět nám zpříjemňoval Justy svým varovným povídáním o anime Strike witches, kde bojují nezletilé bišinky s vrtulkami místo nohou, kočičími oušky a pouze v tričku a v kalhotkách, na které je víc záběrů, než po kolika by příčetný divák toužil. Ty ouška a ocásky mě sice trochu zaujaly, ale říkala jsem si, že takové zlo vidět nemusím. Dokud se Justy nezmínil, že to je taky shoujo-ai. Když jsem to slyšela, změnila jsem názor a řekla jsem si, že alespoň pár dílů vidět musím. Už jsem jich přežila pět(myšleno doslova... když to sledujete při snídani, tak je těžké se neudusit nebo neutopit) a musím říct, že to je ještě horší, než popisoval Justy. Každopádně je to výzva a já to zkusím shlédnout celé. Když to dal i Geralt...
Po návratu jsme si pořádně zatopili, udělali jsme si čaj a sesedli se k Wii. A Lusi vytáhla strašlivou zbraň. Už jen název nás měl varovat. Dogtato-kun. Dokonalý výplach mozku je zaručen. Naštěstí jsem neviděla na titulky, takže mi pár věcí uniklo. Ale bohužel tomu šlo docela dobře rozumět i od poslechu >< Některé díly jsme viděli dokonce vícekrát.
Pak se Lusi pustila do výroby večeře. Dopadlo to výborně, těstoviny se povedly. Zbytek zatím seděl v obýváku a vymýšlel nějaké úchylné společenské hry, které pak bude nutit hrát i ostatní.
Nakonec zvítězil Marcusův návrh na "Každý hádá, jakou anime postavu má napsanou na čele". Už samotná příprava byla vtipná. Nejhůř (nebo nejlíp?) to schytalo Kotě. To mělo Potemayo, jehož jsme viděli všeho všudy jeden díl na Pragoconu. Serita se mu tim určitě chtěla za něco pomstít ^^
Někdy v tuto chvíli jsem se nechala překecat Kotětem a zapla jsem Guitar hero. Chvíli jsme hráli jen my dva, pak si zahrál Jarník a Lusi... a pak k tomu sedla Trin. A už jsme ji od toho nedostali ^^ Nutno dodat, že jí to opravdu šlo.
Zalíbilo se jí to natolik, že si ode mě vyžádala instalačky. Propojování mého a Trininého notebooku nám dalo s Kotětem chvíli zabrat. Nejdřív nastavil IP na úplně špatný adaptér, pak udělal nevím co, potom jsme nemohli pingnout jeden na druhého. Pak já jsem pingla na něj a on na mě ne... To byl asi tak nejlepší stav, při kterém se mi povedlo ty instalačky na Trinin notebook protlačit. Přidala jsem i Morrowind, aby nám mohla ukázat svůj domeček. Byl natolik kchůl, že jsem se rozhodla, že si Morrowind taky znova nainstaluju a budu pokračovat tam, kde jsem skončila před smrtí Nancy. Taky chci dům ^^
Takto jsme se tedy proflákali k půlnoci, přiťukli jsme si a šli jsme se mrknout na balkón, jaké ohňostroje si pro nás připravili Jarníkovic sousedi. No nic moc, přístí rok by to chtělo zlepšít ^^
Potom následovaly novoroční telefonáty s rodinou a přáteli, také jsem volala ^^ Volal nám ze Slovenska i Rusel. Ten nám každému zvlášť popřál krásný rok a oznámil, že už mají euro. Nejlépe si prý popovídal s Hejtym. Prý konečně někdo, s kým si dobře popovídá ^^
Po půlnoci jsme se vrátili každý ke svojí předchozí zábavě a kolem třetí jsme se všichni odebrali do postýlek.
Čtvrtek
Ve čtvrtek nás opouštěli Justy a Serita. Odjížděli už před obědem. Ten si vzal na starost Ledman a asistovali mu Hejty a Geont. My ostatní jsme šli vyprovodit Seri a Justyho na autobus.
Po příchodu už byl hotový obrovský hrnec instatní polévky. Povedla se podle očekávání a každý si mohl i přidat. Bylo jí opravdu hodně.
Po obědě se opět zaplo Wii a Guitar Hero. Naštěstí ne na moc dlouho, kolem páté jsme se šli mrknout na obecní ohňostroj. Ten byl ale až od šesti, takže jsme tam hodinu postávali a nedobrovolně jsme poslouchali dechovku. Zvlášť pro Marcuse a Trin to muselo být utrpení. Po chvíli Trin objevila, že na některé "písničky" se dá i pochodovat, tak jsme se i trochu zahřáli. Na chvíli jsem si s Kotětem, Trin a Marcusem zalezla do jedné vytopené chodby k topení. Ale asi za deset minut už nás začali vyhazovat, že za chvíli bude ohňostroj. No nejdřív jsme si poslechli osobitý novoroční projev pana starosty, potom hymnu a pak konečně ohňostroj.
Byl opravdu skvělý, nečekali jsme, že to bude tak profesionální. Za to bolestivé čekání to rozhodně stálo a já jsem nelitovala.
Po ohňostroji bylo potřeba rozmrznout, takže se udělal čaj a většina osazenstva si sedla k Wii a hrali Okami. Ti ostatní se sesedli kolem GH3. Prostě už taková tradiční zábava. Později během dne nás opustil také Drow, byli jsme smutní.
Tuto noc se velký Marcus rozhodl, že bude spát s námi dole, jelikož nahoře by musel spát ve studeném pokoji a to by prý neusnul. Když tedy ostatní odešli, osazenstvo našeho pokoje se sesedlo kolem krbu a započal Legendární rozhovor do čtyř do rána (jak to nazvala Lusi). Ve skutečnosti to byl úplně normální (spíš mírně podprůměrný) pokec, kde každé téma skončilo hádkou Geonta a Kotěte ^^
Pátek
Vstávalo se poměrně pozdě. Hlavně tedy naše skupinka. Odjíždělo se kolem druhé, takže se uklízelo, dojídaly se zbytky a obecně to byl takový klidný poslední den.
V posledních volných chvílích se rozhodlo, že nám Hejty na Jarníkovic televizi promítne nafocené fotky. Takže nastalo asi tak půlhodinové přemýšlení a zkoušení, jak foťák správně zapojit tak, aby se na televizi neukazovaly pouze neurčité obrysy fotek. Nakonec se to povedlo - Jarníkovi.
Potom už se vyrazilo na MHD směr nádraží. Ze všeho nejdřív to jelo Marcusovi, Lusi a Jarníkovi, kteří jeli na Prahu. Potom jsem odjížděla já, takže další pořadí nevím. Tentokrát jsem to měla domů nejblíž. Musím říct, že to má svoje výhody ^^
Tím skončil letošní skvělý Silvestr. Já bych chtěla poděkovat všem zúčastněným za milou společnost. Taky chci vyjádřit obdiv Drowovi a Hejtymu, že se nebáli a šli s námi do toho ^^ A ostatně z toho samého důvodu je potřeba vyjádřit obdiv i Jarníkovi ^^
Úterý
Sraz byl v úterý v podvečer na pardubickém nádraží. Jako první dorazil Justy s Kotětem, já asi půl hodinky po nich. Přijela jsem rovnou z Moravy, do HK jsem ani nejela.
Čekalo nás pár hodin čekání, než dorazí i ostatní. Zkracovali jsme si ho hraním hry "Myslím si cokoli". Byl do ní nedobrovolně zapojen i Geont, který dojel těsně po třetí hodině, Serita se ale nenechala. A přitom se hádaly takové zajímavé věci jako barel na vodu, ořezávátko, bajonet, lavička... No chápete to?
 |  |
Lehce po páté se nákupčí skupinka vrátila a mohlo se jít na autobus. Ani jsme nemuseli čekat dlouho.
U Jarníka jsme zabrali obývák a Serita mezi nás nechala kolovat svoje cukroví. Během pár minut zmizelo.
Jarník potom vytáhnul Wii a to byl konec. Celé dny se nedělalo skoro nic jiného. Ale všichni se bavili, tak proč ne ^^
Já, Seri a Kotě jsme si v jednu chvíli šli pro něco nahoru a zůstali jsme tam několik hodin ^^ Sedli jsme si na chodbě ke stolečku a povídali jsme si. Překazili nám to Justy, Hejty, Marcus a Trin... snad jsem na nikoho nezapomněla.
Když se večer pomalu chýlil ke svému konci, tak nás Jarník rozdělil do spacích skupin a každé řekl, kde bude nocovat.
Já jsem dostala pohodlný gauč v zadní části obýváku, kde se mnou byla ještě Seri (ne na tom gaučí), takže tam vznikl takový dívčí koutek. Zbytek obýváku si zabrali Justy, Drow,
Kotě se uvelebilo na gauči, kde se přes den normálně sedělo a ukradlo Jarníkovic kočkám deku, protože se neobtěžoval vzít si vlastní spacák. Ale nestěžoval si (stejně by mu to nebylo nic platné).
Když se všichni rozlezli do svých ložnic, tak jsme si ještě chvíli povídali. Tedy já jsem poměrně brzy usnula, na Moravě jsem se moc dobře nevyspala, někde se to muselo projevit.
 |  |
Když jsem se ráno probudila, Serita už byla vzhůru a četla si. Za chvíli se probral Geont a Kotě a přišli za námi na pokec. Po chvíli jsme se přesunuli do kuchyně a začali jsme pomalu chystat snídani.
Když vstal i Jarník, tak se začal plánovat program dne. Rozhodlo se, že po obědě půjdeme všichni na kešky a cestou zpět se stavíme nakoupit další zásoby jídla.
Na oběd uvařila Seri kuřecí vývar se spoustou nudlí. Byl výborný. Myslím, že si pochutnali úplně všichni. Někteří i vícekrát ^^
Když jsme vyráželi z domu, bylo mi ještě celkem teplo. První keška byla uprostřed lesa a bylo v ní spoustu zajímavých věcí. Nechala jsem tam svůj travel bug. Druhá byla opět ve městě a už cestou k ní mi začala být zima. Však taky pěkně mrzlo.
Druhou kešku našel Hejty skoro hned po příchodu na místo. Rychle jsme zalogovali svoji návštěvu a vydali jsme se k blízkému nákupnímu centru.
Bohužel jsme přišli trochu pozdě. Všechny supermarkety byly zavřené. Naštěstí jsme našli zapadlou večerku, kde jsme nakoupili vše potřebné. To už byla zima snad úplně všem.
Cestu zpět nám zpříjemňoval Justy svým varovným povídáním o anime Strike witches, kde bojují nezletilé bišinky s vrtulkami místo nohou, kočičími oušky a pouze v tričku a v kalhotkách, na které je víc záběrů, než po kolika by příčetný divák toužil. Ty ouška a ocásky mě sice trochu zaujaly, ale říkala jsem si, že takové zlo vidět nemusím. Dokud se Justy nezmínil, že to je taky shoujo-ai. Když jsem to slyšela, změnila jsem názor a řekla jsem si, že alespoň pár dílů vidět musím. Už jsem jich přežila pět(myšleno doslova... když to sledujete při snídani, tak je těžké se neudusit nebo neutopit) a musím říct, že to je ještě horší, než popisoval Justy. Každopádně je to výzva a já to zkusím shlédnout celé. Když to dal i Geralt...
 |  |
Po návratu jsme si pořádně zatopili, udělali jsme si čaj a sesedli se k Wii. A Lusi vytáhla strašlivou zbraň. Už jen název nás měl varovat. Dogtato-kun. Dokonalý výplach mozku je zaručen. Naštěstí jsem neviděla na titulky, takže mi pár věcí uniklo. Ale bohužel tomu šlo docela dobře rozumět i od poslechu >< Některé díly jsme viděli dokonce vícekrát.
Pak se Lusi pustila do výroby večeře. Dopadlo to výborně, těstoviny se povedly. Zbytek zatím seděl v obýváku a vymýšlel nějaké úchylné společenské hry, které pak bude nutit hrát i ostatní.
Nakonec zvítězil Marcusův návrh na "Každý hádá, jakou anime postavu má napsanou na čele". Už samotná příprava byla vtipná. Nejhůř (nebo nejlíp?) to schytalo Kotě. To mělo Potemayo, jehož jsme viděli všeho všudy jeden díl na Pragoconu. Serita se mu tim určitě chtěla za něco pomstít ^^
Někdy v tuto chvíli jsem se nechala překecat Kotětem a zapla jsem Guitar hero. Chvíli jsme hráli jen my dva, pak si zahrál Jarník a Lusi... a pak k tomu sedla Trin. A už jsme ji od toho nedostali ^^ Nutno dodat, že jí to opravdu šlo.
Zalíbilo se jí to natolik, že si ode mě vyžádala instalačky. Propojování mého a Trininého notebooku nám dalo s Kotětem chvíli zabrat. Nejdřív nastavil IP na úplně špatný adaptér, pak udělal nevím co, potom jsme nemohli pingnout jeden na druhého. Pak já jsem pingla na něj a on na mě ne... To byl asi tak nejlepší stav, při kterém se mi povedlo ty instalačky na Trinin notebook protlačit. Přidala jsem i Morrowind, aby nám mohla ukázat svůj domeček. Byl natolik kchůl, že jsem se rozhodla, že si Morrowind taky znova nainstaluju a budu pokračovat tam, kde jsem skončila před smrtí Nancy. Taky chci dům ^^
Takto jsme se tedy proflákali k půlnoci, přiťukli jsme si a šli jsme se mrknout na balkón, jaké ohňostroje si pro nás připravili Jarníkovic sousedi. No nic moc, přístí rok by to chtělo zlepšít ^^
Potom následovaly novoroční telefonáty s rodinou a přáteli, také jsem volala ^^ Volal nám ze Slovenska i Rusel. Ten nám každému zvlášť popřál krásný rok a oznámil, že už mají euro. Nejlépe si prý popovídal s Hejtym. Prý konečně někdo, s kým si dobře popovídá ^^
Po půlnoci jsme se vrátili každý ke svojí předchozí zábavě a kolem třetí jsme se všichni odebrali do postýlek.
 |  |
Čtvrtek
Ve čtvrtek nás opouštěli Justy a Serita. Odjížděli už před obědem. Ten si vzal na starost Ledman a asistovali mu Hejty a Geont. My ostatní jsme šli vyprovodit Seri a Justyho na autobus.
Po příchodu už byl hotový obrovský hrnec instatní polévky. Povedla se podle očekávání a každý si mohl i přidat. Bylo jí opravdu hodně.
Po obědě se opět zaplo Wii a Guitar Hero. Naštěstí ne na moc dlouho, kolem páté jsme se šli mrknout na obecní ohňostroj. Ten byl ale až od šesti, takže jsme tam hodinu postávali a nedobrovolně jsme poslouchali dechovku. Zvlášť pro Marcuse a Trin to muselo být utrpení. Po chvíli Trin objevila, že na některé "písničky" se dá i pochodovat, tak jsme se i trochu zahřáli. Na chvíli jsem si s Kotětem, Trin a Marcusem zalezla do jedné vytopené chodby k topení. Ale asi za deset minut už nás začali vyhazovat, že za chvíli bude ohňostroj. No nejdřív jsme si poslechli osobitý novoroční projev pana starosty, potom hymnu a pak konečně ohňostroj.
Byl opravdu skvělý, nečekali jsme, že to bude tak profesionální. Za to bolestivé čekání to rozhodně stálo a já jsem nelitovala.
Po ohňostroji bylo potřeba rozmrznout, takže se udělal čaj a většina osazenstva si sedla k Wii a hrali Okami. Ti ostatní se sesedli kolem GH3. Prostě už taková tradiční zábava. Později během dne nás opustil také Drow, byli jsme smutní.
Tuto noc se velký Marcus rozhodl, že bude spát s námi dole, jelikož nahoře by musel spát ve studeném pokoji a to by prý neusnul. Když tedy ostatní odešli, osazenstvo našeho pokoje se sesedlo kolem krbu a započal Legendární rozhovor do čtyř do rána (jak to nazvala Lusi). Ve skutečnosti to byl úplně normální (spíš mírně podprůměrný) pokec, kde každé téma skončilo hádkou Geonta a Kotěte ^^
Pátek
Vstávalo se poměrně pozdě. Hlavně tedy naše skupinka. Odjíždělo se kolem druhé, takže se uklízelo, dojídaly se zbytky a obecně to byl takový klidný poslední den.
V posledních volných chvílích se rozhodlo, že nám Hejty na Jarníkovic televizi promítne nafocené fotky. Takže nastalo asi tak půlhodinové přemýšlení a zkoušení, jak foťák správně zapojit tak, aby se na televizi neukazovaly pouze neurčité obrysy fotek. Nakonec se to povedlo - Jarníkovi.
Potom už se vyrazilo na MHD směr nádraží. Ze všeho nejdřív to jelo Marcusovi, Lusi a Jarníkovi, kteří jeli na Prahu. Potom jsem odjížděla já, takže další pořadí nevím. Tentokrát jsem to měla domů nejblíž. Musím říct, že to má svoje výhody ^^
Tím skončil letošní skvělý Silvestr. Já bych chtěla poděkovat všem zúčastněným za milou společnost. Taky chci vyjádřit obdiv Drowovi a Hejtymu, že se nebáli a šli s námi do toho ^^ A ostatně z toho samého důvodu je potřeba vyjádřit obdiv i Jarníkovi ^^
 |  |
 |  |
12. ledna 2009
Lovely complex - končíme 3. volume
S dvanáctou kapitolou jsem si dala pěkně načas, to uznávám. Ale konečně je tady, tak oslavujme.
Celá se točí kolem záležitosti se Seiko, Otaniho nové záliby v povzbuzování a Risiných staronových citech. Přeji příjemné počtení. Stahovat můžete zde.
Celá se točí kolem záležitosti se Seiko, Otaniho nové záliby v povzbuzování a Risiných staronových citech. Přeji příjemné počtení. Stahovat můžete zde.
3. ledna 2009
Akicon 4/4
Neděle
Nedělní probuzení bylo jako rána palicí. Měla jsem dojem, že jsem naspala mínusové hodnoty, protože jsem byla ještě unavenější než večer. Trochu tomu pomohl čaj a sušenky, ale ne moc.
Jako zombie ale vypadali všichni. Bezcílně jsme bloumali atriem, šli jsme se podívat znova na autorskou burzu, sbalili jsme si věci a s Kotětem jsme si tradičně odloupli nějaké ty conové ukazatele a cedule. Samozřejmě až po svolení organizátorů, jinak by to nebylo ono ><
Na nádraží jsme vyrazili celkem brzo. Opět se od nás odpojila Seri, která vyrazila ještě na nákup vánočních dárků a taky ke Geraltovi pro notebook. Já jsem jela s klukama přes Pardubice, nechtělo se mi jet samotná. Ale asi by to bylo jedno, protože jsem celou cestu stejně prospala ^^
Fotodokumentace k nalezení tradičně zde.
Nedělní probuzení bylo jako rána palicí. Měla jsem dojem, že jsem naspala mínusové hodnoty, protože jsem byla ještě unavenější než večer. Trochu tomu pomohl čaj a sušenky, ale ne moc.Jako zombie ale vypadali všichni. Bezcílně jsme bloumali atriem, šli jsme se podívat znova na autorskou burzu, sbalili jsme si věci a s Kotětem jsme si tradičně odloupli nějaké ty conové ukazatele a cedule. Samozřejmě až po svolení organizátorů, jinak by to nebylo ono ><
Na nádraží jsme vyrazili celkem brzo. Opět se od nás odpojila Seri, která vyrazila ještě na nákup vánočních dárků a taky ke Geraltovi pro notebook. Já jsem jela s klukama přes Pardubice, nechtělo se mi jet samotná. Ale asi by to bylo jedno, protože jsem celou cestu stejně prospala ^^
Fotodokumentace k nalezení tradičně zde.
Akicon 3/4
Sobota
Sobota byla hlavním dnem Akiconu. Program byl nejpestřejší a trval nejdéle. Probuzení bylo příjemnější, než bych po tom nedostatku spánku čekala.
Každý posnídal podle svých představ a možností (v mém případě houska a Rajec). Hned potom jsme šli obhlédnout program.
Zrovna měla začít přednáška Fejse a Norda, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Na letošním Festivalu fantazie jejich humor sklízel úspěch, hodil se tam a asi tam bylo
to správné složení lidí. Naopak na Manifestu se prý jejich představení s moc velkým ohlasem nesetkalo a v sále se prý bavili jedině přednášející.
No a tady? Zlatá střední cesta, řekla bych. Na Festivalu fantazie jsem se jejich vystoupeními opravdu bavila, mělo to vtip a spád, ale tady jsem měla
dojem, že všechny svoje vtípky už použili a jejich humor byl dosti předvídatelný. Každopádně nepovažovala bych to za promrhanou hodinu.
Po Fejsikově a Nordově přednášce o tom, jak jsou japonci uchylní jsme se šli podívat na Dana Q a jeho povídání o vztahu otců a dcer. I přes drobné technické problémy to DanQ zvládnul skvěle a já osobně jsem si odtamtud odnesla spoustu zajímavých postřehů.
A pak nastala doba oběda. Jako správní freaci jsme vyhledali nejbližší čínskou restauraci a zapadli jsme do ní. Dala jsem si myslím tradičně kachnu s ananasem, tohle jídlo miluju. Škoda, že od té doby, co v moji oblíbené restauraci vyměnili kuchaře, tak jsem nenašla místo, kde by ji uvařili dobře.
Po obědě měly být převážně přednášky týkající se AMV, které mě zase tolik nezajímaly, tak jsme vyrazili s Kotětem posbírat pár kešek v okolí Chodova. Nakonec se k nám přidal i Ledman a Sylvanesti.
Ten den byla docela zima a já jsem si zrovna nevzala šálu. A taky mi teklo do bot, takže jsem s Kotětem
odlovila jen jednu kešku a na druhou šel potom sám. Asi nebyla zima jen mi samotné ^^
Přišli jsme akorát na Idahovo povídání o Putování na západ. Idaho byl bohužel hlasově indisponovaný, proto za něj z připravených podkladů přednášel DanQ. Velmi příjemná přednáška plná zajímavých a pro mě nových informací. Pojednávala o tom, jak tato sága ovlivnila anime tvorbu a do kterých všech seriálů
a jak hodně se to promítlo.
Po skončení jsme si šli sednout na konec přednášky o japonské kuchyni. Měla totiž záhy začít přednáška od Shinjiho. Přesně ta, na které jsme byli na AdVíku, měla tak malou návštěvnost (kvůli cosplay soutěži) a byla úplně skvělá. Bohužel Shinji neplánovaně onemocněl a přednáška opět nebyla ><
Nově nabytý čas jsme využili k návštěvě autorské burzy, kde jsem si od Lysandry koupila nádhernou záložku do knížky. Dodnes jsem z ní velmi nadšená ^^
Pak jsme se Seri a Kotětem zaskočili na DDR a hurá na soutěž Do posledního otaku. Ta začala se zpožděním, které se pak táhlo dál a ovlivnilo tak přednášky
po něm. Což byla velká škoda.
Ale soutěž jako taková byla velmi zábavná a poučná. Měli jsme několik kandidátů na soutěžící, nakonec se ale až na pódium probojovala jen Sylvanesti. Taky jsme jí pořádně fandili ^^ Celou soutěž uváděl Grek1.
Ten se stylizoval do role slizkého a rýpavého komentátora a dodal tak klání nový rozměr ^^ Nevím, jak ostatním, já jsem mu jeho netradiční roli moc nevěřila. Možná kvůli tomu, že si ho pamatuju z jeho vlastních přednášek jinak a tohle mi k němu nesedělo.
Soutěž se o víc než půl hodiny protáhla, takže Hintzu už nedočkavě postával v davu. Měl mít totiž vlastní přednášku hned po skončení soutěže.
Hintzuovu přednášku jsem pokládala za svůj osobní vrchol dne (tak tohle zní *hodně* divně ^^). Týkala se asijských idolů dívčích srdcí. Byla jsem součást vzorku, který předem vyplnil Hintzákův úchylný test ohledně preferencí, co se týká mužů, v kresleném a reálném světě.
Hintzu na přednášce prezentoval výsledky, které z dotazníku vyplynuly.
Některé poznatky byly překvapivé, jiné ani tolik ne. Je škoda, že měl na přednášku tak málo času, určitě toho měl na srdci mnohem víc, než co nám stihnul sdělit.
Když přednáška skončila, ani jsme místnost neopouštěli, protože začínalo akorát vyhlášení výsledků všech možných soutěží. Celé to bylo prokládané zábavnými vystoupeními organizátorů.
Zvláště Rin a Seqoyka se vyřádily a moc se jim jejich hudební vystoupení povedla.
Tím pro nás sobotní program skončil. Tedy ten připravený. Opět jsme si sedli na naše oblíbené místo v atriu a povídali jsme si. Objevili jsme obrovskou bednu s plyšovými zvířátky a stavebnicemi, tak jsme se jim asi hodinku věnovali. Teda nejvíc já a Kotě ^^;; Doufám, že to nikdo nefotil >< Potom jsme nějak zaregistrovali, že se u PS3 hraje Guitar hero.
To bylo něco pro nás hudební freaky. Na Advíku mi tato hra sice vůbec nešla a zapřisáhla jsem se, že už na to ani nesáhnu, tak jsem se uvolila dát tomu druhou šanci. A vyplatilo
se. Šlo mi to mnohem lépe. Nejdřív jsme ale museli převzít vládu nad místy u PS3. Hrálo tam pár kluků, ti nás k tomu na chvíli pustili. Určitě netušili, že ta chvíle bude trvat asi tak 3h. Tímto se tak trochu omlouvám a doufám, že náš hrášek ve wasabi jim byl dostatečnou kompenzací ^^
Někdy během hraní se od nás všichni odpojili a šli se ven koulovat. Jediní, kteří jsme měli rozum a nešli jsme, tak jsme byli překvapivě já a Kotě ^^ No ale zbytek se brzo také vrátil.
Když jsme uznali, že GHIII bylo dost, vrátili jsme se ke stolečku do atria a došla řada na drobný brainstorming ohledně strašně tajné záležitosti, o které nemám oprávnění mluvit ><
To nám vydrželo opravdu dlouho, vydatně pomáhala i mamuša, které se nepovedl odjezd, jelikož měla letní gumy a venku byla příšerná klouzačka, tak se rozhodla, že raději pojede až ráno. Neplánovaně přes noc zůstali i Jarník a Lusi, kteří se nemohli dostat do bytu, ve kterém přespávali. Spát jsme šli oproti původnímu plánu ještě později než předchozí den, za to jsem ale usnula hned, jak jsem dolehla.
Sobota byla hlavním dnem Akiconu. Program byl nejpestřejší a trval nejdéle. Probuzení bylo příjemnější, než bych po tom nedostatku spánku čekala.Každý posnídal podle svých představ a možností (v mém případě houska a Rajec). Hned potom jsme šli obhlédnout program.
Zrovna měla začít přednáška Fejse a Norda, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Na letošním Festivalu fantazie jejich humor sklízel úspěch, hodil se tam a asi tam bylo
to správné složení lidí. Naopak na Manifestu se prý jejich představení s moc velkým ohlasem nesetkalo a v sále se prý bavili jedině přednášející.
No a tady? Zlatá střední cesta, řekla bych. Na Festivalu fantazie jsem se jejich vystoupeními opravdu bavila, mělo to vtip a spád, ale tady jsem měla
dojem, že všechny svoje vtípky už použili a jejich humor byl dosti předvídatelný. Každopádně nepovažovala bych to za promrhanou hodinu.
Po Fejsikově a Nordově přednášce o tom, jak jsou japonci uchylní jsme se šli podívat na Dana Q a jeho povídání o vztahu otců a dcer. I přes drobné technické problémy to DanQ zvládnul skvěle a já osobně jsem si odtamtud odnesla spoustu zajímavých postřehů.A pak nastala doba oběda. Jako správní freaci jsme vyhledali nejbližší čínskou restauraci a zapadli jsme do ní. Dala jsem si myslím tradičně kachnu s ananasem, tohle jídlo miluju. Škoda, že od té doby, co v moji oblíbené restauraci vyměnili kuchaře, tak jsem nenašla místo, kde by ji uvařili dobře.
Po obědě měly být převážně přednášky týkající se AMV, které mě zase tolik nezajímaly, tak jsme vyrazili s Kotětem posbírat pár kešek v okolí Chodova. Nakonec se k nám přidal i Ledman a Sylvanesti.
Ten den byla docela zima a já jsem si zrovna nevzala šálu. A taky mi teklo do bot, takže jsem s Kotětem
odlovila jen jednu kešku a na druhou šel potom sám. Asi nebyla zima jen mi samotné ^^
Přišli jsme akorát na Idahovo povídání o Putování na západ. Idaho byl bohužel hlasově indisponovaný, proto za něj z připravených podkladů přednášel DanQ. Velmi příjemná přednáška plná zajímavých a pro mě nových informací. Pojednávala o tom, jak tato sága ovlivnila anime tvorbu a do kterých všech seriálů
a jak hodně se to promítlo.
Po skončení jsme si šli sednout na konec přednášky o japonské kuchyni. Měla totiž záhy začít přednáška od Shinjiho. Přesně ta, na které jsme byli na AdVíku, měla tak malou návštěvnost (kvůli cosplay soutěži) a byla úplně skvělá. Bohužel Shinji neplánovaně onemocněl a přednáška opět nebyla ><Nově nabytý čas jsme využili k návštěvě autorské burzy, kde jsem si od Lysandry koupila nádhernou záložku do knížky. Dodnes jsem z ní velmi nadšená ^^
Pak jsme se Seri a Kotětem zaskočili na DDR a hurá na soutěž Do posledního otaku. Ta začala se zpožděním, které se pak táhlo dál a ovlivnilo tak přednášky
po něm. Což byla velká škoda.
Ale soutěž jako taková byla velmi zábavná a poučná. Měli jsme několik kandidátů na soutěžící, nakonec se ale až na pódium probojovala jen Sylvanesti. Taky jsme jí pořádně fandili ^^ Celou soutěž uváděl Grek1.
Ten se stylizoval do role slizkého a rýpavého komentátora a dodal tak klání nový rozměr ^^ Nevím, jak ostatním, já jsem mu jeho netradiční roli moc nevěřila. Možná kvůli tomu, že si ho pamatuju z jeho vlastních přednášek jinak a tohle mi k němu nesedělo.
Soutěž se o víc než půl hodiny protáhla, takže Hintzu už nedočkavě postával v davu. Měl mít totiž vlastní přednášku hned po skončení soutěže.
Hintzuovu přednášku jsem pokládala za svůj osobní vrchol dne (tak tohle zní *hodně* divně ^^). Týkala se asijských idolů dívčích srdcí. Byla jsem součást vzorku, který předem vyplnil Hintzákův úchylný test ohledně preferencí, co se týká mužů, v kresleném a reálném světě.Hintzu na přednášce prezentoval výsledky, které z dotazníku vyplynuly.
Některé poznatky byly překvapivé, jiné ani tolik ne. Je škoda, že měl na přednášku tak málo času, určitě toho měl na srdci mnohem víc, než co nám stihnul sdělit.
Když přednáška skončila, ani jsme místnost neopouštěli, protože začínalo akorát vyhlášení výsledků všech možných soutěží. Celé to bylo prokládané zábavnými vystoupeními organizátorů.Zvláště Rin a Seqoyka se vyřádily a moc se jim jejich hudební vystoupení povedla.
Tím pro nás sobotní program skončil. Tedy ten připravený. Opět jsme si sedli na naše oblíbené místo v atriu a povídali jsme si. Objevili jsme obrovskou bednu s plyšovými zvířátky a stavebnicemi, tak jsme se jim asi hodinku věnovali. Teda nejvíc já a Kotě ^^;; Doufám, že to nikdo nefotil >< Potom jsme nějak zaregistrovali, že se u PS3 hraje Guitar hero.
To bylo něco pro nás hudební freaky. Na Advíku mi tato hra sice vůbec nešla a zapřisáhla jsem se, že už na to ani nesáhnu, tak jsem se uvolila dát tomu druhou šanci. A vyplatilo
se. Šlo mi to mnohem lépe. Nejdřív jsme ale museli převzít vládu nad místy u PS3. Hrálo tam pár kluků, ti nás k tomu na chvíli pustili. Určitě netušili, že ta chvíle bude trvat asi tak 3h. Tímto se tak trochu omlouvám a doufám, že náš hrášek ve wasabi jim byl dostatečnou kompenzací ^^
Někdy během hraní se od nás všichni odpojili a šli se ven koulovat. Jediní, kteří jsme měli rozum a nešli jsme, tak jsme byli překvapivě já a Kotě ^^ No ale zbytek se brzo také vrátil.
Když jsme uznali, že GHIII bylo dost, vrátili jsme se ke stolečku do atria a došla řada na drobný brainstorming ohledně strašně tajné záležitosti, o které nemám oprávnění mluvit ><To nám vydrželo opravdu dlouho, vydatně pomáhala i mamuša, které se nepovedl odjezd, jelikož měla letní gumy a venku byla příšerná klouzačka, tak se rozhodla, že raději pojede až ráno. Neplánovaně přes noc zůstali i Jarník a Lusi, kteří se nemohli dostat do bytu, ve kterém přespávali. Spát jsme šli oproti původnímu plánu ještě později než předchozí den, za to jsem ale usnula hned, jak jsem dolehla.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)