Takové menší prohlášení

Poslední dobou se mě spousta lidí ptá, co se děje s mými překlady. Kdy bude další kapitola Lovely complex, kdy přeložím další díl Burn notice, co že je s tím tolik slibovaným Beckem... Spousta otázek podobného typu padá na moji hlavu, tak jsem se rozhodla, že sepíšu krátké vysvětlení, co se děje, že neprodukuju žádné výstupy.
Není už žádným tajemstvím, že se s několika přáteli z Manga-fan účastním soutěže ve tvorbě ren'ai her. A přesně tohle je teď věc, která má u mě prioritu, a která mi zabírá veškerý můj volný čas, který bych jinak věnovala překladům výše zmíněných věcí.
Jestli vás to uklidní, tak prvního dubna je uzávěrka a do té doby musí být vše hotovo. Takže zhruba někdy tou dobou se vrátím ke svým překladatelským projektům. Samozřejmě není vyloučené, že i do té doby něco málo přeložím, ale rozhodně v tom nečekejte žádnou pravidelnost, nic neslibuji.
Jediné, koho snad potěším, tak budou asi fanoušci Toradora (začala jsem jej nedávno překládat pro Manga-fan). To je jediný překlad, který oficiálně nepozastavuji a budu se mu věnovat i nadále. Ale dva díly za aktualizaci taky určitě nečekejte.
Tolik tedy k tomu, proč se poslední dobou překladatelsky flákám.

Burn notice s02e10 konečně česky

Je tomu už pár dní, co začaly vycházet další díly Burn notice, seriálu kterému přezdívám "kurz pro špióny - amatéry aneb staňte se tajným agentem za 24 dílů". Když jsem se poprvé rozhodla, že ho budu překládat, vedl mě k tomu fakt, že na polovinu druhé série neexistují české titulky. Vycítila jsem tedy prostor pro moji věčně hladovějící překladatelskou duši a dala jsem se do toho. Jeden můj přeložený díl probudil davy nadšenců, kteří se postarali  o překlad zbytku.
Už během překladu toho prvního dílu jsem vycítila, že tohle je pro mě ta správná výzva. Je to příjemné zpestření oproti jednoduché angličtině, kterou nacházím v anime (ale to je dané i tituly, které si vybírám). Celý půl rok jsem si plánovala, jak se k Burn notice opět vrátím.
A je to tady - nezapomněla jsem a desátý díl je na světě. Stahovat můžete zde.

M-F Silvestr 2008

Letošní Silvestr byl obzvláště dlouhý. Trval čtyři dny. Také ubytování bylo o několik tříd jinde ^^ Žádná dělnická ubytovna jako minule. Asi jsme na chatě na Jarníka udělali dobrý dojem, protože tentokrát nás pozval k sobě domů ^^

Úterý

Sraz byl v úterý v podvečer na pardubickém nádraží. Jako první dorazil Justy s Kotětem, já asi půl hodinky po nich. Přijela jsem rovnou z Moravy, do HK jsem ani nejela.
Čekalo nás pár hodin čekání, než dorazí i ostatní. Zkracovali jsme si ho hraním hry "Myslím si cokoli". Byl do ní nedobrovolně zapojen i Geont, který dojel těsně po třetí hodině, Serita se ale nenechala. A přitom se hádaly takové zajímavé věci jako barel na vodu, ořezávátko, bajonet, lavička... No chápete to?
Kolem čtvrté už jsme byli skoro všichni kromě Ledmana a Trin. Většina se tedy vydala na nákupy, uvítací delegaci jsem tvořila pouze já, Marcus, Drow a Justy.
Lehce po páté se nákupčí skupinka vrátila a mohlo se jít na autobus. Ani jsme nemuseli čekat dlouho.

U Jarníka jsme zabrali obývák a Serita mezi nás nechala kolovat svoje cukroví. Během pár minut zmizelo.
Jarník potom vytáhnul Wii a to byl konec. Celé dny se nedělalo skoro nic jiného. Ale všichni se bavili, tak proč ne ^^

Já, Seri a Kotě jsme si v jednu chvíli šli pro něco nahoru a zůstali jsme tam několik hodin ^^ Sedli jsme si na chodbě ke stolečku a povídali jsme si. Překazili nám to Justy, Hejty, Marcus a Trin... snad jsem na nikoho nezapomněla.
Když se večer pomalu chýlil ke svému konci, tak nás Jarník rozdělil do spacích skupin a každé řekl, kde bude nocovat.
Já jsem dostala pohodlný gauč v zadní části obýváku, kde se mnou byla ještě Seri (ne na tom gaučí), takže tam vznikl takový dívčí koutek. Zbytek obýváku si zabrali Justy, Drow, Kolá Geont a Kotě.
Kotě se uvelebilo na gauči, kde se přes den normálně sedělo a ukradlo Jarníkovic kočkám deku, protože se neobtěžoval vzít si vlastní spacák. Ale nestěžoval si (stejně by mu to nebylo nic platné).
Když se všichni rozlezli do svých ložnic, tak jsme si ještě chvíli povídali. Tedy já jsem poměrně brzy usnula, na Moravě jsem se moc dobře nevyspala, někde se to muselo projevit.

Středa
Když jsem se ráno probudila, Serita už byla vzhůru a četla si. Za chvíli se probral Geont a Kotě a přišli za námi na pokec. Po chvíli jsme se přesunuli do kuchyně a začali jsme pomalu chystat snídani.
Když vstal i Jarník, tak se začal plánovat program dne. Rozhodlo se, že po obědě půjdeme všichni na kešky a cestou zpět se stavíme nakoupit další zásoby jídla.
Na oběd uvařila Seri kuřecí vývar se spoustou nudlí. Byl výborný. Myslím, že si pochutnali úplně všichni. Někteří i vícekrát ^^
Když jsme vyráželi z domu, bylo mi ještě celkem teplo. První keška byla uprostřed lesa a bylo v ní spoustu zajímavých věcí. Nechala jsem tam svůj travel bug. Druhá byla opět ve městě a už cestou k ní mi začala být zima. Však taky pěkně mrzlo.
Druhou kešku našel Hejty skoro hned po příchodu na místo. Rychle jsme zalogovali svoji návštěvu a vydali jsme se k blízkému nákupnímu centru.
Bohužel jsme přišli trochu pozdě. Všechny supermarkety byly zavřené. Naštěstí jsme našli zapadlou večerku, kde jsme nakoupili vše potřebné. To už byla zima snad úplně všem.
Cestu zpět nám zpříjemňoval Justy svým varovným povídáním o anime Strike witches, kde bojují nezletilé bišinky s vrtulkami místo nohou, kočičími oušky a pouze v tričku a v kalhotkách, na které je víc záběrů, než po kolika by příčetný divák toužil. Ty ouška a ocásky mě sice trochu zaujaly, ale říkala jsem si, že takové zlo vidět nemusím. Dokud se Justy nezmínil, že to je taky shoujo-ai. Když jsem to slyšela, změnila jsem názor a řekla jsem si, že alespoň pár dílů vidět musím. Už jsem jich přežila pět(myšleno doslova... když to sledujete při snídani, tak je těžké se neudusit nebo neutopit) a musím říct, že to je ještě horší, než popisoval Justy. Každopádně je to výzva a já to zkusím shlédnout celé. Když to dal i Geralt...


Po návratu jsme si pořádně zatopili, udělali jsme si čaj a sesedli se k Wii. A Lusi vytáhla strašlivou zbraň. Už jen název nás měl varovat. Dogtato-kun. Dokonalý výplach mozku je zaručen. Naštěstí jsem neviděla na titulky, takže mi pár věcí uniklo. Ale bohužel tomu šlo docela dobře rozumět i od poslechu >< Některé díly jsme viděli dokonce vícekrát.
Pak se Lusi pustila do výroby večeře. Dopadlo to výborně, těstoviny se povedly. Zbytek zatím seděl v obýváku a vymýšlel nějaké úchylné společenské hry, které pak bude nutit hrát i ostatní.
Nakonec zvítězil Marcusův návrh na "Každý hádá, jakou anime postavu má napsanou na čele". Už samotná příprava byla vtipná. Nejhůř (nebo nejlíp?) to schytalo Kotě. To mělo Potemayo, jehož jsme viděli všeho všudy jeden díl na Pragoconu. Serita se mu tim určitě chtěla za něco pomstít ^^
Někdy v tuto chvíli jsem se nechala překecat Kotětem a zapla jsem Guitar hero. Chvíli jsme hráli jen my dva, pak si zahrál Jarník a Lusi... a pak k tomu sedla Trin. A už jsme ji od toho nedostali ^^ Nutno dodat, že jí to opravdu šlo.
Zalíbilo se jí to natolik, že si ode mě vyžádala instalačky. Propojování mého a Trininého notebooku nám dalo s Kotětem chvíli zabrat. Nejdřív nastavil IP na úplně špatný adaptér, pak udělal nevím co, potom jsme nemohli pingnout jeden na druhého. Pak já jsem pingla na něj a on na mě ne... To byl asi tak nejlepší stav, při kterém se mi povedlo ty instalačky na Trinin notebook protlačit. Přidala jsem i Morrowind, aby nám mohla ukázat svůj domeček. Byl natolik kchůl, že jsem se rozhodla, že si Morrowind taky znova nainstaluju a budu pokračovat tam, kde jsem skončila před smrtí Nancy. Taky chci dům ^^
Takto jsme se tedy proflákali k půlnoci, přiťukli jsme si a šli jsme se mrknout na balkón, jaké ohňostroje si pro nás připravili Jarníkovic sousedi. No nic moc, přístí rok by to chtělo zlepšít ^^
Potom následovaly novoroční telefonáty s rodinou a přáteli, také jsem volala ^^ Volal nám ze Slovenska i Rusel. Ten nám každému zvlášť popřál krásný rok a oznámil, že už mají euro. Nejlépe si prý popovídal s Hejtym. Prý konečně někdo, s kým si dobře popovídá ^^
Po půlnoci jsme se vrátili každý ke svojí předchozí zábavě a kolem třetí jsme se všichni odebrali do postýlek.



Čtvrtek
Ve čtvrtek nás opouštěli Justy a Serita. Odjížděli už před obědem. Ten si vzal na starost Ledman a asistovali mu Hejty a Geont. My ostatní jsme šli vyprovodit Seri a Justyho na autobus.
Po příchodu už byl hotový obrovský hrnec instatní polévky. Povedla se podle očekávání a každý si mohl i přidat. Bylo jí opravdu hodně.
Po obědě se opět zaplo Wii a Guitar Hero. Naštěstí ne na moc dlouho, kolem páté jsme se šli mrknout na obecní ohňostroj. Ten byl ale až od šesti, takže jsme tam hodinu postávali a nedobrovolně jsme poslouchali dechovku. Zvlášť pro Marcuse a Trin to muselo být utrpení. Po chvíli Trin objevila, že na některé "písničky" se dá i pochodovat, tak jsme se i trochu zahřáli. Na chvíli jsem si s Kotětem, Trin a Marcusem zalezla do jedné vytopené chodby k topení. Ale asi za deset minut už nás začali vyhazovat, že za chvíli bude ohňostroj. No nejdřív jsme si poslechli osobitý novoroční projev pana starosty, potom hymnu a pak konečně ohňostroj.
Byl opravdu skvělý, nečekali jsme, že to bude tak profesionální. Za to bolestivé čekání to rozhodně stálo a já jsem nelitovala.
Po ohňostroji bylo potřeba rozmrznout, takže se udělal čaj a většina osazenstva si sedla k Wii a hrali Okami. Ti ostatní se sesedli kolem GH3. Prostě už taková tradiční zábava. Později během dne nás opustil také Drow, byli jsme smutní.
Tuto noc se velký Marcus rozhodl, že bude spát s námi dole, jelikož nahoře by musel spát ve studeném pokoji a to by prý neusnul. Když tedy ostatní odešli, osazenstvo našeho pokoje se sesedlo kolem krbu a započal Legendární rozhovor do čtyř do rána (jak to nazvala Lusi). Ve skutečnosti to byl úplně normální (spíš mírně podprůměrný) pokec, kde každé téma skončilo hádkou Geonta a Kotěte ^^


Pátek
Vstávalo se poměrně pozdě. Hlavně tedy naše skupinka. Odjíždělo se kolem druhé, takže se uklízelo, dojídaly se zbytky a obecně to byl takový klidný poslední den.
V posledních volných chvílích se rozhodlo, že nám Hejty na Jarníkovic televizi promítne nafocené fotky. Takže nastalo asi tak půlhodinové přemýšlení a zkoušení, jak foťák správně zapojit tak, aby se na televizi neukazovaly pouze neurčité obrysy fotek. Nakonec se to povedlo - Jarníkovi.
Potom už se vyrazilo na MHD směr nádraží. Ze všeho nejdřív to jelo Marcusovi, Lusi a Jarníkovi, kteří jeli na Prahu. Potom jsem odjížděla já, takže další pořadí nevím. Tentokrát jsem to měla domů nejblíž. Musím říct, že to má svoje výhody ^^

Tím skončil letošní skvělý Silvestr. Já bych chtěla poděkovat všem zúčastněným za milou společnost. Taky chci vyjádřit obdiv Drowovi a Hejtymu, že se nebáli a šli s námi do toho ^^ A ostatně z toho samého důvodu je potřeba vyjádřit obdiv i Jarníkovi ^^

Lovely complex - končíme 3. volume

S dvanáctou kapitolou jsem si dala pěkně načas, to uznávám. Ale konečně je tady, tak oslavujme.
Celá se točí kolem záležitosti se Seiko, Otaniho nové záliby v povzbuzování a Risiných staronových citech. Přeji příjemné počtení. Stahovat můžete zde.

Akicon 4/4

Neděle
Nedělní probuzení bylo jako rána palicí. Měla jsem dojem, že jsem naspala mínusové hodnoty, protože jsem byla ještě unavenější než večer. Trochu tomu pomohl čaj a sušenky, ale ne moc.

Jako zombie ale vypadali všichni. Bezcílně jsme bloumali atriem, šli jsme se podívat znova na autorskou burzu, sbalili jsme si věci a s Kotětem jsme si tradičně odloupli nějaké ty conové ukazatele a cedule. Samozřejmě až po svolení organizátorů, jinak by to nebylo ono ><

Na nádraží jsme vyrazili celkem brzo. Opět se od nás odpojila Seri, která vyrazila ještě na nákup vánočních dárků a taky ke Geraltovi pro notebook. Já jsem jela s klukama přes Pardubice, nechtělo se mi jet samotná. Ale asi by to bylo jedno, protože jsem celou cestu stejně prospala ^^

Fotodokumentace k nalezení tradičně zde.

Akicon 3/4

Sobota
Sobota byla hlavním dnem Akiconu. Program byl nejpestřejší a trval nejdéle. Probuzení bylo příjemnější, než bych po tom nedostatku spánku čekala.

Každý posnídal podle svých představ a možností (v mém případě houska a Rajec). Hned potom jsme šli obhlédnout program.

Zrovna měla začít přednáška Fejse a Norda, tak jsme si řekli, že to zkusíme. Na letošním Festivalu fantazie jejich humor sklízel úspěch, hodil se tam a asi tam bylo
to správné složení lidí. Naopak na Manifestu se prý jejich představení s moc velkým ohlasem nesetkalo a v sále se prý bavili jedině přednášející.
No a tady? Zlatá střední cesta, řekla bych. Na Festivalu fantazie jsem se jejich vystoupeními opravdu bavila, mělo to vtip a spád, ale tady jsem měla
dojem, že všechny svoje vtípky už použili a jejich humor byl dosti předvídatelný. Každopádně nepovažovala bych to za promrhanou hodinu.

Po Fejsikově a Nordově přednášce o tom, jak jsou japonci uchylní jsme se šli podívat na Dana Q a jeho povídání o vztahu otců a dcer. I přes drobné technické problémy to DanQ zvládnul skvěle a já osobně jsem si odtamtud odnesla spoustu zajímavých postřehů.

A pak nastala doba oběda. Jako správní freaci jsme vyhledali nejbližší čínskou restauraci a zapadli jsme do ní. Dala jsem si myslím tradičně kachnu s ananasem, tohle jídlo miluju. Škoda, že od té doby, co v moji oblíbené restauraci vyměnili kuchaře, tak jsem nenašla místo, kde by ji uvařili dobře.

Po obědě měly být převážně přednášky týkající se AMV, které mě zase tolik nezajímaly, tak jsme vyrazili s Kotětem posbírat pár kešek v okolí Chodova. Nakonec se k nám přidal i Ledman a Sylvanesti.
Ten den byla docela zima a já jsem si zrovna nevzala šálu. A taky mi teklo do bot, takže jsem s Kotětem
odlovila jen jednu kešku a na druhou šel potom sám. Asi nebyla zima jen mi samotné ^^

Přišli jsme akorát na Idahovo povídání o Putování na západ. Idaho byl bohužel hlasově indisponovaný, proto za něj z připravených podkladů přednášel DanQ. Velmi příjemná přednáška plná zajímavých a pro mě nových informací. Pojednávala o tom, jak tato sága ovlivnila anime tvorbu a do kterých všech seriálů
a jak hodně se to promítlo.

Po skončení jsme si šli sednout na konec přednášky o japonské kuchyni. Měla totiž záhy začít přednáška od Shinjiho. Přesně ta, na které jsme byli na AdVíku, měla tak malou návštěvnost (kvůli cosplay soutěži) a byla úplně skvělá. Bohužel Shinji neplánovaně onemocněl a přednáška opět nebyla ><

Nově nabytý čas jsme využili k návštěvě autorské burzy, kde jsem si od Lysandry koupila nádhernou záložku do knížky. Dodnes jsem z ní velmi nadšená ^^

Pak jsme se Seri a Kotětem zaskočili na DDR a hurá na soutěž Do posledního otaku. Ta začala se zpožděním, které se pak táhlo dál a ovlivnilo tak přednášky
po něm. Což byla velká škoda.
Ale soutěž jako taková byla velmi zábavná a poučná. Měli jsme několik kandidátů na soutěžící, nakonec se ale až na pódium probojovala jen Sylvanesti. Taky jsme jí pořádně fandili ^^ Celou soutěž uváděl Grek1.
Ten se stylizoval do role slizkého a rýpavého komentátora a dodal tak klání nový rozměr ^^ Nevím, jak ostatním, já jsem mu jeho netradiční roli moc nevěřila. Možná kvůli tomu, že si ho pamatuju z jeho vlastních přednášek jinak a tohle mi k němu nesedělo.
Soutěž se o víc než půl hodiny protáhla, takže Hintzu už nedočkavě postával v davu. Měl mít totiž vlastní přednášku hned po skončení soutěže.

Hintzuovu přednášku jsem pokládala za svůj osobní vrchol dne (tak tohle zní *hodně* divně ^^). Týkala se asijských idolů dívčích srdcí. Byla jsem součást vzorku, který předem vyplnil Hintzákův úchylný test ohledně preferencí, co se týká mužů, v kresleném a reálném světě.
Hintzu na přednášce prezentoval výsledky, které z dotazníku vyplynuly.
Některé poznatky byly překvapivé, jiné ani tolik ne. Je škoda, že měl na přednášku tak málo času, určitě toho měl na srdci mnohem víc, než co nám stihnul sdělit.

Když přednáška skončila, ani jsme místnost neopouštěli, protože začínalo akorát vyhlášení výsledků všech možných soutěží. Celé to bylo prokládané zábavnými vystoupeními organizátorů.

Zvláště Rin a Seqoyka se vyřádily a moc se jim jejich hudební vystoupení povedla.
Tím pro nás sobotní program skončil. Tedy ten připravený. Opět jsme si sedli na naše oblíbené místo v atriu a povídali jsme si. Objevili jsme obrovskou bednu s plyšovými zvířátky a stavebnicemi, tak jsme se jim asi hodinku věnovali. Teda nejvíc já a Kotě ^^;; Doufám, že to nikdo nefotil >< Potom jsme nějak zaregistrovali, že se u PS3 hraje Guitar hero.

To bylo něco pro nás hudební freaky. Na Advíku mi tato hra sice vůbec nešla a zapřisáhla jsem se, že už na to ani nesáhnu, tak jsem se uvolila dát tomu druhou šanci. A vyplatilo
se. Šlo mi to mnohem lépe. Nejdřív jsme ale museli převzít vládu nad místy u PS3. Hrálo tam pár kluků, ti nás k tomu na chvíli pustili. Určitě netušili, že ta chvíle bude trvat asi tak 3h. Tímto se tak trochu omlouvám a doufám, že náš hrášek ve wasabi jim byl dostatečnou kompenzací ^^

Někdy během hraní se od nás všichni odpojili a šli se ven koulovat. Jediní, kteří jsme měli rozum a nešli jsme, tak jsme byli překvapivě já a Kotě ^^ No ale zbytek se brzo také vrátil.

Když jsme uznali, že GHIII bylo dost, vrátili jsme se ke stolečku do atria a došla řada na drobný brainstorming ohledně strašně tajné záležitosti, o které nemám oprávnění mluvit ><

To nám vydrželo opravdu dlouho, vydatně pomáhala i mamuša, které se nepovedl odjezd, jelikož měla letní gumy a venku byla příšerná klouzačka, tak se rozhodla, že raději pojede až ráno. Neplánovaně přes noc zůstali i Jarník a Lusi, kteří se nemohli dostat do bytu, ve kterém přespávali. Spát jsme šli oproti původnímu plánu ještě později než předchozí den, za to jsem ale usnula hned, jak jsem dolehla.

Pěkné Vánoce ^^

Tak jsem si zase po dlouhé době hrála s tabletem a vzniklo tohle vánoční přání:

Užijte si svátky!

Akicon 2008 2/4

Pátek

Páteční den rozdělím do dvou kapitol. První pojednává o lovení keší. Koho naše keškování nezajímá, může rovnou přeskočit na začátek reportu z Akiconu. Ale upozorňuju, že tak přijde o pikantní a velmi lákavé detaily ze života členů Manga-fan ^^

Keškování
Ráno jsme chtěli vyjít co nejdřív. Takže jsme vyráželi v jedenáct. Trochu nám trvalo, než jsme se vypravili, no >< Snažili jsme se ještě naposledy přemluvit Lusi, ať jde s námi, ale byla neoblomná. Měla psát nějaké dva testy po netu, tak jim dala přednost před dobrodružným pobíháním po deštivé Praze a hledáním kešek. Alespoň byla tak hodná, že nás vybavila deštníkem a udělila nám pár rad, kterak se zorientovat na Vltavské, kde měla být naše první keš. Taky nás zanavigovala k trafice, kde jsme si měli koupit lístky.

No... udivilo nás to notně, ale byla zavřená. Prý pauza na oběd. Tak jsme se přesunuli na zastávku k automatu, dali dohromady zbytky svých drobných a podle toho zjišťovali naše možnosti při koupi jízdenky. Oba jsme totiž měli jen velké papírové bankovky. Nakonec jsme si vybrali jeden z levnějších lístků a vystoupili jsme na Smíchově, kde jsme si v trafice koupili celodenní. Cestou na Smíchov se ke mně v tramvaji přiřítila neznámá holka, která mi oznámila, že mě zná a zeptala se, jestli jdu taky na Akicon. Tak jsem jí jen hodně šokovaně odpověděla, že samozřejmě. Kotě se mi tlemil ><

Při přestupování v metru mě někdo začal škrtit mojí vlastní šálou. Hlavou mi proletělo, že takové pitomé nápady má jen Vlado od nás z práce. Tak se otočím... a tam Vlado! Až jsem se podivila, jak je ta naše republika malá. Čekala bych, že bude v Hradci a já ho potkám v Praze ^^ Prohodili jsme spolu pár slov a pak už jsme si spěchali každý za svým. Ale bylo to rozhodně příjemné setkání. Až na to škrcení ><

Na Vltavské jsme zabloudili hned po výlezu z metra. Jestli nás někdo sledoval, musel z nás mít pěknou srandu. Nakonec jsme se vydali přes nějaký šílený most směrem, kterým ukazovala GPSka. Později jsme si vybavili, že to byl nejspíš ten most, který nám Lusi ukazovala na mapě a říkala, že přes něj se nedostaneme. No... my jsme to dokázali. Pak následovalo další bloudění skrz ten šílený propletenec podchodů, tunelů, můstků a dalších vymožeností bláznivé komunistické architektury. Prohlásila jsem, že ten architekt musel být zhulený, když tohle navrhoval. Na to Kotě odpověděl "to minimálně".

Cestou jsme procházeli kolem kostela, kde měla být ukrytá další keška, ale přímo u skrýše stála banda smažek ve velmi podezřelém stavu, takže jsme se o odlov ani nepokusili. Báli jsme se. Po dobré hodině jsme ale konečně našli mikrokeš v tom vltavském bludišti. Měla jsem hroznou radost. A taky dojem, že mi teče do boty.

Naším dalším cílem byla keš, kterou měl hlídat nějaký patron. Taky jsme chviličku tápali, než jsme našli správné místo. GPS trochu zmatkovala a mám dojem, že samotná keška nebyla úplně přesně zaměřená. Tato keš byla sympatická tím, že měla tu správnou velikost, takže jsem v ní mohla nechat jeden ze svých travel bugů.

Další keš lokalizoval Ondra asi 300m u vodárenské turbíny. Problém byl, že mezi námi a  keší ležela řeka, takže jsme se museli vrátit k našemu oblíbenému mostu a přejít ho na druhou stranu. Trochu jsme si zašli, což však vůbec nevadilo, protože pod mostem byla další keš! ^^ Byla udělaná z tuby od šumivých tablet a byla zaseklá v dutině stromu. Ještě že mám tak malé ruce. I tak šla ven celkem těžce. Nezávidím lidem, co mají tlapy jak medvědi (například). Očumoval nás sice řidič autobusu parkujícího opodál, ale dělali jsme se strašně nenápadní ^^

Cesta od mostu k vodárně byla moc příjemná. Vedla parčíkem podél řeky a byl tam klid. Od vodárny byl nádherný výhled na jez a zajímavé panorama na druhé straně řeky. Odstavená turbína byla taky super - hlavně kvůli té kešce. A taky - jak často máte možnost prohlédnout si takovou turbínu zblízka, aniž by vás rozemlela na kaši?:

GPSka sice ještě pár keší relativně blízko ukazovala, ale my už jsme se museli vydat směrem na Holešovice, kde jsme se měli spojit s výpravou z Brna. Tvořili ji Seritka, NA a Ledman.
Cestou zpět k metru jsme se opět stavili u kostela, ale smažky tam pořád byli. Docela nás to mrzelo, keš to mohla být příjemná.

Do Holešovic jsme dorazili s mírným zpožděním a ještě jsme vylezli na autobusovém nádraží místo na vlakovém, takže jsme se museli složitě hledat. Ale nakonec se nám to povedlo a kotě si aspoˇmohl koupit hamburger v přilehlém MacDonaldu.

S Kotětem jsme měli jako poslední naplánovanou jedno webcam keš, která byla právě blízko Holešovic. Ani nám nedalo moc práce přemluvit ostatní, ať jdou s námi. Ono to zase úplně tak blízko nebylo a cestou tam jsme si i trochu zašli kvůli neznalosti prostředí. S tím se ale dalo počítat >< Pak už následovala jen telefonická domluva s Lusi a odfocení naší skupinky webkamerou a pouť zpět k metru.

U metra jsme si prohlédli tramvaje a zjistili jsme, že jedna z nich jede přímo k Lusi, takže nemusíme nikde přestupovat. Po pár zastávkách se od nás odpojila Serita. Ta jela zavézt Geraltovi svůj notebook a pokecat s ním. My ostatní jsme si užili čtyřiceti minutovou cestou pražskou MHD. Tedy já a Kotě jsme usínali, to celodenní ťapkání a bloudění nás celkem unavilo. A v noci jsme se ani jeden moc nevyspali  (a než se zeptáte, tak odpověď je "vůbec nic!").

U Lusi jsme pobrali svoje věci, které mezitím nějak expandovali po celém jejím bytě. Nechali jsme tam i deštníky, jelikož jsme je celý den ani jednou nepoužili (když nepočítám tu situaci, kdy jsem předstírala, že prší, abych mohla roztáhnout deštník a Kotě se za mě styděl ^^;; ). To se ukázalo být jako osudová chyba, jelikož sotva jsme vylezli z domu, strhla se neuvěřitelná chumelenice a brzy bylo všude neuvěřitelně mokro a zasněženo. Kotě vytáhl svůl polofunkční deštník, který si s sebou přivezl nejspíš z domu a tajil ho před námi. Já jako správna socka, jsem ho hned o půlku místa obrala ^^ Opět jsem začala mít dojem, že mám mokro v botech.

Na Chodově jsme se setkali s Jarníkem a vydali se ke KD Zahrada. Cestou se můj palčivý pocit změnil v nelítostnou skutečnost a louže v mých kozačkách se proměnila v jezero, moře, oceán... až jsem začala mít dojem, že moje boty váží tak o 20kg víc, než by měly.


Akicon
Jarník musel být na místě s předstihem, protože měl u sebe kalendáře (nebo co), takže jsme ani nestáli frontu a celá procedura u recepce proběhla víc než hladce. Dokonce ani občanku jsme nemuseli ukazovat. To totiž nevím, co bych ukázala, když žádnou nemám ^^ Pouze jsme si ale odložili věci a zase jsme mazali směr Chodov vyzvednout Sylvanesti a udělat nějaké ty nákupy.

Z té vody v botech jsem byla maličko rozladěná a ven už se mi vůbec nechtělo, ale představa jídla byla silnější. Navíc jsem měla slíbenou jednu cestu busem ^^ Takže jsem se statečně opět vydala nabírat vodu do bot.

Během nakupování jsme se několikrát navzájem ztratili a nakonec našli, koupili jsme hlavně zásoby meduňkového Rajce (to už je snad i oficiální pití Manga-fanu ^^). Po nákupu jsme se našli i se Sylvanesti a vydali jsme se hledat autobusovou zastávku.

Většinu osazenstva busu tvořili lidi v prazvláštním oblečení, takže bych si tipla, že se jednalo o otaku. Což se zázhy potvrdilo, protože valná většina z nich na další zastávce vystupovala. Cesta busem byla neuspokojivě krátká a valnou většinu cesty jsem stejně musela jít pěšky. Ke konci už jsem skoro boty neunesla a věnovala se toužebným snům o suchých ponožkách a jiných botách. A taky teplém topení, na kterém bych aspoň trochu ty kozačky osušila.

Všechny moje sny se naštěstí splnily - ale až po uvítání a zahájení. Teprve po něm jsme se odebrali do spací místnosti zabrat si nějaké pěkné místo. Já jsem ukořistila místo u topení, kam jsem taky hned rozprostřela  svoje mokré ponožky a obuv. Linul se z něj pěkný smrádek ><  Při té příležitosti jsem sama sebe pochválila za tu prozíravost vzít si přezůvky.

V pátek byl program ještě relativně chudý, takže jsme si našli sedačku v atriu a vykecávali jsme. Tedy až po té, co jsme se vyřádili u DDR. Lusi a Jarník nás opustili sledovat film Léto s kappou Kú. Vydrželi jsme docela dlouho, než jsme odpadli.

O spánku jsem si ale mohla nechat leda tak zdát, protože ve spací místnosti bylo několik více či méně hlasitých skupinek, které měly nutkavou potřebu si povídat bez ohledu na to, že valná většina lidí v místnosti se snažila usnout. Tentokrát jsem samu sebe proklela až do pátého kolena, že jsem si opět zapomněla špunty do uší.
A jako na každé akci jsem si předsevzala, že příště rozhodně nezapomenu (zatím se mi to ani jednou nepodařilo - ale jednou jsem si vyrobila improvizované špunty z vatových odličovacích tampónů - to když se dvojice pár metrů ode mně na letošním FF rozhodla ve čtyři ráno, že si hlasitě zasouloží ><).

Akicon 2008 1/4

Tak, a máme za sebou další Akicon! Už podruhé jsem tuto příjemnou podzimní akci poctila svojí návštěvou. A tentokrát jsem si dala předsevzetí, že report z něj nenechám rozepsaný a nikdy nedopsaný, jak se to stalo s tím z Akiconu 2007. A čím dřív se do reportu pustím, típ je větší pravděpodobnost, že ho dokončím.
Jelikož tak polovina Manga-fan propadla geocachingu, uspořádali jsme v Praze rovnou takové malé keškování. Měli jsme jít minimálně čtyři, ale nakonec jsme šli jen já a Koťátko. Ale vezměme to pěkně popořadě.


Čtvrtek
Z Hradce jsem vyjela kolem páté, v Pardubicích jsem měla nastoupit ke Kotěti do vlaku a společně pak dojet do Prahy, kde nás měla vyzvednout Lusi.
Vlak neměl žádně zpoždění a Kotě jsem našla taky hned. V kupé měli strašně přetopené. Naštěstí jsem dostala napít, takže jsem tam neumřela ^^ Cestou jsme si povídali, dělali jsme si srandu ze spousty věcí a vůbec jsme se skvěle bavili. A taky jsme málem vystoupili už na Vysočanech ^^;
Na nádraží jsme měli mírné logistické problémy, nemohli jsme se s Lusi najít. Ale nakonec vše dobře dopadlo, Kotě ji osockoval o drobné na lístek a jelo se k ní domů.
Tam jsme dokonce dostali i večeři - výbornou bramborovou polívku (tímto skládám Lusiiné mamince poklonu a děkuji jí za to, jak se o nás starala).
Sice docela nepříjemně pršelo, přesto jsme se statečně vydali hledat kešku kousek od Lusiiného domu, kterou prý neodlovila ani na několikáté. Tentokrát jsme se vybavili i židličkou.
Keška měla být někde na pilíři sloupu. Po půlhodinovém moknutí jsme odhadem lokalizovali její přibližnou polohu, ale neměli jsme odvahu tam lézt - všechno tam klouzalo a ani jednomu z nás se nechtělo spadnout na nějakou barrandovskou výpadovku pod námi. Takže jsme se zklamaně odšourali zpět k Lusi. Příště tě dostaneme, zákeřná keško!
Tam jsme si povídali, prohrabávali Lusiiné věci, udělali trochu nepořádek a já jsem pak zbytek dne strávila hraním Osu! - přesně v tomto momentě jsem si vytvořila závislost na beatmapě Still alive, která trvá dodnes ><
Kotě byl ještě trochu nemocný, tak šel spát dřív, já jsem se k němu připojila asi o půl hodiny později. Správně, spali jsme na jednom gauči, Lusi nevyhrožovala nadarmo. Ale bylo hodný a ani se moc netulil ^^

Mitsuki vs. kočičí soutěž ^^

Když se na animefestích stránkách vyhlásila soutěž o Miss Nekomimi, říkala jsem si, že tam nesmím chybět. Přece jen moje úchylka na kočičí ouška začíná prosakovat i mimo otaku kruhy (neříkám, že z toho mám radost... ale jednou to prasknout muselo >< ) a mojí neúčastí by ta soutěž byla poloviční ^^

Jediné, co mě mrzí, že jsem nezlanařila Koťátko, Ledmana (a)nebo Marcuse. Fotografický materiál by byl ^^ Takhle byl v soutěži jen jeden bišík a 12 bišinek. Takové plýtvání potenciálem ><

Tímto příspěvkem bych ale hlavně chtěla poděkovat všem, kteří mi věnovali svůj hlas. Ale to poděkování není veliké, protože na ten úžasný hrnek to nestačilo! ^^ No a taky se musím pochlubit diplomem. Je graficky velmi vydařený, moc se mi líbí.