24. prosince 2008
Pěkné Vánoce ^^
Tak jsem si zase po dlouhé době hrála s tabletem a vzniklo tohle vánoční přání:
Užijte si svátky!
15. prosince 2008
Akicon 2008 2/4
Pátek
Páteční den rozdělím do dvou kapitol. První pojednává o lovení keší. Koho naše keškování nezajímá, může rovnou přeskočit na začátek reportu z Akiconu. Ale upozorňuju, že tak přijde o pikantní a velmi lákavé detaily ze života členů Manga-fan ^^
Keškování
Ráno jsme chtěli vyjít co nejdřív. Takže jsme vyráželi v jedenáct. Trochu nám trvalo, než jsme se vypravili, no >< Snažili jsme se ještě naposledy přemluvit Lusi, ať jde s námi, ale byla neoblomná. Měla psát nějaké dva testy po netu, tak jim dala přednost před dobrodružným pobíháním po deštivé Praze a hledáním kešek. Alespoň byla tak hodná, že nás vybavila deštníkem a udělila nám pár rad, kterak se zorientovat na Vltavské, kde měla být naše první keš. Taky nás zanavigovala k trafice, kde jsme si měli koupit lístky.
No... udivilo nás to notně, ale byla zavřená. Prý pauza na oběd. Tak jsme se přesunuli na zastávku k automatu, dali dohromady zbytky svých drobných a podle toho zjišťovali naše možnosti při koupi jízdenky. Oba jsme totiž měli jen velké papírové bankovky. Nakonec jsme si vybrali jeden z levnějších lístků a vystoupili jsme na Smíchově, kde jsme si v trafice koupili celodenní. Cestou na Smíchov se ke mně v tramvaji přiřítila neznámá holka, která mi oznámila, že mě zná a zeptala se, jestli jdu taky na Akicon. Tak jsem jí jen hodně šokovaně odpověděla, že samozřejmě. Kotě se mi tlemil ><
Při přestupování v metru mě někdo začal škrtit mojí vlastní šálou. Hlavou mi proletělo, že takové pitomé nápady má jen Vlado od nás z práce. Tak se otočím... a tam Vlado! Až jsem se podivila, jak je ta naše republika malá. Čekala bych, že bude v Hradci a já ho potkám v Praze ^^ Prohodili jsme spolu pár slov a pak už jsme si spěchali každý za svým. Ale bylo to rozhodně příjemné setkání. Až na to škrcení ><
Na Vltavské jsme zabloudili hned po výlezu z metra. Jestli nás někdo sledoval, musel z nás mít pěknou srandu. Nakonec jsme se vydali přes nějaký šílený most směrem, kterým ukazovala GPSka. Později jsme si vybavili, že to byl nejspíš ten most, který nám Lusi ukazovala na mapě a říkala, že přes něj se nedostaneme. No... my jsme to dokázali. Pak následovalo další bloudění skrz ten šílený propletenec podchodů, tunelů, můstků a dalších vymožeností bláznivé komunistické architektury. Prohlásila jsem, že ten architekt musel být zhulený, když tohle navrhoval. Na to Kotě odpověděl "to minimálně".
Cestou jsme procházeli kolem kostela, kde měla být ukrytá další keška, ale přímo u skrýše stála banda smažek ve velmi podezřelém stavu, takže jsme se o odlov ani nepokusili. Báli jsme se.
Po dobré hodině jsme ale konečně našli mikrokeš v tom vltavském bludišti. Měla jsem hroznou radost. A taky dojem, že mi teče do boty.
Naším dalším cílem byla keš, kterou měl hlídat nějaký patron. Taky jsme chviličku tápali, než jsme našli správné místo. GPS trochu zmatkovala a mám dojem, že samotná keška nebyla úplně přesně zaměřená. Tato keš byla sympatická tím, že měla tu správnou velikost, takže jsem v ní mohla nechat jeden ze svých travel bugů.
Další keš lokalizoval Ondra asi 300m u vodárenské turbíny. Problém byl, že mezi námi a keší ležela řeka, takže jsme se museli vrátit k našemu oblíbenému mostu a přejít ho na druhou stranu. Trochu jsme si zašli, což však vůbec nevadilo, protože pod mostem byla další keš! ^^ Byla udělaná z tuby od šumivých tablet a byla zaseklá v dutině stromu. Ještě že mám tak malé ruce. I tak šla ven celkem těžce. Nezávidím lidem, co mají tlapy jak medvědi (například). Očumoval nás sice řidič autobusu parkujícího opodál, ale dělali jsme se strašně nenápadní ^^
Cesta od mostu k vodárně byla moc příjemná. Vedla parčíkem podél řeky a byl tam klid. Od vodárny byl nádherný výhled na jez a zajímavé panorama na druhé straně řeky. Odstavená turbína byla taky super - hlavně kvůli té kešce. A taky - jak často máte možnost prohlédnout si takovou turbínu zblízka, aniž by vás rozemlela na kaši?:
GPSka sice ještě pár keší relativně blízko ukazovala, ale my už jsme se museli vydat směrem na Holešovice, kde jsme se měli spojit s výpravou z Brna. Tvořili ji Seritka, NA a Ledman.
Cestou zpět k metru jsme se opět stavili u kostela, ale smažky tam pořád byli. Docela nás to mrzelo, keš to mohla být příjemná.
Do Holešovic jsme dorazili s mírným zpožděním a ještě jsme vylezli na autobusovém nádraží místo na vlakovém, takže jsme se museli složitě hledat. Ale nakonec se nám to povedlo a kotě si aspoˇmohl koupit hamburger v přilehlém MacDonaldu.
S Kotětem jsme měli jako poslední naplánovanou jedno webcam keš, která byla právě blízko Holešovic. Ani nám nedalo moc práce přemluvit ostatní, ať jdou s námi. Ono to zase úplně tak blízko nebylo a cestou tam jsme si i trochu zašli kvůli neznalosti prostředí. S tím se ale dalo počítat >< Pak už následovala jen telefonická domluva s Lusi a odfocení naší skupinky webkamerou a pouť zpět k metru.
U metra jsme si prohlédli tramvaje a zjistili jsme, že jedna z nich jede přímo k Lusi, takže nemusíme nikde přestupovat. Po pár zastávkách se od nás odpojila Serita. Ta jela zavézt Geraltovi svůj notebook a pokecat s ním. My ostatní jsme si užili čtyřiceti minutovou cestou pražskou MHD. Tedy já a Kotě jsme usínali, to celodenní ťapkání a bloudění nás celkem unavilo. A v noci jsme se ani jeden moc nevyspali (a než se zeptáte, tak odpověď je "vůbec nic!").
U Lusi jsme pobrali svoje věci, které mezitím nějak expandovali po celém jejím bytě. Nechali jsme tam i deštníky, jelikož jsme je celý den ani jednou nepoužili (když nepočítám tu situaci, kdy jsem předstírala, že prší, abych mohla roztáhnout deštník a Kotě se za mě styděl ^^;; ). To se ukázalo být jako osudová chyba, jelikož sotva jsme vylezli z domu, strhla se neuvěřitelná chumelenice a brzy bylo všude neuvěřitelně mokro a zasněženo. Kotě vytáhl svůl polofunkční deštník, který si s sebou přivezl nejspíš z domu a tajil ho před námi. Já jako správna socka, jsem ho hned o půlku místa obrala ^^ Opět jsem začala mít dojem, že mám mokro v botech.
Na Chodově jsme se setkali s Jarníkem a vydali se ke KD Zahrada. Cestou se můj palčivý pocit změnil v nelítostnou skutečnost a louže v mých kozačkách se proměnila v jezero, moře, oceán... až jsem začala mít dojem, že moje boty váží tak o 20kg víc, než by měly.
Akicon
Jarník musel být na místě s předstihem, protože měl u sebe kalendáře (nebo co), takže jsme ani nestáli frontu a celá procedura u recepce proběhla víc než hladce. Dokonce ani občanku jsme nemuseli ukazovat. To totiž nevím, co bych ukázala, když žádnou nemám ^^ Pouze jsme si ale odložili věci a zase jsme mazali směr Chodov vyzvednout Sylvanesti a udělat nějaké ty nákupy.
Z té vody v botech jsem byla maličko rozladěná a ven už se mi vůbec nechtělo, ale představa jídla byla silnější. Navíc jsem měla slíbenou jednu cestu busem ^^ Takže jsem se statečně opět vydala nabírat vodu do bot.
Během nakupování jsme se několikrát navzájem ztratili a nakonec našli, koupili jsme hlavně zásoby meduňkového Rajce (to už je snad i oficiální pití Manga-fanu ^^). Po nákupu jsme se našli i se Sylvanesti a vydali jsme se hledat autobusovou zastávku.
Většinu osazenstva busu tvořili lidi v prazvláštním oblečení, takže bych si tipla, že se jednalo o otaku. Což se zázhy potvrdilo, protože valná většina z nich na další zastávce vystupovala. Cesta busem byla neuspokojivě krátká a valnou většinu cesty jsem stejně musela jít pěšky. Ke konci už jsem skoro boty neunesla a věnovala se toužebným snům o suchých ponožkách a jiných botách. A taky teplém topení, na kterém bych aspoň trochu ty kozačky osušila.
Všechny moje sny se naštěstí splnily - ale až po uvítání a zahájení. Teprve po něm jsme se odebrali do spací místnosti zabrat si nějaké pěkné místo. Já jsem ukořistila místo u topení, kam jsem taky hned rozprostřela svoje mokré ponožky a obuv. Linul se z něj pěkný smrádek >< Při té příležitosti jsem sama sebe pochválila za tu prozíravost vzít si přezůvky.
V pátek byl program ještě relativně chudý, takže jsme si našli sedačku v atriu a vykecávali jsme. Tedy až po té, co jsme se vyřádili u DDR. Lusi a Jarník nás opustili sledovat film Léto s kappou Kú. Vydrželi jsme docela dlouho, než jsme odpadli.
O spánku jsem si ale mohla nechat leda tak zdát, protože ve spací místnosti bylo několik více či méně hlasitých skupinek, které měly nutkavou potřebu si povídat bez ohledu na to, že valná většina lidí v místnosti se snažila usnout. Tentokrát jsem samu sebe proklela až do pátého kolena, že jsem si opět zapomněla špunty do uší.
A jako na každé akci jsem si předsevzala, že příště rozhodně nezapomenu (zatím se mi to ani jednou nepodařilo - ale jednou jsem si vyrobila improvizované špunty z vatových odličovacích tampónů - to když se dvojice pár metrů ode mně na letošním FF rozhodla ve čtyři ráno, že si hlasitě zasouloží ><).
Páteční den rozdělím do dvou kapitol. První pojednává o lovení keší. Koho naše keškování nezajímá, může rovnou přeskočit na začátek reportu z Akiconu. Ale upozorňuju, že tak přijde o pikantní a velmi lákavé detaily ze života členů Manga-fan ^^
Keškování
Ráno jsme chtěli vyjít co nejdřív. Takže jsme vyráželi v jedenáct. Trochu nám trvalo, než jsme se vypravili, no >< Snažili jsme se ještě naposledy přemluvit Lusi, ať jde s námi, ale byla neoblomná. Měla psát nějaké dva testy po netu, tak jim dala přednost před dobrodružným pobíháním po deštivé Praze a hledáním kešek. Alespoň byla tak hodná, že nás vybavila deštníkem a udělila nám pár rad, kterak se zorientovat na Vltavské, kde měla být naše první keš. Taky nás zanavigovala k trafice, kde jsme si měli koupit lístky.No... udivilo nás to notně, ale byla zavřená. Prý pauza na oběd. Tak jsme se přesunuli na zastávku k automatu, dali dohromady zbytky svých drobných a podle toho zjišťovali naše možnosti při koupi jízdenky. Oba jsme totiž měli jen velké papírové bankovky. Nakonec jsme si vybrali jeden z levnějších lístků a vystoupili jsme na Smíchově, kde jsme si v trafice koupili celodenní. Cestou na Smíchov se ke mně v tramvaji přiřítila neznámá holka, která mi oznámila, že mě zná a zeptala se, jestli jdu taky na Akicon. Tak jsem jí jen hodně šokovaně odpověděla, že samozřejmě. Kotě se mi tlemil ><
Při přestupování v metru mě někdo začal škrtit mojí vlastní šálou. Hlavou mi proletělo, že takové pitomé nápady má jen Vlado od nás z práce. Tak se otočím... a tam Vlado! Až jsem se podivila, jak je ta naše republika malá. Čekala bych, že bude v Hradci a já ho potkám v Praze ^^ Prohodili jsme spolu pár slov a pak už jsme si spěchali každý za svým. Ale bylo to rozhodně příjemné setkání. Až na to škrcení ><
Na Vltavské jsme zabloudili hned po výlezu z metra. Jestli nás někdo sledoval, musel z nás mít pěknou srandu. Nakonec jsme se vydali přes nějaký šílený most směrem, kterým ukazovala GPSka. Později jsme si vybavili, že to byl nejspíš ten most, který nám Lusi ukazovala na mapě a říkala, že přes něj se nedostaneme. No... my jsme to dokázali. Pak následovalo další bloudění skrz ten šílený propletenec podchodů, tunelů, můstků a dalších vymožeností bláznivé komunistické architektury. Prohlásila jsem, že ten architekt musel být zhulený, když tohle navrhoval. Na to Kotě odpověděl "to minimálně".
Cestou jsme procházeli kolem kostela, kde měla být ukrytá další keška, ale přímo u skrýše stála banda smažek ve velmi podezřelém stavu, takže jsme se o odlov ani nepokusili. Báli jsme se.
Po dobré hodině jsme ale konečně našli mikrokeš v tom vltavském bludišti. Měla jsem hroznou radost. A taky dojem, že mi teče do boty.Naším dalším cílem byla keš, kterou měl hlídat nějaký patron. Taky jsme chviličku tápali, než jsme našli správné místo. GPS trochu zmatkovala a mám dojem, že samotná keška nebyla úplně přesně zaměřená. Tato keš byla sympatická tím, že měla tu správnou velikost, takže jsem v ní mohla nechat jeden ze svých travel bugů.
Další keš lokalizoval Ondra asi 300m u vodárenské turbíny. Problém byl, že mezi námi a keší ležela řeka, takže jsme se museli vrátit k našemu oblíbenému mostu a přejít ho na druhou stranu. Trochu jsme si zašli, což však vůbec nevadilo, protože pod mostem byla další keš! ^^ Byla udělaná z tuby od šumivých tablet a byla zaseklá v dutině stromu. Ještě že mám tak malé ruce. I tak šla ven celkem těžce. Nezávidím lidem, co mají tlapy jak medvědi (například). Očumoval nás sice řidič autobusu parkujícího opodál, ale dělali jsme se strašně nenápadní ^^
Cesta od mostu k vodárně byla moc příjemná. Vedla parčíkem podél řeky a byl tam klid. Od vodárny byl nádherný výhled na jez a zajímavé panorama na druhé straně řeky. Odstavená turbína byla taky super - hlavně kvůli té kešce. A taky - jak často máte možnost prohlédnout si takovou turbínu zblízka, aniž by vás rozemlela na kaši?:
GPSka sice ještě pár keší relativně blízko ukazovala, ale my už jsme se museli vydat směrem na Holešovice, kde jsme se měli spojit s výpravou z Brna. Tvořili ji Seritka, NA a Ledman.
Cestou zpět k metru jsme se opět stavili u kostela, ale smažky tam pořád byli. Docela nás to mrzelo, keš to mohla být příjemná.
Do Holešovic jsme dorazili s mírným zpožděním a ještě jsme vylezli na autobusovém nádraží místo na vlakovém, takže jsme se museli složitě hledat. Ale nakonec se nám to povedlo a kotě si aspoˇmohl koupit hamburger v přilehlém MacDonaldu.
S Kotětem jsme měli jako poslední naplánovanou jedno webcam keš, která byla právě blízko Holešovic. Ani nám nedalo moc práce přemluvit ostatní, ať jdou s námi. Ono to zase úplně tak blízko nebylo a cestou tam jsme si i trochu zašli kvůli neznalosti prostředí. S tím se ale dalo počítat >< Pak už následovala jen telefonická domluva s Lusi a odfocení naší skupinky webkamerou a pouť zpět k metru.
U metra jsme si prohlédli tramvaje a zjistili jsme, že jedna z nich jede přímo k Lusi, takže nemusíme nikde přestupovat. Po pár zastávkách se od nás odpojila Serita. Ta jela zavézt Geraltovi svůj notebook a pokecat s ním. My ostatní jsme si užili čtyřiceti minutovou cestou pražskou MHD. Tedy já a Kotě jsme usínali, to celodenní ťapkání a bloudění nás celkem unavilo. A v noci jsme se ani jeden moc nevyspali (a než se zeptáte, tak odpověď je "vůbec nic!").
U Lusi jsme pobrali svoje věci, které mezitím nějak expandovali po celém jejím bytě. Nechali jsme tam i deštníky, jelikož jsme je celý den ani jednou nepoužili (když nepočítám tu situaci, kdy jsem předstírala, že prší, abych mohla roztáhnout deštník a Kotě se za mě styděl ^^;; ). To se ukázalo být jako osudová chyba, jelikož sotva jsme vylezli z domu, strhla se neuvěřitelná chumelenice a brzy bylo všude neuvěřitelně mokro a zasněženo. Kotě vytáhl svůl polofunkční deštník, který si s sebou přivezl nejspíš z domu a tajil ho před námi. Já jako správna socka, jsem ho hned o půlku místa obrala ^^ Opět jsem začala mít dojem, že mám mokro v botech.
Na Chodově jsme se setkali s Jarníkem a vydali se ke KD Zahrada. Cestou se můj palčivý pocit změnil v nelítostnou skutečnost a louže v mých kozačkách se proměnila v jezero, moře, oceán... až jsem začala mít dojem, že moje boty váží tak o 20kg víc, než by měly.
Akicon
Jarník musel být na místě s předstihem, protože měl u sebe kalendáře (nebo co), takže jsme ani nestáli frontu a celá procedura u recepce proběhla víc než hladce. Dokonce ani občanku jsme nemuseli ukazovat. To totiž nevím, co bych ukázala, když žádnou nemám ^^ Pouze jsme si ale odložili věci a zase jsme mazali směr Chodov vyzvednout Sylvanesti a udělat nějaké ty nákupy.Z té vody v botech jsem byla maličko rozladěná a ven už se mi vůbec nechtělo, ale představa jídla byla silnější. Navíc jsem měla slíbenou jednu cestu busem ^^ Takže jsem se statečně opět vydala nabírat vodu do bot.
Během nakupování jsme se několikrát navzájem ztratili a nakonec našli, koupili jsme hlavně zásoby meduňkového Rajce (to už je snad i oficiální pití Manga-fanu ^^). Po nákupu jsme se našli i se Sylvanesti a vydali jsme se hledat autobusovou zastávku.
Většinu osazenstva busu tvořili lidi v prazvláštním oblečení, takže bych si tipla, že se jednalo o otaku. Což se zázhy potvrdilo, protože valná většina z nich na další zastávce vystupovala. Cesta busem byla neuspokojivě krátká a valnou většinu cesty jsem stejně musela jít pěšky. Ke konci už jsem skoro boty neunesla a věnovala se toužebným snům o suchých ponožkách a jiných botách. A taky teplém topení, na kterém bych aspoň trochu ty kozačky osušila.
Všechny moje sny se naštěstí splnily - ale až po uvítání a zahájení. Teprve po něm jsme se odebrali do spací místnosti zabrat si nějaké pěkné místo. Já jsem ukořistila místo u topení, kam jsem taky hned rozprostřela svoje mokré ponožky a obuv. Linul se z něj pěkný smrádek >< Při té příležitosti jsem sama sebe pochválila za tu prozíravost vzít si přezůvky.
V pátek byl program ještě relativně chudý, takže jsme si našli sedačku v atriu a vykecávali jsme. Tedy až po té, co jsme se vyřádili u DDR. Lusi a Jarník nás opustili sledovat film Léto s kappou Kú. Vydrželi jsme docela dlouho, než jsme odpadli.
O spánku jsem si ale mohla nechat leda tak zdát, protože ve spací místnosti bylo několik více či méně hlasitých skupinek, které měly nutkavou potřebu si povídat bez ohledu na to, že valná většina lidí v místnosti se snažila usnout. Tentokrát jsem samu sebe proklela až do pátého kolena, že jsem si opět zapomněla špunty do uší.
A jako na každé akci jsem si předsevzala, že příště rozhodně nezapomenu (zatím se mi to ani jednou nepodařilo - ale jednou jsem si vyrobila improvizované špunty z vatových odličovacích tampónů - to když se dvojice pár metrů ode mně na letošním FF rozhodla ve čtyři ráno, že si hlasitě zasouloží ><).
14. prosince 2008
Akicon 2008 1/4
Tak, a máme za sebou další Akicon! Už podruhé jsem tuto příjemnou podzimní akci poctila svojí návštěvou. A tentokrát jsem si dala předsevzetí, že report z něj nenechám rozepsaný a nikdy nedopsaný, jak se to stalo s tím z Akiconu 2007. A čím dřív se do reportu pustím, típ je větší pravděpodobnost, že ho dokončím.
Jelikož tak polovina Manga-fan propadla geocachingu, uspořádali jsme v Praze rovnou takové malé keškování. Měli jsme jít minimálně čtyři, ale nakonec jsme šli jen já a Koťátko. Ale vezměme to pěkně popořadě.
Čtvrtek
Z Hradce jsem vyjela kolem páté, v Pardubicích jsem měla nastoupit ke Kotěti do vlaku a společně pak dojet do Prahy, kde nás měla vyzvednout Lusi.
Vlak neměl žádně zpoždění a Kotě jsem našla taky hned. V kupé měli strašně přetopené. Naštěstí jsem dostala napít, takže jsem tam neumřela ^^ Cestou jsme si povídali, dělali jsme si srandu ze spousty věcí a vůbec jsme se skvěle bavili. A taky jsme málem vystoupili už na Vysočanech ^^;
Na nádraží jsme měli mírné logistické problémy, nemohli jsme se s Lusi najít. Ale nakonec vše dobře dopadlo, Kotě ji osockoval o drobné na lístek a jelo se k ní domů.
Tam jsme dokonce dostali i večeři - výbornou bramborovou polívku (tímto skládám Lusiiné mamince poklonu a děkuji jí za to, jak se o nás starala).
Sice docela nepříjemně pršelo, přesto jsme se statečně vydali hledat kešku kousek od Lusiiného domu, kterou prý neodlovila ani na několikáté. Tentokrát jsme se vybavili i židličkou.
Keška měla být někde na pilíři sloupu. Po půlhodinovém moknutí jsme odhadem lokalizovali její přibližnou polohu, ale neměli jsme odvahu tam lézt - všechno tam klouzalo a ani jednomu z nás se nechtělo spadnout na nějakou barrandovskou výpadovku pod námi. Takže jsme se zklamaně odšourali zpět k Lusi. Příště tě dostaneme, zákeřná keško!
Tam jsme si povídali, prohrabávali Lusiiné věci, udělali trochu nepořádek a já jsem pak zbytek dne strávila hraním Osu! - přesně v tomto momentě jsem si vytvořila závislost na beatmapě Still alive, která trvá dodnes ><
Kotě byl ještě trochu nemocný, tak šel spát dřív, já jsem se k němu připojila asi o půl hodiny později. Správně, spali jsme na jednom gauči, Lusi nevyhrožovala nadarmo. Ale bylo hodný a ani se moc netulil ^^
Jelikož tak polovina Manga-fan propadla geocachingu, uspořádali jsme v Praze rovnou takové malé keškování. Měli jsme jít minimálně čtyři, ale nakonec jsme šli jen já a Koťátko. Ale vezměme to pěkně popořadě.
Čtvrtek
Z Hradce jsem vyjela kolem páté, v Pardubicích jsem měla nastoupit ke Kotěti do vlaku a společně pak dojet do Prahy, kde nás měla vyzvednout Lusi.Vlak neměl žádně zpoždění a Kotě jsem našla taky hned. V kupé měli strašně přetopené. Naštěstí jsem dostala napít, takže jsem tam neumřela ^^ Cestou jsme si povídali, dělali jsme si srandu ze spousty věcí a vůbec jsme se skvěle bavili. A taky jsme málem vystoupili už na Vysočanech ^^;
Na nádraží jsme měli mírné logistické problémy, nemohli jsme se s Lusi najít. Ale nakonec vše dobře dopadlo, Kotě ji osockoval o drobné na lístek a jelo se k ní domů.
Tam jsme dokonce dostali i večeři - výbornou bramborovou polívku (tímto skládám Lusiiné mamince poklonu a děkuji jí za to, jak se o nás starala).
Sice docela nepříjemně pršelo, přesto jsme se statečně vydali hledat kešku kousek od Lusiiného domu, kterou prý neodlovila ani na několikáté. Tentokrát jsme se vybavili i židličkou.
Keška měla být někde na pilíři sloupu. Po půlhodinovém moknutí jsme odhadem lokalizovali její přibližnou polohu, ale neměli jsme odvahu tam lézt - všechno tam klouzalo a ani jednomu z nás se nechtělo spadnout na nějakou barrandovskou výpadovku pod námi. Takže jsme se zklamaně odšourali zpět k Lusi. Příště tě dostaneme, zákeřná keško!
Tam jsme si povídali, prohrabávali Lusiiné věci, udělali trochu nepořádek a já jsem pak zbytek dne strávila hraním Osu! - přesně v tomto momentě jsem si vytvořila závislost na beatmapě Still alive, která trvá dodnes ><
Kotě byl ještě trochu nemocný, tak šel spát dřív, já jsem se k němu připojila asi o půl hodiny později. Správně, spali jsme na jednom gauči, Lusi nevyhrožovala nadarmo. Ale bylo hodný a ani se moc netulil ^^
9. prosince 2008
Mitsuki vs. kočičí soutěž ^^
Když se na animefestích stránkách vyhlásila soutěž o Miss Nekomimi, říkala jsem si, že tam nesmím chybět. Přece jen moje úchylka na kočičí ouška začíná prosakovat i mimo otaku kruhy (neříkám, že z toho mám radost... ale jednou to prasknout muselo >< ) a mojí neúčastí by ta soutěž byla poloviční ^^
Jediné, co mě mrzí, že jsem nezlanařila Koťátko, Ledmana (a)nebo Marcuse. Fotografický materiál by byl ^^ Takhle byl v soutěži jen jeden bišík a 12 bišinek. Takové plýtvání potenciálem ><
Tímto příspěvkem bych ale hlavně chtěla poděkovat všem, kteří mi věnovali svůj hlas. Ale to poděkování není veliké, protože na ten úžasný hrnek to nestačilo! ^^ No a taky se musím pochlubit diplomem. Je graficky velmi vydařený, moc se mi líbí.
Jediné, co mě mrzí, že jsem nezlanařila Koťátko, Ledmana (a)nebo Marcuse. Fotografický materiál by byl ^^ Takhle byl v soutěži jen jeden bišík a 12 bišinek. Takové plýtvání potenciálem ><
Tímto příspěvkem bych ale hlavně chtěla poděkovat všem, kteří mi věnovali svůj hlas. Ale to poděkování není veliké, protože na ten úžasný hrnek to nestačilo! ^^ No a taky se musím pochlubit diplomem. Je graficky velmi vydařený, moc se mi líbí.
6. prosince 2008
V zajetí anime
Už je to tak, budu vás týrat pokračováním povídání o tom, na co všechno se teď vlastně dívám a co všechno dělám. A abych vás vyděsila předem, tak minimálně ještě jeden díl mám v hlavě ^^
Anime má pro mě tu výhodu, že je krátké a dá se sledovat klidně i ráno při snídani, nebo jako odměna za vykonanou práci v případě, že chci ten den ještě něco dalšího udělat.
Poslední dobou jsem taky objevila kouzlo vycházejících anime. V tomto ohledu je to podobné jako u obyčejných seriálů. Jen jeden díl za týden. Tady ale záleží i na tom, jak rychlá je překladatelská skupina. U anglicky mluvících věcí nemám problém s tím, dívat se bez titulků. U toho anime to trochu problém je ^^ Tolik k úvodu, přistupme k věci. Co jsem si tedy vybrala pro tuto sezónu?
Detroit metal city - máte rádi metal? Nebo j-pop? Nebo jedno z toho či obojí rádi nemáte? V tom případě je tato dvanáctidílná OVA právě pro vás! Zvlášť pokud vám nevadí mírně pokleslý humor. Bere si totiž na mušku oba tyto styly a s úspěchem si z nich tropí legraci. Hlavní postavou je hodný, plachý a slušně vychovaný Negishi, jehož největším snem je stát se uznávaným j-popovým umělcem a svými sluníčkovými písničkami o lásce a celosvětovém míru chce dělat radost všem smrtelníkům na této planetě. Bohužel se nějakým nedopatřením stane zpěvákem a kytaristou v tvrdé metalové skupině Detroit metal city. Jejich texty jsou plné násilí, krve, znásilňování, vražd a podobných nesluníčkových záležitostí. Na pódiu vystupuje pod psedonymem ohannes Krauser II., který je naprostým opakem Negishiho - na fanoušky křičí ty nejhorší sprosťárny, pro ponížení si nejde daleko, je to prostě dokonalý pán temnot ^^ A na Negishiho má vliv i v reálném životě, čas od času ho ovládne osobnost Kaisera II. a to hlavně v přítomnosti holky, kterou chce sbalit. Ta samozřejmě o jeho metalové části neví. Jinak toto anime je již dokončené, to jen mi zbývá poslední díl.
Earl and fairy - romantické shoujo v podobě revezního harému. Jeho velkým kladem je to, že hlavní hrdinka je sympatická a inteligentní mladá dáma s vlastní hlavou, takže se pravděpodobně nestane, že ji budete po pěti minutách nenávidět, jako tomu je u jiných dívek v jiných anime, o kterých se ještě zmíním ^^ Děj je zasazen v Anglii devatenáctého století. Ani svět v této době nevěří na víly, skřítky a další stvoření, jež mají podle většiny lidí svoje místo pouze v pohádkách. Naše hrdinka Lydie to má díky tomu v životě docela těžké. Po svojí matce totiž zdědila jedinečný dar tato stvoření vidět a komunikovat s nimi. Její život se pořádně změní poté, co jí do něj skočí záhadný a uhrančivě krásný hrabě Edgar - potomek legendárního Modrého rytíře. Jako takový se má stát vládcem vílího světa. Háček je v tom, že víly nevidí a není ani jisté, jestli na ně vůbec věří. Jeho cílem je získat meč, který kdysi patřil Modrému rytíři a k tomu potřebuje Lydii jako odbornici přes víly. Zaměstná ji jako svoji poradkyni a romantické dobrodružství může začít. Za zmínku stojí i to, že v anime se neustále pohybuje nějaký ten bišík (a v endingu je spousta nahých bišíků!) a většinou ani nemá místo mozku bramborovou kaši ^^
Shugo Chara! Doki - já jsem se toho bála... a věděla jsem, že to tak dopadne. Že se začnu dívat na druhou sérii tohoto růžově roztomilého zla. A beru jako svoji svatou povinnost vás před tímto zlem varovat. Rozhodně toto anime nestahujte, pokud nejste osmi až dvanáctiletá dívka (či velmi zženštilý chlapec) nebo nemáte úchylku na minilidi v tomto věkovém intervalu. No ale ve zkratce, o co tedy jde?
Jedná se mahou-shoujo a garantuju vám, že přeměn si tam užijete (možná lepší přetrpíte) víc, než byste kdy chtěli. Seriál má asi tak 20 hlavních postav, z nich tak osmnáct se umí v něco přeměnit a většina z nich se umí přeměnit ve více věcí. Pak už to připomíná spíše Harryho Pottera. Děti proti sobě "bojují" (jsou tam totiž hodné a zlé děti), míří na sebe různými předměty a vykřikují u toho rozmanité "strašně cool" názvy útoků. Abych však úplně nekřivdila, původní nápad není úplně špatný. Vychází z toho, že v každém spí jeho "srdeční vajíčko" (ne, opravdu nebudu přemýšlet nad tím, jak lépe přeložit kokoro no tamago), a když je připravený, z vajíčka se vylíhne prťavá potvůrka, která nějakým způsobem odráží dotyčného největší sen. A hlavní hrdinka je poněkud nerozhodná v tom, co by vlastně chtěla, takže má ty prťavce tři. Díky nim se může přeměňovat, každá přeměna s sebou přináší jiné schopnosti a jiný cool obleček. Neobešlo by se to bez velkého množství bišíků, kteří jsou všichni do Amu zamilovaní, ať už jsou hodní nebo zlí.
První série měla 51 dílů a dodívala jsem se na ni jen s velkým sebezapřením a s pevným rozhodnutím se na další 50ti dílnou sérii prostě nedívat. Jenže v první sérii se nevyřešilo vůbec nic (v Japonsku je totiž celé anime strašně populární) a já prostě chci vědět, s kterým z nich Amu skončí! >< I když mě to nejspíš bude stát duševní zdraví. Na druhou stranu anime je moc pěkně kreslené a je to hotový ráj pro cosplayery. Do budoucna se určitě nechám inspirovat a na nějakém conu se objevím v kostýmu jedné z postav.
Skip Beat! - další shoujo, tentokrát komediální. Další sympatická svéhlavá hrdinka (a taky docela evil ^^). Kdybych neznala mangu, nejspíš bych toto anime úplně minula. Jenže manga (alespoň ta část, co jsem četla) mě bavila, líbila se mi kresba, tak jsem se rozhodla podívat, jak se povedlo anime. Zatím se drží mangy velmi těsně a baví mě snad ještě víc, než předloha.
Kyoko je hodná holka, která byla vždycky vychovávaná k tomu, aby se z ní stala dobrá hospodyně, žena v domácnosti a skvělá manželka. Vaření, domácí práce a podobné záležitosti ovládá na jedničku, ve všem ostatním je to horší. Taky chodí s vycházející pěveckou hvězdou a novým idolem dívčích srdcí, Fuwou Sho. Tedy do té doby, než se dozví, že ji její miláček jen využíval. V tu chvíli se tichá a zakřiknutá Kyoko změní v rozzuřenou potvoru, která slíbí povedenému ex-příteli krutou pomstu. Ten se jí samozřejmě vysměje a řekne jí, že to by mohla leda kdyby se prosadila v show-bussinessu. Tím začíná dlouhá cesta zhrzené skoro-manželky Kyoko za slávou, pomstou a možná i štěstím.
Toradora! - a máme tu mého favorita podzimní sezóny. Na recenzi na toto anime jsem narazila u hintzua a řekla jsem si, že to musím zkusit. Jedná se o školní komedii s výraznými harémovými prvky. Děj se točí kolem sympatického Ryuugiho. Kromě toho, že ovládá domácí práce, umí vařit a je posedlý nepořádkem a špínou (tedy hlavně jejich odstraňováním), zdědil po svém otci oči zloducha (díky tomu má víc respektu, než by si přál) a je zamilovaný do svojí hyperaktivní a sportovně založené spolužačky Minori. S nástupem na novou školu se také nedobrovolně seznámí s prťavou (a děsně kawaiiii ><) podivínkou Taigou. Po té, co se mu podaří zmařit pokus Taigy o jeho vraždu, neprozřetelně se jí se svými city svěří. Odmění se mu tím, že si z něj udělá svého psa a poskoka, nechá si od něj uklízet, vařit a vůbec mu řídí život. Smíří se se svým úkolem docela snadno. Zvlášť když mu Taiga slíbí, že ho dá dohromady s Minori. Naoplátku on jí pomůže dát se dohromady s jeho kamarádem. Do děje postupně vstupuje další děvče, které má o Ryuugiho taky zájem. Ale nebudu (moc) spoilovat, takže tady své povídání o postavách utnu. Na anime se mi líbí uvěřitelnost postav (snad až na Minori - někdo tak blbý snad ani existovat nemůže), snad každý si tady najde svoji oblíbenou, škádlení Taigy a Ryuugiho se hned tak neomrzí a celé to má takové kouzlo, které ho zatím řadí hodně vysoko na mém žebříčku. Pokud někoho zajímá, jaký vztah ke kterým postavám mám, tady je výňatek z jednoho ICQ rozhovoru. Obsahuje drobné spoilery.
Vampire Knight Guilty - typické shoujo. Natvrdlá a ne příliš chytrá hlavní hrdinka zamilovaná do svého vysněného bišíka a kromě toho i spousta dalších bišíků všech různých typů a barev. A v tomto anime jsou to navíc většinou upíři! Yuki studuje ve škole, kde spolu s obyčejnými středoškoláky studují i fešní upíři a upírky. Lidé ve dne, upíři v noci. Yuki jako ředitelova dcera se spolu se svým bratrem má starat o to, aby se upíři drželi pěkně daleko od krků svých lidských spolužáků. Mezi upíry je i superbišík Kaname, který kdysi zachránil Yuki život (což v první sérii nezapomene nejméně třicetkrát za díl připomenout). Druhá série je o dost temnější než ta první, u Yuki se začínají objevovat mírné známky schopnosti přežít v tom ošklivém zlém světě i bez toho, aby jí stál některý z bišíků za zády a radil jí, co má dělat. Četla jsem mangu, přečetla jsem si pár spoilerů, takže na toto anime se dívám kvůli *tomu* momentu a kvůli tomu, jak se to bude vyvíjet od té chvíle, zda to povahově Yuki změní, jak to změní chování ostatních postav. Očekávaný zvrat se již stal, takže si troufám říct, že teprve teď toto anime začne být zajímavé.
To je pro dnešek vše, vyjádřila jsem se ke všem anime, která momentálně vychází a já je sleduju. A ano, slibuju, že příští díl bude o hodně kratší. ^^"
Anime má pro mě tu výhodu, že je krátké a dá se sledovat klidně i ráno při snídani, nebo jako odměna za vykonanou práci v případě, že chci ten den ještě něco dalšího udělat.
Poslední dobou jsem taky objevila kouzlo vycházejících anime. V tomto ohledu je to podobné jako u obyčejných seriálů. Jen jeden díl za týden. Tady ale záleží i na tom, jak rychlá je překladatelská skupina. U anglicky mluvících věcí nemám problém s tím, dívat se bez titulků. U toho anime to trochu problém je ^^ Tolik k úvodu, přistupme k věci. Co jsem si tedy vybrala pro tuto sezónu?
Detroit metal city - máte rádi metal? Nebo j-pop? Nebo jedno z toho či obojí rádi nemáte? V tom případě je tato dvanáctidílná OVA právě pro vás! Zvlášť pokud vám nevadí mírně pokleslý humor. Bere si totiž na mušku oba tyto styly a s úspěchem si z nich tropí legraci. Hlavní postavou je hodný, plachý a slušně vychovaný Negishi, jehož největším snem je stát se uznávaným j-popovým umělcem a svými sluníčkovými písničkami o lásce a celosvětovém míru chce dělat radost všem smrtelníkům na této planetě. Bohužel se nějakým nedopatřením stane zpěvákem a kytaristou v tvrdé metalové skupině Detroit metal city. Jejich texty jsou plné násilí, krve, znásilňování, vražd a podobných nesluníčkových záležitostí. Na pódiu vystupuje pod psedonymem ohannes Krauser II., který je naprostým opakem Negishiho - na fanoušky křičí ty nejhorší sprosťárny, pro ponížení si nejde daleko, je to prostě dokonalý pán temnot ^^ A na Negishiho má vliv i v reálném životě, čas od času ho ovládne osobnost Kaisera II. a to hlavně v přítomnosti holky, kterou chce sbalit. Ta samozřejmě o jeho metalové části neví. Jinak toto anime je již dokončené, to jen mi zbývá poslední díl.
Earl and fairy - romantické shoujo v podobě revezního harému. Jeho velkým kladem je to, že hlavní hrdinka je sympatická a inteligentní mladá dáma s vlastní hlavou, takže se pravděpodobně nestane, že ji budete po pěti minutách nenávidět, jako tomu je u jiných dívek v jiných anime, o kterých se ještě zmíním ^^ Děj je zasazen v Anglii devatenáctého století. Ani svět v této době nevěří na víly, skřítky a další stvoření, jež mají podle většiny lidí svoje místo pouze v pohádkách. Naše hrdinka Lydie to má díky tomu v životě docela těžké. Po svojí matce totiž zdědila jedinečný dar tato stvoření vidět a komunikovat s nimi. Její život se pořádně změní poté, co jí do něj skočí záhadný a uhrančivě krásný hrabě Edgar - potomek legendárního Modrého rytíře. Jako takový se má stát vládcem vílího světa. Háček je v tom, že víly nevidí a není ani jisté, jestli na ně vůbec věří. Jeho cílem je získat meč, který kdysi patřil Modrému rytíři a k tomu potřebuje Lydii jako odbornici přes víly. Zaměstná ji jako svoji poradkyni a romantické dobrodružství může začít. Za zmínku stojí i to, že v anime se neustále pohybuje nějaký ten bišík (a v endingu je spousta nahých bišíků!) a většinou ani nemá místo mozku bramborovou kaši ^^
Shugo Chara! Doki - já jsem se toho bála... a věděla jsem, že to tak dopadne. Že se začnu dívat na druhou sérii tohoto růžově roztomilého zla. A beru jako svoji svatou povinnost vás před tímto zlem varovat. Rozhodně toto anime nestahujte, pokud nejste osmi až dvanáctiletá dívka (či velmi zženštilý chlapec) nebo nemáte úchylku na minilidi v tomto věkovém intervalu. No ale ve zkratce, o co tedy jde?Jedná se mahou-shoujo a garantuju vám, že přeměn si tam užijete (možná lepší přetrpíte) víc, než byste kdy chtěli. Seriál má asi tak 20 hlavních postav, z nich tak osmnáct se umí v něco přeměnit a většina z nich se umí přeměnit ve více věcí. Pak už to připomíná spíše Harryho Pottera. Děti proti sobě "bojují" (jsou tam totiž hodné a zlé děti), míří na sebe různými předměty a vykřikují u toho rozmanité "strašně cool" názvy útoků. Abych však úplně nekřivdila, původní nápad není úplně špatný. Vychází z toho, že v každém spí jeho "srdeční vajíčko" (ne, opravdu nebudu přemýšlet nad tím, jak lépe přeložit kokoro no tamago), a když je připravený, z vajíčka se vylíhne prťavá potvůrka, která nějakým způsobem odráží dotyčného největší sen. A hlavní hrdinka je poněkud nerozhodná v tom, co by vlastně chtěla, takže má ty prťavce tři. Díky nim se může přeměňovat, každá přeměna s sebou přináší jiné schopnosti a jiný cool obleček. Neobešlo by se to bez velkého množství bišíků, kteří jsou všichni do Amu zamilovaní, ať už jsou hodní nebo zlí.
První série měla 51 dílů a dodívala jsem se na ni jen s velkým sebezapřením a s pevným rozhodnutím se na další 50ti dílnou sérii prostě nedívat. Jenže v první sérii se nevyřešilo vůbec nic (v Japonsku je totiž celé anime strašně populární) a já prostě chci vědět, s kterým z nich Amu skončí! >< I když mě to nejspíš bude stát duševní zdraví. Na druhou stranu anime je moc pěkně kreslené a je to hotový ráj pro cosplayery. Do budoucna se určitě nechám inspirovat a na nějakém conu se objevím v kostýmu jedné z postav.
Skip Beat! - další shoujo, tentokrát komediální. Další sympatická svéhlavá hrdinka (a taky docela evil ^^). Kdybych neznala mangu, nejspíš bych toto anime úplně minula. Jenže manga (alespoň ta část, co jsem četla) mě bavila, líbila se mi kresba, tak jsem se rozhodla podívat, jak se povedlo anime. Zatím se drží mangy velmi těsně a baví mě snad ještě víc, než předloha.Kyoko je hodná holka, která byla vždycky vychovávaná k tomu, aby se z ní stala dobrá hospodyně, žena v domácnosti a skvělá manželka. Vaření, domácí práce a podobné záležitosti ovládá na jedničku, ve všem ostatním je to horší. Taky chodí s vycházející pěveckou hvězdou a novým idolem dívčích srdcí, Fuwou Sho. Tedy do té doby, než se dozví, že ji její miláček jen využíval. V tu chvíli se tichá a zakřiknutá Kyoko změní v rozzuřenou potvoru, která slíbí povedenému ex-příteli krutou pomstu. Ten se jí samozřejmě vysměje a řekne jí, že to by mohla leda kdyby se prosadila v show-bussinessu. Tím začíná dlouhá cesta zhrzené skoro-manželky Kyoko za slávou, pomstou a možná i štěstím.
Toradora! - a máme tu mého favorita podzimní sezóny. Na recenzi na toto anime jsem narazila u hintzua a řekla jsem si, že to musím zkusit. Jedná se o školní komedii s výraznými harémovými prvky. Děj se točí kolem sympatického Ryuugiho. Kromě toho, že ovládá domácí práce, umí vařit a je posedlý nepořádkem a špínou (tedy hlavně jejich odstraňováním), zdědil po svém otci oči zloducha (díky tomu má víc respektu, než by si přál) a je zamilovaný do svojí hyperaktivní a sportovně založené spolužačky Minori. S nástupem na novou školu se také nedobrovolně seznámí s prťavou (a děsně kawaiiii ><) podivínkou Taigou. Po té, co se mu podaří zmařit pokus Taigy o jeho vraždu, neprozřetelně se jí se svými city svěří. Odmění se mu tím, že si z něj udělá svého psa a poskoka, nechá si od něj uklízet, vařit a vůbec mu řídí život. Smíří se se svým úkolem docela snadno. Zvlášť když mu Taiga slíbí, že ho dá dohromady s Minori. Naoplátku on jí pomůže dát se dohromady s jeho kamarádem. Do děje postupně vstupuje další děvče, které má o Ryuugiho taky zájem. Ale nebudu (moc) spoilovat, takže tady své povídání o postavách utnu. Na anime se mi líbí uvěřitelnost postav (snad až na Minori - někdo tak blbý snad ani existovat nemůže), snad každý si tady najde svoji oblíbenou, škádlení Taigy a Ryuugiho se hned tak neomrzí a celé to má takové kouzlo, které ho zatím řadí hodně vysoko na mém žebříčku. Pokud někoho zajímá, jaký vztah ke kterým postavám mám, tady je výňatek z jednoho ICQ rozhovoru. Obsahuje drobné spoilery.
Vampire Knight Guilty - typické shoujo. Natvrdlá a ne příliš chytrá hlavní hrdinka zamilovaná do svého vysněného bišíka a kromě toho i spousta dalších bišíků všech různých typů a barev. A v tomto anime jsou to navíc většinou upíři! Yuki studuje ve škole, kde spolu s obyčejnými středoškoláky studují i fešní upíři a upírky. Lidé ve dne, upíři v noci. Yuki jako ředitelova dcera se spolu se svým bratrem má starat o to, aby se upíři drželi pěkně daleko od krků svých lidských spolužáků. Mezi upíry je i superbišík Kaname, který kdysi zachránil Yuki život (což v první sérii nezapomene nejméně třicetkrát za díl připomenout). Druhá série je o dost temnější než ta první, u Yuki se začínají objevovat mírné známky schopnosti přežít v tom ošklivém zlém světě i bez toho, aby jí stál některý z bišíků za zády a radil jí, co má dělat. Četla jsem mangu, přečetla jsem si pár spoilerů, takže na toto anime se dívám kvůli *tomu* momentu a kvůli tomu, jak se to bude vyvíjet od té chvíle, zda to povahově Yuki změní, jak to změní chování ostatních postav. Očekávaný zvrat se již stal, takže si troufám říct, že teprve teď toto anime začne být zajímavé.To je pro dnešek vše, vyjádřila jsem se ke všem anime, která momentálně vychází a já je sleduju. A ano, slibuju, že příští díl bude o hodně kratší. ^^"
28. listopadu 2008
Nenávidím Osu!
O tom, co Osu! je, už se rozepisovala Lusi. Ta o tom ovšem píše s nadšením. Jak jste určitě pochopili z nadpisu, já už tak nadšená nejsem.
Tuto hříčku znám už dobrého půl roku, kdy jsem se o ní dočetka myslím na DDRfóru a tenkrát mě nijak zvlášť nezaujala.
No dobře, je to hudební hra, ty přece miluju, ale kliká se tam myší do rytmu na kolečka (či jiné tvary), tak hluboko jsem přece ještě neklesla, abych hrála *tohle*. A tak jsem si dál žila spokojeným životem bez Osu!Tenkrát jsem tuto hru dokonce zatajila i svým známým. Co kdyby... Každopádně mi to stejně moc platné nebylo, protože zlý Hintzu tím nakazil Lusi a ta už se postarala o nábor ostatních závisláků. Abych nebyla v naší komunitě úplně odkecaná, tak jsem si Osu! nainstalovala taky, ale vůbec mi to nešlo a taky mě to nebavilo. Dokud jsem neobjevila Portal song -______- Ta písnička je neuvěřitelně chytlavá a v kombinaci s geniální beatmapou... no stala jsem se na ní závislá. Taky ji hraju nejčastěji. No a od toho je už krůček k tomu, abych rozšířila svoji působnost i na ostatní beatmapy.
Poslední, co mě utěšuje, je to, že ještě s ostatními nehraju multiplayer. Když už mě do toho ti závisláci namočili, tak jim aspoň kazím požitek ze hry tím, že konstatuju, že mi herní kurzor připomíná kondom (Lusi: "Neeee, to jsem nechtěla vědět! Doteď mi to přišlo roztomilé!") a samozřejmě se snažím naverbovat další závisláky. Což je druhý hlavní důvod, proč píšu tento článek. První důvod je ten, abych se s vámi podělila o svůj pocit, jak hluboko jsem klesla a chci od vás slyšet, že to se mnou tak špatný není! ^^ Přece jen... ten multiplayer ještě nehraju ^^
A nakonec pár mých oblíbených beatmap:
19. listopadu 2008
V zajetí seriálů
Je tu podzim, seriálová sezóna je v plném proudu a já najednou zjišťuju, že jsem to s těmi seriály asi trochu přehnala. Ztrácím přehled, kdy který vychází a taky je nestíhám sledovat.
Jenže Mitsuki je tvor nepoučitelný a stále si přibírá další. Abych se s vámi podělila o svoje utrpení a třeba vás na něco nového nalákala, tak tady je seznam toho, co sleduji.
Burn notice - kdo rád vzpomíná na ty starší seriály typu Vražedné pobřeží, A tým a podobné, měl by dát šanci i Burn notice. Další nenáročná a vtipná agentská podívaná. V hlavní roli sledujeme bývalého tajného agenta Mika Westena, který byl odejit ze služby a ponechán v Miami, odkud se nesmí hnout ani na krok. Na živobytí si přivydělává drobnou pomocí obyčejným lidem (vesměs proti nějakým zloduchům) a ve zbývajícím čase se snaží zjistit, kdo ho dostal do jeho nepříjemné životní situace a proč. S prací mu pomáhá jeho atraktivní a sympatická bývalá přítelkyně Fiona a kamarád. Seriál stojí na dialozích, případně monolozích Mika a já jsem si ze začátku nebyla jistá, jestli to stačí. Mike má jako postava velký potenciál, bohužel herec vybraný pro její stvárnění nemá charizma a asi ani schopnosti, aby ho využil. Po pár dílech jsem však zjistila, že i tak má něco do sebe a pro tenhle druh podívané ten nedostatek charizmatu zase tolik nevadí. I tak se pobavíte dobře.
Co si pustím příležitostně
Gilmorovy děvčata - nedávno se mi dostalo do ruky prvních pár řad v češtině, putovaly tedy na můj úžasný přehrávač a v hluchých chvílích se s nadšením podívám. GG je seriál, na který mám pěkné vzpomínky a velmi ráda si je opět příležitostně osvěžím.
O čem uvažuju
Legend of the Seeker - nově vycházející fantasy, zaujalo mě z vyprávění kamaráda a také z Hintzuovy recenze. Také je dobře, že nevychází v pondělí, ani v úterý ^^
Když tak pročítám tento post, tak se divím, že mi ty seriály nezabírají víc času. Takto na jednom místě to vypadá, jako bych nedělala nic jiného. Opak je však pravdou. Třeba se ještě dívám na anime, věnuji se záležitostem kolem překladů, sem tam se věnuji i škole a čas od času zajdu do práce. A do toho realizace pár bláznivých nápadů, bez kterých by to nebylo ono ^^
Jenže Mitsuki je tvor nepoučitelný a stále si přibírá další. Abych se s vámi podělila o svoje utrpení a třeba vás na něco nového nalákala, tak tady je seznam toho, co sleduji.
Pondělí
True blood - zhola nový seriál o tom, jaké by to bylo, kdyby existence upírů přestala být tajemstvím, žili tu s námi a ke svému upírství by se hrdě hlásili. Hodně osobitý a zvláštní počin. Nejspíš nesedne každému, ani já nevím, proč se na něj vlastně dívám a proč se tolik těším na každý nový díl. Možná na tom má svoji zásluhu upír Bill, což je velmi charizmatická postava. Je škoda, že tomuto seriálu chybí kvalitní české titulky.
Úterý
Heroes - už potřetí je náš svět v nebezpečí a Hrdinové jsou si toho vědomi. Podaří se jim ho zachránit i tentokrát? Stejně jako u Dextera je třetí řada o dost slabší než předchozí dvě. Tady mám dojem, že už toho zachraňování bylo až moc, že se autoři snaží do děje nacpat všechny ty zvraty až příliš křečovitě, a že to prostě nefunguje.
Spousta postav se ocitá v nových rolích a ne všem to v nich sluší. Sice už se netěším na každý díl tak jako dřív, ale kvůli těm pár světlým stránkám se na seriál dodívám.
The Big bang theory - další seriál, tentokrát o skupince teoretických fyziků, u kterého se rozjela další řada. A i tady mám výhrady, i když úroveň neklesla tak znatelně jako u Dextera a Heroes. Za prvé jsem si všimla, že některé nápady z první řady se recyklují a pomalu se z toho stává Sheldonova one man show. Je to sice zdaleka nejlepší a nejzábavnější postava celého seriálu, ale je škoda, že se tvůrci snaží stavět ten seriál jen na něm. Bojím se, aby to časem nezačalo nudit. Přece jen první sezóna nabízí spoustu témat, které se dají vhodně rozvinout. Každopádně TBBT pořád baví a já můžu jen doporučit.
Na co čekám
Burn notice - kdo rád vzpomíná na ty starší seriály typu Vražedné pobřeží, A tým a podobné, měl by dát šanci i Burn notice. Další nenáročná a vtipná agentská podívaná. V hlavní roli sledujeme bývalého tajného agenta Mika Westena, který byl odejit ze služby a ponechán v Miami, odkud se nesmí hnout ani na krok. Na živobytí si přivydělává drobnou pomocí obyčejným lidem (vesměs proti nějakým zloduchům) a ve zbývajícím čase se snaží zjistit, kdo ho dostal do jeho nepříjemné životní situace a proč. S prací mu pomáhá jeho atraktivní a sympatická bývalá přítelkyně Fiona a kamarád. Seriál stojí na dialozích, případně monolozích Mika a já jsem si ze začátku nebyla jistá, jestli to stačí. Mike má jako postava velký potenciál, bohužel herec vybraný pro její stvárnění nemá charizma a asi ani schopnosti, aby ho využil. Po pár dílech jsem však zjistila, že i tak má něco do sebe a pro tenhle druh podívané ten nedostatek charizmatu zase tolik nevadí. I tak se pobavíte dobře.
Battlestar galactica - kdo by neznal vesmírnou sérii o hledání Země. Poslední série se nám brzo přehoupne do svojí druhé půlky a já chci být u toho. Čekám velkolepé zakončení a doufám, že nebudu zklamaná.
Co si pustím příležitostně
Gilmorovy děvčata - nedávno se mi dostalo do ruky prvních pár řad v češtině, putovaly tedy na můj úžasný přehrávač a v hluchých chvílích se s nadšením podívám. GG je seriál, na který mám pěkné vzpomínky a velmi ráda si je opět příležitostně osvěžím.
MacGyver - tento poklad vlastním v češtině celý a také má čestné místo v mém mp4 přehrávači. Přece jen Mac je moji velkou platonickou láskou, v pubertě jsem ho zbožňovala. Ráda se k němu vracím.
O čem uvažujuLegend of the Seeker - nově vycházející fantasy, zaujalo mě z vyprávění kamaráda a také z Hintzuovy recenze. Také je dobře, že nevychází v pondělí, ani v úterý ^^
Když tak pročítám tento post, tak se divím, že mi ty seriály nezabírají víc času. Takto na jednom místě to vypadá, jako bych nedělala nic jiného. Opak je však pravdou. Třeba se ještě dívám na anime, věnuji se záležitostem kolem překladů, sem tam se věnuji i škole a čas od času zajdu do práce. A do toho realizace pár bláznivých nápadů, bez kterých by to nebylo ono ^^
7. září 2008
Co neznamená neúspěch
Nedávno jsem narazila na docela zajímavou úvahu, která se mi hodně líbila, takže se s vámi o ni podělím.
Neúspěch neznamená, že jste selhali…
… ale že jste ještě neuspěli.
Neúspěch neznamená, že jste ničeho nedosáhli…
… ale že jste se něco naučili.
Neúspěch neznamená, že jste se chovali jako blázen …
… ale že jste měli pevnou víru.
Neúspěch neznamená, že jste se ponížili …
… ale že jste byli ochotni to zkusit.
Neúspěch neznamená, že to nemáte mít …
… ale že máte něco udělat jinak.
Neúspěch neznamená, že jste méněcenní …
… ale že nejste úplně dokonalí.
Neúspěch neznamená, že jste promarnili kus života…
… ale že máte důvod začít znovu.
Neúspěch neznamená, že byste to měli vzdát …
… ale že byste se měli snažit o trochu víc.
Neúspěch neznamená, že toho nikdy nedosáhnete …
… ale že to potrvá trochu déle, než jste mysleli.
Neúspěch neznamená, že vás Bůh opustil …
… ale že má s vámi jiné úmysly.
5. září 2008
M-F Chata 2008
Po dlouhém plánování, krátkých přípravách a troše zmatků se sen stal skutečností a my jsme se jedné slunečné soboty sešli na nádraží v České Třebové, kde mělo odstartovat báječných šest dní na jedné chatě někde v Orlických horách.Nápad vzniknul někdy v zimě a přivítán byl s nadšením. Od té doby se několikrát změnil počet i složení účastníků, místo i datum.
Ve finále se nás sešlo sedm. Něžnější polovičku jsem zastupovala já, Serita, Lusi a Neko-kun, za chlapy tam byli Ledman, pan domácí Jarník a Rusel. A na jeden den se za námi přijela podívat Mamuška s plným autem jídla a sladkostí ^^
Tento report bude jiný, než s ostatních akcí. Hlavně proto, že jsme tam byli šest dní a nemá smysl detailně popisovat každý náš krok. Zvlášť když se ty kroky dost často opakovaly ^^;
Je však potřeba ukojit zvědavce, kteří se neustále ptají, jak jsme se tam vlastně měli a co jsme tam celé dny vlastně dělali.
No... dá se to shrnout pár slovy - borůvky, párky, kešky, DDR, válení ^^; Ne nutně v tomto pořadí.
Že nestačí? Myslela jsem si to. Tímto jsem všechny vlastně odbývala doteď. Tak to zkusím trochu rozvést.
m-f a jídlo
Jarník nás upozorňoval, že chata je skoro na samotě a nejbližší obchod je dost daleko a navíc má omezený sortiment. Báli jsme se tedy, abychom tam neumřeli hlady a jídlem se poctivě vybavil každý. Nejpoctivější zásobovači byli Rusel a Serita. Rusel dovezl spoustu instantních jídel a Seri se postarala o párky a maso. Těch párků možná nemusela vozit tolik. Takto zpětně si přes ty všechny párky na snídani, oběd, večeři, svačinu (...) nevybavuju moc jiných jídel. No dobře, ještě borůvky a ostružiny.
Když se na to ale podívám z jiného úhlu, možná nás Serita těmi párky zachránila od smrti hladem nebo otrávením. Některé pokusy o vaření neproběhly úplně hladce a výsledek byl značně diskutabilní. Jednou dokonce muselo dojít k tomu, že z ingrediencí na palačinky vzniklo jídlo naprosto odlišné povahy, skupenství, chuti a muselo být tedy náležitě pojmenováno. Vzhledem k jeho nízkému estetickému dojmu jsme *tomu* dali roztomilý název Seritiny drobečky. To aby se ta odpudivost něčím vyvážila. Hodně pomohlo taky vysoké množství nutelly, ostružin a cukru.Na druhou stranu Ledmanův kuskus byl opravdu luxusní a já i můj žaludek na něj s láskou vzpomínáme doteď. Na ten kuskus. Byly v něm rozinky, ananas, cukr... *nostalgický povzdech*
m-f a voda
Voda tekla. První den a půl. Pak záhadně téct přestala. Nikdo neví proč, studna byla plná. Každopádně museli jsme se s tím vypořádat a myslím, že se nám to povedlo báječně. Kluci nosili vodu přímo ze studny a ta se pak ohřívala na kamnech pro další použití. Díky této malé komplikaci se ale Ruselovi povedlo navázat novou známost. Podle jeho slov vznikl mezi ním a jedním z barelů na vodu úzký citový vztah. Tedy alespoň z Ruselovy strany. Nevím, jestli plastová nádoba jeho city opětovala, o tom se už nezmínil.
Zajímavé situace vznikaly také v okamžiku, kdy mělo dojít na mytí. Každý dostal malý lavor s teplou vodou a jak s ním naloží, bylo na něm. Takové naštvané kotě zoufale chodící po chatě s pěnou ve vlasech bylo prostě k sežrání ^^ Ona to není zrovna jednoduché, když se máte rozhodnout, jestli nejdřív umyjete sebe a v té špinavé vodě pak vlasy, nebo jestli nejdřív vlasy a pak v té špinavé vodě sebe. První postup se mi zdál o něco lepší, přece jen na těch vlasech to nejde tolik poznat ^^ Já jsem ještě riskla si je opláchnout v čistě studené vodě. Dokud v ní byly jen vlasy, tak to šlo, ale v momentě, kdy jsem do ní ponořila i hlavu, tak jsem měla dojem, že mi umrzne mozek >< Další věc byla, že někteří si nedokázali zapamatovat, která nádoba je na co, takže třeba takové Kotě Jarník načapal, jak si myje nohy v kýblu na pitnou vodu -___- Naštěstí pro Kotě nám o tom řekl až na IRC pár dní po návratu.m-f a zábava
Asi je všem jasné, že jsme se tam nenudili ani minutu. Takový Rusel by nás napospas nudě nenechal a při každé nevhodné příležitosti nám vyprávěl nějakou svoji nechutnou historku. Pro Ruselovy historky je totiž jakákoli příležitost nevhodná. Zvláště nebezpečná byla fráze "To jsem jednou viděl taký film..." Nejhorší na tom bylo, že se nedal zastavit. Rusel je vůbec kapitola sama pro sebe. Fungoval tam jako takový zvláštní rušivě-zábavný osvěžující element. Napadaly ho věci, o kterých jsem netušila, že by mohly dospělého člověka napadnout a ještě většinu z nich myslel vážně. 
Někdy v průběhu třetího dne si například uvědomil, že podniká málo v otázce naší osvěty a k intenzivní výuce slovenštiny přidal také oblast víry. Jmenovitě víry v Aštara. Trval na tom, že Aštar je všude kolem nás, občas někoho z nás prohlásil za jeho ztělesnění, zdravil nás zásadně větou "Aštar s vámi", případně zkrácenou verzí "Aštar". Když nás zrovna nevzdělával v žádné konkrétní oblasti, nezdráhal se nás poučit o svých intimních záležitostech. Třeba jednou takhle po ránu vpadnul do kuchyně se slovy "Domoooo hato gei deeeeeesu". Když jsme tedy zrovna neposlouchali Rusela, tak jsme ve dne chodili na procházky spojené se sběrem lesních plodů - převážně borůvek a ostružin, které pak už nikdo kromě Lusi nechtěl jíst ^^ Jedno odpoledne jsme šli taky lovit kešky s Kotětem. Byl to skvělý výlet. Spousta ostružin a borůvek, taky bohužel dost do kopce. Ale ten výhled na konci za tu námahu stál. Potom jsme se třeba cachtali v potoce, Rusel s Kotětem se pokoušeli postavit přehradu, ale evidentně neměli dost zkušeností z dětství, moc jim to nešlo. Nejoblíbenější zábavou ale bylo vylehávání před chatou.
Vynesli jsme si tam vždy karimatky a deky, snažili jsme se odpočívat a vychutnávat si ten klid a pohodu, kterou ale soustavně narušoval Kotě. Až nás musel ledman rozesadit -____- Jedno odpoledne Jarník odněkud vylovil Mateřídoušky z roku 1950 a to teprve začala pořádná zábava. Zvláště při luštění jednoho testu jsme se hodně dobře pobavili. Rozhodli jsme se, že ho i za cenu zpoždění pár let pošleme do redakce. Bohužel nám neodpověděli. A přitom jsme se tak snažili >< No a pokud jsme neposedávali venku, tak jsme posedávali uvnitř. Zvlášť oblíbený byl gauč, na kterém nocovalo Kotě. Krásně se na něm dřímalo. Jednu noc jsem na něm i spala. To když se Kotě odstěhovalo do postele k Lusi, která s Jarníkem a Seritou spala venku pod širákem. Tedy plán to byl hezký, vydrželi tam celkem dlouho, ale lehký deštík kolem třetí ráno je zahnal zpět do chaty. Kempování se ale vzdát nechtěli, tak si rozbili ležení v kuchyni. A ještě mi vynadali, když jsem se o půl čtvrté rozhodla, že posnídám! ><Tato akce měla jedinou chybu. Byla strašně krátká. Takže příští rok (pokud bude zájem o to akci zopakovat) budu prosazovat 10 dní. Čas od času nám sice mírně tekly nervy z Kotěte a Rusela, ale na druhou stranu bez nich by to nebylo ono.
Díky těm šesti dnům jsem měla příležitost lépe poznat svoje přátele, odhalit pár překvapujících skutečností a zase chvíli okusit pobyt v přírodě bez většiny těch vymožeností civilizace. Samozřejmě také vzniklo pár nových plánů na ovládnutí světa za pomoci Kotěcí interpohlavní roztomilosti, nějaká ta nová překladatelská spolupráce a další věci, bez kterých by to nešlo.
Fotodokumentace k této akci je k nalezení zde
21. srpna 2008
Změny? O.o
Můj blog na začátku prázdnin oslavil svůj první rok. Tak jsem si říkala, že by to chtělo něco nového. A tak jsem realizovala věc, která mi ležela v hlavě už delší dobu. Blog jsem lokalizovala. Když píšu nějaký příspěvek, tak stejně většinou napíšu českou i anglickou verzi. Tak proč je neuveřejnit obě?
Budu se snažit udržovat oba blogy konzistentní, ale nezaručuju, že se časem nerozejdou.
Počešťování mělo ještě jeden vedlejší efekt. Všimla jsem si, že některé články a reporty z akcí chybí, časem je tedy doplním.
Budu se snažit udržovat oba blogy konzistentní, ale nezaručuju, že se časem nerozejdou.
Počešťování mělo ještě jeden vedlejší efekt. Všimla jsem si, že některé články a reporty z akcí chybí, časem je tedy doplním.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)