Druhý (i když vlastně první) den dorazil i Cargas, Aredhelův bratr. Přijel někdy před jednou a měli jsme smělý plán stihnout The Prostitutes. Ti začínali ve dvě.
Ale Cargas si vymyslel, že chce ještě obědvat a pak mi zabavil kytaru a nechtěl mi ji vrátit. Taky mi nechtěl půjčit trsátko! >< Když nás Aredhel konečně zklidnil a povedlo se mu nás vypakovat na bus, byly skoro dvě. A to jsme ještě nevěděli, že budeme další hodinu čekat na autobus. Speciální festivalová linka nám nezastavila, byla už plná a normální MHD jelo pět minut po třetí.
Dorazili jsme na druhou půlku vystoupení Martina Hrůzy. Zděšeně jsem zjistila, kolik písniček tohoto interpreta je mi povědomých, ačkoli jsem to jméno v životě neslyšela. Divné, velice divné.
Po krátkém poflakování a zastávce u langošů jsme se vyloupli u jedné ze dvou hlavních stage. Hráli tam zrovna francouzští rockeří The inspector Cluzo. Velice mile mě překvapili. Hudba měla ten správný náboj a až na přemíru slůvka f*ck byli velmi poslouchatelní.
Na druhé hlavní stage potom začali hrát čeští UDG. Zatím jsem je naživo hrát neslyšela, o to víc mě překvapili. Českou hudbní scénu moc nesleduji. Jak vídím, je to chyba.
Chinaski jsme vynechali. Ne že bychom je neměli rádi, ale přece jen je všichni známe z rádia víc, než by mnohým z nás bylo milé. Místo toho jsme se šli projít, potkali pár známých a vyrazili jsme na Wohnouty. To je skupina, na kterou jsem poprvé na RfP nějak víc zapařila, ačkoli doma bych si je nejspíš nepustila. Každopádně jejich živé vystoupení bylo akční a líbilo se.
Místo Mekyho Žbirky jsme vyrazili opět na průzkum a trochu víc jsme pokecali s Buutchkem (spolubydlící a kamarád z kolejí) a jeho přítelkyní Janou. Mickej se tam myslím taky někde poflakoval.
A pak přišli Hadouken, pro mě jednoznačně nejpříjemnější překvapení celého festivalu. Prapodivná směsice zvuků a zpěvu z Velké Británie mě naprosto uchvátila. Jak jsem slyšela, tak rozhodně nejsem jediná. Je trochu škoda, že jsem asi čtvrt hodiny před koncem odešla. Chtěla jsem se jít podívat na Cocotte Minute, kteří hráli ve stejnou dobu. Měla jsem je moc ráda na střední. Do stanu jsem se ale nenacpala, u vchodů bylo přelidněno. No a než jsem se vrátila, tak milí Hadouken skončili. Tak třeba příště...
Cargas se chtěl jít podívat na Static-X. Ti vystupovali ve stanu, protože chtěli mít klubovou atmosféru. No nebylo to úplně ideální, vůbec jsme se tam nedostali.
Potom přišel jeden z hlavních důvodů, proč jsem na RfP šla - Arctic Monkeys. Jejich vystoupení pro mě byl trochu zklamáním. Asi to bylo ne úplně šťastným výběrem skladeb. Byly buď málo známé nebo moc pomalé.
Po jejich koncertě si nás našla Lusi, která na RfP dorazila s Cynkou a jejím přítelem. Chvíli jsme si popovídali, doprovodila nás na autobus, my jsme se napresovali do patnáctky a jeli jsme spinkat.
14. července 2009
Rock for People - Den nultý
Na něčem, co se podobalo hudebnímu festivalu, jsem byla jednou. Ten zážitek ve mně zanechal dojem, že tyhle akce nejsou nic pro mě a raději je přenechám těm, kteří rádi dostávají spršku (cizím) pivem, mají podivné potěšení v tom, když je někdo v zápalu "tance" povalí na zem nebo jim vyklepe popel z cigarety do vlasů a podobné další festivalové speciality.
Co mě tedy letos přinutilo jít na jeden z našich největších českých festivalů? Přece vysoká koncentrace mých oblíbených skupin a taky nabídka, která nešla odmítnout - skvělá společnost lidí, které mám ráda ^^ No a asi taky zrovna nálada zkusit něco nového.
Nultý den byl věnovaný méně známým českým skupinám. Hrálo se pouze na dvou stage (ale obě se nacházely v jednom stanu a hrálo se na nich střídavě). Chtěla jsem vidět hlavně The Coolers, kteří začínali ve čtyři. Slyšela jsem od nich jednu písničku a zněli celkem sympaticky.
Lehce před čtvrtou jsme se tedy s Aredhelem vydali na autobus. Ten nás měl zavézt přímo na zastávku Letiště. Na hradeckém letišti se totiž celý festival konal. Oba jsme si naivně mysleli, že když se zastávka jmenuje Letiště, tak bude postavená u něj a ne kilometr daleko. Když si připočtete ještě to, že jsme v oblasti byli poprvé (ale ono zas tolik možností, kam jít, nebylo) a museli jsme vystát poměrně dlouhou frontu u brány, vyjde vám, že jsme z The Coolers stihli polovinu poslední písničky. Právě té, kterou jsem znala. Tak to se trochu nepovedlo.
A to nás dovnitř málem ani nepustili. Měli jsme totiž malý skládací deštník a ten jsme si s sebou do areálu vzít nesměli. Museli jsme ho nechat volně položený před vstupem. Oba jsme se s ním rozloučili.
Epizoda s deštníkem Aredhelovi dost pokazila náladu a dorazilo ho to, že se ještě nikde nedalo sehnat pivo. Ale nakonec ho odněkud přinesl. Má na to asi skill ^^
Po The Coolers hrála poprocková partička hradeckých slečen jménem K2. Jejich hudba byla živá a bavila mě. Hrály dokonce předělávku jedné písničky od Maximum the Hormone, to si u mě šplhly. Ale nemusely říkat, že to je japonská národní píseň :D
Dále byla na programu Obří broskev. Ta strašně dlouho ladila. První den byl ten stan strašně divně nazvučený, takže mě jejich saxofon šíleně tahal za uši. Aredhela evidentně také. Vyšli jsme před stan a tam jsme zjistili, že zvuk tam je mnohem lepší. Každopádně Obří broskev nebyla úplně náš šálek čaje, takže jsme se šli zlehka projít po zatím poloprázdném areálu a vrátili jsme se domů, kde nás čekali Supernaturals a Dungeon Siege 2 ^^ Cestou zpátky na nás u brány stále čekal náš deštník. Měli jsme radost.
Co mě tedy letos přinutilo jít na jeden z našich největších českých festivalů? Přece vysoká koncentrace mých oblíbených skupin a taky nabídka, která nešla odmítnout - skvělá společnost lidí, které mám ráda ^^ No a asi taky zrovna nálada zkusit něco nového.
Nultý den byl věnovaný méně známým českým skupinám. Hrálo se pouze na dvou stage (ale obě se nacházely v jednom stanu a hrálo se na nich střídavě). Chtěla jsem vidět hlavně The Coolers, kteří začínali ve čtyři. Slyšela jsem od nich jednu písničku a zněli celkem sympaticky.
Lehce před čtvrtou jsme se tedy s Aredhelem vydali na autobus. Ten nás měl zavézt přímo na zastávku Letiště. Na hradeckém letišti se totiž celý festival konal. Oba jsme si naivně mysleli, že když se zastávka jmenuje Letiště, tak bude postavená u něj a ne kilometr daleko. Když si připočtete ještě to, že jsme v oblasti byli poprvé (ale ono zas tolik možností, kam jít, nebylo) a museli jsme vystát poměrně dlouhou frontu u brány, vyjde vám, že jsme z The Coolers stihli polovinu poslední písničky. Právě té, kterou jsem znala. Tak to se trochu nepovedlo.
A to nás dovnitř málem ani nepustili. Měli jsme totiž malý skládací deštník a ten jsme si s sebou do areálu vzít nesměli. Museli jsme ho nechat volně položený před vstupem. Oba jsme se s ním rozloučili.
Epizoda s deštníkem Aredhelovi dost pokazila náladu a dorazilo ho to, že se ještě nikde nedalo sehnat pivo. Ale nakonec ho odněkud přinesl. Má na to asi skill ^^
Po The Coolers hrála poprocková partička hradeckých slečen jménem K2. Jejich hudba byla živá a bavila mě. Hrály dokonce předělávku jedné písničky od Maximum the Hormone, to si u mě šplhly. Ale nemusely říkat, že to je japonská národní píseň :D
Dále byla na programu Obří broskev. Ta strašně dlouho ladila. První den byl ten stan strašně divně nazvučený, takže mě jejich saxofon šíleně tahal za uši. Aredhela evidentně také. Vyšli jsme před stan a tam jsme zjistili, že zvuk tam je mnohem lepší. Každopádně Obří broskev nebyla úplně náš šálek čaje, takže jsme se šli zlehka projít po zatím poloprázdném areálu a vrátili jsme se domů, kde nás čekali Supernaturals a Dungeon Siege 2 ^^ Cestou zpátky na nás u brány stále čekal náš deštník. Měli jsme radost.
29. června 2009
Animefest 2009 2/2
Sobota
Ráno jsem byla unavená, nevyspalá a nevrlá. A můžu vám říct, že mi to vydrželo skoro půl dne. Navíc jsme přišly na službu se zpožděním, což mě taky mrzelo. Ale nejspíš se nic nestalo. Prázdná tělocvična se hlídá skoro sama ^^
Na začátek jsme si poslali Ondru pro nějakou tu snídani - bagety a pití. Ani jsme moc dlouho nečekaly. Mezitím jsem ukořistila žíněnku a udělala jsem si z ní improvizované lůžko. Ale usnout se mi vůbec nedařilo, tak jsem těch pokusů za chvíli nechala a místo toho jsem si povídala se Seri.
Na to, že podle webu měla být kapacita tělocvičny plná, tak tam během naší služby spali asi tři lidi a podle zavazadel jich tam nebylo o moc víc ani v noci.
Během služby za námi přišel i Geont, Jarník a Lusi. Jarník nám dal za úkol vylepit cedulky s nápisem Spaní a DDR (které tam ale nikdy nebylo). Nůžky nějak nebyly, tak se Geont jal statečně lepící pásku kousat zubama. No zážitek k nezaplacení ^^
Po službě si mě vyzvedla Lusi a mířili jsme i s Ondrou na ITG turnaj pro středně pokročilé. Ondrovi se moc účastnit nechtělo, protože se mu nelíbilo, že vítěz dostane jen diplom a žádnou cenu. A celkově vypadal, že by buď spal, nebo šel na kešky. Ke keškování mě taky přemlouval, ale já jsem na něj byla ještě naštvaná kvůli té noci a navíc nevyspalá a nevrlá, jak jsem zmiňovala už výš.
ITG turnaj nakonec vyhrál Ondra (kdo taky jiný), druhá byla Lusi a třetí skončil nějaký kluk, jehož nick si už nepamatuju. Já jsem se jako obvykle neumístila, ale pryč jsou doby, kdy jsem si z toho něco dělala ^^
Po ITG turnaji Ondra podnikl další pokus přemluvit nás na kešky a nutno říct, že teď se mu to skoro povedlo. Měli jsme se ale sejít s ostatními v Bakalovi, tak jsme nakonec zamířili tam. Zbytek naší výpravy byl na právě probíhající přednášce Greka1, tak jsme je v tichosti vyhledali a vzkázali jim, ať si nás vyzvednou u hudebních her. Tak jsme si s Ondrou vyzkoušeli DrumManii, která měla sice docela zásadní lag, ale i tak nás bavila ^^ Na iDance jsem si netroufla. Od pohledu jsem nepochopila pravidla a v mém rozpoložení nebyla na šipky ani moc nálada. A pak taky hrozilo, že jestli na to stoupnu, tak se do konce festu z padu nedostanu. A této možnosti jsem se chtěla vyhnout ^^
Seritka nás s dobrým úmyslem zavedla do jedné středověké krčmy. Bohužel po jednom svátečním dni prý byli úplně vyjezení a z dostupných jídel mě nic nezaujalo. Dala jsem si teda jen černé pivo a klábosila s kolegy překladateli :)
Nebylo mi dovoleno sedět nijak dlouho, brzy jsem musela na službu. Seri čekala, než jí donesou její kuřecí salát, tak jsme šli s Ondrou napřed.
Mezitím jsme vymýšleli nějaké špatnosti a fotili Mii-chan v okně ^^ Když Seritka dorazila, ujídali jsme jí její salát, ke kterému nedostala ani vidličku >< Potom se odněkud vynořil Trin, vytáhnul svoji hrací skříňku (chci říct, eečko ^^) a celou službu jsme vydrželi hrát červíky. V jedné chvíli mi Ondra sebral moji milovanou gumičku do vlasů, tak jsem se mu ji (bezvýsledně) pokusila odebrat násilím. Utekl mi pryč a mi se za ním nechtělo utíkat.
Bavili jsme se tak dobře, že jsme svůj pobyt protáhli až do poloviny Ledmanovy a mJezdcovy směny. Potom jsme se ale dozvěděli, že zbytek osazenstva je v nějaké cukrárně, tak jsme se vypravili za nimi. Asi jsme se s nimi ale minuli. Nijak jsme si to nebrali a objednali jsme si Laté a taky zmrzlinu s ovocem. Ondra si dal palačinky, o které jsme se podělily se Seri. Tohle byl přesně ten okamžik, který mi vrátil moji v noci ztracenou dobrou náladu a pohodu. Přece jen Laté, zmrzlina a palačinky, ty dělají zázraky ^^
Potom jsme se vrátili do Scaly, kde jsme rozbalili tábor na chodbě poblíž šaten a povídali si jak mezi sebou, tak s náhodnými procházejícími. Někteří dokonce měli potřebu si nás fotit ^^No a jelikož Trin musel odjet už v sobotu v podvečer, tak jsme ho šly se Seri jako hodné holky vyprovodit na autobus. Ondra šel samozřejmě s námi. Chvíli to vypadalo, že Trina přesvědčíme, aby jel později, ale nakonec odolal a opravdu odjel podle plánu.
My jsme se vrátili do Scaly, kde zrovna začínala Lišákova přednáška. Jedna z mála, které jsem na letošním AF viděla. A byla by škoda, kdybych si ji nechala ujít, stála za to. Během této přednášky se mi ozval Bezďa, můj někdejší kamarád z gymplu a domluvili jsme se, že před osmou na nás počká před Scalou a bude nám dělat společnost na službě.
Jak jsme se domluvili, tak se stalo a mohla začít další svérázná část večera. Protože s Bezďou se člověk nenudí :D
Během naší služby v tělocvičně zrovna probíhal Denerogův workshop, takže jsme se dívali na bandu kluků máchající kolem sebe meči a násadami od košťat. Ale ty jim byly velmi záhy odebrány starostlivým panem vrátným ^^ Na chvíli si to dokonce zkusil i Ondra a nutno uznat, že mu to docela šlo.
Po skončení služby jsme se rozhodli, že noc je zatím mladá, a že zajdeme na pivo. Seri s Bezďou společnými silami vybrali nějaký steak bar, kde točí Krakonoše a taky různě ochucená piva. Napadlo nás, že povoláme i Marcuse a slováky. Ti nebyli proti, ale Seri pro ně musela zajít.Na Bezďovo doporučení jsem si dala Krakonoše a fakt chutnal. Ondra si objednal bez našeho dovolení jahodové pivo. Zní to sice děsivě, ale přece jen to byla jedenáctka a mu ještě nebylo osmnáct... Sešlo se nás tam nakonec celkem dost. Dokonce dorazil i náš milovaný stromček Joshuatree, kterého jsme zatím znali jen z IRC. Ten s námi pokračoval až do časných ranních hodin.
Za to Ondra usínal na stole už celkem brzo. Když nás tedy z toho steak baru vyhnali, šli jsme ho doprovodit do Scaly (to už jen já, Seri, Bezďa a Joshuatree). Tam nám ale oznámil, že spát nejde a ačkoli únavou sotva stál, trval na tom, že půjde s námi do další hospody.
Neděle
Bezďa vybral jako další zastávku nonstop U Gluma. Před hospodou nám Ondra oznámil, že se od nás odpojuje a zmizel ve tmě. Byly jsme se Seri tak šokované, že jsme ani nestihly odporovat. Já osobně jsem se o něj celkem bála.
Glum je průměrná hospoda s nekonečně odporným pivem. To jedno pivo jsme tam vydrželi srkat až do šesti ráno, kdy nás vyhodili, protože měli hodinku na to, aby uklidili. To je teda pěkný nonstop :)
Během našeho pobytu tam jsme probrali několik zajímavých témat, trochu jsme pocestovali časem za pomoci dekorací na stole (neptejte se...) a já jsem Bezďovi učesala jeho nemožně vlnité vlasy. Pracovala jsem na tom průběžně už v tom steak baru ^^
Po tom vyhazovu jsme se tedy opět vrátili ke Scale, cestou jsme se rozjařeně zastavili u nějaké moderní fontánky a kontrolovali její funkčnost (přišlo nám to hrozně vtipné, teď už ani nevím proč). Před Scalou jsme si ještě docela dlouho povídali a dělali blbosti, odpojil se od nás Joshuatree a na chvíli se ukázal ztracený a rozespalý Ondra.
Bezďa toho ale moc nevydrží a nakonec jsme ho se Seri musely dovléct na zastávku a posadit do správnétramvaje šaliny. No a pak zase zpět do Scaly.
V hlavním sále zrovna končilo noční promítání Gravitation a na chodbu se začali trousit více či méně ospalí otaku. Na nás se Seri nějak v tu chvíli padla únava z probdělé noci, tak jsme svorně sedly na lavičky na chodbě a hlavy jsme položily na stůl. Párkrát jsme zaslechly něco o ožralkách a o tom, že když neumíme pít... ;)
Ráno už se toho moc nedělo, šly jsme doprovodit na nádraží Marcuse a Trin a potom jsme se začaly shánět po Ondrovi, který měl odjíždět v jedenáct. Ten nám ale jen poslal SMS, že už dávno sedí v buse, protože jel v osm. (A s ním tam seděla i moje sukně, kterou má dodnes. )
Dost nás to překvapilo. Vydaly jsme se tedy k Seri na kolej posbírat věci, uklidit pokoj a vykoupat se. Pořádná bageta, čaj a koupel mě postavili na nohy, hned jsem se cítila jako nový člověk.
Takto vylepšené jsme se tedy vrátily zpět na Animefest, kde jsme přišly lehce ke konci Ukončení. Já jsem z něj moc neměla, protože jsem opět upadla do mikrospánku. Rozloučila jsem se jen s pár lidmi, moc známých jsem při odchodu na vlak nepotkala. Ještě se nám podařilo odchytit Justyho, kterému se cestou k vlaku podařilo ztratit spacák a než jsem ho dokázala lokalizovat, tak si ho musel někdo přivlastnit.
Můj vlak měl asi 45min zpoždění, tak jsem stihla ještě zamávat Seri a pak jsem taky dala Brnu sbohem.
Letošní AF moc hodnotit nemůžu. Moc jsem se ho neúčastnila. Ale z toho, co jsem viděla, si nemůžu stěžovat. Taky jsem moc ráda, že jsem se účastnila jako mini-org a maličkým dílem tak přispět a pomoct :)
Moje fotky najdete tradičně tady a fotky všech ostatních na stránkách Animefestu.
Ráno jsem byla unavená, nevyspalá a nevrlá. A můžu vám říct, že mi to vydrželo skoro půl dne. Navíc jsme přišly na službu se zpožděním, což mě taky mrzelo. Ale nejspíš se nic nestalo. Prázdná tělocvična se hlídá skoro sama ^^
Na začátek jsme si poslali Ondru pro nějakou tu snídani - bagety a pití. Ani jsme moc dlouho nečekaly. Mezitím jsem ukořistila žíněnku a udělala jsem si z ní improvizované lůžko. Ale usnout se mi vůbec nedařilo, tak jsem těch pokusů za chvíli nechala a místo toho jsem si povídala se Seri.
Na to, že podle webu měla být kapacita tělocvičny plná, tak tam během naší služby spali asi tři lidi a podle zavazadel jich tam nebylo o moc víc ani v noci.
Během služby za námi přišel i Geont, Jarník a Lusi. Jarník nám dal za úkol vylepit cedulky s nápisem Spaní a DDR (které tam ale nikdy nebylo). Nůžky nějak nebyly, tak se Geont jal statečně lepící pásku kousat zubama. No zážitek k nezaplacení ^^
Po službě si mě vyzvedla Lusi a mířili jsme i s Ondrou na ITG turnaj pro středně pokročilé. Ondrovi se moc účastnit nechtělo, protože se mu nelíbilo, že vítěz dostane jen diplom a žádnou cenu. A celkově vypadal, že by buď spal, nebo šel na kešky. Ke keškování mě taky přemlouval, ale já jsem na něj byla ještě naštvaná kvůli té noci a navíc nevyspalá a nevrlá, jak jsem zmiňovala už výš.
ITG turnaj nakonec vyhrál Ondra (kdo taky jiný), druhá byla Lusi a třetí skončil nějaký kluk, jehož nick si už nepamatuju. Já jsem se jako obvykle neumístila, ale pryč jsou doby, kdy jsem si z toho něco dělala ^^
Po ITG turnaji Ondra podnikl další pokus přemluvit nás na kešky a nutno říct, že teď se mu to skoro povedlo. Měli jsme se ale sejít s ostatními v Bakalovi, tak jsme nakonec zamířili tam. Zbytek naší výpravy byl na právě probíhající přednášce Greka1, tak jsme je v tichosti vyhledali a vzkázali jim, ať si nás vyzvednou u hudebních her. Tak jsme si s Ondrou vyzkoušeli DrumManii, která měla sice docela zásadní lag, ale i tak nás bavila ^^ Na iDance jsem si netroufla. Od pohledu jsem nepochopila pravidla a v mém rozpoložení nebyla na šipky ani moc nálada. A pak taky hrozilo, že jestli na to stoupnu, tak se do konce festu z padu nedostanu. A této možnosti jsem se chtěla vyhnout ^^
Seritka nás s dobrým úmyslem zavedla do jedné středověké krčmy. Bohužel po jednom svátečním dni prý byli úplně vyjezení a z dostupných jídel mě nic nezaujalo. Dala jsem si teda jen černé pivo a klábosila s kolegy překladateli :)
Nebylo mi dovoleno sedět nijak dlouho, brzy jsem musela na službu. Seri čekala, než jí donesou její kuřecí salát, tak jsme šli s Ondrou napřed.
Mezitím jsme vymýšleli nějaké špatnosti a fotili Mii-chan v okně ^^ Když Seritka dorazila, ujídali jsme jí její salát, ke kterému nedostala ani vidličku >< Potom se odněkud vynořil Trin, vytáhnul svoji hrací skříňku (chci říct, eečko ^^) a celou službu jsme vydrželi hrát červíky. V jedné chvíli mi Ondra sebral moji milovanou gumičku do vlasů, tak jsem se mu ji (bezvýsledně) pokusila odebrat násilím. Utekl mi pryč a mi se za ním nechtělo utíkat.
Bavili jsme se tak dobře, že jsme svůj pobyt protáhli až do poloviny Ledmanovy a mJezdcovy směny. Potom jsme se ale dozvěděli, že zbytek osazenstva je v nějaké cukrárně, tak jsme se vypravili za nimi. Asi jsme se s nimi ale minuli. Nijak jsme si to nebrali a objednali jsme si Laté a taky zmrzlinu s ovocem. Ondra si dal palačinky, o které jsme se podělily se Seri. Tohle byl přesně ten okamžik, který mi vrátil moji v noci ztracenou dobrou náladu a pohodu. Přece jen Laté, zmrzlina a palačinky, ty dělají zázraky ^^
Potom jsme se vrátili do Scaly, kde jsme rozbalili tábor na chodbě poblíž šaten a povídali si jak mezi sebou, tak s náhodnými procházejícími. Někteří dokonce měli potřebu si nás fotit ^^No a jelikož Trin musel odjet už v sobotu v podvečer, tak jsme ho šly se Seri jako hodné holky vyprovodit na autobus. Ondra šel samozřejmě s námi. Chvíli to vypadalo, že Trina přesvědčíme, aby jel později, ale nakonec odolal a opravdu odjel podle plánu.
My jsme se vrátili do Scaly, kde zrovna začínala Lišákova přednáška. Jedna z mála, které jsem na letošním AF viděla. A byla by škoda, kdybych si ji nechala ujít, stála za to. Během této přednášky se mi ozval Bezďa, můj někdejší kamarád z gymplu a domluvili jsme se, že před osmou na nás počká před Scalou a bude nám dělat společnost na službě.
Jak jsme se domluvili, tak se stalo a mohla začít další svérázná část večera. Protože s Bezďou se člověk nenudí :D
Během naší služby v tělocvičně zrovna probíhal Denerogův workshop, takže jsme se dívali na bandu kluků máchající kolem sebe meči a násadami od košťat. Ale ty jim byly velmi záhy odebrány starostlivým panem vrátným ^^ Na chvíli si to dokonce zkusil i Ondra a nutno uznat, že mu to docela šlo.
Po skončení služby jsme se rozhodli, že noc je zatím mladá, a že zajdeme na pivo. Seri s Bezďou společnými silami vybrali nějaký steak bar, kde točí Krakonoše a taky různě ochucená piva. Napadlo nás, že povoláme i Marcuse a slováky. Ti nebyli proti, ale Seri pro ně musela zajít.Na Bezďovo doporučení jsem si dala Krakonoše a fakt chutnal. Ondra si objednal bez našeho dovolení jahodové pivo. Zní to sice děsivě, ale přece jen to byla jedenáctka a mu ještě nebylo osmnáct... Sešlo se nás tam nakonec celkem dost. Dokonce dorazil i náš milovaný stromček Joshuatree, kterého jsme zatím znali jen z IRC. Ten s námi pokračoval až do časných ranních hodin.
Za to Ondra usínal na stole už celkem brzo. Když nás tedy z toho steak baru vyhnali, šli jsme ho doprovodit do Scaly (to už jen já, Seri, Bezďa a Joshuatree). Tam nám ale oznámil, že spát nejde a ačkoli únavou sotva stál, trval na tom, že půjde s námi do další hospody.
Neděle
Bezďa vybral jako další zastávku nonstop U Gluma. Před hospodou nám Ondra oznámil, že se od nás odpojuje a zmizel ve tmě. Byly jsme se Seri tak šokované, že jsme ani nestihly odporovat. Já osobně jsem se o něj celkem bála.
Glum je průměrná hospoda s nekonečně odporným pivem. To jedno pivo jsme tam vydrželi srkat až do šesti ráno, kdy nás vyhodili, protože měli hodinku na to, aby uklidili. To je teda pěkný nonstop :)
Během našeho pobytu tam jsme probrali několik zajímavých témat, trochu jsme pocestovali časem za pomoci dekorací na stole (neptejte se...) a já jsem Bezďovi učesala jeho nemožně vlnité vlasy. Pracovala jsem na tom průběžně už v tom steak baru ^^
Po tom vyhazovu jsme se tedy opět vrátili ke Scale, cestou jsme se rozjařeně zastavili u nějaké moderní fontánky a kontrolovali její funkčnost (přišlo nám to hrozně vtipné, teď už ani nevím proč). Před Scalou jsme si ještě docela dlouho povídali a dělali blbosti, odpojil se od nás Joshuatree a na chvíli se ukázal ztracený a rozespalý Ondra.
Bezďa toho ale moc nevydrží a nakonec jsme ho se Seri musely dovléct na zastávku a posadit do správné
V hlavním sále zrovna končilo noční promítání Gravitation a na chodbu se začali trousit více či méně ospalí otaku. Na nás se Seri nějak v tu chvíli padla únava z probdělé noci, tak jsme svorně sedly na lavičky na chodbě a hlavy jsme položily na stůl. Párkrát jsme zaslechly něco o ožralkách a o tom, že když neumíme pít... ;)
Ráno už se toho moc nedělo, šly jsme doprovodit na nádraží Marcuse a Trin a potom jsme se začaly shánět po Ondrovi, který měl odjíždět v jedenáct. Ten nám ale jen poslal SMS, že už dávno sedí v buse, protože jel v osm. (A s ním tam seděla i moje sukně, kterou má dodnes. )
Dost nás to překvapilo. Vydaly jsme se tedy k Seri na kolej posbírat věci, uklidit pokoj a vykoupat se. Pořádná bageta, čaj a koupel mě postavili na nohy, hned jsem se cítila jako nový člověk.
Takto vylepšené jsme se tedy vrátily zpět na Animefest, kde jsme přišly lehce ke konci Ukončení. Já jsem z něj moc neměla, protože jsem opět upadla do mikrospánku. Rozloučila jsem se jen s pár lidmi, moc známých jsem při odchodu na vlak nepotkala. Ještě se nám podařilo odchytit Justyho, kterému se cestou k vlaku podařilo ztratit spacák a než jsem ho dokázala lokalizovat, tak si ho musel někdo přivlastnit.
Můj vlak měl asi 45min zpoždění, tak jsem stihla ještě zamávat Seri a pak jsem taky dala Brnu sbohem.
Letošní AF moc hodnotit nemůžu. Moc jsem se ho neúčastnila. Ale z toho, co jsem viděla, si nemůžu stěžovat. Taky jsem moc ráda, že jsem se účastnila jako mini-org a maličkým dílem tak přispět a pomoct :)
Moje fotky najdete tradičně tady a fotky všech ostatních na stránkách Animefestu.
28. června 2009
Animefest 2009 1/2
Dlouho jste čekali na report z Animefestu. Stalo se tam pár věcí, ke kterým jsem se nejdřív musela nějak postavit a teprve potom o nich začít něco psát. Nebo o nich taky nepsat ;) Ale nebudu napínat - tady je letošní Animefest z mého pohledu:
Pátek
Do Brna jsem dorazila v pátek už lehce po dvanácté. Na nádraží mě čekal Ondrášovka (naše Kotě) a brzy na to jsme narazili i na Seri. Chvíli jsme se potloukali po Vaňkovce, koupila jsem si zásobu náplastí a vyrazili jsme směr koleje.
Tam jsem si odložila všechny nedůležité věci, olepila jsem si nohy a vyrazili jsme zpět na nádraží. Měl totiž dorazit Justy. Nějak jsme ho nemohli najít, přijel darebák jiným spojem, než jsme čekali. Ale vyzvednul ho Ledman. Naše pětičlenná skupinka se rozhodla počkat na Geonta, který měl přijet během půl hodiny.
Než jsme ho našli na nástupišti, utekl nám do podchodu. V tomto počtu jsme se opět vypravili do Vaňkovky, kde jsme si dali výbornou (i když drahou) zmrzlinu.
To už se nachýlil čas se pomalu vydat do Scaly, kde měla začít registrace. Chvíli to trvalo, než jsme se dostali na řadu. Zatím nám Justy dával přednášku o nějakých vojenských nástupech - se Seri jsme to pořád nemohly pochopit. Ale nakonec se povedlo ^^
Přes menší potíže u registrace, které způsobili Justík a Ondrášovka, jsme se probojovali dovnitř, vyfasovali jsme přívěsek, cedulku Org, rohlík Naruto a další nezbytnosti. Justy si do orgovské místnosti hodil svoji objemnou bagáž a vyrazili jsme naproti Marcusovi a Trin.
Na Trin jsme narazili kousek od autobusového nádraží, na Marcuse jsme museli chvíli čekat. Po hromadném přivítání a objímání jsme se vrátili zpátky do Scaly. Mělo začít zahájení následované AMV soutěží.
Zahájení bylo docela krátké. AMV jsme viděli jen čtyři, pak jsme vyráželi do čajovny, kde jsme měli rezervované pódijko. Zanedlouho přišli i Slováci a jarníkovci. Zábava pomalu proudila, já jsem si vypila svoje maté a byl čas se pomalu zvednout na vyhlášení výsledků webových soutěží. Šli jsme jen já, Lusi, Seri a Ondrášovka.
Sedli jsme si do první řady. Právě probíhalo vyhlašování fanfikcí. Výsledky si moc nepamatuji, měla jsem co dělat s vlastní nervozitou. Ať už byl vztah hráčů ke hře jakýkoli, já i můj tým jsme nad tím strávili nemalý čas a nějaké malé ocenění jsme si jistě všechny přály. Kdybychom si nepřály, nedávaly bychom tu hru do soutěže ^^
Diváci nezklamali a shodli se na tom, že naše hra byla nejlepší. Za to všem opravdu moc děkujeme, vážíme si vašeho mínění. Za vítězství jsme si mohli vybrat z krabice nějaká trička s potisky z nějakých počítačových her, postavičky a klíčenky se stejnou tématikou. Ještě jsem vyfásla plakát. Nejvíc jsem se těšila na animefestí hrníček, který nakonec vůbec nebyl součástí ceny. No škoda. Už jsem na něj měla udělané místo na stole ^^ Po PSP jsem sice taky hodně toužila, ale netroufala jsem si v ni moc doufat. Nakonec ji vyhrál Wolfiiho Podzim. PSP byla jen jedna, takže to měl alespoň bez rozhodování, komu připadne nebo jak se o ni bude dělit. Dodatečně gratuluju ^^
Na to měla proběhnout prezentace nějakého vydavetelství mangy (jméno už si fakt nepamatuju), ale ten pán tam povídal hrozné nesmysly. Tak jsme raději odešli.
Cestou z kina jsme potkali Trina a mě napadlo, že by mohl jít s námi do čajovny. A k mému velkému údivu a radosti neodmítl ^^ Seri vypadala, že je na tom stejně a Ondra mlčel. V čajovně jsme měli maličko problémy s místem. Aby ne, když na pódijku seděli kromě nás i nějací cizáci, kteří nepochopili, že máme prostor celý rezervovaný my. Dělat se moc nedalo, nám to náladu nezkazilo ^^
Bohužel nás vyhodili nepříjemně brzo. Šli jsme tedy zpět do Scaly. Cestou jsme s Lusi poslintaly výlohu nedalekého obchodu s podkolenkami ^^ V kině jsme se ale moc dlouho nezdrželi, Kotě i Seri chtěli jít na koleje. Musela jsem tedy udělat ostatním pápá a jít s nimi - i když nerada, zrovna jsem se bavila skvěle. Ale uznala jsem, že se musíme vyspat co nejlépe, když ze soboty na neděli se spánkem nepočítáme. Navíc ráno jsme měly se Seri od devíti službu.
Plán alespoň v mém případě moc nevyšel. Seritka usnula hned, ale Ondra se nějak probudil, takže se opět každou chvíli ptal, jestli spím a taky se pořád vrtěl a dělal zvuky. A do toho ta lednice... Usnula jsem na dvě hodinky teprve někdy kolem páté.
Pátek
Do Brna jsem dorazila v pátek už lehce po dvanácté. Na nádraží mě čekal Ondrášovka (naše Kotě) a brzy na to jsme narazili i na Seri. Chvíli jsme se potloukali po Vaňkovce, koupila jsem si zásobu náplastí a vyrazili jsme směr koleje.
Tam jsem si odložila všechny nedůležité věci, olepila jsem si nohy a vyrazili jsme zpět na nádraží. Měl totiž dorazit Justy. Nějak jsme ho nemohli najít, přijel darebák jiným spojem, než jsme čekali. Ale vyzvednul ho Ledman. Naše pětičlenná skupinka se rozhodla počkat na Geonta, který měl přijet během půl hodiny.
Než jsme ho našli na nástupišti, utekl nám do podchodu. V tomto počtu jsme se opět vypravili do Vaňkovky, kde jsme si dali výbornou (i když drahou) zmrzlinu.
To už se nachýlil čas se pomalu vydat do Scaly, kde měla začít registrace. Chvíli to trvalo, než jsme se dostali na řadu. Zatím nám Justy dával přednášku o nějakých vojenských nástupech - se Seri jsme to pořád nemohly pochopit. Ale nakonec se povedlo ^^
Přes menší potíže u registrace, které způsobili Justík a Ondrášovka, jsme se probojovali dovnitř, vyfasovali jsme přívěsek, cedulku Org, rohlík Naruto a další nezbytnosti. Justy si do orgovské místnosti hodil svoji objemnou bagáž a vyrazili jsme naproti Marcusovi a Trin.
Na Trin jsme narazili kousek od autobusového nádraží, na Marcuse jsme museli chvíli čekat. Po hromadném přivítání a objímání jsme se vrátili zpátky do Scaly. Mělo začít zahájení následované AMV soutěží.
Zahájení bylo docela krátké. AMV jsme viděli jen čtyři, pak jsme vyráželi do čajovny, kde jsme měli rezervované pódijko. Zanedlouho přišli i Slováci a jarníkovci. Zábava pomalu proudila, já jsem si vypila svoje maté a byl čas se pomalu zvednout na vyhlášení výsledků webových soutěží. Šli jsme jen já, Lusi, Seri a Ondrášovka.
Sedli jsme si do první řady. Právě probíhalo vyhlašování fanfikcí. Výsledky si moc nepamatuji, měla jsem co dělat s vlastní nervozitou. Ať už byl vztah hráčů ke hře jakýkoli, já i můj tým jsme nad tím strávili nemalý čas a nějaké malé ocenění jsme si jistě všechny přály. Kdybychom si nepřály, nedávaly bychom tu hru do soutěže ^^
Diváci nezklamali a shodli se na tom, že naše hra byla nejlepší. Za to všem opravdu moc děkujeme, vážíme si vašeho mínění. Za vítězství jsme si mohli vybrat z krabice nějaká trička s potisky z nějakých počítačových her, postavičky a klíčenky se stejnou tématikou. Ještě jsem vyfásla plakát. Nejvíc jsem se těšila na animefestí hrníček, který nakonec vůbec nebyl součástí ceny. No škoda. Už jsem na něj měla udělané místo na stole ^^ Po PSP jsem sice taky hodně toužila, ale netroufala jsem si v ni moc doufat. Nakonec ji vyhrál Wolfiiho Podzim. PSP byla jen jedna, takže to měl alespoň bez rozhodování, komu připadne nebo jak se o ni bude dělit. Dodatečně gratuluju ^^
Na to měla proběhnout prezentace nějakého vydavetelství mangy (jméno už si fakt nepamatuju), ale ten pán tam povídal hrozné nesmysly. Tak jsme raději odešli.
Cestou z kina jsme potkali Trina a mě napadlo, že by mohl jít s námi do čajovny. A k mému velkému údivu a radosti neodmítl ^^ Seri vypadala, že je na tom stejně a Ondra mlčel. V čajovně jsme měli maličko problémy s místem. Aby ne, když na pódijku seděli kromě nás i nějací cizáci, kteří nepochopili, že máme prostor celý rezervovaný my. Dělat se moc nedalo, nám to náladu nezkazilo ^^
Bohužel nás vyhodili nepříjemně brzo. Šli jsme tedy zpět do Scaly. Cestou jsme s Lusi poslintaly výlohu nedalekého obchodu s podkolenkami ^^ V kině jsme se ale moc dlouho nezdrželi, Kotě i Seri chtěli jít na koleje. Musela jsem tedy udělat ostatním pápá a jít s nimi - i když nerada, zrovna jsem se bavila skvěle. Ale uznala jsem, že se musíme vyspat co nejlépe, když ze soboty na neděli se spánkem nepočítáme. Navíc ráno jsme měly se Seri od devíti službu.
Plán alespoň v mém případě moc nevyšel. Seritka usnula hned, ale Ondra se nějak probudil, takže se opět každou chvíli ptal, jestli spím a taky se pořád vrtěl a dělal zvuky. A do toho ta lednice... Usnula jsem na dvě hodinky teprve někdy kolem páté.
5. května 2009
Mise Pampeliškový med
Nedávno jsem na jednom webu pro ženy (ano, i na takové weby chodím) narazila na recept na pampeliškový med. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky z dětství, kdy jsme chodily s babičkou sbírat pampeliškové květy za zahradu a ta z nich pak uvařila výbornou mňamku.
Recept nevypadal nijak složitě: 700 květů pampelišek, 2l vody a 2kg cukru, pár koleček citrónu. Těch sedm set květů pampelišek mi znělo celkem strašidelně, tak jsem vytáhla sbírat i Pana Ega. Samozřejmě jsem mu slíbila med ^^
Z důveryhodných zdrojů jsem zjistila, že spousta pampelišek zrovna kvete na obrovské louce za budovou naší školy. Kdybych tam chodila, nejspíš bych si toho všimla sama...
Když jsme dorazili na místo,
tak nás napadlo, že když už ty pampelišky budeme trhat, tak z nich můžeme vytrhat nějaký obrazec... třeba ^^ Teda napadlo to Pana Ega, já jsem s tím pouze souhlasila.Trhání nám šlo ve dvou docela od ruky. Viděla jsem to zbytečně černě. Povídali jsme si a chvíli jsme na sebe taky pokřikovali s Tassem a Britt, kteří nás viděli z okna počítačové učebny. Asi za hodinku jsme měli natrhané 3/4 jutové Tesco tašky. Usoudila jsem, že to už 700 kvítků bude. Doma jsem aproximací určila, že jich bylo zhruba 2x tolik.
Odhadnutých 700 hlaviček jsem tedy silou vůle napěchovala do 2l vody. Největší hrnec u nás doma má 3l, takže to šlo fakt blbě, do příštího roku musím pořídit větší hrnec. Do večera jsem svůj výtvor nechala stát na plotně.
Po návratu z fotícího výletu jsem přihodila
4 plátky citrónu a celou směs jsem nechala přejít varem. Hrnec jsem přikryla pokličkou a nechala stát do rána.Aby toho vření nebylo málo, tak jsem ráno tu věc s varem zopakovala. Potom jsem vodu zcedila přes plátýnko a ještě důkladně vymačkala.
Do vývaru z pampelišek jsem přidala 2kg cukru a znovu nechala vařit na mírném ohni. A pak jsem to nechala vařit hodně hodně dlouho (myslím, že to byly takové 4h). Musí se počkat, až začne směs tuhnout. To se zjistí tak, že se horká směs
kápne na bílý taliř, nechá se schladnout a pak se zjistí její konzistence. Moje směs se k tuhnutí moc neměla. Možná jsem tam dala víc vody, než jen ty 2l, nebo jsem to vařila krátce (nebo na moc mírném ohni ^^). Každopádně po těch zhruba čtyřech hodinách jsem prohlásila med za hotový a nechala ho trochu schládnout. Jen tolik, aby se dal lít do sklenic. Říkala jsem si, že v lednici třeba ještě zhoustne (no nestalo se tak).
Medu bylo z té várky poměrně dost, čekala jsem toho méně. Na dně hrnce mi zbyl zbytek a měla jsem už jen moc velké sklenice, tak jsem ho něj nalila větší množství Key rumu a naplnila tak asi polovinu lahve od saké. Výsledek je hrozně dobrý ^^
I když tedy můj med nemá tu správnou medovitou konzistenci, tak jsem s výsledkem spokojená - v zimě bude v čaji výborný. A má to tu výhodu, že ten med můžete lít rovnou ze sklenice ^^
28. dubna 2009
Páteční fotící výlet
Pátek byl ve znamení toulání se po Hradci. Dopoledne jsem byla sbírat pampelišky na výrobu medu (o celé proceduře bude sepsán samostatný report) a odpoledne jsem se s Panem Egem vydala za Hradec na jedno překrásné místo známé jako Lesní hřbitov. Teď na jaře je tam opravdu nádherně.
Celá procházka se byla prokládaná focením. Některé fotky vyšly celkem hezky, tak se o ně s vámi chci podělit.
A na závěr ještě fotky, které vyfotil Pan Ego a já jsem na nich provedla úpravy.
Celá procházka se byla prokládaná focením. Některé fotky vyšly celkem hezky, tak se o ně s vámi chci podělit.
A na závěr ještě fotky, které vyfotil Pan Ego a já jsem na nich provedla úpravy.
23. dubna 2009
Toradora - 4. díl
Před několika měsíci jsem napsala, že pozastavuji veškeré překladatelské projekty dokud neodevzdám hru. Tu jsme odevzdali na začátku dubna a já se pomalu vracím k odloženým projektům.
Jako první přišla na řadu Toradora. Čtvrtý díl nese název Ten správný výraz. Ryuugi u Taigy objeví krabici plnou rozmazaných fotek Kitamury a nabídne se, že jí udělá nějaké lepší. A co všechno se díky tomu semele, to už se musíte podívat sami.
Co se týče překladu, tak ani tento díl se neobešel bez odkazu na japonské reálie. Jedna ze slečen stále oslovuje Kitamuru přezdívkou "Maruo". Podle ní vypadá stejně jako jedna z postav shoujo mangy Chibi Maruko-chan od Sakury Momoko.
U skříněk zmatená Taiga věnuje Kitamurovi pozdrav "O-HA" a je z toho velké pozdvižení (nejvíc v její hlavě). Ve vysvětlivkách v jednom z releasů jsem se dočetla, že se jedná o výraz převzatý z dětské písničky Shingo mama no Oha Rock, která pochází z roku 2000. Takže z pohledu dnešní mládeže nejspíš dost nemoderní slovo.
Během tohoto dílu dojde taky k menší výměně názorů mezi prezidentkou a Taigou. Taiga během něj pronese větu, o jejímž významu pochybuji doteď. Určitě poznáte, která to je.
Tolik k úvodu a vysvětlivkám ke čtvrtému dílu. Závěrem ještě dodám link ke stažení a popřeji příjemnou podívanou.
Jako první přišla na řadu Toradora. Čtvrtý díl nese název Ten správný výraz. Ryuugi u Taigy objeví krabici plnou rozmazaných fotek Kitamury a nabídne se, že jí udělá nějaké lepší. A co všechno se díky tomu semele, to už se musíte podívat sami.
Co se týče překladu, tak ani tento díl se neobešel bez odkazu na japonské reálie. Jedna ze slečen stále oslovuje Kitamuru přezdívkou "Maruo". Podle ní vypadá stejně jako jedna z postav shoujo mangy Chibi Maruko-chan od Sakury Momoko.
U skříněk zmatená Taiga věnuje Kitamurovi pozdrav "O-HA" a je z toho velké pozdvižení (nejvíc v její hlavě). Ve vysvětlivkách v jednom z releasů jsem se dočetla, že se jedná o výraz převzatý z dětské písničky Shingo mama no Oha Rock, která pochází z roku 2000. Takže z pohledu dnešní mládeže nejspíš dost nemoderní slovo.
Během tohoto dílu dojde taky k menší výměně názorů mezi prezidentkou a Taigou. Taiga během něj pronese větu, o jejímž významu pochybuji doteď. Určitě poznáte, která to je.
Tolik k úvodu a vysvětlivkám ke čtvrtému dílu. Závěrem ještě dodám link ke stažení a popřeji příjemnou podívanou.
20. dubna 2009
Pragocon 2009
Letošní Pragocon byl zvláštní. První akce, ze které jsem chvíli měla chuť odjet domů. Ale nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala.
Pátek
Jako už skoro každé akci v Praze, i této předcházela malá výprava za keškami. Tentokrát jsme si vzali za cíl okolí ulice Novodvorská. Je tam totiž Fantasy park, kde mají ITG arkádu a to jsme si nemohli nechat ujít! Kotě i Lusi tvrdí, že to je to samé jako na hardpadu, že tahle arkáda by navíc nutně potřebovala seřídit, že na kterémkoli trinpadu se skáče líp, než na tomhle (nevím už, kdo to řekl a co má proti trinpadům ^^), ale... je to přece *arkáda*! Takže já to beru jako zkušenost.
Hned vedle ITG arkády byly i bubínky, ale na obrazovce byl ošklivý error, takže jsme jen zalitovali, že si nezahrajeme.
Během lovu keší nám napsala Serita, že je v Praze jen na otočku, protože má nepředpokládaně hodně učení. Po drobných organizačních problémech a trošce nedorozumění jsme se s ní sešli na Karláku - já a Kotě. Lusi musela dělat domácí úkol, tak jela domů. Popovídali jsme si s ní asi dvacet minut a pak jsme taky pokračovali k Lusi.
Tam Kotě zjistilo, že ztratilo doklady. Nejspíš u arkády. Takže plán byl takový, že se zajedeme přihlásit na Pragocon, hodíme tam věci a pak pojedeme s Kotětem pro ty doklady.
Po příjezdu na Pragocon jsme potkali Jarníka, ubytovali se, šli jsme trošku prozkoumat území. A když přišla řeč na kotěcí doklady, zjistili jsme, že jsme v tom s Kotětem sami. Lusi s námi nepojede, protože nechce tahat Jarníka přes celou Prahu. Kdo mě líp zná, tak asi ví, jaký strach po tmě venku mám. Tak si asi umíte představit, že tohle zjištění pro mě bylo velmi nepříjemné. Ale Kotě bych v tom samotné nechat nemohla, cítila jsem za něj určitou zodpovědnost. Takže o půl deváté jsme vyrazili na tramvaj vstříc noční Praze, městu ze všech nejhoršímu.
Po menších i větších útrapách jsme nakonec ve zdraví dorazili do Fantasy parku a Kotě dokonce našlo svoje doklady! Abych pravdu řekla, tak od začátku jsem považovala celou výpravu za sebevražednou a zbytečnou. Takže o to víc mě potěšilo, že jsme nejeli tu štreku zbytečně. Dokonce fungovaly i ty bubínky, takže jsme si dali pár písniček bubnování a pár písniček na ITG. A pak už hurá na bus zpátky.
Cesta zpět snad byla ještě delší, než cesta tam. Ale i tu jsme zvládli a vyčerpaní jsme dorazili zpátky na Pragocon.
Ve dveřích jsme se potkali s Jarníkem, evidentně taky zrovna odněkud dorazil. Prý si byl doma zabalit a vysprchovat se, či co.
Ten večer jsme už jen chvíli hráli Guitar hero, trochu DDR a šli jsme spát. Byli jsme po celém dni docela unavení.
Sobota
Sobotní dopoledne bylo programově dost chudé. Já jsem se chtěla jít podívat na šperkový workshop, ale Lusi šla raději na další sushi workshop. A jít samotná jsem neměla náladu. Takže jsem proseděla několik hodin na židličce zíráním na lidi, co vytváří sushi a hrála jsem si s myšlenkou, že pojedu domů. Potom mi naštěstí došla trpělivost a vytáhla jsem Kotě na kešky.
Nedaleko byl Břevnovský klášter s nádherným okolím. Ulovili jsme pár keší a navíc jsme se nádherně prošli. Udělala jsem dobře, že jsem nezůstala na tom workshopu.
Cestou zpět jsme se stavili na pořádné jídlo a vrátili jsme se akorát na konec přednášky o reiki. Je škoda, že jsem ji neviděla celou. Ale ve srovnání s tou svíčkovou bohužel prohrála na plné čáře ^^
Zjistili jsme, že Hintzuova přednáška je o hodinu později, než jsme mysleli, tak jsme se zastavili na Trillově tajné debatě o strašlivých věcech. Určitě tam padly zajímavé nápady. Jen prostě nejsem v pozici, kdy bych se budování toho nápadu mohla účastnit.
Hintzuova přednáška začínala se zpožděním čtvrt hodiny, protože v té místnosti běželo nějaké šílene korejské pseudo shounen-ai dorama a fakt to bylo zlo. Myslím, že kdyby to vypli před koncem, že to ani nikomu vadit nebude.
Každopádně Hintzuova přednáška byla zajímavá, poutavá, zábavná a celkem jsem si ji užila.
Hintzu tam byl bohužel jen na tu přednášku, hned po ní jel zpátky do Brna. Chill ho jela vyprovodit na nádraží a potom se zase vrátila.
My jsme mezi tím polehávali v naší soukromé třídě, byli jsme u DDR, později u PIU a celkově jsme zažívali klidný podvečer.
V osm hodin se konala fireshow a ukázka břišních tanců. Obojí se moc povedlo. Stála jsem v první řadě, takže jsem konečně i dobře viděla ^^
Po fireshow se s námi rozloučili Jarník a Lusi, v neděli už měli jiný program a museli se na něj připravit. Naše zbylá opuštěná trojice se tedy vydala do tělocvičny, kde měl probíhat ples.
Moc účastníků nebylo, ale celkově ten večer neměl chybu a pro mě byl určitě nejpovedenější z celého Pragoconu. Vyblbla jsem se na několik dnů dopředu. Navíc jsem poznala další nové lidi, popovídala jsem si s Trinem a Sniperem. Prostě jak říkám, nemělo to chybu.
Někdy kolem druhé se Sniper rozhodl to zabalit, takže jsme si řekli, že je ten pravý čas jít spát.
Neděle
Nedělní dopoledne probíhalo převážně pracovně. S Kotětem jsme nejdřív poklidili v naší třídě a potom jsme se přesunuli do DDR místnosti. Tam jsme chvílemi skákali, chvílemi posedávali a povídali si.
Po oficiálním ukončení jsme se vrátili zpět a pomohli jsme dát celou místnost do původního stavu. Nebyli jsme sami dva, pomáhalo více lidí. Asi během hodinky byla třída jako ze škatulky - až na tu podlahu. Někdy během té doby odjížděla Chill.
Celá naše uklízecí parta se potom vydala na MHD a tak různě jsme se v tramvaji rozpojili. My s Kotětem jsme špatně pochopili jejich dobře míněné rady, jak se dostat na Hlavní nádraží, takže jsme jednu stanici přejeli, ale hned na další bylo taky přestup na metro. Zvládli jsme to i tak naprosto vzorně a myslím si, že jsme si ani moc nezajeli oproti tomu, co nám radili oni.
Jak tedy celou akci shrnout? Keškovací části neměly chybu, ty jsem si užila do poslední kapky, DDR části byly super, ples byl úžasný. A zbytek? Na tom by chtělo zapracovat ^^
Fotky jsou jako vždy k nalezení tady
Pátek
Jako už skoro každé akci v Praze, i této předcházela malá výprava za keškami. Tentokrát jsme si vzali za cíl okolí ulice Novodvorská. Je tam totiž Fantasy park, kde mají ITG arkádu a to jsme si nemohli nechat ujít! Kotě i Lusi tvrdí, že to je to samé jako na hardpadu, že tahle arkáda by navíc nutně potřebovala seřídit, že na kterémkoli trinpadu se skáče líp, než na tomhle (nevím už, kdo to řekl a co má proti trinpadům ^^), ale... je to přece *arkáda*! Takže já to beru jako zkušenost.
Hned vedle ITG arkády byly i bubínky, ale na obrazovce byl ošklivý error, takže jsme jen zalitovali, že si nezahrajeme.
Během lovu keší nám napsala Serita, že je v Praze jen na otočku, protože má nepředpokládaně hodně učení. Po drobných organizačních problémech a trošce nedorozumění jsme se s ní sešli na Karláku - já a Kotě. Lusi musela dělat domácí úkol, tak jela domů. Popovídali jsme si s ní asi dvacet minut a pak jsme taky pokračovali k Lusi.
Tam Kotě zjistilo, že ztratilo doklady. Nejspíš u arkády. Takže plán byl takový, že se zajedeme přihlásit na Pragocon, hodíme tam věci a pak pojedeme s Kotětem pro ty doklady.
Po příjezdu na Pragocon jsme potkali Jarníka, ubytovali se, šli jsme trošku prozkoumat území. A když přišla řeč na kotěcí doklady, zjistili jsme, že jsme v tom s Kotětem sami. Lusi s námi nepojede, protože nechce tahat Jarníka přes celou Prahu. Kdo mě líp zná, tak asi ví, jaký strach po tmě venku mám. Tak si asi umíte představit, že tohle zjištění pro mě bylo velmi nepříjemné. Ale Kotě bych v tom samotné nechat nemohla, cítila jsem za něj určitou zodpovědnost. Takže o půl deváté jsme vyrazili na tramvaj vstříc noční Praze, městu ze všech nejhoršímu.
Po menších i větších útrapách jsme nakonec ve zdraví dorazili do Fantasy parku a Kotě dokonce našlo svoje doklady! Abych pravdu řekla, tak od začátku jsem považovala celou výpravu za sebevražednou a zbytečnou. Takže o to víc mě potěšilo, že jsme nejeli tu štreku zbytečně. Dokonce fungovaly i ty bubínky, takže jsme si dali pár písniček bubnování a pár písniček na ITG. A pak už hurá na bus zpátky.
Cesta zpět snad byla ještě delší, než cesta tam. Ale i tu jsme zvládli a vyčerpaní jsme dorazili zpátky na Pragocon.
Ve dveřích jsme se potkali s Jarníkem, evidentně taky zrovna odněkud dorazil. Prý si byl doma zabalit a vysprchovat se, či co.
Ten večer jsme už jen chvíli hráli Guitar hero, trochu DDR a šli jsme spát. Byli jsme po celém dni docela unavení.
Sobota
Sobotní dopoledne bylo programově dost chudé. Já jsem se chtěla jít podívat na šperkový workshop, ale Lusi šla raději na další sushi workshop. A jít samotná jsem neměla náladu. Takže jsem proseděla několik hodin na židličce zíráním na lidi, co vytváří sushi a hrála jsem si s myšlenkou, že pojedu domů. Potom mi naštěstí došla trpělivost a vytáhla jsem Kotě na kešky.
Nedaleko byl Břevnovský klášter s nádherným okolím. Ulovili jsme pár keší a navíc jsme se nádherně prošli. Udělala jsem dobře, že jsem nezůstala na tom workshopu.
Cestou zpět jsme se stavili na pořádné jídlo a vrátili jsme se akorát na konec přednášky o reiki. Je škoda, že jsem ji neviděla celou. Ale ve srovnání s tou svíčkovou bohužel prohrála na plné čáře ^^
Zjistili jsme, že Hintzuova přednáška je o hodinu později, než jsme mysleli, tak jsme se zastavili na Trillově tajné debatě o strašlivých věcech. Určitě tam padly zajímavé nápady. Jen prostě nejsem v pozici, kdy bych se budování toho nápadu mohla účastnit.
Hintzuova přednáška začínala se zpožděním čtvrt hodiny, protože v té místnosti běželo nějaké šílene korejské pseudo shounen-ai dorama a fakt to bylo zlo. Myslím, že kdyby to vypli před koncem, že to ani nikomu vadit nebude.
Každopádně Hintzuova přednáška byla zajímavá, poutavá, zábavná a celkem jsem si ji užila.
Hintzu tam byl bohužel jen na tu přednášku, hned po ní jel zpátky do Brna. Chill ho jela vyprovodit na nádraží a potom se zase vrátila.
My jsme mezi tím polehávali v naší soukromé třídě, byli jsme u DDR, později u PIU a celkově jsme zažívali klidný podvečer.
V osm hodin se konala fireshow a ukázka břišních tanců. Obojí se moc povedlo. Stála jsem v první řadě, takže jsem konečně i dobře viděla ^^
Po fireshow se s námi rozloučili Jarník a Lusi, v neděli už měli jiný program a museli se na něj připravit. Naše zbylá opuštěná trojice se tedy vydala do tělocvičny, kde měl probíhat ples.
Moc účastníků nebylo, ale celkově ten večer neměl chybu a pro mě byl určitě nejpovedenější z celého Pragoconu. Vyblbla jsem se na několik dnů dopředu. Navíc jsem poznala další nové lidi, popovídala jsem si s Trinem a Sniperem. Prostě jak říkám, nemělo to chybu.
Někdy kolem druhé se Sniper rozhodl to zabalit, takže jsme si řekli, že je ten pravý čas jít spát.
Neděle
Nedělní dopoledne probíhalo převážně pracovně. S Kotětem jsme nejdřív poklidili v naší třídě a potom jsme se přesunuli do DDR místnosti. Tam jsme chvílemi skákali, chvílemi posedávali a povídali si.
Po oficiálním ukončení jsme se vrátili zpět a pomohli jsme dát celou místnost do původního stavu. Nebyli jsme sami dva, pomáhalo více lidí. Asi během hodinky byla třída jako ze škatulky - až na tu podlahu. Někdy během té doby odjížděla Chill.
Celá naše uklízecí parta se potom vydala na MHD a tak různě jsme se v tramvaji rozpojili. My s Kotětem jsme špatně pochopili jejich dobře míněné rady, jak se dostat na Hlavní nádraží, takže jsme jednu stanici přejeli, ale hned na další bylo taky přestup na metro. Zvládli jsme to i tak naprosto vzorně a myslím si, že jsme si ani moc nezajeli oproti tomu, co nám radili oni.
Jak tedy celou akci shrnout? Keškovací části neměly chybu, ty jsem si užila do poslední kapky, DDR části byly super, ples byl úžasný. A zbytek? Na tom by chtělo zapracovat ^^
Fotky jsou jako vždy k nalezení tady
8. dubna 2009
Drobná reklama
Nejspíš už to stejně všichni víte, ale co kdyby se přece jen někdo našel... Že jsem se podílela na vývoji jedné visual novely, to už žádným tajemstvím není.A teď můžu hrdě oznámit, že se povedlo vše ke spokojenosti (snad) všech členů týmu dokončit a vy si ji můžete zahrát. Pokud budete chtít. Nečekejte žádné zázraky, přece jen visual novely mají oproti jiným druhům her docela omezené možnosti a spousta lidí je ani za plnohodnotné hry nepovažuje.
Byla to pořádná fuška a zažila jsem si i několik probdělých nocí (ale není ověřené, že je na vině Heartbeat ;)). To mě (a snad ani ostatní členy týmu) neodradilo od dalšího dílu. Ale ne hned - až si trochu odpočineme. Taky musím napravit svoje překladatelské, školní a pracovní resty, kterých se za tu dobu pár nasbíralo. Počítám, že na scénáři k dalšímu dílu začnu pracovat v létě. Ale už teď ve mně bublají různé zajímavé nápady, tak možná to hodím na papír už dřív. První díl byl takový zkušební, druhý díl bude... ještě lepší. Máte se na co těšit - hlavně tedy na staré známé postavy, taky na nějaké nové, poutavý a trochu potrhlý příběh (záleží, jak moc se budu kontrolovat).
Ale dost lákání na další díl. Mrkněte se na blog hry a zahrajte si ten první ^^
18. února 2009
Takové menší prohlášení
Poslední dobou se mě spousta lidí ptá, co se děje s mými překlady. Kdy bude další kapitola Lovely complex, kdy přeložím další díl Burn notice, co že je s tím tolik slibovaným Beckem... Spousta otázek podobného typu padá na moji hlavu, tak jsem se rozhodla, že sepíšu krátké vysvětlení, co se děje, že neprodukuju žádné výstupy.
Není už žádným tajemstvím, že se s několika přáteli z Manga-fan účastním soutěže ve tvorbě ren'ai her. A přesně tohle je teď věc, která má u mě prioritu, a která mi zabírá veškerý můj volný čas, který bych jinak věnovala překladům výše zmíněných věcí.
Jestli vás to uklidní, tak prvního dubna je uzávěrka a do té doby musí být vše hotovo. Takže zhruba někdy tou dobou se vrátím ke svým překladatelským projektům. Samozřejmě není vyloučené, že i do té doby něco málo přeložím, ale rozhodně v tom nečekejte žádnou pravidelnost, nic neslibuji.
Jediné, koho snad potěším, tak budou asi fanoušci Toradora (začala jsem jej nedávno překládat pro Manga-fan). To je jediný překlad, který oficiálně nepozastavuji a budu se mu věnovat i nadále. Ale dva díly za aktualizaci taky určitě nečekejte.
Tolik tedy k tomu, proč se poslední dobou překladatelsky flákám.
Není už žádným tajemstvím, že se s několika přáteli z Manga-fan účastním soutěže ve tvorbě ren'ai her. A přesně tohle je teď věc, která má u mě prioritu, a která mi zabírá veškerý můj volný čas, který bych jinak věnovala překladům výše zmíněných věcí.
Jestli vás to uklidní, tak prvního dubna je uzávěrka a do té doby musí být vše hotovo. Takže zhruba někdy tou dobou se vrátím ke svým překladatelským projektům. Samozřejmě není vyloučené, že i do té doby něco málo přeložím, ale rozhodně v tom nečekejte žádnou pravidelnost, nic neslibuji.
Jediné, koho snad potěším, tak budou asi fanoušci Toradora (začala jsem jej nedávno překládat pro Manga-fan). To je jediný překlad, který oficiálně nepozastavuji a budu se mu věnovat i nadále. Ale dva díly za aktualizaci taky určitě nečekejte.
Tolik tedy k tomu, proč se poslední dobou překladatelsky flákám.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)