Ohlédnutí za minulým rokem č.2

A máme tady další část mého povídání o minulém roce. Snad vás minulá část nenudila. Pokud ano, je pravděpodobné, že teď to nebude lepší. Ale můžete to zkusit stejně :)

Zdraví
Když to všechno začalo, zrovna začínalo léto a já jsem byla připravená užít si skvělý měsíc odpočinku. Koupila jsem si kolečkové brusle a plánovala jsem jezdit na nich každý den. Stihla jsem to akorát dvakrát, než jsem zaregistrovala divnou bolest (která vůbec nijak nesouvisela s těmi bruslemi, abyste si nemysleli). Říkala jsem si, že to nejspíš nic nebude, ale pro jistotu jsem si zašla k doktorovi.

No... mýlila jsem se. Rozhodně to *něco* bylo. Něco velkýho. Doktorka mě okamžitě poslala na operaci. Bohužel jsem na ni musela čekat měsíc a během něj jsem musela být úplně v klidu. Takže sbohem, kolečkové brusle a jiné velké plány. Zkoušela jsem si aspoň hledat práci, ale zjistila jsem, že díky těm bolestem jsem schopná pohybu a rozumného fungování jen určitou dobu, která je daleko kratší než doba trvání průměrného pohovoru.

Nakonec jsem skončila u toho, že jsem ležela v posteli a čuměla na seriály nebo hrála nějaké hry. Jinak jsem moc dělat nemohla.

Operace byla celkem banální a domů mě pustili po necelém týdnu. Za pár dní měly odeznít i pooperační problémy. Bohužel to bylo počítáno na člověka normálního vzrůstu s normálním podílem tuků. Takže já jsem se "trápila" ještě další skoro měsíc.

Zprávy, které tohle celé s sebou přineslo, nejsou nijak radostné. Naštěstí nejsou ani úplně neradostné. Při následných kontrolách opakovaně nedělám radost těm dobrým duším doktorů, že nechci poslouchat jejich rady. Upřímně doufám, že toho později nebudu litovat.

Teď už jsem v rámci možností v pořádku, poslušně beru prášky a další doporučované doplňky.

Jen jsem se vyhrabala z tohoto maléru, přišel další. Začalo mě bolet pravé chodidlo. Nejdřív plíživě sem tam a jen tak trochu, skončilo to tím, že jsem sotva lezla. Obvoďák prohlásil něco o částěčně ploché noze a poslal mě k ortopedovi. Ten mě jen tak vlažně vyšetřil a napsal mi vložku na míru.

Už jste tu věc někdy viděli? Není tak vysoká a neforemná jako univerzální ortopedické vložky, ale i tak je velmi omezené množství bot, do kterých je nacpat. A to nejen v mém botníku. Přijde mi, že jsou určené snad jen do tenisek. Vložky na míru jsem tedy dala do jedněch bot, které skoro nenosím a tam od té doby jsou.

Já jsem se zařídila jinak. Koupila jsem si gelové polštářky a přestala jsem nosit boty s papírovou podrážkou. To hodně pomohlo a bolest postupně úplně zmizela. Bohužel už nevydržím tak dlouho jako dřív v hodně vysokých botách. Ale to zase tolik nevadí. Pořád zbývá hromada hezkých bot, které nosit můžu. A hlavní je, že nemusím přestávat s tančením (ze kterého mám údajně ty problémy).

Bohužel jsem nebyla jediná, kdo se potýkal se zdravotními problémy. Můj děda dostal na podzim mrtvici, kvůli které pak nemohl hýbat polovinou těla a musel se znovu učit psát. Po třech měsících už opět mluvil a byl připravený jít na rehabilitace, kde by ho opět alespoň částěčně rozpohybovali. Dva dny před převozem dostal další mrtvici, tentokrát ještě těžší. Nemohl se hýbat téměř vůbec. Po pár týdnech nás opustil.

Říkala jsem si, že teď už jsme všichni zdraví a mladí, tak nás snad zase dlouho nic zlého nepotká. Mýlila jsem se. Neuplynul snad ani měsíc a já jsem se dozvěděla, že moje mamka je vážně nemocná. Zatím se toho moc neví a léčí se. Tak všichni doufáme, že to bude v rámci možností v pořádku.

Rok 2012 nebyl po zdravotní stránce právě vydařený. Upřímně doufám, že jsme si to v něm všichni vybrali na mnoho let dopředu.