Život pro kočku

Je čas oblažit vás dalšími kočičími novinkami z naší domácnosti. Že jsem si pořídila další kočku, to už asi vědí všichni. Ještě jsem ale nepovídala, jak se u nás zabydlovala, co na ni Silver a jak se jí u nás líbí. A jelikož u nás už několik měsíců je, rozhodla jsem se, že je ten pravý čas o tom napsat pár řádek.

Důvody k jejímu pořízení byly různé. Hlavním z nich byl Silver. Nudil se a u žádné činnosti nevydržel dlouho. Naznala jsem, že potřebuje kočičího parťáka podobné povahy a stáří. Koťata ho totiž neuvěřitelně iritují. Už kdysi dávno jsem si řekla, že další mnou pořízená kočka bude útulková či depozitní. Za pomoci ochotných dam-depozitářek jsme na základě zadaných kritérií vybrali Karin. Vlastně rozhodla Karinina krátkosrstost a zavalitý vzhled. Tedy podle fotek :) Nechala jsem o tom rozhodnout dfoxe, ať se taky cítí užitečný. Navíc mně se líbily všechny nabízené kočky stejně a nemohla jsem se rozhodnout :)

Co se týče popisu na kočky-online, ten taky vypadal slibně:

Klidný přístup hodné paní a neagresivní prostředí z ní taktéž učinilo hodnou, mírnou a neagresivní kočičku. Nepatří k vnucujícím se kočkám, ráda sedí někde stranou a v pohodě pokukuje z pod víček svých krásně malovaných přimhuřujících očí. V novém domově ocení společnost přátelské, nedominantní kočky. Je čistotná, naučená na kočičí WC s hrudkujícím minerálním stelivem.

A co o Karin můžu po tom čase říct já? Neagresivní je, ale jakmile přijde na jídlo, umí dát najevo, že její žaludek je otevřený všemu a nebojí se použít ani zuby :) Je to zvědavá potvůrka, která musí být u všeho co nejblíž a ke všemu se potřebuje nějak vyjádřit. Co se týče jídla, je to chodící popelnice a pěkně jí roste břicho. A co mě těší, tak se hrozně ráda mazlí. I když vůči prudkým pohybům je stále opatrná a když nemá svůj den, tak si ji člověk ani nepohladí. To je posedává či polehává poblíž, ale přiblížit k sobě nikoho nenechá. A hlavně vůbec není tak zavalitá jako se zdá na fotkách od Tabby! :) Vypadá jako drobné půlroční koťátko. Já si ale myslím, že s tím objemem jídla, co do sebe nasouká, tomu brzy bude jinak.

A co na to Silver? Řekla bych, že měl Karin rád od první chvíle. Když se prvních pár dní schovávala za vanou, chodil se tam na ni dívat a dělal jí tam společnost. Samozřejmě pár metrů od ní, na to aby se dostal pod vanu, je moc velký a ona by ho tam stejně nejspíš nepustila :) Když si na sebe trochu zvykli a Karin vylezla ven, začala mít vůči Silverovi pečovatelské sklony - ráda se o něj otírá a myje ho. Silverek jde buď znechuceně pryč, nebo jí jednu tlápne. Je to prostě takový mazlivý typ :)

Až na občasné kočkování nejraději v pět ráno je jejich kočičí soužití poklidné. Každý má svoje oblíbené místo k odpočinku a setkávají se snad jen u misek s jídlem a na okně. Tam vedle sebe roztomile sedávají a dívají se ven. Dokud Karin nezačne Silverka láskyplně olizovat :) Škoda, že se mi to ještě nepovedlo vyfotit.