Na pokračování jsem se tedy náležitě těšila a očekávala jsem, čím tvůrci překvapí. Nejspíš jsem očekávala moc. Pokračování Posla smrti vzali do rukou hannoverští Cranberry Studios. Snahu jim nelze upřít, jenže výsledek je nemastný neslaný. Jediné, co se mi na hře líbilo, bylo grafické zpracování a i nad tím mohli popřemýšlet trochu víc, jelikož zvláště uživatelské rozhraní pár nepěkných chyb má.
No ale vezměme to pěkně od začátku. Příběh ani omylem nenavazuje tam, kde starý Posel smrti skončil, Zavede nás do ospalého městečka, kde tráví vysokoškolák Darren svoje prázdniny. Maminka mu zařídila brigádu ve zdejším fotografickém ateliéru (i když říkat tomu místu "ateliér" je to samé jako říkat "fotograf" každému, kdo vlastní digitální zrcadlovku). Jeho nadřízený a majitel toho místa je zlý starý chlap, který má problémy s alkoholem... vlastně má problémy tak nějak se vším. Darren mu dělá holku pro všechno - uklízí, plní drobné pochůzky, úkoly a v neposlední řadě žehlí jeho průšvihy. Všechny takové úkony náležitě komentuje.
Co se týče Darrenovy povahy, celou dobu jsem nevěděla, co si o něm myslet. Připadlo mi, jako by ho psalo několik lidí, každý měl svoje (diametrálně odlišné) představy a nepřišlo jim důležité si je sdělit. V jednu chvíli je to neprůbojný stydlín, pak sympatický gentleman a najednou sebevědomý drzý spratek, co se neumí chovat ke starým lidem. Tyhle jeho osobnosti se střídaly tak rychle a nepředvídatelně, že jsem po chvíli jakoukoli analýzu jeho osobnosti vzdala a začala jsem ho víceméně ignorovat a brát ho jako trapnou figurku, která mě posune dál v příběhu.
Ten začíná být zajímavý, když do města přijede neznámá roštěnka a požádá Darrena pořízení několika fotek. Co to s mladým nevinným chlapcem udělá, netřeba zdůrazňovat. Brzy se zamiluje a pro slečnu udělá první poslední. I nezkušenému hráči je od první chvíle jasné, že se nejedná o žádnou náhodnou dívku, která má zálibu v dírách, kde chcípnul pes. Až nápadně se motá kolem Darrena a děje se kolem ní pár dívných věcí a lidí. Především ten chlápek v obleku. A pak je tady taky ta nehoda, co se stala jeho matce ve vlastním domě v době, kdy se ve městě objevil. Vše vyvrcholí zmizením slečny. Darren se rozhodne hrát si na gentlemana a vydává se po stopách krásné neznámé. Kam ho větry zavanou, je jasné - do míst, kde se odehrával první Posel smrti, vesničky Willow creek.
Tady na mě padla kapka nostalgie. Sledovat, jak si grafici a zub času pohráli s temi známými místy, bylo zajímavé a zábavné. Dokonce jsem se setkala s některými postavami známými z prvního dílu. Některé byly ve stejných rolích, jiné jejich životní osudy postavily do úplně jiných pozic. Bohužel drtivá většina z nich byla vylíčena velmi ploše a nezískala jsem si k nim žádný, natož pak vřelý vztah.
Celkově mi příběh přišel oproti prvnímu dílu dost špatný. Věřím, že autoři chtěli, aby byl hráč stále překvapován, a aby nabyl dojmu, že nic není tak, jak si myslí, že to vypadá. Jenže to, co předvedli, hraničilo s nevkusnou překombinovaností. Některé dějové zvraty na mě působily dojmem "tak ještě to musíme nějak natáhnout, to rozuzlení nemůže být přece tak jednoduché".
Nepomáhal tomu ani prapodivný dabing. Hlas hlavního hrdiny je stále stejně monotónní a v situacích, kdy má hrdina vyjadřovat nějaké emoce, to působí dojmem, že má nějakou vážnou psychickou poruchu (což není úplně špatná úvaha, každopádně pochybuju, že zrovna na to měl výkon dabéra upozornit). Je to taky jeden z důvodů, proč mě hra nevtáhla do děje, ačkoli atmosféra jí místy nechyběla. Jedinou světlou výjimkou byl sluha Bates, tam dabér odvedl skvělou práci. Ostatní postavy buď bolelo poslouchat, nebo mluvily přehnaně afektovaně či monotónně.
Hádanky se v Poslovi smrti 2 dělí na dvě kategorie - jednoduché a náhodné. První skupina je jasná. Otevřete rébus a řešení je jasné, jelikož se jedná o variaci na stokrát omýlané téma. U druhé skupiny nejspíš o logickém řešení neměli tušení ani samotní autoři hádanky. Všechny indicie jsou vám jasné, řešení také. A přitom je úplně jiné a vy si lámete hlavu s tím, proboha proč. Že se většina rébusů do daného prostředí nehodí a v některých případech působí vyloženě uhozeně, to raději nebudu nijak víc rozebírat.
Přes tu všechnu kritiku si ale myslím, že hra vyloženě špatná není a určitě si svoje hráče našla. Je to příjemná a nenáročná graficky hezky vyvedená adventura na jeden či dva víkendy podle zkušeností hráče. Jen v porovnání se svým prvním dílem z toho v mých očích nevychází úplně nejlépe.
Žádné komentáře:
Okomentovat