Animefest 2010 - pátek

Určitě se najde pár z vás, kteří čekají na pokračování minulého článku týkajícího se Animefestu. Tak je to tady :)

Letos jsem byla v Brně opět jako pomocný organizátor. Tentokrát jsem povýšila z hlídače tělocvičny na "chodební" hlídku v sále B.Bakaly. Protože jsem si nebyla jistá, zda stihnu dorazit už v pátek, dal mi Hadati všechny mé hlídky na sobotu. Celých šest hodin. Kromě cosplay divadla se mi moje služby nekryly s ničím, u čeho jsem chtěla být. Ale ani tak jsem z programu moc neviděla.

Naštěstí se mi podařilo zařídit si v práci vše tak, abych mohla jet už v pátek s devyxem a ostatními autem. Sešli jsme se na Chodově lehce po dvanácté. Naházeli jsme věci do auta a vydali se směr Brno. Cesta probíhala v poklidu, devyxův styl jízdy mi plně vyhovoval. Nepotkali jsme žádnou havárii ani zácpu.

V Brně jsme se rozdělili. Mužové zamířili do Scaly na školení promítačů, já jsem se sešla se Seri a zamířily jsme do Bakaly. Tam už bylo vše víceméně zařízené. Rozhodla jsem se, že když už s sebou tahám spodničku a několikakilové šaty (a předchozí večer jsem to víc než hodinu žehlila), tak se tedy tématicky obleču a budu se těšit z šokovaných a pohoršených obličejů ostatních návštěvníků. No nějaké wtf výrazy byly, ale bylo jich podstatně méně, než jsem čekala. Dokonce jsem se dočkala i chvály a moje zlošaty jsou na několika fotkách. Po jejich shlédnutí jsem nabyla dojmu, že bílé podkolenky mým nohám opravdu nelichotí :)

Ale zpět na Animefest. Jako snaživý org jsem hledala něco, čeho bych se mohla chytit. V hale jsem potkala Greka, dali jsme se do družného hovoru, a když se hledali lidé na hlídání přívěsků, tak jsme zjistili, že stojíme ve špatnou dobu na špatném místě. Skončili jsme tedy u toho, že jsme dávali pozor, aby si nově příchozí brali jen jeden přívěsek a odpovídali jim na dotazy.

V šest měla přijet Alenka od Serity. Seri měla bohužel zrovna službu v šatně, tak jsem ji šla vyzvednou na nádraží sama. S malou telefonickou dopomocí od Bezdi jsem tam trefila pěšky hned napoprvé. Přece jen Brno moc neznám :)

S Alenkou jsme se na nádraží chvíli hledaly, nakonec však všechno dobře dopadlo a my se našly. Teda ještě že máme ty mobily. Jinak se tam hledáme doteď :) Jelikož jsem od rána nic nejedla, zatáhla jsem ji do McD. S příjemně plným žaludkem jsme tedy ten vzor globalizace a nezdravé stravy opustily a venku jsme našli čekajícího Bezďu. Měl sice dojet až na půl osmou, ale prý se nemohl dočkat :)

Zbytek času do osmi jsme strávili rušením Seritky na šatně a rozpoutáváním chaosu v hale Sálu B.Bakaly. Chudák Grek stál pořád u přívěsků a tvářil se mírně naštvaně. Nikdo ho nechtěl vystřídat. A to prosím vůbec nebyl org :(

Na osmou jsme měli zamluvenou čajovnu. Jelikož na Animefest nepřijelo zdaleka tolik lidí z manga-fan jako minule, přibrali jsme i pár externistů a sešlo se nás tam přesně osm. Někteří museli před desátou odejít do služby, takže do zavíračky jsme tam zůstali jen ve čtyřech v pěti - Seri, Alenka, já, Ledman a Bezďa. Sestry se od nás brzy odpojily, protože chtěly jet prvním rozjezdem na koleje, Ledman mířil na šalinu na Českou a Bezďa mě šel doprovodit ke Scale.

Bylo lehce před půnocí a já jsem začala být zvědavá, jak je to se spacím místem pro orgy a kde má vlastně být ta legendární spací tělocvična.
Trin mi oznámil, že on bude spát přímo ve Scale v nějaké mistnosti, kam se vejde 20 lidí. To se mi úplně nelíbilo a šla jsem pátrat dál.

Na schodech jsem potkala Patrika, který vyhlížel své oběti na noční focení. Byla jsem odchycena a focena :) Fotky ukážu, až je budu mít. Po cestě jsem potkala Lusi a Jarníka a ti mi konečně pomohli rozluštit to tajemství pátečního spaní. Jednalo se o sokolovnu někde "pěkně daleko po tamté ulici". Já která se pravidelně ztrácím na Dejvické jsem neměla pochyb o tom, že jít sama, tak v Brně zabloudím a umřu :D Tak jsem se nimi domluvila, že až budou vycházet, tak mě prozvoní.

Všichni moji známí byli tou dobou někde zalezlí, tak jsem šla obšťastňovat službu na recepci v Bakalovi. Sál se o půlnoci zamykal a velká skupinka orgů se vydala směrem do sokolovny. Yay!

V tělocvičně jsem spáchala večerní hyenu, zalehla do spacáku a přemýšlela nad tím, co je sakra špatně. No jo, ono bylo teprve půl jedné! A já jsem slíbila devyxovi, že mu budu do dvou dělat společnost při promítání. Zvažovala jsem, jestli se znovu obléct a vydat se za ním. Musela bych ale jít sama pěkný kus, navíc pozdě v noci a to jsem se dost bála. Takže jsem mu napsala omluvnou sms a také jsem dala vědět Lusi, že na mě nemají čekat. Zbytek noci jsem se snažila usnout.