25. dubna 2010

Co přinesl 16. týden

Další z nápadů, jak oživit blog. Každou neděli v podvečer bych chtěla uveřejnit malé shrnutí toho, co se v předchozím týdnu událo zajímavého. Bude se jednat o směs obrázků, článků nebo událostí přímo z mého života.

Loli IRC kanál
Po delším rozjímání jsem konečně založila IRC kanál pro ženy a muže se zálibou v alternativní pouliční módě inspirované viktoriánskou dobou a rokokem (čti lolitky a lordíky ^^). Není nás tam zatím mnoho, chybí pořádná reklama. Zatím si ten klid užívám, později třeba podniknu nějaké kroky k jeho proslavení.
V souvislosti s tím jsem si taky rozchodila vlastního bota. Pátrala jsem po něčem minimalistickém a jednoduchém. Potřebovala jsem v podstatě jen autoopovacího otroka a nechtělo se mi psát nic vlastního. Do oka mi padl Mozbot, který mým požadavkům vcelku vyhovuje. Jeho výhodou je i to, že je psaný v Perlu (i když např. fissie se při té představě prý zachvěl hrůzou XD ).

[en] Jak zmizet z FB a Twitteru
Máte pokrk sociálních sítí a rádi byste spáchali virtuální sebevraždu? V tomhle článku se dozvíte, jaké jsou vaše možnosti.

[en] Proč 42?
Douglas Adams konečně odhaluje pravý smysl tohoto čísla...

[en] 7 tipů, jak se lépe učit

Obrazem

jeden kočičí xkcd - přesně o tomhle musí snít Silver =^.^=

20. dubna 2010

Malé velké závislosti 1 - Chip's challenge

Jak asi napovídá čislo v nadpise, tento článek otevírá sérii. Tedy spíš minisérii. V ní vám chci představit počítačové hříčky, u kterých jsem v minulosti strávila dost času. Bude se jednat hlavně o logické hry, na těch se stávám závislá poměrně snadno. Aby ne, když je to můj oblíbený žánr.

Série bude mít zatím tři nebo čtyři díly a nebudu ji uzavírat. Člověk nikdy neví, co na webu potká za poklad :)

První z představovaných her je tedy Chip's challenge. Když mi bylo asi osmnáct, otec se nechal ukecat a pořídil náš první počítač. Byly na něm Windows 98 a ten hodný pán, co nám ho přišel zapojit, tam nainstaloval i spoustu her. Mezi různými arkádami a střílečkami byl i Chip. A na dlouho mě okouzlil. V popisu hry jsem našla, že se jedná o produkt určený věkové skupině 10-12 let. Nehledě na tento fakt si hříčka získala svoji oblibu i mezi dospělými a vytvořila se kolem ní celkem silná uživatelská základna.

Chip je puzzloidní logická hra, kde nejvíc času budete trávit přesouváním překážek a snahou dostat se do dalšího levelu. Postupem času přibydou i potvory, které nemají nejspíš nic moc na práci a snaží se vás z nedostatku zábavy sežrat.

Hlavním hrdinou je středoškolák Chip. Je tak trochu geek. Jak už to tak bývá, i jemu se stane ta smutná věc a potká dívku. Ta vede velmi prestižní vědecký klub, do kterého by se Chip rád dostal. A aby mu to bylo umožněno, musí projít zkouškou (jak už to v těch prestižních klubech bývá) a přežít její bláznivou a nebezpečnou soustavu místností. Jediným jeho úkolem je dostat se ke dveřím a doufat, že za nimi na něj čeká členství v jeho vysněném klubu a možná také srdce té zvrácené slečny.

V jednotlivých levelech se Chip setkává se soustavou zamčených místností, od nichž musí nejdřív někde sehnat klíč (nejlépe v jiné zamčené místnosti), s ledem, vodou, ohněm (k jejichž překonání potřebuje speciální botičky), s již zmíněnými příšerkami a také s bloky, které mu šikovně brání v cestě, a které musí ještě šikovněji přemístit, aby mohl projít... dost často se také setkává s časovým limitem. Aby se dostal do další místnosti, tak musí posbírat určitý počet čipů.

Chip spatřil poprvé světlo světa v roce 1989. Byla dostupná verze pro Amigu, ZX, Atari, DOS a Windows. Návrh originální hry má na svědomí Chuck Sommerville. Ten taky vymyslel třetinu levelů. Těch obsahuje hra 148, verze pro Windows o jeden víc.

Když Chip vyšel, jednalo se o naprosto unikátní a ojedinělý kousek. V dnešní době exitují desítky variací na toto téma. Některé hratelnější než jiné, většina z nich má i líbivější grafiku. Pokud patříte mezi fanoušky podobných puzzloidních přesouvaček, tento kousek vám unikl a jste schopní přenést se přes trochu starší datum výroby, nezbývá mi, než vám Chipa doporučit a doufat, že se vám bude alespoň trochu líbit.

Na internetu je k nalezení původní verze pro Win a také Tile world, což je emulátor Chipa - verze pro Amigu a Windows. Lze si taky stáhnout další balíčky levelů. Nebo můžete zkusit některý z Chipových klonů - některé jsou hratelné přímo online.

Obrázky v článku jsou z verze pro Pocket PC (ale úplně stejně vypadá i verze pro Win).

2. dubna 2010

Jak jsem chtěla organizovat Animefest

Nechtěla jsem se do toho plést, fakt. Mám ráda svůj klid, internetových flejmů a žabomyších hádek se účastním nejraději jako pozorovatel. A tohle konec konců bylo hlavně mezi chill a dfoxem. Nemíchám se do cizích sporů. Navíc jsem se s několika lidmi shodla, že to nemá smysl řešit, protože ve výsledku se stejně nic nezmění.

Ale chill se z toho příspěvkem na svém blogu evidentně rozhodla udělat věc veřejnou. Sice nikoho nejmenovala, ale znáte to. Všichni zúčastnění (a pár dalších) stejně vědí. Navíc chill přímo zmiňuje věci, které si myslí, že jsem udělala a taky pohnutky, které mě k tomu údajně vedly. Ačkoli jí bylo už dřív řečeno, že se mýlí. A tím už to přestává být cizí spor, jsem do něj zatažená taky a mám potřebu (snad i právo?) se hájit. Jaký je tedy pohled z druhé strany?

Orgem snadno a rychle
Animefest jsem loni pomáhala organizovat a řekla jsem si, proč do toho nejít i letos. S Trpaslíkem byla příjemná spolupráce a z mého pohledu vše klapalo. Ale byla jsem jen jako pomocný org v tělocvičně, takže je možné, že na vytíženějších místech to mohlo být jinak. Tak jsem tedy kontaktovala chill (která to převzala po Trpovi) a čekala jsem na další informace.

Postupem času jsem se dozvídala, že bude několik termínů školení a některá budou i v Praze. Bylo řečeno, že jedno z nich bude po Sconu někdy odpoledne v hospodě, a že podrobnosti dodá, až bude vědět, kde přesně. Před dfoxem jsem se už dřív zmínila, že bych zase letos pomáhala s orgováním. Zeptal se mě na pár podrobností a řekl, že se domluví s brňáky. Nakolik se s kým domlouval, to nevím. Skoro bych řekla, že na to zapomněl. Čas od času jsem mu to připomněla.

Potom se začal blížit termín Sconu a dfox samozřejmě nic domluvené neměl. Neměl tehdy moc času a navíc jsme se zrovna stěhovali, takže řešil trochu akutnější problémy. Nevím, nakolik je to pro něj omluva. Každopádně já v přesvědčení, že školení bude v hospodě, jsem napsala chill, že tedy vezmu dfoxe s sebou, a že si poslechne, v čem nás bude školit a chill si ho zapíše na místě. V tomto postupu jsem neviděla problém. Ale chill evidentně ano, protože chtěla, aby se jí nejdřív přihlásil a až pak šel na školení, protože ona chtěla mít přehled, kdo bude na kterém termínu. Přišlo mi to divné, jelikož jsem jí přece právě řekla, na kterém termínu dfox bude, ale budiž - ona je šéf a nejspíš v tom má nějaký svůj mocný systém. Nechtěla jsem jí v tom dělat binec, tudíž jsem dfoxovi oznámila, že jestli teda chce organizovat, ať se laskavě ozve chill. Tak se jí ozval. Dál jsem se o to nestarala, věřila jsem, že chill mu vše potřebné řekne.

Dotazniková magie
Nechala ho vyplnit dotazník. Já už jsem jeho vyplnění měla za sebou a chápala jsem tedy jeho rozladěnost. Byl docela dlouhý a relevantních otázek tam byla tak čtvrtina. Smutné bylo, že všechny otázky kromě posledni byly povinné. Nevím, jak souvisí s výpomocí to, jestli radši pracuju sama nebo v týmu, jaké mám zájmy, jestli jsem už někdy byla na nějakém conu, či zda se hodlám účastnit nějaké soutěže či přednášky (v době, kdy ještě program ani neznám?). Z vyprávění chill jsem totiž měla pocit, že bere snad každého, pokud je nad věkovou hranicí. Nejsem si úplně jistá, nakolik ten dotazník byl schopný odhadnout zkušenosti a schopnosti člověka (on papír a webový formulář snese všechno), pravdou však je, že hrozně moc otázek tam bylo dle mého názoru zbytečných. Chill oponovala tím, že chce svoje lidi poznat. Pokud četla odpovědi všech těch osmdesáti lidí, co má pod sebou, tak klobouk dolů - na druhou stranu se už ale nedivím, že dva měsíce před conem kolabuje z vyčerpání.

Ten obsáhlý formulář bych ještě pochopila u lidí, které vůbec nezná. Ale to ho fakt museli vyplňovat i lidi, které zná osobně a v podstatě od nich potřebuje jen základní údaje. A ještě jedna otázka... proč měli promítači speciální zkrácený dotazník? Ty poznat nechce? :) Není se tedy divit, že na otázku "Ještě něco, co byste nám chtěli sdělit?" dfox odpověděl, že se v té byrokracii utopí. Osobně jsem taky měla podobné nutkání, ale... nechtěla jsem zbytečně rýpat.

Školení
Ve čtvrtek před Sconem nám konečně přišel mail s podrobnostmi. V mailu samotném nebylo nic důležitého kromě sdělení, že se bude konat v prostorách Sconu (link na web conu), že se máme ptát u recepce, a že nás snad pustí. Nejdůležitější údaj, a to čas, byl v předmětu mailu. Takže jsem si ho vůbec nevšimla a dál jsem žila v přesvědčení, že je to "v nespecifikovaný čas odpoledne po conu". Byla jsem na to upozorněná náhodou v pátek večer od devyxe. Nehodlám se bavit o tom, že z mailu se má číst všechno a tudíž i předmět, takže byla moje vina, že jsem si času nevšimla. Faktem zůstává, že do předmětu se píše "nadpis" mailu a ne nejdůležitější informace.

Takže jsme se tedy vydali na školení v neděli v deset ráno po změně času do budovy cizího conu. Skvělé naplánování. Však se taky našlo pár exemplářů, kteří si posunu času nevšimli a dorazili o hodinu později. Já jsem se mezi ně nezařadila jen díky dfoxovi :)

Na úvod jsme se dozvěděli, že chill spala pouhé tři hodiny, tak bude možná povídat nesmysly, a že to budeme muset vzít rychle, protože ona to má do Brna pěkný kus cesty. Potom jsme dostali vytištěnou organizační strukturu Animefestu, pravidla conu pro návštěvníky i orgy a modelové situace.

Ta organizační struktura byla k věci. Je užitečné, aby lidi věděli, kdo je nad nimi a s čím se mají na koho obracet. Bohužel tím to asi tak skončilo. Dále nám chill nahlas přečetla pravidla. Původně jsem si myslela, že by bohatě stačilo, aby je lidem rozeslala mailem. Jedna moc milá slečna mě ale upozornila, že lidi jsou líní číst, a že tohle byla jistota. Musela jsem souhlasit, že v tomhle počtu organizátorů je to asi fakt. Stejně si ale myslím, že předčítání bylo přehnané, jelikož svádělo ke zbytečné debatě nad každým bodem.
Potom jsme se volně přesunuli k modelovým situacím, což byly vlastně pravidla přepsaná do scének "co dělat, když...". Bylo na nich poznat, že byly psané nejspíš ještě v době, kdy akce neměla vše dobře právně ošetřené, tak nechtěli dělat zbytečné problémy. Ale v situaci, kde se con nachází dnes, byly některé body nelogické nebo přímo v rozporu se zákonem (aneb když mi někdo zkolabuje, nevolám vyššího orga, nýbrž záchranku. Tečka.)

Od školení jsem čekala něco úplně jiného. Když už měla být diskuze, tak alespoň moderovaná. Chill si nechala skákat lidi do řeči, vzájemně se překřikovat, sklouzávat diskuzi k nepodstatným implementačním detailům. My jsme seděli od chill nejdál, takže bylo téměř nemožné se přes křiklouny vepředu dostat ke slovu. A někteří holt nemají hlasivky ani povahu na to, aby se drali ke slovu za každou cenu (ačkoli si myslí, že jejich názor by mohl být přínosný). Dokud byl přítomný Aldy, tak debata ještě měla nějakou úroveň. Nenechal to sklouznout a křiklouny usměrňoval. Jenže to byl vrchní velitel Sconu a bohužel ho bylo potřeba jinde. Po jeho odchodu se řešily tak podstatné věci, jestli orgové budou fasovat půllitrové vody nebo litr a půl. Možnost také byla, že můžou dostat i kelímek. A nakonec se vážně probírala i varianta, že první vodu dostanou v půllitrové flašce a další pak v litr a půl a do té malé si to můžou přelívat. Samozřejmostí je, že každý bude mít svoji vodu podepsanou O.o To bylo velké wtf. Osobně by mi stačila informace, že dostaneme vodu. Ta by tomu školení ještě relevantní byla.

Dalším palčivým problémem byly zásuvky. Jsou tam a lidi by do nich mohli strkat věci. Dovolíme jim to? Nebo že bychom to dovolili jen na některých místech a na jiných ne? Neměly by zapojené přístroje mít potvrzení o tom, že prošli revizí? O.o Po půl hodině přišli na jediné rozumné řešení - že to řešit nebudou. Ale třeba takovou mikrovlnku nedovolí zapojit nikde. Nevím jak vy, ale najednou mám palčivou potřebu vzít si letos na AF svoji vlastní mikrovlnku. Ačkoli jinak by mě to ani nenapadlo.

Docela brzy jsem začala litovat ztraceného času. Mohla jsem ještě spát a výsledek by byl zhruba stejný. Dfox byl o něco akčnější a snažíl se do debaty nějak vstoupit. Ale přes ten křik jsem ho sotva slyšela já, natož někdo další. Při pátém pokusu (po více než hodině školení) mu prostě došly nervy a odešel. Nedivila jsem se mu, taky jsem k tomu neměla daleko. Ale pořád jsem naivně doufala, že na ty důležité věci teprve dojde řada. Dfox nejspíš doufal stejně, protože se uklidnil a za chvíli se vrátil. Ve dveřích se zeptal, jestli už konečně dořešili ty blbosti. Určitě toho měl na srdci ještě víc, bohužel byl ale přerušený Hadatim, který ho poučil, že jestli ho to nebaví, může jít pryč. Od chill se pak dozvěděl, že když chtěl něco říct, mohl počkat, až nikdo nebude mluvit, nebo jí skočit do řeči. Tak první možnosti by se nejspíš nikdy nedočkal, pořád tam někdo někoho překřikoval a u té druhé to většinou někdo jiný stihl dřív, než se člověk vůbec stačil nadechnout.

Faktem je, že takový "skokan" tam byl hlavně jeden. Měl připomínky ke všemu a ne vždy byly úplně k věci. Ale jemu se vina přiznává těžko, někteří lidé takovou povahu mají a neuvědomují si to. Tohle si měla hlídat chill. Aby tam byl pořádek a inteligentní diskuze. Ale ta z toho měla víceméně srandu. Pak ať se nediví, že se někdo naštve a odejde. Dfoxova reakce byla trochu přehnaná a prudká, ale já jsem stejně nereagovala jen proto, že jsem předem jakékoli pokusy o sdělení svého názoru vzdala - v tom chaosu to vůbec nemělo cenu. Aby člověka tohle naštvalo, na to nemusí mít slabé nervy.

Na závěr bych ještě zmínila mocnou diskuzi o Linuxu, ke které tam nebyl relevantní vůbec nikdo. Chill totiž nadhodila, že nechce nikoho děsit, ale že vedení se rozhodlo pro letošek na všech počítačích nasadit Linux. A jelikož tam z toho vedení nikdo nebyl, kdo by k tomu řekl něco víc a z celé místnosti o Linuxu něco věděli zhruba 4 lidi (chill do toho nepočítám), rozpoutala se opět přínosná debata plná perel, ke které měli nejvíc co říct ti, kteří o "problému" věděli nejmíň.

Na konci chill nadhodila, že má připravené nějaké seznamovací hry. Naštěstí účastníci projevili dostatek zdravého rozumu a odmítli. Proč bych se měla seznamovat s lidmi, které za prvé stejně znám (známí se většinou domluvili na stejném termínu školení) a za druhé s nimi stejně ve službě asi nebudu.

Abych tedy krátce shrnula, proč mi školení přišlo epické. Jediné, co tam patřilo, byla ta organizační struktura a pravidla. Čekala jsem, že se budou řešit takové věci jako jestli chceme mít službu s někým speciálním (kámoškou, kamarádem), že se dozvíme alespoň orientačně v jaké sekci budeme, nebo že se nás někdo aspoň zeptá, jakou sekci upřednostňujeme. Prostě problémy, které se přísluší řešit na naší úrovní hierarchie. A ne voda, zásuvky a Linux.
Velká chyba byla, že když už chill připustila debatu, tak ji nijak nemoderovala, nechala lidi, aby se vzájemně překřikovali, a aby sklouzávala k nepodstatným detailům či do off topic.

Mailový epilog
Po školení jsme zamířili do hospody, kam dorazil i dfox, trochu jsme si zanadávali a byl klid. Dál to nikdo z nás řešit nehodlal. Myslím, že i naštvaný dfox to chtěl co nejdřív pustit z hlavy. Kdyby ovšem chill neměla potřebu to rozebírat dále a psát dfoxovi podivné maily (tedy byly dva, na ten druhý už dfox raději nereagoval).

V prvním dfoxovi osvětlila svůj pohled na situaci, řekla mu, že by se od svojí partnerky neměl nechat k ničemu nutit, a že i když nechce organizovat, tak mi může dělat na službě společnost. Dále mu bylo předloženo, že má slabé nervy a organizování by pro něj tedy byl spíše teror. Na to jí dfox odpověděl, že partnerka ho k ničemu nenutila, že rozhodnutí bylo pouze jeho, že má slabé nervy jen tehdy, pokud někdo plýtvá jeho časem přičemž sám není schopný plnit svoji práci. Dále poukázal na to, že s takovým přístupem bude Animefest stejný organizační průser jako Advík. O Akiconu se v odpovědi taky zmiňoval, ale v poněkud jiném kontextu (chill si to asi blbě spojila). Dále řekl, že je ochotný i nadále pomoct, ale nesmí mít dojem, že se plýtvá jeho časem, a že lidem kolem něj schází zdravý rozum.

Nevím, kdo všechno si tohle přečte, a kolik ze čtenářů bude schopno pochopit to vyšilování s "plýtváním jeho časem". Jde o to, že pokud člověk studuje, má většinou času spoustu a maličkosti neřeší. Ale pokud při studiu i pracuje, nebo pracuje osm hodin denně (a více) a toho času nemá tolik (třeba jen část víkendu), váží si ho o to víc a čím dál míň je ochotný trávit ho věcmi, které mu nepřinesou žádný užitek nebo potěšení. Samozřejmě o to víc to platí v případě, kdy se do nějaké větší akce zapojí jako dobrovolník s jedinou motivací pomoct a přidat ruku k dílu. A chillino školení mně osobně (a pravděpodobně ani jemu) nepřineslo ani jedno. Upřímně kdybych věděla, co se tam bude probírat a jakým stylem, tak raději zůstanu doma.

Ale teď k druhému mailu. Chill si nejspíš dfoxovu odpověď vyložila jako útok na svoji osobu. Já jsem ji četla a myslím si, že chvilkama sice lehce ostřejší byla, ale většina byla psaná věcně a jednalo se spíše o konstatování, než cokoli jiného. Bylo tam pár postřehů, které mohly chill pomoct, kdyby o nich přemýšlela. Z chillina mailu bylo bohužel vidět, že o nich nepřemýšlela, nebo je nepochopila. Naopak se dfox dozvěděl například to, že když si tedy myslí, že sežral všechnu moudrost světa, má si zkusit zorganizovat vlastní con, aby viděl, jaké to je. Že ona má zkušenosti z recepce na Advíku (které jí nikdo neodpírá), která díky ní fungovala naprosto bezproblémově (opravdu?), a že si tudíž myslí, že je o dost lepší organizátor, než dfox. Což je vcelku odvážné říct někomu, kdo působí v komunitě déle, než ona nejspíš vůbec ví, co je anime a v roli vyššího orga působí úspěšně bezproblémově více než pět let (podílí se na organizaci Akiconu).

Opravdu nechápu, o co se chill tímhle chováním snaží. Odehnat schopné lidi, kteří chtějí brňákům podat pomocnou ruku? Nemá ráda ty, kteří se jí snaží říct konstruktivní kritiku? No dobře, možná trochu svérázným způsobem, ale ta informace v tom je tak jako tak. Nebyli jsme jediní dva, kdo viděl, že to školení byl fail.
Vždycky jsem měla chill ráda a myslela jsem si o ní, že to je rozumná a inteligentní slečna. Podle toho, co teď předvedla, o tom začínám pochybovat. Ale třeba je to jen tím přepracováním a únavou a časem se na to bude dívat jinak. Z mého pohledu k tomu Trpaslík možná loni přistupoval lehkovážně a nezodpovědně, na druhou stranu si nepamatuju na žádné aféry, kterými by houfně urážel lidi a řešily se po blozích.

1. dubna 2010

Samoúčelný blogspot

Už pěknou dobu si říkám, že se na mém blogu neděje nic zajímavého. A když mi v pondělí přišel na mail pravidelný výpis návštěvnosti, já jsem v něm zřela těch smutných sedmnáct návštěv za celý týden, řekla jsem si, že je na čase se zase ozvat.

A za tím účelem vzniká tento samoúčelný příspěvek. Ve zkratce se pokusím nastínit pár faktů (či výmluv, to už je na každém), proč že to blogování tak flákám a co že je vlastně nového.

Největší novinka je asi ta, že jsme se společně se Silverkem konečně přestěhovali do "vlastního". Je to roztomilý starý byt 1+1 na Břevnově. Vybavený moc není, je tam jen kuchyňská linka se spotřebiči, stůl, židle, rozkládací gauč a pár skříní. Byla tam i pračka, ale ta je nefunkční, takže teď čekám, jak se domácí rozhodnou. Zda se jim podaří na tu stoletou věc sehnat náhradní díly, nebo pořídí nový kus. Už mi to začíná být i jedno, hlavně bych přivítala *nějaké* rozhodnutí.

Co se týče spojení, tak mi přijde lehce nešťastné. Tramvají i busů tam sice jezdí spousta, ale na metro to vším trvá kolem 15ti minut. Malvazinky i Letenské náměstí na tom byly o dost lépe. Cesta do práce mi každý den zabere tak hodinu. Což má velkou výhodu v tom, že mám příležitost zase číst normální knihy.

Další důležitou novinkou je, že jsem konečně sehnala boty. Během několika mých stěhování jsem vyházela mnoho předmětů, které mě spíš tížily a již jsem pro ně neměla využití. Rozloučila jsem se tak s většinou mých bot a kabelek. Nechala jsem si jen pár kousků, které nosím, dají se dobře kombinovat a nevypadají přehnaně opotřebeně. V důsledku tohoto razantního úklidu jsem zjistila, že nemám žádné univerzálně použitelné jarní boty. Myšleno k sukni i ke kalhotám, do práce i na procházku. Veškerá má výbava se skládala z RHS a velmi odřených a odpudivých botasek Puma.
Tak jsem se tedy vydala do obchodu s botami. Humanic poněkud zklamal, Baťa byl přímo epic fail a ostatní značky (předražený) děs a hrůza. Dokonce i můj oblíbený Deichmann vypadal, že tentokrát zklame. Naštěstí se právě tato značka stala mým zachráncem a já jsem v pondělí objevila botičky, nad kterými mé srdce radostně zaplesalo. Nejsou sice černé, jak jsem původně chtěla, ale tmavě hnědá se černé velmi blíží. A aspoň se mi hodí k saku.
Z jejich nabídky mě nadchly i další kousky - zvláště z řad placatých balerínek a vycházkové obuvi. Jen je škoda, že je mají hlavně v hnědé barvě. Ta černá je pro mě použitelnější.

A jako třetí a poslední bych zmínila to, že kromě pravidelných úterků s mňangačiči (ať už kteroukoli sekcí) mi přibyly i pravidelné středy s pražským lolitkami. Aneb ano, konečně jsme se rozhodly, že se začneme socializovat a vymyslíme svůj vlastní plán na ovládnutí světa :D Pokud by měl někdo zájem se zastavit, tak vše potřebné je vždy na tomto blogu.

Na závěr vás chci trochu vyděsit tím, že tyto články s novinkami, které nikoho nezajímají, mám v plánu psát častěji. Ale nebude to nijak pravidelně, to se zase nebojte :) Ale nebudou to jediné příspěvky, které bych chtěla publikovat. Během posledního čtvrt roku jsem jsem si zvykla zapisovat si svoje náměty na články a různé bláznivé projekty. Příslušná poznámka v mobilu začíná nabývat gigantických rozměrů.
Chystám tři zajímavé série článků. Mám k nim téměř všechny podklady a minimálně dvě by mohly být užitečné i ostatním. Zbývá poslední krok - přemoct svoji lenost.

6. února 2010

Top 10-1 stripů o programování

Dnes se ke mně dostal odkaz se spoustou stripů ze světa programování a počítačů vůbec. Většinu z nich jsem znala a řekla jsem si, že z nich vyberu mých 10-1 nejoblíbenějších.


9. místo
Tohle mi silně připomnělo styl psaní kódu jednoho mého kamaráda ^^


8. místo
Sice nejsem moc odvážná, ale v téhle situaci se ocitám až příliš často -____-


7. místo
I programátoři občas mají své dny...


6. místo
Víte... není dobré přede mnou začít mluvit o Perlu. Zkuste to a dáte mi za pravdu ^^


5. místo
Tohle by se mělo tesat do kamene -____-


4. místo
Věčná pravda.


3. místo
Věděla jsem, že ty Automaty a gramatiky mi jednou budou k něčemu užitečné! ^^;


2. místo
Jj, jak je mi tohle povědomé. ><

1. místo
Roztomilá série stripů o zálohování. Tento zvyk jsem si zatím neosvojila.


5. února 2010

Akicon 2009

Ať žijí zapomenuté reporty z akcí, aneb "tady to máte" :)

Heslem letošního Akiconu bylo "znovu, divně a ještě zbytečněji" "znovu, lépe a ještě divněji". Organizátoři tím nejspíš chtěli případné návštěvníky připravit na to, že letošní ročník bude prostě epicky jiný. V první řadě byl o den kratší. V druhé řadě při něm nepadla ani vločka sněhu. Došlo také k legalizaci conu a pořadatelé tak sáhli po zajímavých počinech volně ke stažení na internetu. I když se mezi nimi neobjevilo žádné anime, i tak se bylo na co dívat. Na Akiconu bylo tento rok celkové méně promítání. O to víc bylo různých přednášek, soutěží a workshopů.

Možná jste si někteří všimli, že jsem před nějakou dobou začala chodit s mňangačiči do Dejvické čajovny. I když to bylo obzvláště statečné a přelomové rozhodnutí, až na blog se to nedostalo :)

Každopádně při návštěvách čajovny mi nemohly uniknout ustarané obličeje některých roztomilých orgů, tak jsem neprozřetelně nabídla svou pomoc. Byla mi udělena role nápovědy v Animestopu a z návštěvníka jsem se stala hostem. No ne na dlouho.
Brzy na to se mi ozval devyx, jestli si nechci udělat turnaj v DDR. Přišlo mi to jako dobrý nápad, tak jsem kývla a přesvědčila jsem lusi, ať jde do toho se mnou. Později se k turnaji přidaly ještě nějaké služby a to už jsem definitivně získala status pořadatele.

To obnášelo přijít do KC Zahrada o celou hodinu dřív a pomoct s přípravami. Díky drobným komplikacím v dopravě jsme s dfoxem dorazili o něco později, kdy už byly přípravy v plném proudu. Někdo s dobrým srdcem pustil dříve příchozí návštěvníky dovnitř. Někteří posedávali na židličkách a chovali se vzorně, jiní pociťovali chorobnou touhu nám pomáhat :)

Chvíli před desátou jsme pod vedením dfoxe postavili recepci s další mocnou novinku - terminál se čtečkou čárových kódů. Jediné, co chybělo, byla obsluha. Chvíli to vypadalo, že se toho budeme muset ujmout my dva. Správná obsluha naštěstí dorazila v pravou chvíli a po krátkém zaškolení si vypracovali ultimátní proces, který neuvěřitelně dobře fungoval. Někteří si stěžovali, že fronta postupuje pomalu, já si myslím, že se měli lépe obléct :) K rychlejšímu odbavení by byly potřeba dva terminály a čtečky, na ty ale v malé recepci nebylo místo.

Ještě před zahájením jsem si šla prohlédnout frontu zvenči. Lokalizovala jsem v ní Seritku, Koláčka a Geralta. Ten hned využil příležitosti a jako host se nechal zavést zadnim vchodem dovnitř. Opatřila jsem ho cedulkou a zanechala ho vlastnímu osudu.

Kolem spěchající Manta mi svěřil jmenovky přednášejících, které se měly rozdat. Začala jsem u Hintzua, který stál s někým dalším opodál. Ten někdo další se mě optal, jestli on žádnou visačku nemá. Zeptala jsem se ho, kdo je. Dostala jsem mírně šokovanou odpověď, že Christof ^^'' Jsem si ho vždy představovala... jinak. Každopádně žádná cedulka pro něj připravená nebyla.

Kvůli náporu lidí se zahájení přesunulo do atria. Kim se sice snažil, co mu hlasivky stačily, leč přes hlučící dav mu moc rozumět nebylo.
Já jsem pomáhala, kde zrovna bylo potřeba, stavila jsem se v šatně za Lusi, popovídala jsem si s fragmenty manga-fanu a pak jsem se uklidila na promítání Princezny Železný vějíř, kde jsem dělala společnost dfoxovi.

Potom byl pravý čas nastoupit na službu do herny. První hodinu jsem si povídala s Doktůrkem a užívala jsem si výbornou domácí bagetu z baru.
Těsně před naším úžasným turnajem se objevila Lusi, domluvily jsme si jeho finální podobu a vybraly vhodné skladby pro jednotlivé disciplíny. Chci lusi poděkovat, že šla do organizace se mnou a dala dohromady vlastně celý turnaj, Také ho odmoderovala.

Jelikož se jednalo o crazy turnaj, tak to podle toho vypadalo. V první půlce se soutěžilo v dvoučlenných týmech. V prvním kole skákali oba členove na padu společně. V druhém kole stál na padu sice jen jeden, za to měl zavázané oči a musel naslouchat navigaci svého kolegy. Tato disciplina nás s Lusi tak bavila, že jsme se neplánovaně rozhodly, že se na padu vystřídají oba ^^ Po tomto kole polovina týmů vypadla a dál soutěžil každý sám za sebe.
Dalsi zákeřností bylo skákání bez hudby. No a v posledním kole si to finalisti rozdali ve skoku snožmo.

Celý turnaj trval asi hodinu a hrozně rychle utekl. S Lusi jsme měly slíbený prostor na večerním vyhlášení a vymýšlely jsme takové špatnosti, jako že výsledky zahodíme a prostě někoho náhodně vybereme z publika ^^ Ale nechtěly jsme riskovat své zdraví, takže jsme to provedly jen s třetím místem. Což mi připomíná, že Oglokoog má někde u nás stále diplom a tisíc akibonů za druhé místo :)

Dlouho po skončení turnaje jsem v herně nevydržela. Objevil se dfox a šli jsme hledat bankomat. Vrátili jsme se chvíli před začátkem Animestopu. Docela zajímavá zkušenost. Jako nápověda jsem se velmi bavila, příští rok bych do toho šla klidně zase. Vypiluju do té doby svoji techniku a třeba získám víc bodů ^^

Věci následující pro vás asi nebudou moc zajímavé, ačkoli já jsem si je velmi užívala. Jednalo se převážně o jídlo a pak nějaké drobné organizační záležitosti.
Následovalo špičkové divadlo lidí kolem Světa beze jména. Útržky jsem viděla na zkoušce den před tím, takže jsem se na celek náležitě těšila. Nový rozměr tomu také dodávaly roztomilé komentáře dětí DanaQ.

Po divadle dfox zase promítal, tak jsem zůstala s ním. A hlavně film Sita zpívá blues jsem chtěla vidět.
Jedná o velmi svěrázné dílko jediné autorky. Vřele všem doporučuju.
Po promítání jsme pozorným divákům rozdali nějaké ty akibony a promítací notebook jsme předali xgmu.

No a tady začíná ta část conu, která je méně vhodná k publikaci >< Zahrnuje zlobení, lehčí alkohol, návštěvu místnosti brňáků, zpěv (s grekem - existuje i video), pouta - ze začátku byly vcelku, později na více kusů :) Uz jsme je nikdy nenašli všechny. Tyto radovánky celkově netrvaly dlouho, poměrně brzy jsme se uklidili do orgovských prostor a zalehli jsme ke spánku. Ráno mě devyx vzbudil už v osm. Na půl devátou jsem se měla účastnit wolfiiho besedy tvůrců ren'ai her. V noci jsem toho na té nepohodlné tvrdé podlaze moc nenaspala, takže jsem potřebovala kafe a jídlo. Obojí mi dfox přinesl až na místo. Tak je hodný ^^ Samotná beseda probíhala v poklidném duchu, byla vtipná a velmi podnětná. Vzniklo několik zajímavých a vskutku originálních nápadů. Třeba se je některý z týmů rozhodne realizovat :) Kromě týmů účastnících se prvního ročníku se objevili také nováčci, kteří se hodlají účastnit letos. Ještě v té době jsme byly přesvědčené, že se také zúčastníme. Nakonec to ale dopadlo tak, že náš holčičí tým letos jedno kolo vynechá. Třeba ale něčím uchvátíme v třetím ročníku. Po besedě už byla na programu jen Grekova přednáška o Rule of cool. Byl tak cool, že přetáhl svůj čas jednou tolik. Chudinku Lys a jeji elfy museli přemístit jinam. Jinak by se asi nedočkala :) Jinak ale hodnotím přednášku velmi kladně - prostě Grek, jak ho známe :) A dále si pamatuju pouze na chaotický úklid, vyklázení prostor a vracení KC Zahrada do původního stavu. Trvalo to až do tmy. Zakončili jsme to celkem procházkou mrazivým večerem a posezením v nějaké restauraci. Kolem šesté jsme naložili do auta trinpady a opustili KC Zahrada pro ten rok natrvalo :) A závěrečné zhodnocení? Co se týče organizace a věcí kolem, tak z mého pohledu byly zmáknuté na jedničku. Obzvlášť obdivuju službu v šatně. Když jsem je viděla zavalené pod hromadami zavazadel, děsilo mě to. Program byl letos dost odlišný od jiných "anime conů" a celkově byl letos Akicon kratší o den. Některé lidi tyto dvě skutečnosti odradily, já osobně si myslím, že mu to jen prospělo a touhle cestou by se měl ubírat i další roky. No a co do zážitků a nějaké té socializace, tak ten předchozí byl prostě lepší :)

4. února 2010

Pár kočičích

Při svých toulkách internetem jsem narazila na spoustu kočičího materiálu. Kočkofilní sledovači mého blogu snad ocení =^.^=


Takhle se Silverek naštěstí zatím nechová :)








Tenhle krasavec ještě nedávno hledal nový domov. Jak je to teď, nevím.


Jasný Dr. Emett Brown!




Poslední dobou mám sílící úchylku na černé kočky :) Zvlášť pokud jsou dvě a přitom se jim daří předstírat, že jsou jen jedna ^^












Věčná pravda o kočkách a lidech.

A naposledy tady mám jedno z geniálních videjí Simonovy kočky:

9. ledna 2010

Sbohem, roku 2009!

A máme tady přelom roku. Většina z nás se v tomto období nevyhne bilancování nad uplynulými dvanácti měsíci. Píšu většina, protože třeba já jsem toto nikdy nedělala. Konec konců každý uplynulý rok byl právě takový, jaký jsem si ho udělala.

Ale letošek je v mnoha ohledech jiný a já navzdory svým starým zvykům rekapituluju a hodnotím. A hodlám se o to podělit se čtenáři mého blogu, jelikož jsou jistě někteří zvědaví, proč že jsem toho přeložila tak málo. Hodlám tak porušit další zvyk - a to ten, že na blog nepíšu nic ze svého soukromí.

Rok začal poměrně v poklidu. Pokud nepočítám, že jsem se s přítelem neshodla na silvestrovském programu, tak jsme jej travili odděleně. Tenkrát jsem byla přesvědčená, že takhle velkou manga-faní akci si nemůžu nechat ujít. Měli tam být moji nejdražší přátelé a pár nováčků. Musim říct, že předchozí Silvestr byl lepší. Zvláště proto, že na tomto jsem musela vyřešit nějaké osobní záležitosti, které mě trápily už delší dobu. Povedlo se mi to tak napůl, jelikož následky mého rozhodnutí doznívají dodnes a jedním z nich byl i odchod jednoho člověka z m-f. To mě stále velmi mrzí.

Po Silvestru následovalo zkouškové období. Díky mému dlouhému pobytu v nemocnici jsem měla co dohánět a chvílemi jsem si myslela, že to nezvládnu. Nestalo se tak.
Někdy tou dobou brněnští otaku vyhlásili soutěž v ren'ai hrách a já jsem na té naší začala tvrdě pracovat. Mohla jsem se jí věnovat opravdu plně, jelikož tou dobou jsem byla bez práce a tady jsem se mohla naučit něco nového. Občasný relax se skládal z několikahodinových partií Age of Empires 2 s Kotětem.

Potom následoval Pragocon. Akce pro mě byla zajimavá akorát tím, ze mě znovu zklamal jeden člověk, který si to nejspíš dodnes neuvědomuje a nad kterým jsem definitivně zlomila hůl. A taky jsem si tu někoho všimla a on si všimnul mě. Ale to jsem tenkrát vůbec nepokládala za důležité. Opět platí, že na předchozí Pragocon mám lepší vzpomínky.

Po Pragoconu jsem se opět věnovala škole, opět jsem začala chodit do práce a moc času nezbývalo.

A přišel Animefest.Ten byl v mnoha věcech zlomový. Hlavně proto, že jsme se rozhádali s Kotětem. Dlouho trvalo, než jsme se začali zase bavit, ale k našim do té doby pravidelným hrám AoE2 už jsme se nikdy nevrátili. Kotě s námi přestalo na delší čas jezdit na akce.

Taky tam pokračovalo to, co začalo na Pragoconu, ale nikam zvlášť se to neposunulo.
No a od Animefestu už to bylo jen horší. Přes všechny ty manga-faní trable a akce jsem nejspíš zanedbávala přítele, ten byl nespokojený a náš vztah se začal zhoršovat. Až skončil rozchodem. V té době jsem neměla chuť vůbec na nic, natož dělat něco pro komunitu. Rozchod to byl vleklý, pro všechny zúčastněné bolestivý a nepříjemný.

Nakonec jsem se rozhodla, že poslechnu srdce a ne rozum a odstěhovala jsem se z Hradce do Prahy. Jestli bylo moje rozhodnutí správné, nedokážu pořádně říct ještě ani teď. Ale vím, že ho nelituju. Aspoň ne tolik, jak jsem čekala.

Odjela jsem se léčit na pár dnů na Festival fantazie. Nebylo to tam špatné, na pár dnů se mi nálada opravdu zlepšila. Po návratu do Prahy však opět klesla. Téměř nic nebylo takové, jaké vypadalo, že to bude. A spolu s tím, jak jsem tady skoro nikoho neznala a byla jsem tedy celé dny sama ve mně rostl pocit osamělosti a zbytečnosti.

Tedy do té doby než si mě virtuálně našli dva praštění linuxáci z mňangačiči a začali mě lákat do jejich pravidelné úterní čajovny. Docela dlouho jsem je odmítala, protože jsem se mezi ty polobohy kolem greka bála :) Asi po měsíci jsem však neodolala a dostavila jsem se. Setkáním jsem byla nadšená a úterní čajovna se pro mě na chvíli stala tou jistotou a pevným bodem, který jsem v té době potřebovala. Začala jsem si myslet, že se tedy situace bude zlepšovat. Avšak opak byl pravdou.

Pocit marnosti v novém vztahu stále narůstal tím víc, čím víc jsem se snažila ty problémy řešit. Až jsem byla z neustálého projevování své nespokojenosti tak unavená a rozladěná, až jsem prostě rezignovala. Měla jsem pocit, ze problémy řeším akorát já a druhé straně je to úplně jedno. Řekla bych, že nebylo, ale taky s tím nic moc nedělal. Nebo mu možná nedošlo, jak jsou pro mě ty věci důležité.
Cítila jsem v té době tak na dně, že jsem byla ráda za jakékoli rozptýlení. Zjistila jsem, že s jedním z těch podivných linuxáku si vlastně skvěle rozumim.Tedy až po tom, co jsem s ním šla na pivo a strávila s ním dva dny na vinobraní. Dosud jsem nepotkala člověka, který by měl tak stejný smysl pro humor, stejné nápady a vůbec mi přišel jako můj o něco chytřejší klon. Není tedy divu, že jsem se do něj zamilovala :)

I když jsem měla svoje pochybnosti, začala jsem s ním chodit. Bylo mi s ním příjemně a nenudila jsem se a to mi pro začátek stačilo. Dnes mám těch pochybností možná ještě víc, ale narozdil od těch začátků vím, že mu věřím, spoléhám na něj a chci tu být pro něj jako jeho partnerka. I když často říká a udělá něco, z čeho vůbec nejsem nadšená, tak mě naopak motivuje k věcem, o kterých jsem si myslela, že jsem o ně dávno ztratila zájem.

To se ale dostáváme k Akiconu, kde jsem fungovala jako takový pseudoorg a celkově proběhl tak nějak vlažně. Jako snad u všech letošních akcí, i tady mám dojem, že ten předchozí byl prostě lepší.

Konec roku pak proběhl ve znamení ukončování studia, psaní diplomky a hledání práce. První dvě jmenované byly splněny úspěšně, poslední skončila a stále končí výpravným selháním.

A jestli mám nějaká přání do nového roku? Odpověď je pro mě jednoduchá. Jediný můj cíl je, ať je tento rok lepší než ten předchozí. Všechno ostatní pak přijde samo :)

Vám ostatním přeju, ať je rok 2010 přesně podle vašich představ ^____^

P.S: A jelikož jsem letos nestihla vytvořit a rozeslat žádné přání, tak tady máte dárek. Nedávno jsem si na toto pdfko vzpomněla a říkala jsem si, že by se někomu mohlo líbit. Co s ním uděláte, to už je vaše věc ^_____^

16. října 2009

ADVÍK 2009 - pondělí

Do Modré školy jsme se vrátili kolem půl jedenácté. Trin někam zmizel a já jsem s Richim procházela školu a kontrolovali jsme, zda jsou všechny místnosti uklizené a nechybí v nich nábytek, případně jsme úkolovali lidi, aby nedostatky napravili. Moc pěkná práce, to se musí nechat.

Postupně jsme taky vynosili ke vchodovým dveřím všechny věci z hudebních místností. A pak jsme si k nim sedli a čekali, až zahřmí.

Tedy dokud se kolem neprohnal lehce zoufalý Tril s kuriózním problémem. V jedné místnosti totiž byla původně podlaha pokryta “kobercem” z barevných pěnových kousků, které do sebe přesně zapadaly jako dílky puzzle a původně dokonale kopírovaly tvar místnosti. Někdo dostal geniální nápad je vytrhat, aby se neušpinily. Po opětovném poskládání už ale do místnosti nějak nepasovaly. A Tril pověřil Richiho, mě a Trina, abychom podlahu uvedli do původního stavu.

Po bližším prozkoumání situace někdo přišel s teorií, že pěnové dlaždice byly na svých místech od prvního položení a od té doby se po nich šlapalo, sedalo – prostě na každou se působilo nějakým (a jiným) tlakem. Čili jejich tvar a velikost se deformovaly, ale tím, jak byly v sobě zapasované, tak držely na místě. Když je ale někdo oddělil, tak se každá roztáhla podle toho, jak na ni bylo působeno a zpátky už tedy nepasovaly. Výsledek byl takový, že poskládaný koberec byl asi o 10cm větší než místnost.

Někdo se ne příliš úspěšně pokoušel podlahu znovu sestavit, ale výsledek byl žalostný. Museli jsme tedy všechny kousky opět odstranit a poskládat znovu a lépe. Dalo nám to sice asi 3h, ale výsledek byl znát.

Paní, co byla přebírat školu, to naštěstí moc neřešila a prohlásila, že se s tím nějak vypořádají sami. Uuuuf. Puzzle nechci vidět ještě hodně dlouho.
Po této šílené zkušenosti jsme už jen naskládali pady a další věci do auta a ujížděli jsme k domovu.


A shrnutí? Letošní Advík byl... jiný. Takový více vyčerpávající. Méně programu, hodně povinností a spousta hudebních her. Hudební hry byly super. Taky jsem trochu přičichla k tomu, co takové organizování obnáší, což je zkušenost, které si cením. Na druhou stranu jsem se skoro neviděla se svými přáteli a ušly mi některé evidentně zajímavé body programu.
Teď je otázka, jak strávím příští Advík. Sama ještě úplně nevím, ale můžete si být jistí, že něco pekelného vymyslím *muhehehe*.

ADVÍK 2009 - neděle

V neděli bylo opět hrozné parno. Trin dostal chuť na meloun, tak jsme zašli do Alberta.

O meloun jsme se podělili s Alenkou, Seritinou sestrou. Když jsem si šla umýt ruce, byla jsem upozorněná, že probíhá porada orgů. Musela začít, když jsme byli pro ten meloun.

Trvala hrozně dlouho a byla dost náročná. Tril shrnul celou akci, oranžoví přednesli svoje výhrady vůči červeným a modrým, proběhla I nějaká ta diskuze. Na některých bylo obzvláště dobře vidět, že toho od čtvrtku moc nenaspali a negativně se to odráželo na jejich náladě a projevu. Po téhle poradě jsem mírně změnila svoje mínění o některých lidech z komunity. Ale třeba to bylo opravdu jen tou únavou.
Večer byla pro zbytky návštěvníků připravená diskotéka. Byl to celkem efektivní způsob, jak uklidit lidi na jedno místo, aby orgům nepřekáželi při úklidu.
Pomalu se strhaly všechny plakáty a směrovky, strhaly se obrázky z chodeb a zlehka se uklidily povalující se odpadky.

Jednotlivé linie taky dostaly za úkol uklidit si svoje místnosti, abychom v pondělí během dopoledne mohli poklidit poslední zbytky a odevzdat školu.
Ten večer už moc nebylo co dělat, tak jsme s Trinem lehce před půlnocí vyrazili spát domů.