Akicon 2009

Ať žijí zapomenuté reporty z akcí, aneb "tady to máte" :)

Heslem letošního Akiconu bylo "znovu, divně a ještě zbytečněji" "znovu, lépe a ještě divněji". Organizátoři tím nejspíš chtěli případné návštěvníky připravit na to, že letošní ročník bude prostě epicky jiný. V první řadě byl o den kratší. V druhé řadě při něm nepadla ani vločka sněhu. Došlo také k legalizaci conu a pořadatelé tak sáhli po zajímavých počinech volně ke stažení na internetu. I když se mezi nimi neobjevilo žádné anime, i tak se bylo na co dívat. Na Akiconu bylo tento rok celkové méně promítání. O to víc bylo různých přednášek, soutěží a workshopů.

Možná jste si někteří všimli, že jsem před nějakou dobou začala chodit s mňangačiči do Dejvické čajovny. I když to bylo obzvláště statečné a přelomové rozhodnutí, až na blog se to nedostalo :)

Každopádně při návštěvách čajovny mi nemohly uniknout ustarané obličeje některých roztomilých orgů, tak jsem neprozřetelně nabídla svou pomoc. Byla mi udělena role nápovědy v Animestopu a z návštěvníka jsem se stala hostem. No ne na dlouho.
Brzy na to se mi ozval devyx, jestli si nechci udělat turnaj v DDR. Přišlo mi to jako dobrý nápad, tak jsem kývla a přesvědčila jsem lusi, ať jde do toho se mnou. Později se k turnaji přidaly ještě nějaké služby a to už jsem definitivně získala status pořadatele.

To obnášelo přijít do KC Zahrada o celou hodinu dřív a pomoct s přípravami. Díky drobným komplikacím v dopravě jsme s dfoxem dorazili o něco později, kdy už byly přípravy v plném proudu. Někdo s dobrým srdcem pustil dříve příchozí návštěvníky dovnitř. Někteří posedávali na židličkách a chovali se vzorně, jiní pociťovali chorobnou touhu nám pomáhat :)

Chvíli před desátou jsme pod vedením dfoxe postavili recepci s další mocnou novinku - terminál se čtečkou čárových kódů. Jediné, co chybělo, byla obsluha. Chvíli to vypadalo, že se toho budeme muset ujmout my dva. Správná obsluha naštěstí dorazila v pravou chvíli a po krátkém zaškolení si vypracovali ultimátní proces, který neuvěřitelně dobře fungoval. Někteří si stěžovali, že fronta postupuje pomalu, já si myslím, že se měli lépe obléct :) K rychlejšímu odbavení by byly potřeba dva terminály a čtečky, na ty ale v malé recepci nebylo místo.

Ještě před zahájením jsem si šla prohlédnout frontu zvenči. Lokalizovala jsem v ní Seritku, Koláčka a Geralta. Ten hned využil příležitosti a jako host se nechal zavést zadnim vchodem dovnitř. Opatřila jsem ho cedulkou a zanechala ho vlastnímu osudu.

Kolem spěchající Manta mi svěřil jmenovky přednášejících, které se měly rozdat. Začala jsem u Hintzua, který stál s někým dalším opodál. Ten někdo další se mě optal, jestli on žádnou visačku nemá. Zeptala jsem se ho, kdo je. Dostala jsem mírně šokovanou odpověď, že Christof ^^'' Jsem si ho vždy představovala... jinak. Každopádně žádná cedulka pro něj připravená nebyla.

Kvůli náporu lidí se zahájení přesunulo do atria. Kim se sice snažil, co mu hlasivky stačily, leč přes hlučící dav mu moc rozumět nebylo.
Já jsem pomáhala, kde zrovna bylo potřeba, stavila jsem se v šatně za Lusi, popovídala jsem si s fragmenty manga-fanu a pak jsem se uklidila na promítání Princezny Železný vějíř, kde jsem dělala společnost dfoxovi.

Potom byl pravý čas nastoupit na službu do herny. První hodinu jsem si povídala s Doktůrkem a užívala jsem si výbornou domácí bagetu z baru.
Těsně před naším úžasným turnajem se objevila Lusi, domluvily jsme si jeho finální podobu a vybraly vhodné skladby pro jednotlivé disciplíny. Chci lusi poděkovat, že šla do organizace se mnou a dala dohromady vlastně celý turnaj, Také ho odmoderovala.

Jelikož se jednalo o crazy turnaj, tak to podle toho vypadalo. V první půlce se soutěžilo v dvoučlenných týmech. V prvním kole skákali oba členove na padu společně. V druhém kole stál na padu sice jen jeden, za to měl zavázané oči a musel naslouchat navigaci svého kolegy. Tato disciplina nás s Lusi tak bavila, že jsme se neplánovaně rozhodly, že se na padu vystřídají oba ^^ Po tomto kole polovina týmů vypadla a dál soutěžil každý sám za sebe.
Dalsi zákeřností bylo skákání bez hudby. No a v posledním kole si to finalisti rozdali ve skoku snožmo.

Celý turnaj trval asi hodinu a hrozně rychle utekl. S Lusi jsme měly slíbený prostor na večerním vyhlášení a vymýšlely jsme takové špatnosti, jako že výsledky zahodíme a prostě někoho náhodně vybereme z publika ^^ Ale nechtěly jsme riskovat své zdraví, takže jsme to provedly jen s třetím místem. Což mi připomíná, že Oglokoog má někde u nás stále diplom a tisíc akibonů za druhé místo :)

Dlouho po skončení turnaje jsem v herně nevydržela. Objevil se dfox a šli jsme hledat bankomat. Vrátili jsme se chvíli před začátkem Animestopu. Docela zajímavá zkušenost. Jako nápověda jsem se velmi bavila, příští rok bych do toho šla klidně zase. Vypiluju do té doby svoji techniku a třeba získám víc bodů ^^

Věci následující pro vás asi nebudou moc zajímavé, ačkoli já jsem si je velmi užívala. Jednalo se převážně o jídlo a pak nějaké drobné organizační záležitosti.
Následovalo špičkové divadlo lidí kolem Světa beze jména. Útržky jsem viděla na zkoušce den před tím, takže jsem se na celek náležitě těšila. Nový rozměr tomu také dodávaly roztomilé komentáře dětí DanaQ.

Po divadle dfox zase promítal, tak jsem zůstala s ním. A hlavně film Sita zpívá blues jsem chtěla vidět.
Jedná o velmi svěrázné dílko jediné autorky. Vřele všem doporučuju.
Po promítání jsme pozorným divákům rozdali nějaké ty akibony a promítací notebook jsme předali xgmu.

No a tady začíná ta část conu, která je méně vhodná k publikaci >< Zahrnuje zlobení, lehčí alkohol, návštěvu místnosti brňáků, zpěv (s grekem - existuje i video), pouta - ze začátku byly vcelku, později na více kusů :) Uz jsme je nikdy nenašli všechny. Tyto radovánky celkově netrvaly dlouho, poměrně brzy jsme se uklidili do orgovských prostor a zalehli jsme ke spánku. Ráno mě devyx vzbudil už v osm. Na půl devátou jsem se měla účastnit wolfiiho besedy tvůrců ren'ai her. V noci jsem toho na té nepohodlné tvrdé podlaze moc nenaspala, takže jsem potřebovala kafe a jídlo. Obojí mi dfox přinesl až na místo. Tak je hodný ^^ Samotná beseda probíhala v poklidném duchu, byla vtipná a velmi podnětná. Vzniklo několik zajímavých a vskutku originálních nápadů. Třeba se je některý z týmů rozhodne realizovat :) Kromě týmů účastnících se prvního ročníku se objevili také nováčci, kteří se hodlají účastnit letos. Ještě v té době jsme byly přesvědčené, že se také zúčastníme. Nakonec to ale dopadlo tak, že náš holčičí tým letos jedno kolo vynechá. Třeba ale něčím uchvátíme v třetím ročníku. Po besedě už byla na programu jen Grekova přednáška o Rule of cool. Byl tak cool, že přetáhl svůj čas jednou tolik. Chudinku Lys a jeji elfy museli přemístit jinam. Jinak by se asi nedočkala :) Jinak ale hodnotím přednášku velmi kladně - prostě Grek, jak ho známe :) A dále si pamatuju pouze na chaotický úklid, vyklázení prostor a vracení KC Zahrada do původního stavu. Trvalo to až do tmy. Zakončili jsme to celkem procházkou mrazivým večerem a posezením v nějaké restauraci. Kolem šesté jsme naložili do auta trinpady a opustili KC Zahrada pro ten rok natrvalo :) A závěrečné zhodnocení? Co se týče organizace a věcí kolem, tak z mého pohledu byly zmáknuté na jedničku. Obzvlášť obdivuju službu v šatně. Když jsem je viděla zavalené pod hromadami zavazadel, děsilo mě to. Program byl letos dost odlišný od jiných "anime conů" a celkově byl letos Akicon kratší o den. Některé lidi tyto dvě skutečnosti odradily, já osobně si myslím, že mu to jen prospělo a touhle cestou by se měl ubírat i další roky. No a co do zážitků a nějaké té socializace, tak ten předchozí byl prostě lepší :)