Animefest 2012

Už jste si asi zvykli, že moje reporty z akcí uveřejňuji s několikaměsíčním zpožděním. Je možné, že vás tímto překvapím, protože článek o letošním Animefestu přináším ještě ten samý měsíc, co se akce konala. No nejsem já dobrá? :)

Pro tu malou (možná až prázdnou) množinu lidí, která čte můj blog a přitom netuší, o co se jedná, upřesním, že se jde o každoroční sraz fanoušků japonské kultury s doprovodným programem, českými i zahraničními hosty. Prostě davy fanoušků Pokémonů japonské animované tvorby, mnoho z nich v kostýmu své oblíbené postavy, pokřikující na sebe neumělou japonštinou... prostě nic, u čeho byste chtěli být.

Letošní ročník se poprvé konal kompletně v nových prostorách. Z centra se přestěhoval na brněnské Výstaviště, kde zabral pavilon A a kongresové centrum. Získal tím o něco profesionálnější atmosféru, pořád to byl ovšem ten starý dobrý Animefest, jak ho známe. Líbilo se mi, že otaku mohli téměř celý pobyt strávit v areálu Výstaviště a nedělat ostudu nepřijít do styku s obyčejnými lidmi.

Po delší době jsem měla možnost se zúčastnit celého conu už od pátku, což jsem v minulých letech kvůli práci nemohla. Pátek jsem pojala jako cestovní den - dopoledne jsem vyřizovala nějaké věci ve svém rodném městě, odpoledne jsem se přesunula do Brna. Dorazila jsem lehce po šesté značně uchozená a unavená v ne příliš přátelské a conové náladě.

Na recepci mě odbavili okamžitě bez problémů, v šatně byli taky milí, takže ani jsem si nestihla uvědomit, že už jsem vlastně uvnitř a měla bych asi začít dělat nějaké ty věci, co se tak na conech dělají. Našla jsem si tedy ve společném atriu volnou židli a vyhlížela někoho, koho bych obrala o nějaké jídlo. Brzy si mě odchytla Serita a dokonce ani s jídlem nezklamala :)

Jak se brzy ukázalo, nebyla jsem jediná, kdo potřeboval nakrmit. Připloužil se k nám Hejty s výrazem nakopnutého štěněte a poznámkou, že od rána nic nejedl. Jsme hodné holky a ačkoli já osobně v jídle neznám sourozenců, podělily jsme se s ním (o ty horší kousky :)).

Pak jsme nějakou dobu seděli, povídali si a byli jsme svědky, jak se po udivené Mitsuki vrhají roztomilé mladé lolis (nestalo se to jednou a ne všechny ty osoby jsem znala :) ). Aneb věta "já tě znám z internetu, ty jsi tak roztomilá!" mě asi hned tak ve snech strašit nepřestane. Později jsme potkali část přítomných pražských Mňangačiči a připojili jsme se k nim na jídlo.

Po prozkoumání přilehlých přeplněných hospod jsme skončili ve svérázné restauraci Železná růže. Já jsem původně seděla u stolu s mužskou částí skupinky, ovšem po několika minutách mě začali nudit natolik, že jsem si musela přesednout vedle a tím došlo k rozdělení na mužský a ženský stůl. Michigan sice protestoval, že on je taky chlap, ale to mu nikdo nevěřil :) Umíte si asi představit, že o zábavu jsme neměli nouzi. Alespoň tedy náš stůl.

Po večeři jsem se konečně dostala i na nějaké ty přednášky. První byly Lusiiny Školní kluby v Japonsku. Lusi podala skvělý výkon i navzdory své nemoci, která šla slyšet v jejím hlase. Myslím, že tohle byla nejpovedenější a nejzajímavější přednáška, co jsem od ní viděla. Více takových faktických přednášek od Lusi! :)

Hned další byl nařadě Hintzu se svými Duševními obtížemi. Možná to bude tím, že jsem byla unavená já, možná něčím jiným, ale nevzpomínám si, že bych se na téhle přednášce něco dozvěděla. Každopádně Hintzu byl příjemný a vtipný přednášející (jako ostatně vždy), takže to úplně promarněný čas nebyl.

Pak už byl opravdu čas se odebrat do postele. Na ubytování jsme hodili i Seri a Mel, které pojaly podezření, že by se ani nevešly do autobusu vzhledem k těm davům, které na něj čekaly. Měli jsme to skoro po cestě, tak proč ne.

Hotel zařizoval můj drahý na poslední chvíli, takže jsem měla jisté pochybnosti, zda se mu jeho mise povede, ale splnil ji k mojí plné spokojenosti. Hotel byl skvělý, pokoj se mi hrozně líbil, snídaně na terase byla super a koťata, co si zvolila hotel za svůj domov byla... no kočičí :)

Na conu jsem nejdřív narazila na Kotě a Mel. Chvíli jsem se s nimi poflakovala a objevovala předchozí den neobjevené prostory a nakonec jsem zakotvila na čumendě u hudebních her. Už nějakou dobu mě ošklivě zlobila pravá noha, takže jsem byla rozhodnutá se jen dívat. Právě probíhající mistrovství ČR mi dodržování mého předsevzetí usnadnilo :)

Odskočila jsem si podívat se na Greka a jeho přednášku o národnostních archetzpech v anime. O Grekových přednáškách se většinou nic špatného říct nedá. Možná jen... od té doby, co si Grek dává pozor, jsou nějaké moc krátké ;)

Pak zpět k hudebním hrám, vyzvednout si tričko, koupit si naušnice s Pacmanem a nesměle si skočit PIU. A pak na přednášku od zahraničního hosta Jonathana Clementse o Omylech o anime. Byla to nejlepší přednáška na letošním Animefestu, kterou jsem viděla. Johnatan je opravdový profesionál ve svém oboru a práci před/s publikem má v malíčku.

Po přednášce jsem si odchytila Seritu, ukecala ji, ať se mnou jde na jídlo, cestou jsme se vyfotili s Shookie monster. Na jídle jsme tentokrát byly v nějakém pivovaru. Uprostřed jídla jsme si vzpomněly, že se k nám chtěl přidat Hejty a měly jsme na něj počkat. No... tak třeba příště :)

Když jsme se vrátily na výstaviště, Seri se mi někam ztratila a drahý šel na nějakou přednášku. Z nedostatku jiných nápadů jsem se vydala k hudebním hrám. Někde cestou jsem narazila na Mel a Iniho. Kotě už prý jelo domů, tak si Mel opatřila jiného muže :) No chvíli jsme seděli u PIU, pak jsme trochu skákaly (sbohem, předsevzetí), pak jsem se začala (tradičně) nemístně předvádět, pak jsem si nakopla ty prsty... a zase jsem si sedla :)

Ini mi po chvíli odtáhl Mel na nějaké promítání, takže jsem se vydala hledat jinou společnost. Narazila jsem na Greka a Ariana, sebrala jsem odvahu a doufala, že moje poníkové provinění z Akiconu už je zapomenuto... a přidala jsem se. Seděli jsme v herně u stolu, povídali si, naše skupinka se postupně rozrůstala. Připojil se k nám i bratr Midori, který na mě velmi kladně zapůsobil :) S ním jsme se po rozpuštění skupinky vydali na průzkum celého patra. Skončili jsme (překvapivě) u hudebních her a jali jsme se provádět pokusy na ReacTable. Vtipná věcička. Akorát že se nám po chvíli nějak rozbila. NX mi poradil pouze to, že mám být kreativní. Tak jsem se kreativně vypařila :)

Na Františku a její povídání o gejšách. U Františky Vrbenské mám dojem, že ona umí povídat poutavě úplně o čemkoli a dokázala by to celé hodiny. Taky k tomu i došlo. Bohužel moc prodlužovat nemohla, protože místnosti se na noc zamykaly.

Po té, co jsem si musela ze šatny vybojovat svoje věci (po půlnoci se ze šatny vydávají jen spacáky? WTF?), jsme vyrazili na hotel. Seri i Mel zůstávaly přes noc.

Po nedělní snídani a vyklizení hotelového pokoje jsme narazili na skupinku, která se zrovna chystala na oběd. Seri a Mel byly mezi nimi. Drahý šel na nějaké přednášky, já jsem se přidala k obědové skupince. Bylo nás sice něco kolem patnácti, ale byli jsme sami v celé hospodě. Nechápu, proč příprava trvala dvě hodiny. Alespoň že přinesenému jídlu nebylo moc co vytknout.

Cestou zpět nás opustily Seri s Mel. Narazily na skupinku ostraváků a přidaly se k nim. My ostatní jsme pokračovali na slavnostní ukončení. Na tom se nám organizátoři mimo jiné (volně citováno) pokusili slíbit, že se do příště pokusí zlepšit technické náležitosti conu :)

No a pak už se jen rozloučit, nabrat Mantu a Muteda a přepravit se domů do Prahy. A za rok zase nejspíš naviděnou!