Akicon 2011

Nedávno jsem si uvědomila, že jsem stále ještě nezveřejnila svůj report z posledního Akiconu. Říkala jsem si, že to bude brnkačka, že stačí dopsat a doplnit ten draft, co mám uložený. Tak jsem ho plná odhodlání otevřela a zjistila, že má pouhé dva řádky. Odhodlání mě v tu ránu a já jsem to na delší dobu zase zavřela. Jak ovšem vidíte, mám silný smysl pro povinnost a ten mě přinutil splnit ji i po takhle dlouhé době (kecám, prostě jsem se jen děsně nudila).

Akicon 2011 se odehrával v obvyklou dobu na obvyklém místě - v pražském KC Zahrada 19.-20. listopadu. Téma (ano, každý ročník měl nějaké ústřední téma!) pro letošek znělo Co ponik japonec, to muzikant. Velká část programu se tedy točila kolem hudby v různých jejích podobách. Pro mě byl vyjímečný i tím, že jsem na něm měla aktivně přednášet. Z čehož jsem byla pořádně nervózní.

Tento Akicon konečně přerušil sérii conů, ze kterých jsem nebyla nijak zvlášť nadšená. Hrozně se podobal tomu mému prvnímu a výborně jsem si ho užila, ačkoli z programu jsem toho moc neviděla. Ale kdo jezdí na cony kvůli programu, že? :)

Před několika měsíci jsem měla nezávazný rozhovor s DanemQ, který skončil závazným přijetím pozice koordinátora Animestopu. Ani nevím, jak se to přesně stalo, asi za to může Danovo charizma a přesvědčovací schopnosti :) Každopádně jsem úkol přijala s nadšením a zhostila se ho po svém. Což znamená, že titulky k ukázkám jsem tvořila ve čtvrtek v noci. Zajímalo by mě, co by se muselo stát, aby mě to přinutilo změnit přístup k plnění nepracovních povinností.

Jako každý rok jsem měla být na conu již před oficiálním otevřením. Letos jsem se nechala odvézt autem, MHD bych to měla hrozně daleko. Zvláště v sobotu ráno. Došlo k drobné pomoci kolem posledních příprav a zvláště zjišťování, proč má Sniper zpoždění (proč asi). Byla jsem lehce nervózní ze skutečnosti, že místnost pro hudební hry ještě půl hodiny před zahájením vypadala značně nepřipraveně. Nakonec se proti mým očekáváním vše stihlo. Během mého pobíhaní pro to či ono dorazily Seritka a Mel, takže došlo k bouřlivému objímání. Neviděla jsem je snad věky.

První program, o který jsem měla zájem, začínal až ve dvě. Do té doby jsem dělala střidavě společnost Sniperovi u hudebnich her nebo Seritce u konzolí. Případně jsem to prokládala otravováním dalších organizátorů. Zcizila jsem Sniperovi foťák s novým portrétovým objektivem a obtěžovala jím i návštěvníky. Tím byly splněny některé mé základní potřeby a já jsem se spokojená mohla odebrat na Hintzuovu přednášku.

Typologie návštěvníků anime conů byla jako většina Hintzuových přednášek promyšlená, skvěle připravená a tentokrát dokonce i celá odpřednášená. Posluchačům přednesl hezký a ucelený pohled na druhy lidí, které se vyskytují na conech s (nejen) japonskou tématikou. Podvědomě jsem si je členila podobně, Hintzu byl ovšem detailnější. Ještě je potřeba zmínit netradiční vizuální ztvárnění, které se k danému typu přednášky dokonale hodilo.

Na Hintzua navazoval muzikál Vrahula. Na ten jsem se těšila, ovšem kryl se mi s Animestopem. Uznala jsem, že jako člověk, co ho měl na starost, bych měla finální produkt nejspíš vidět. V porotě tentokrát usedli Skeletom (Brno), Wolfii (Praha) a Serita (Ostrava). Jména soutěžících ani vítěze si nepamatuju, za což se omlouvám. Přeci jen to už nějakou dobu je. Ale tuším, že to byli samí mladí muži. S otázkami kupodivu neměli takový problém, jak jsem se předem obávala. Alespoň vím, že příště můžu klidně přitvrdit :) S průběhem jsem byla velmi spokojená. Lusi se moderátorského úkolu zhostila skvěle a menší místnost i komorní atmosféra tomuto pořadu vyloženě slušely.

Tím pro mě program pro tento den skončil a my jsme se ve větší skupině odebrali na Chodov na zasloužené jidlo. Po něm se s námi rozloučily Seri a Mel. Ty musely zpět domů na nedělní rodinnou oslavu. Moje přednáška vyšla na neděli, takže mě trochu mrzelo, že ji neuvidí, ale co se dalo dělat.

Zbytek sobotního večera jsem strávila popíjením, vykecáváním a blbnutím, jak už to tak na conech bývá. Lehce po půlnoci mě vyzvedl muž a odvlekl mě domů. Moc se mi totiž nechtělo :)

Ráno mi bylo dost zle, vzhledem k tomu, že jsem toho večer nevypila zase tolik. Nejraději bych zůstala celou neděli pod peřinou, ovšem musela jsem vidět Grekovu přednášku a taky jsem hned po něm přednášela já. Jedna osobní katastrofa za druhou :) Oblékla jsem tedy svršky z předchozího dne a mohlo se vyrazit.

Dorazila jsem těsně před přednáškou Slash v MLP. Ráda bych vám povyprávěla o tom, jaké jsem z té přednášky měla dojmy, jaká byla, jaký byl Grek, jaké bylo obecenstvo, jací byli promítači, osvětlovači a tak vůbec, ovšem je to poněkud choulostivé téma a nerada bych opět vstupovala na tenký led, tak se raději moc vyjadřovat nebudu :) Lidi jsou prostě strašně škodolibí a měli by se stydět všichni ti, kdo si klikli... že.

Původně jsem měla v plánu si během Grekovy přednášky vepsat poznámky k vytištěným slajdům vlastní přednášky, ovšem s tím, že mi bude tak blbě, že budu ráda, že dýchám, mé skvělé plány nepočítaly. Vedro a vydýchaný vzduch v hlavním sále tomu moc nepřidávaly. Ke konci Grekovy přednášky jsem pochybovala o tom, že to zvládnu odpřednášet bez toho, abych sebou nahoře nepraštila.

Naštěstí pro mě bylo na pódiu chladno a lehký průvan. Obecenstvo tak bylo ušetřeno mého oživování. Bohužel bylo ochuzeno zhruba o polovinu informací, které jsem si pro ně připravila. Jak jsem v ruce neměla poznámky, prostě jsem si na ně během povídání nevzpomněla. Velkou měrou za to může i tréma, kterou jsem měla. Téma pro letošek bylo Internetové kominuty a celá přednáška tak trvala jen půl hodiny. Mé pocity z ní jsou smíšené. Rozhodně to nebyl takový fail, jak jsem ve svých nejčernějších představách čekala, ovšem že bych byla ze svého výkonu oslněna, to taky ne. Byla to cenná zkušenost, jsem si vědoma chyb, které jsem udělala jak při přípravě, tak i během přednášení a rozhodně chci v přednášení pokračovat. Napadá mě skvělé volné pokračování téhle přednášky. Jen je otázka, jestli k ní seženu dostatek podkladů a jestli se (s tím svým přístupem) zvládnu připravit lépe než teď. Taky jsem v pokušení si tuhle přednášku zkusit znova a lépe tak, abych byla spokojená alespoň s množstvím předaných informací. Jestli na Akiconu nebo jinde, to se ovšem uvidí.

Po mně už byl jen vždy skvěle připravený a zábavný Vavča a zakončení conu. Pak už obligátní úklid a odjezd domů, kde jsem unaveně odpadla a prospala se až do začátku nového pracovního týdne.

Dosud nezveřejněné fotky.