Počasí vypadalo příznivě, tak jsme se s drahým rozhodli, že uskutečníme náš dlouho plánovaný výlet do Drážďan. Tamní pamětihodnosti (btw německy se řekne die Sehenswürdigkeit a je to jedno z mála slov, které si z gymplácké němčiny pamatuju) jsme si na wikipedii hledali pár hodin před odjezdem. Měla jsem za úkol je vyhledat už v úterý, ale nejdřív jsem byla zaneprázdněna očumováním bot a šatů na ebay a pak jsem usnula. No co, stane se :) Každopádně narazila jsem na takovou šikovnou stránku, kde jsme jako nováčci našli všechny potřebné informace. Hlavně ta wiki mapa nám moc pomohla.
Já jsem se chtěla jít podívat do Grosse garten, na obě drážďanská nádraží, na drážďanské mosty a na kancelářské budovy, co vypadají jako mešita. Muž chtěl zase vidět Frauenkirche a další historické památky v centru.
Cesta probíhala až k Ústí nad Labem zcela bezproblémově. Pak se ale na jedné křižovatce začal lišit názor Tomtoma a ukazatelů na to, kudy se do těch Drážďan vlastně jede. Řidič se rozhodl věřit ukazatelům a GPS ignoroval. Sjeli jsme tedy z dálnice a dalších 50min jsme poslouchali GPS, jak se nás snaží navigovat někam do hor. Cestou jsme nejdřív 10min získali k dobru a pak 20min ztratili. Ale aspoň jsem si prohlídla opuštětný hraniční přechod Cínovec.
Těšila jsem se, že uvidím celniční budky a ono to vypadalo, že je snad zrušili. Už jsem chtěla začít být smutná, když se před námi vylouply. Dnes trochu lituju, že nás nenapadlo si ten velký opuštěný prostor vyfotit. Přece jen když jsem tam byla před mnoha lety naposledy, stáli jsme tam asi 4h spolu s dalšími stovkami aut :)
V Drážďanech jsme zaparkovali v nákupní galerii na Prager Strasse. Celodenní parkovné tam stálo 3.50EUR, docela slušná cena oproti třeba Praze. Nákupy jsme odložili na večer, kdy se budeme chtít určitě někde ukrýt před chladem a vydali jsme se za památkami. Na Prager Strasse jsem si vůbec nepřipadala jako v cizině. Všude kolem byla slyšet čeština. Ale to jsem tak trochu čekala, že nebudeme mít jako jediní tenhle nápad. Čechy jsme potkávali během celého dne i kolem památek.
Nejdřív jsme se šli podívat na drážďanské hlavní nádraží. Vypadá podobně jako to pražské hlavní, jen je větší a čistější. Tu první skutečnost se mit tedy někteří snaží vyvrátit :) Od něj jsme pokračovali poměrně nudnou a zdlouhavou cestou ke Grosse Garten, obrovského parku uprostřed města. Měli jsme u zdejšího zámečku vyhlídnutou kešku, ale kolem bylo tolik lidí, že se prostě odlovit nedala. Snad příště.
Z Grosse Garten jsme viděli jen malý kousek, projít ji celou by nám zabralo velkou část dne a přece jen jsme chtěli navštívit i jiná místa. Skrz celý park projíždí dětská vlaková souprava, je zde k nalezení ZOO a taky botanická zahrada a arboretum. V informačním centru jsem si koupila pohled a zjistili jsme, že vláček stojí 4EUR. Dohodli jsme se, že příště se určitě svezeme.
Pokračovali jsme dál k nábřeží. Cestou jsme odlovili tři kešky. Jednu u nějaké umělecké školy, druhou u sídla nějaké instituce, kterou se nám nepodařilo identifikovat (holt němčina není silná stránka ani jednoho z nás). Poslední keška byla rafinovaně ukryta za trafostanicí, na které byl namalovaný domek i s jeho obyvateli. Byla ukryta tak rafinovaně, že jsem na ni šlápla a stejně jsem ji neviděla :)
Na nábřeží kotví (prý) proslulá drážďanská bílá flotila. Prostě hrozně moc parníků, které vozí lidi do jiných měst :) Mě víc než parníky (nebyly na páru, ale na naftu :( ) zaujaly balóny, které se chystaly vznést se na druhé straně Labe. Kdybych uměla fotit, určitě by z toho byly moc hezké fotky :) Byly tři - červený, žlutý a bílý.
Na konci nábřeží u mostu Augustusbrucke jsme našli vytoužené toalety. Z nedostatku drobných jsem musela přelézat zábradlí, ale v tu chvíli byla má potřeba tak akutní, že jsem se skoro ani nestyděla. Navíc jsem tam byla sama. A nemůžu za to, že to bralo jen půleura a nevracelo to. Jiných drobných jsme měli dost :)
Na Starém městě jsme si mohli tamní památky prohlédnout už jen zvenku, bylo pomalu šest. Byly jsme se alespoň podívat k Frauenkirche. Docela závidím rodičům drahého, že si pamatují doby, kdy tam stávaly jen jeho ruiny. Mohly to být skvělé fotky. Nově postavený kostel se mi nevešel do objektivu :)
Už jsme byli vymrzlí, tak jsme se volnou chůzí vydali k autu. Stavili jsme se v nákupním centru po cestě, kde jsme si dali pizzu (žádný zázrak) a já jsem letmo proběhla obchody. Pořídila jsem si hříšně drahé samodržící punčochy, které opravdu drží. Fotodokumentace ke k vidění na FB :)
Potom jsme se přemístili do "našeho" nákupního centra, kde akorát zavírali. Všechny obchody v Drážďanech mají evidentně jen do osmi. Najednou jsem si připadala jako že žiju v civilizované zemi :) Zaplatili jsme svoje tři a půl eura a vydali jsme se směr Praha.
Žádné komentáře:
Okomentovat