Pragoffest 2011

Loni jsem tento con vynechala a letos jsem to měla v plánu taky. Ačkoli na ty Pragocony, kde jsem byla, mám hezké vzpomínky, staré dobré časy se nevrátí, tak jsem nevěděla, co bych tam dělala.

Ale čas přece jen trochu ostré hrany otupil, přinesl nové přátele a známé a já jsem se nechala přemluvit k tomu, abych tomuto conu letos přece jen zase dala šanci.

Letošní PGF začínal už ve čtvrtek. To jsem však byla dlouho v práci a na Háje jsem to měla dost daleko, rozhodla jsem se, že se budu účastnit až od pátku. To jsem dorazila kolem deváté jen s kabelkou přímo z práce. O nějakém přespání tudíž nemohla být ani řeč. Chvíli jsem pobyla se Sniperem na Gamefestu (část conu zabývající se pouze hrami rúzných druhů, platforem a žánrů). On pak odešel na Dolejte řediteli, povídání o conu s Vaškem Pravdou. Jelikož mě tyhle debaty moc nezajímají, mám dojem, že už jsem se účastnila tolika, že by mě tam stejně nic nového nečekalo, zůstala jsem u hudebních her a rozhodla se to tam trochu prozkoumat.

Hned u Singstar jsem narazila na lehce ovíněné KK, Bety a jejich bandu, tak jsem s nimi chvíli pobyla. Bavila jsem se sice skvěle, ale vydýchaný a značně aromatický vzduch v místnosti mi nedělal dobře, tak jsem se vytratila pryč. Na chodbě jsem potkala Veni, šly jsme spolu na DDR, chvíli jsme postávaly u Guitar Hero, šly se podívat na hráče Rock band a docela hezky jsme si popovídaly. Potom už byl čas se vytratit na poslední metro. Snipera jsem potkala na odchodu, tak mě šel doprovodit. Oproti původnímu plánu, že pojede také posledním metrem, se rozhodl pobýt déle.

Já jsem kupodivu nejela rovnou domů, stavila jsem se ještě za zbytky linuxového pátku v Rock café. Domů jsme dorazili kolem páté ranní.

Sobota
Vstávala jsem tedy kolem půl desáté. Říkala jsem si, jak bude hezké, když tam dorazím v jedenáct. Pak mě ale napadlo, že bych mohla upéct muffiny. Už jsem hrozně dlouho nic sladkého netvořila a tohle je přesně ten druh zákusku, který je rychlý, dobrý a lehce přenosný. Hned jsem se dala do díla (v mezičase jsem si žehlila sukni) a můj příjezd se tak zpozdil o 2h. Ale myslím, že to stálo za to, muffiny sklidily úspěch. Navíc jsem je během dne pořád někde zapomínala, je zázrak, že je někdo nespotřeboval :)

První event, kterého jsem se účastnila, byl turnaj v Rock bandu. Měla jsem štěstí a Ithil mě upozornila na tým, který hledal zpěvačku. Hrály se dobře známé rockové šlágry na obtížnost medium. Zúčastnily se jen 3 týmy, my jsme o malý kousek skončili druzí. Sniper nám dluží diplom, o který se hodlám rvát, pokud to bude třeba :)

Už před turnajem jsme měli hlad. Ale maličko jsme nestíhali, takže na tousty přišel čas až po něm. Dala jsem si pikantní. Byly výborné... akorát nebyly moc pikantní :) Tedy alespoň já jsem v nich nic pikantního nezaznamenala.

Někdy po cestě z toustů jsme narazili na effa, který se nezapomněl přihlásit o muffin. No... nejdřív bych si musela vzpomenout, kde jsem je nechala :) Sniper zmizel na cestopisnou přednášku o Madagaskaru, eff se odebral na tousty. V jídelně jsem narazila na Ketmaru a Myru, takže jsem se s nimi dala do řeči. Měla se na nás přijít podívat i Shana. Chvíli jsme si popovídaly  a já jsem rozdala poslední muffiny. Hurá!

Když už jsem měla slečny pohromadě, pochlubila jsem se jim mojí novou epickou černou sukní s růžovými srdíčky a koloušky. Možná srnkami. Whatever. U žen sklidila úspěch, u effa upřímné zděšení :) Obojí mne velmi potěšilo.

Holky pak odešly na DDR, já jsem jim zmizela na Rock bandu. Hity Beatles vystřídala Lego edice Rock bandu, kde jsem znala ještě méně písniček než od těch Beatles. Takže improvizace to byla veliká, wtz. Objevila jsem tam ovšem jeden kousek, do kterého jsem se zamilovala a teď už ho umím dokonce zahrát i na kytaru. Uprostřed jedné zvláště neúspěšné improvizace mě našel eff s jeho (už asi) proslulou fíkovou vodkou. Má to 18%, je to sladké jak hov*no z nutrie, s rostoucím vypitým množstvím to chutná čím dál líp a je špatné to kombinovat s vínem. Ale o tom později.

Eff se chystal navštívit v rámci MoveConu workshop sebeobrany. Jelikož jsem neměla nic lepšího na práci a moje "skupina" se rozutekla, rozhodla jsem se jít s ním. A jsem tomu ráda, protože to bylo velmi přínosné.
Samozřejmě jsme se za tu hodinu nenaučili ani zdaleka se bránit, ale získali jsme cennou zkušenost a taky tipy, jak se v určitých situacích zachovat. Workshop byl veden vtipným a zároveň poučným způsobem. Ani na vteřinu jsem neměla dojem, že by to byl ztracený čas.

Po workshopu jsme se opět připojili k bandě z hudebních her a šlo se na bar. Rozhodla jsem se vyzkoušet točenou chotěbořskou dvanáctku a kupodivu vůbec nebyla špatná. U okýnka mě překvapila Haru, která mě pozvala ke stolu, kde seděla spolu s Pet a Mieko. Pet pro mě měla moje šaty z Bodyline, které jsou naprosto nádherné (a ještě jsem se nedostala k tomu je vyžehlit) a Haru mi předala úchvatnou růžovou šálu, kterou naprosto zbožňuju.
Za chvíli se k nám připojili o moji společníci a jejich kamarádi, co stáli ve frontě za mnou. Slečny vypadaly z těch individuí se spoustou druhů různého alkoholu dost vyděšeně. Tímto se jim omlouvám :) I když minimálně Pet tvrdila, že je zvyklá :D

Slečny se za chvíly vytratily na další program a k nám si přisedli další lidé. Povídalo se, pilo se a blblo. Do té doby, než došla fíková vodka a někdo donesl víno, jsem byla víceméně střízlivá :) Víno bylo velká chyba. Od té doby se o střízlivosti moc mluvit nedalo. Postupně se lidi začali od stolu vytrácet a nakonec jsme se i my rozhodli, že půjdeme spát.


Neděle
Se vstáváním jsme si dali pěkně načas. Po propařeném večeru to vstávání úplně příjemné nebylo. Urychlili jsme ho až v okamžiku, kdy jsme si všimli, že ta místnost, ve které jsme se v noci náhodně utábořili, patří staffu :) Z té vyšší koncentrace oranžových triček jsme mírně znervózněli, posbírali si svoje věci a vydali se do jídelny na něco malého k zakousnutí.

Po té jsme zakotvili opět v místnosti MoveConu. Tentokrát se jednalo o přednášku kombinovanou s diskuzí o tom, jak poznat různé druhy ohrožení a jak a kdy se nejlépe vyhnout konfliktu. O přínosu přednášky nemůže být pochyb, dozvěděla jsem se hromadu tipů a triků. A samozřejmě jsem od té doby ještě o kus paranoidnější :)

Tím se con pomalu chýlil ke konci. Návštěvnící se jeden po druhém vytratili a škola zpustla. Rozhodli jsme se, že pomůžeme orgům jak s úklidem školy, tak s následnou likvidací zbylých toustů a tekutin. Místo činu jsme opustili kolem osmé večerní mezi posledními vyčerpaní a spokojení po zase jednom vydařeném conu.

Naviděnou přístí rok! ^^