Lapsang + vodnice = wtf ?

Je to už nějakou dobu, ale k ublognutí jsem se dostala až teď. V práci je kupodivu moc práce, takže blogování v pracovní době momentálně není možné a jindy čas nemám.

Ale k věci. Mé věčné stížnosti o tom, jak pořád nemám čas už asi nikoho nezajímají :) To jsem tak jednou byla v čajovně a nechala se po dlouhé době překecat, ať si dám opravdový čaj místo toho zázvoráku, co si normálně objednávám. No zvolila jsem lapsang, protože miluju jeho vůni a pokud ho dobře připraví, tak i jeho chuť. No nepovedlo se. Dostala jsem výluh ze špinavých ponožek trpké hořké chuti. Ani jsem ho nedopila. Alespoň jsem si ale spravila chuť dvěmi vodnicemi s příchutí banánku v čokoládě (tabáky čokomint a banán).

Doufala jsem, že z této kombinace vyjdu bez újmy. To se taky nějak nepovedlo. Po návratu domů jsem dostala chuť zahrát si na kytaru nějaké Plíhalovy písně. A to byla ta zásadní chyba. Můj mozek totiž naznal, že spát nepotřebuje, za to mi stále servíroval nějaké "plíhalovské" rýmovačky z vlastní dílny. Vůbec jsem nechápala, co to má znamenat. Bylo to značně wtf.

Aby ale má nedobrovolně probdělá noc nebyla zbytečná, ráda se s vámi o ty skvosty podělím :)

Božena
Svlíknul jsem blůzku Boženě,
vydechl jsem "Bože, ne".

Králík závislák
Potkala jsem králíka,
ten měl fousky od mlíka.
Říkám mu: "pane králíku,
začínáte na mlíku,
nedáte-li si pozor na ně,
brzo skončíte na smetaně".

Lehce romantická
Před spaním jsem napsal báseň,
báseň lehkou jako vánek.
Udělala mi věc hezkou.
Dala mi tebe, vzala spánek.

Kominík
Zavřeli jsme kominíka,
ať nám nikam neutíká.
Štěstí nám teď neschází,
za to jsme celí od sazí.

Milovník vlaků
Sedl jsem si na koleje,
rozhlížím se, co se děje.
Houkavý zvuk od nádraží,
přiznám se trochu mě zaráží.

Pro Ještěrku: nakonec jsem se rozhodla, že ten lehce nepravidelný poslední řádek se mi vlastně líbí :)

Desetidenní spam - den šestý

Pět lidí, kteří pro tebe nejvíc znamenají

Na tohle mi budou stačit dvě slova: manga-fan

Desetidenní spam - den pátý

Šest věcí, které si přeješ, abys neudělal

Obávám se, že dnes budu sabotovat opravdu ve velkém a nic konkrétního ze mě nedostanete. Samozřejmě jsou věci, kterých lituju a už bych je znovu neudělala a možná bych si jich vycucala z palce i těch šest, jenže říct, že bych si přála je neudělat, to nejde.

Většinou jsou to věci, které nějak zásadně změnily můj život. Díky některým rozhodnutím jsem ztratila části života, na které teď ráda vzpomínám a stýská se mi po nich. Na druhou stranu mi ta rozhodnutí přinesla nové a mnohdy i hezké věci a hlavně spoustu cenných zkušeností. Zvláště kvůli nim si myslím, že i ta rozhodnutí, kterých lituji, měla svoji cenu, protože jsem se díky nim naučila něco nového.

Desetidení spam - den čtvrtý

Sedm věcí, které tě často napadají
Tak tohle bude veselé :) Nebo třeba taky ne.

1. WTF?
2. Co to s tím světem sakra je?
3. Stýská se mi.
4. Záleží na mně vůbec někomu?
5. Záleží mi na tobě.
6. Nenávidím tě.
7. Nic s tím nenaděláš, brečet nemá smysl. 

Desetidenní spam - den třetí

Osm věcí, co si získají moje srdce
Teda doufám, že tohle někdo nepoužije jako návod :)

1. Opravdu dobré nejlépe domácí jídlo.
2. Znalost zásad slušného chování.
3. Kladný vztah ke kočkám (přičemž věta "já sním všechno" není úplně to, co mám na mysli).
4. Spolehlivost.
5. Zdravé sebevědomí, vlastní názor, přirozenost.
6. Tolerance a trpělivost se mnou a mými chybami a vrtochy.
7. Smysl pro humor.
8. Ona pomyslná jiskra.

Desetidenní spam - den druhý

Devět věcí o tobě
Tenhle úkol zní docela snadno. Nebudu nad tím moc přemýšlet, zkusím brainstorming. Budu pokračovat v drobné sabotáží, tak se nedivte, jestli vám obsah některých bodů zůstane utajen.

1. Moje věčná nespokojenost se vším mě posouvá dál a nutí mě zlepšovat se.
2. Hezké oblečení je mou velkou vášní. Neznamená to ale, že bych tím žila.
3. Můj egoismus je nefalšovaný a opravdu jsem přesvědčena o tom, že mám skoro vždy pravdu :)
4. Ačkoli strašně ráda peču, neumím dorty. I když chutnají skvěle, tak vypadají, jako by je někdo už (ne)jednou jedl.
5. Jsem zamilovaná do alenkovské módy a mým snem je mít samostatnou místnost na šaty a boty.
6. Chtěla bych zkusit tolik věcí, že mám strach, že je na to jeden lidský život moc krátký.
7. Jsem realista. Opravdu.
8. Pokud mě zradí nebo jinak ublíží někdo, na kom mi záleží, nedávám druhou šanci. Nikdy.
9. Nerada o sobě otevřeně mluvím. Nějak si přestávám myslet, že tohle meme bylo dobrý nápad :)

Umňoukané Vánoce! ^^

Letos jsem z vánočního přání nemohla vynechat ani své kočičí komando. Přejeme vám tedy krásný zbytek Štědrého dne, klidné svátky a spokojený rok 2011  =^.^=

Desetidenní spam - den první

Facebook je zlo, to tvrdím pořád. Tentokrát jsem na něm však našla inspiraci, čím vás budu krmit po deset dní. Tedy náhodných deset dní, ne nutně těch po sobě následujících.

U Haru v profilu jsem objevila meme, které spočívá v tom, že po deset dnů na sebe podle určitého klíče prásknu pár více či méně osobních věcí. Ačkoli jsem se dosud řetězákům a podobným trapárnám záležitostem bránila, blog je potřeba udržovat při životě a inspirace ani chuť vymýšlet něco třeskutě originálního není. Přichází tedy na řadu nouzová opatření. I přes to je ale asi jasné, že koza musí zůstat celá, tak se zase tolik netěšte, většinu otázek budu sabotovat po svém :) Tak jdeme na to.

Deset různých věcí, které máš právě teď chuť říct deseti různým lidem
Deset různých lidí? Mám dojem, že s takovým počtem lidí se snad ani natolik nebavím, abych jim chtěla kdykoli cokoli sdělovat, natož teď O.o Většinou mám spíš potřebu nějakého globálního sdělení :) No tak uvidíme:

1. Mám strach, že o tebe přijdu. Záleží mi na tobě víc, než jsem tušila.
2. Jsem vděčná za to, že mi pomáháš a posloucháš mě, i když nejsem vždycky příkladná kamarádka. A díky za Dextera :)
3. Mrzí mě, že se přetvařuješ víc, než jsem si myslela. Zklamala jsem se v tobě.
4. Od té doby, co s někým chodíš, tak se chováš jako úplně jiný člověk. Mnohem horší člověk. Měla jsem tě ráda.
5. Kéž bys konečně dospěl.
6. Jste hrozně hezký pár a doufám, že vám vaše spokojenost a pohoda vydrží co nejdéle.
7. Sice tu náhodu dodnes nechápu, ale vděčím jí za to, že jsem tě potkala. Sice se zatím moc neznáme, ale minimálně vím, že se s tebou skvěle nakupuje a povídá. Těším se, až spolu vyrazíme po novém roce obhlédnout slevy.
8. Ať se budeš snažit jakkoli, přes to všechno, cos mi kdy udělal, se nepřenesu.
9. Vážně jsi mě naštval. Nejdřív mě motivuješ k tomu se o něco snažit a pak mi tu motivaci během chvilky vezmeš. Fakt díky.
10. Vážně nechápu, o co se snažíš. 

Prvních pět šlo samo, u druhé poloviny jsem se už maličko zapotila :)

Snad to není dědičné

Asi opravdu stárnu. Jak jinak si vysvětlit svoje letošní chování? Přibližně od šestnácti vánoční svátky opravdu nemám ráda. Mamku vždycky začátkem prosince posedl nějaký zlý vánoční duch a začala používat slova jako vánoční úklid, výroba adventních věnců, malování krajinek křídou na okna, pečení cukroví a další, která se v mých pubertálních uších rovnala nadávce.

Určitě nemusím zdůrazňovat, že jen u slov nezůstalo. Mamka se do těch všech činností každoročně pouštěla a taky požadovala naši pomoc. Takže místo toho, abych v klidu psala nějaký úžasný program v Pascalu, tak jsem pod nátlakem vykrajovala různé tvary do mnoha druhů těst, navigovala mamku při věšení alobakových řetězů různě po domě a omotávala jsem polystyrenové toroidy pichlavými větvičkami a připevňovala na ně slaměné ozdoby.

To vše samozřejmě za hlasitého otráveného protestování. Ne že by mi to bylo něco platné. Škodolibou útěchou mi bylo akorát to, že moje mladší sestra v tom byla se mnou, takže jsme nadávaly ve dvou. No neměla to mamka s náma lehké.

Odchodem na výšku jsem se tomuto předvánočnímu shonu elegantně vyhla. Jezdila jsem pár dnů před Štědrým dnem a to už bylo vše hotové. Užívala jsem si to, že se mě vánoční svátky netýkají nijak těsně, každoročně jsem nadávala, že nás velké obchoďáky prudí s Vánoci už od září a dárky jsem pořizovala tři dny před Štědrým dnem.

Za to letos... Už čtrnáct dní v práci mluvím o tom, jak od začátku prosince začnu péct cukroví. Zhruba od října si hledám lákavé recepty. Včera jsem si dovezla další tři recepty od mamky z Moravy. A víte, co je úplně nejhorší? Že už mám pořízenou dobrou polovinu dárků a tu druhou mám vymyšlenou! O.o

Tak nějak jsem se smířila s tím, že mě vánoční čas začíná lehce dostávat. Ale říkala jsem si, že pokud se to omezí jen na pečení cukroví a potřebu obdarovat své bližní, je to ještě bezpečné.

Jenže vánoční čas přitvrdil. Přes noc napadla první sněhová peřina. Když jsem ráno vstávala, strom u našich oken byl romanticky obtěžkán tím bílým svinstvem, které snad každým rokem ochromí dopravu ve všech městech, které nějakou dopravu mají... a mi hlavou proletěla myšlenka, kde se dá cestou z práce koupit bílá křída a štětec.

Vánoční čas:Mitsuki - 1:0.

Akicon 2010

Už to bude týden, co skončil letošní Akicon. Na internetu už se reporty objevují od pondělí, tak si říkám, že je na čase přispět i svojí troškou do mlýna. Zvlášť když se jedná o moji nejoblíbenější akci.

Letošní Akicon byl opět dvoudenní. Loni se nám to osvědčilo. Zjistili jsme, že to je dostačující jak pro organizátory (kterým to nekoliduje s prací), tak pro návštěvníky (ačkoli někteří by si jistě přáli, aby con trval "ještě minimálně týden").

Jako jeden z organizátorů jsem se dostavila do KC Zahrada už v pátek večer. Chtěli jsme připravit co nejvíc věcí, abychom nemuseli spěchat v sobotu. Dorazila jsem s mírným zpožděním a zjistila jsem, že mě tam vlastně není třeba, jelikož už mají práci rozdělenou. Naštěstí nás bylo takových víc, tak jsme utvořili flákací skupinku a povídali jsme si. Taky jsme pozorovali zkoušku muzikálu Světa beze jména. Kulturní centrum jsme ten opustili lehce po desáté večerní.

V sobotu ráno mě ještě čekalo balení, večer jsem to lehkomyslně (jako ostatně vždy) odložila s tím, že ráno moudřejší večera. Co bydlím v Praze, tak si s množstvím předmětů hlavu nelámu. Stačila karimatka, spacák, kartáček na zuby, nějaké to náhradní prádlo a kabelka. Že by se hodilo nějaké to spací tričko, to mě napadlo až na místě.

Na pár minulých conech jsem razila heslo, že když už se odlišovat, tak všude, takže zatímco v běžném životě nosím loli oblečení, na cony jsem jezdila v riflích a tričku. Letos jsem udělala výjimku a oblékla jsem se inspirována Mio z K-ON do černých šatů, tyrkysových punčoch a měla jsem dokonce i černý klobouček. Ačkoli to nebyl cosplay, moc mě potěšilo, že několik lidí můj záměr správně poznalo :)

Na místo jsme s dfoxem dorazili kolem deváté. Rozložili jsme pokladnu, pomohla jsem náhodným lidem s pár maličkostmi, zjistila jsem, že můj kamarád z Hradce již čeká venku a už byl čas otevírat. Pokladny jsem sledovala jen chvíli ze začátku, ale přišlo mi, že odbavení probíhalo pohodově a rychle. Menšímu zpoždění v programu jsme se ale nevyhnuli, takže zahájení proběhlo i letos v atriu. Osobně si myslím, že to je lepší řešení, než někde odděleně v sále. Alespoň si ty informace poslechne víc lidí.

Službu jsem měla až od půl třetí, tak jsem mohla beztrestně obejít nějaký ten program. Navíc moje povinnost letos spočívala v podpůrné činnosti v hlavním sále (vytírala jsem rozlitou minerálku po křestu, hledala jsem ztracený mikrofon a jednou jsem vysvětlila, jak se mikrofon zapíná - prostě jsem byla hrozně potřebná a užitečná :D ), takže jsem mohla vidět program.

Kurz herecké improvizace
Na podobném pořadu jsem byla poprvé, takže jsem moc nevěděla, co čekat. Většinou jsme předváděli nějaké emoce, pantomimu, různé scénky. Měla jsem pocit, že to má posloužit hlavně k pobavení ostatních. Ze začátku v pár lidech to bylo hrozně super. Všichni dělali, co měli a věnovali pozornost tomu, co se dělo "na place". Bohužel s přibývajícími lidmi se zvětšoval i chaos a v poslední fázi už to bylo takové, že se nepřekřikovali jen účinkující, nýbrž i přihlížející, pro které bylo těžké udržet pozornost na tom, co se zrovna děje a tak se věnovali vlastní zábavě.


Když jsem měla dojem, že už neslyším ani vlastního slova, tak jsme to s Ještěrkou vzdaly a šly se podívat, jak je na tom Singstar. Ten byl takhle dopoledne krásně prázdný, takže jsme u něj nerušeně řádily až do dvou, kdy jsem si myslela, že mi začíná služba.

Potěšilo mě, když mě devyx vyvedl z omylu a já jsem tím získala příjemných třicet minut na jídlo. Dala jsem si toust z místního baru. Nic složitějšího bych sníst nestihla.


Střety s realitou
Na Hintzuovy přednášky se vždycky těším. Většinou za nimi totiž stojí nějaký absurdní a více či méně šílený sociologický výzkum. Tentokrát si stařec veterán zvolil přednášku o střetech mnohých otaku s tou ošklivou, nepřátelskou a nudnou realitou. Čekala jsem velké věci.

Možná jsem neměla. Přednáška měla potenciál, ale jak už to občas u Hintzua bývá, začal mluvit o něčem, co mělo být zmíněno jen v rychlosti a zabředl v tom na delší dobu. Tím musel přednášku ke konci dost zrychlit a nedostal se k těm nejzajímavějším částem. Doufám, že neprobrané kapitoly alespoň rozepíše u sebe na netu nebo z nich udělá samostatnou přednášku :)


Sedm malých otaku
Tahle soutěž mě provázela daleko dřív, než vůbec Akicon začal. Drtivá většina hardware se totiž vyráběla u mě v bytě. Když jsem začala být nepříjemná, tak si páni inženýři po sobě dokonce začali ten binec po výrobě uklízet :)

Setkala jsem se s ní i ve fázi testování - byla jsem zrovna v čajovně, když se sháněli obětní beránci. V tu dobu tam bylo nahráno deset otázek. Když se všechny protočily asi po desáté, většina z nás litovala, že se do toho nechala ukecat :)

Během testování se nějaké problémy vyskytly. Ty byly odstraněny a naostro soutěž probíhala téměř bez záseaků. Ale ten jeden na začátku třetího kola byl vyřešen v rekordní rychlosti. Celou soutěž uváděla Lusi, která byla během toho výpadku naprosto sladká, jak se snažila zabavit diváky.

Pro ty, kteří se neúčastnili - jednalo se o znalostní soutěž, kdy soutěžící postupně dostávali otázky. Pokud odpověděl správně, tak se do společného bodového hodnocení přičetly další body, pokud odpověděl špatně, nepřičetlo se nic. Na konci každého kola hlasovali soutěžící, koho ze svých řad vyloučí. O posledním soutěžícím rozhodli ti, kteří byli v minulých kolech vyřazení.

Je škoda, že 7mo nemělo moc velkou sledovanost, byla to pečlivě promyšlená hra do posledního detailu. Přípravy zabraly mnoha lidem dost času a práce. Tak snad příště :)


Nejtýranější japonský monument
Grek přednášet umí. Svoje přednášky má pečlivě připravené a vypadá to, že má i nastudovaná fakta. Ani tentokrát tomu nebylo jinak. Přednáška byla poutavá, zajímavá a plná nových informací. Dokonce nechyběla ani pověstná scéna z DMC. Morgarovy titulky tomu dodaly ještě další rozměr :)


Lovestory muzikál
Lidi ze Světa beze jména si po loňském divadle připravili tentokrát muzikál. Všichni jsou na tom se zpěvem poměrně slušně, takže poslech nebolel, u většiny z nich vyloženě těšil. Zvláště císař byl vynikající. Ale jestli to nebude tím, že mi připomínal někoho z Hvězných válek :)

Muzikál jsem si užila i na třetí podívání, jejich styl humoru se mi líbí. Jen je škoda, že se z některých písniček nepovedlo odstranit původní zpěv.


Po Lovestory mi skončila služba, tak jsem se šla poflakovat volně kolem. Narazila jsem na svého kamaráda z Hradce a chvíli jsme debatovali. Pak se k nám připojili Ještěrka s devyxem. Ten ale musel odchvátat za nějakými orgovskými záležitostmi.

Chvíli jsme byli na DDR, ale tam nám požitek kazila velmi hlučná a velmi opilá mladá slečna. Jak jsme záhy zjistili, u Singstaru to nebylo o moc lepší, tam byla koncentrace podobných dívek mnohonásobně vyšší. Litovala jsem hráče konzolí. Příští rok se přimluvím za to, aby Singstar bylo v samostatné místnosti a lidi v herně tak měli klid. S jinými hudebními hrami být nemůže, to by se vzájemně tloukli a neměla by z toho nic ani jedna strana. Známe z Advíku.

S přibývajícím časem ubývalo lidí a kolem půlnoci to zabalila i Ještěrka. Na nějaou dobu jsem tedy zakotvila u šatny a ujídala Hitomi a Gábi jejich naprosto luxusní cookies. Budu si muset říct o recept :) Potom jsem přisedla k Mamuše a Amatér, se kterými jsem si moc krásně popovídala. Měla jsem hroznou radost, že Mamuša dorazila a zvýšila tak počet přítomných ze zmírající manga-fan. Škoda že Inuyasha zlobil a nemohl přijet s ní :)

Po té se odněkud zjevil dfox, vypořádal se s Piolosem a odtáhnul mě do místnosti k brňákům. Tam jsem byla zatažena do naprosto skvělé karetní hry jménem Once upon a time. Pokud přemýšlíte o tom, že mě něčím obdarujete, tak tohle je přesně to, co by mi udělalo radost :) Je to skvělá hra k oživení srazů a posezení v čajovnách. Na Jindřicha Izáka a jeho sklad peprmintových bonbónů budu vzpomínat ještě dlouho :)

U této hry jsme vydrželi zhruba do pěti ráno. Skeletom pak usoudil, že bude lepší, když se vyspí. Tak jsem následovala jeho příkladu a šla se rozložit do promítací místnosti. Dlouho mi ale nebylo souzeno spát, o půl osmé vstoupil Grek a dožadoval se, aby místnost začala opět sloužit svému původnímu účelu. Kruté, co? :(

Mírně mě postavil na nohy čaj a tousty, na které jsem si musela hrozně dlouho počkat. Ale ne moc. Byla jsem tak unavená, že jsem veškerý ranní program vzdala. Tedy kromě Lusi. Na její přednášku jsem se těšila, tu bych si ujít nenechala. Než začala, tak jsem si povídala s Hintzuem, Westflamem a ostatními v hloučku kolem Hintzuova stánku.


Netradiční hrdinky v anime
Viděla jsem Lusi přednášet na Animefestu. Její tehdejší přednáška se mi líbila mnohem víc. Ani u této jsem se rozhodně nenudila. Lusi je vtipná, má příjemný zvučný hlas a dobře se poslouchá, to je její výhoda.

Jen jsem měla až moc často dojem, že vaří z vody, opakuje tu samou větu s malými obměnami a k některým hrdinkám moc nemá co řict. A taky naprosto rozkošně mlaskala do mikrofonu :D U 7mp to nedělala, to bych si všimla :)

Závěr je takový, že ačkoli jsem si přednášku užila, tak vím, že to Lusi umí daleko líp. Kdybych neměla to srovnání, tak bych asi byla nadšenější. Taky jsem byla po těch pár hodinách spánku tak mimo, že mi vůbec nedošlo, že mám zase službu a podavače mikrofonu za mě musel dělat někdo jiný :)

Po Lusiné přednášce jsme byli s Ještěrkou chvíli opět na Singstar, ale mě bolela hlava a navíc tam nedočkavě čekali další zájemci, tak jsme to zabalily a šly pomáhat s úklidem. Bylo nám řečeno, že naší pomoci není potřeba. Sedly jsme si tedy do velkého sálu a sledovali, jak ostatní pracují. Za chvíli přišel Čertík, kočičí majitel KC Zahrada a usnul mi na klíně.

Vše se podařilo uklidit v rekordním čase a kolem třetí hodiny jsme se rozjížděli do svých domovů, někteří to brali přes restauraci.

Z letošního Akiconu mám mnohem lepší pocit než z toho loňského. Užila jsem si ho nesrovnatelně lépe a přijde mi, že i po organizátorské stránce vše probíhalo ještě hladčeji a poklidněji. Už se těším na příští rok. To už bych si vážně nějakou tu přednášku připravit mohla :D