Mise Pampeliškový med

Nedávno jsem na jednom webu pro ženy (ano, i na takové weby chodím) narazila na recept na pampeliškový med. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky z dětství, kdy jsme chodily s babičkou sbírat pampeliškové květy za zahradu a ta z nich pak uvařila výbornou mňamku.


Recept nevypadal nijak složitě: 700 květů pampelišek, 2l vody a 2kg cukru, pár koleček citrónu. Těch sedm set květů pampelišek mi znělo celkem strašidelně, tak jsem vytáhla sbírat i Pana Ega. Samozřejmě jsem mu slíbila med ^^


Z důveryhodných zdrojů jsem zjistila, že spousta pampelišek zrovna kvete na obrovské louce za budovou naší školy. Kdybych tam chodila, nejspíš bych si toho všimla sama...
Když jsme dorazili na místo,

tak nás napadlo, že když už ty pampelišky budeme trhat, tak z nich můžeme vytrhat nějaký obrazec... třeba ^^ Teda napadlo to Pana Ega, já jsem s tím pouze souhlasila.
Trhání nám šlo ve dvou docela od ruky. Viděla jsem to zbytečně černě. Povídali jsme si a chvíli jsme na sebe taky pokřikovali s Tassem a Britt, kteří nás viděli z okna počítačové učebny. Asi za hodinku jsme měli natrhané 3/4 jutové Tesco tašky. Usoudila jsem, že to už 700 kvítků bude. Doma jsem aproximací určila, že jich bylo zhruba 2x tolik.
Odhadnutých 700 hlaviček jsem tedy silou vůle napěchovala do 2l vody. Největší hrnec u nás doma má 3l, takže to šlo fakt blbě, do příštího roku musím pořídit větší hrnec. Do večera jsem svůj výtvor nechala stát na plotně.
Po návratu z fotícího výletu jsem přihodila

4 plátky citrónu a celou směs jsem nechala přejít varem. Hrnec jsem přikryla pokličkou a nechala stát do rána.
Aby toho vření nebylo málo, tak jsem ráno tu věc s varem zopakovala. Potom jsem vodu zcedila přes plátýnko a ještě důkladně vymačkala.


Do vývaru z pampelišek jsem přidala 2kg cukru a znovu nechala vařit na mírném ohni. A pak jsem to nechala vařit hodně hodně dlouho (myslím, že to byly takové 4h). Musí se počkat, až začne směs tuhnout. To se zjistí tak, že se horká směs

kápne na bílý taliř, nechá se schladnout a pak se zjistí její konzistence.
Moje směs se k tuhnutí moc neměla. Možná jsem tam dala víc vody, než jen ty 2l, nebo jsem to vařila krátce (nebo na moc mírném ohni ^^). Každopádně po těch zhruba čtyřech hodinách jsem prohlásila med za hotový a nechala ho trochu schládnout. Jen tolik, aby se dal lít do sklenic. Říkala jsem si, že v lednici třeba ještě zhoustne (no nestalo se tak).
Medu bylo z té várky poměrně dost, čekala jsem toho méně. Na dně hrnce mi zbyl zbytek a měla jsem už jen moc velké sklenice, tak jsem ho něj nalila větší množství Key rumu a naplnila tak asi polovinu lahve od saké. Výsledek je hrozně dobrý ^^
I když tedy můj med nemá tu správnou medovitou konzistenci, tak jsem s výsledkem spokojená - v zimě bude v čaji výborný. A má to tu výhodu, že ten med můžete lít rovnou ze sklenice ^^

Páteční fotící výlet

Pátek byl ve znamení toulání se po Hradci. Dopoledne jsem byla sbírat pampelišky na výrobu medu (o celé proceduře bude sepsán samostatný report) a odpoledne jsem se s Panem Egem vydala za Hradec na jedno překrásné místo známé jako Lesní hřbitov. Teď na jaře je tam opravdu nádherně.
Celá procházka se byla prokládaná focením. Některé fotky vyšly celkem hezky, tak se o ně s vámi chci podělit.




A na závěr ještě fotky, které vyfotil Pan Ego a já jsem na nich provedla úpravy.

Toradora - 4. díl

Před několika měsíci jsem napsala, že pozastavuji veškeré překladatelské projekty dokud neodevzdám hru. Tu jsme odevzdali na začátku dubna a já se pomalu vracím k odloženým projektům.
Jako první přišla na řadu Toradora. Čtvrtý díl nese název Ten správný výraz. Ryuugi u Taigy objeví krabici plnou rozmazaných fotek Kitamury a nabídne se, že jí udělá nějaké lepší. A co všechno se díky tomu semele, to už se musíte podívat sami.

Co se týče překladu, tak ani tento díl se neobešel bez odkazu na japonské reálie. Jedna ze slečen stále oslovuje Kitamuru přezdívkou "Maruo". Podle ní vypadá stejně jako jedna z postav shoujo mangy Chibi Maruko-chan od Sakury Momoko.
U skříněk zmatená Taiga věnuje Kitamurovi pozdrav "O-HA" a je z toho velké pozdvižení (nejvíc v její hlavě). Ve vysvětlivkách v jednom z releasů jsem se dočetla, že se jedná o výraz převzatý z dětské písničky Shingo mama no Oha Rock, která pochází z roku 2000. Takže z pohledu dnešní mládeže nejspíš dost nemoderní slovo.
Během tohoto dílu dojde taky k menší výměně názorů mezi prezidentkou a Taigou. Taiga během něj pronese větu, o jejímž významu pochybuji doteď. Určitě poznáte, která to je.
Tolik k úvodu a vysvětlivkám ke čtvrtému dílu. Závěrem ještě dodám link ke stažení a popřeji příjemnou podívanou.

Pragocon 2009

Letošní Pragocon byl zvláštní. První akce, ze které jsem chvíli měla chuť odjet domů. Ale nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala.

Pátek
Jako už skoro každé akci v Praze, i této předcházela malá výprava za keškami. Tentokrát jsme si vzali za cíl okolí ulice Novodvorská. Je tam totiž Fantasy park, kde mají ITG arkádu a to jsme si nemohli nechat ujít! Kotě i Lusi tvrdí, že to je to samé jako na hardpadu, že tahle arkáda by navíc nutně potřebovala seřídit, že na kterémkoli trinpadu se skáče líp, než na tomhle (nevím už, kdo to řekl a co má proti trinpadům ^^), ale... je to přece *arkáda*! Takže já to beru jako zkušenost.
Hned vedle ITG arkády byly i bubínky, ale na obrazovce byl ošklivý error, takže jsme jen zalitovali, že si nezahrajeme.
Během lovu keší nám napsala Serita, že je v Praze jen na otočku, protože má nepředpokládaně hodně učení. Po drobných organizačních problémech a trošce nedorozumění jsme se s ní sešli na Karláku - já a Kotě. Lusi musela dělat domácí úkol, tak jela domů. Popovídali jsme si s ní asi dvacet minut a pak jsme taky pokračovali k Lusi.
Tam Kotě zjistilo, že ztratilo doklady. Nejspíš u arkády. Takže plán byl takový, že se zajedeme přihlásit na Pragocon, hodíme tam věci a pak pojedeme s Kotětem pro ty doklady.
Po příjezdu na Pragocon jsme potkali Jarníka, ubytovali se, šli jsme trošku prozkoumat území. A když přišla řeč na kotěcí doklady, zjistili jsme, že jsme v tom s Kotětem sami. Lusi s námi nepojede, protože nechce tahat Jarníka přes celou Prahu. Kdo mě líp zná, tak asi ví, jaký strach po tmě venku mám. Tak si asi umíte představit, že tohle zjištění pro mě bylo velmi nepříjemné. Ale Kotě bych v tom samotné nechat nemohla, cítila jsem za něj určitou zodpovědnost. Takže o půl deváté jsme vyrazili na tramvaj vstříc noční Praze, městu ze všech nejhoršímu.
Po menších i větších útrapách jsme nakonec ve zdraví dorazili do Fantasy parku a Kotě dokonce našlo svoje doklady! Abych pravdu řekla, tak od začátku jsem považovala celou výpravu za sebevražednou a zbytečnou. Takže o to víc mě potěšilo, že jsme nejeli tu štreku zbytečně. Dokonce fungovaly i ty bubínky, takže jsme si dali pár písniček bubnování a pár písniček na ITG. A pak už hurá na bus zpátky.
Cesta zpět snad byla ještě delší, než cesta tam. Ale i tu jsme zvládli a vyčerpaní jsme dorazili zpátky na Pragocon.
Ve dveřích jsme se potkali s Jarníkem, evidentně taky zrovna odněkud dorazil. Prý si byl doma zabalit a vysprchovat se, či co.
Ten večer jsme už jen chvíli hráli Guitar hero, trochu DDR a šli jsme spát. Byli jsme po celém dni docela unavení.

Sobota
Sobotní dopoledne bylo programově dost chudé. Já jsem se chtěla jít podívat na šperkový workshop, ale Lusi šla raději na další sushi workshop. A jít samotná jsem neměla náladu. Takže jsem proseděla několik hodin na židličce zíráním na lidi, co vytváří sushi a hrála jsem si s myšlenkou, že pojedu domů. Potom mi naštěstí došla trpělivost a vytáhla jsem Kotě na kešky.
Nedaleko byl Břevnovský klášter s nádherným okolím. Ulovili jsme pár keší a navíc jsme se nádherně prošli. Udělala jsem dobře, že jsem nezůstala na tom workshopu.
Cestou zpět jsme se stavili na pořádné jídlo a vrátili jsme se akorát na konec přednášky o reiki. Je škoda, že jsem ji neviděla celou. Ale ve srovnání s tou svíčkovou bohužel prohrála na plné čáře ^^
Zjistili jsme, že Hintzuova přednáška je o hodinu později, než jsme mysleli, tak jsme se zastavili na Trillově tajné debatě o strašlivých věcech. Určitě tam padly zajímavé nápady. Jen prostě nejsem v pozici, kdy bych se budování toho nápadu mohla účastnit.
Hintzuova přednáška začínala se zpožděním čtvrt hodiny, protože v té místnosti běželo nějaké šílene korejské pseudo shounen-ai dorama a fakt to bylo zlo. Myslím, že kdyby to vypli před koncem, že to ani nikomu vadit nebude.
Každopádně Hintzuova přednáška byla zajímavá, poutavá, zábavná a celkem jsem si ji užila.
Hintzu tam byl bohužel jen na tu přednášku, hned po ní jel zpátky do Brna. Chill ho jela vyprovodit na nádraží a potom se zase vrátila.
My jsme mezi tím polehávali v naší soukromé třídě, byli jsme u DDR, později u PIU a celkově jsme zažívali klidný podvečer.
V osm hodin se konala fireshow a ukázka břišních tanců. Obojí se moc povedlo. Stála jsem v první řadě, takže jsem konečně i dobře viděla ^^
Po fireshow se s námi rozloučili Jarník a Lusi, v neděli už měli jiný program a museli se na něj připravit. Naše zbylá opuštěná trojice se tedy vydala do tělocvičny, kde měl probíhat ples.
Moc účastníků nebylo, ale celkově ten večer neměl chybu a pro mě byl určitě nejpovedenější z celého Pragoconu. Vyblbla jsem se na několik dnů dopředu. Navíc jsem poznala další nové lidi, popovídala jsem si s Trinem a Sniperem. Prostě jak říkám, nemělo to chybu.
Někdy kolem druhé se Sniper rozhodl to zabalit, takže jsme si řekli, že je ten pravý čas jít spát.

Neděle
Nedělní dopoledne probíhalo převážně pracovně. S Kotětem jsme nejdřív poklidili v naší třídě a potom jsme se přesunuli do DDR místnosti. Tam jsme chvílemi skákali, chvílemi posedávali a povídali si.
Po oficiálním ukončení jsme se vrátili zpět a pomohli jsme dát celou místnost do původního stavu. Nebyli jsme sami dva, pomáhalo více lidí. Asi během hodinky byla třída jako ze škatulky - až na tu podlahu. Někdy během té doby odjížděla Chill.
Celá naše uklízecí parta se potom vydala na MHD a tak různě jsme se v tramvaji rozpojili. My s Kotětem jsme špatně pochopili jejich dobře míněné rady, jak se dostat na Hlavní nádraží, takže jsme jednu stanici přejeli, ale hned na další bylo taky přestup na metro. Zvládli jsme to i tak naprosto vzorně a myslím si, že jsme si ani moc nezajeli oproti tomu, co nám radili oni.

Jak tedy celou akci shrnout? Keškovací části neměly chybu, ty jsem si užila do poslední kapky, DDR části byly super, ples byl úžasný. A zbytek? Na tom by chtělo zapracovat ^^
Fotky jsou jako vždy k nalezení tady

Drobná reklama

Nejspíš už to stejně všichni víte, ale co kdyby se přece jen někdo našel... Že jsem se podílela na vývoji jedné visual novely, to už žádným tajemstvím není.
A teď můžu hrdě oznámit, že se povedlo vše ke spokojenosti (snad) všech členů týmu dokončit a vy si ji můžete zahrát. Pokud budete chtít. Nečekejte žádné zázraky, přece jen visual novely mají oproti jiným druhům her docela omezené možnosti a spousta lidí je ani za plnohodnotné hry nepovažuje.
Byla to pořádná fuška a zažila jsem si i několik probdělých nocí (ale není ověřené, že je na vině Heartbeat ;)). To mě (a snad ani ostatní členy týmu) neodradilo od dalšího dílu. Ale ne hned - až si trochu odpočineme. Taky musím napravit svoje překladatelské, školní a pracovní resty, kterých se za tu dobu pár nasbíralo. Počítám, že na scénáři k dalšímu dílu začnu pracovat v létě. Ale už teď ve mně bublají různé zajímavé nápady, tak možná to hodím na papír už dřív. První díl byl takový zkušební, druhý díl bude... ještě lepší. Máte se na co těšit - hlavně tedy na staré známé postavy, taky na nějaké nové, poutavý a trochu potrhlý příběh (záleží, jak moc se budu kontrolovat).
Ale dost lákání na další díl. Mrkněte se na blog hry a zahrajte si ten první ^^

Takové menší prohlášení

Poslední dobou se mě spousta lidí ptá, co se děje s mými překlady. Kdy bude další kapitola Lovely complex, kdy přeložím další díl Burn notice, co že je s tím tolik slibovaným Beckem... Spousta otázek podobného typu padá na moji hlavu, tak jsem se rozhodla, že sepíšu krátké vysvětlení, co se děje, že neprodukuju žádné výstupy.
Není už žádným tajemstvím, že se s několika přáteli z Manga-fan účastním soutěže ve tvorbě ren'ai her. A přesně tohle je teď věc, která má u mě prioritu, a která mi zabírá veškerý můj volný čas, který bych jinak věnovala překladům výše zmíněných věcí.
Jestli vás to uklidní, tak prvního dubna je uzávěrka a do té doby musí být vše hotovo. Takže zhruba někdy tou dobou se vrátím ke svým překladatelským projektům. Samozřejmě není vyloučené, že i do té doby něco málo přeložím, ale rozhodně v tom nečekejte žádnou pravidelnost, nic neslibuji.
Jediné, koho snad potěším, tak budou asi fanoušci Toradora (začala jsem jej nedávno překládat pro Manga-fan). To je jediný překlad, který oficiálně nepozastavuji a budu se mu věnovat i nadále. Ale dva díly za aktualizaci taky určitě nečekejte.
Tolik tedy k tomu, proč se poslední dobou překladatelsky flákám.

Burn notice s02e10 konečně česky

Je tomu už pár dní, co začaly vycházet další díly Burn notice, seriálu kterému přezdívám "kurz pro špióny - amatéry aneb staňte se tajným agentem za 24 dílů". Když jsem se poprvé rozhodla, že ho budu překládat, vedl mě k tomu fakt, že na polovinu druhé série neexistují české titulky. Vycítila jsem tedy prostor pro moji věčně hladovějící překladatelskou duši a dala jsem se do toho. Jeden můj přeložený díl probudil davy nadšenců, kteří se postarali  o překlad zbytku.
Už během překladu toho prvního dílu jsem vycítila, že tohle je pro mě ta správná výzva. Je to příjemné zpestření oproti jednoduché angličtině, kterou nacházím v anime (ale to je dané i tituly, které si vybírám). Celý půl rok jsem si plánovala, jak se k Burn notice opět vrátím.
A je to tady - nezapomněla jsem a desátý díl je na světě. Stahovat můžete zde.

M-F Silvestr 2008

Letošní Silvestr byl obzvláště dlouhý. Trval čtyři dny. Také ubytování bylo o několik tříd jinde ^^ Žádná dělnická ubytovna jako minule. Asi jsme na chatě na Jarníka udělali dobrý dojem, protože tentokrát nás pozval k sobě domů ^^

Úterý

Sraz byl v úterý v podvečer na pardubickém nádraží. Jako první dorazil Justy s Kotětem, já asi půl hodinky po nich. Přijela jsem rovnou z Moravy, do HK jsem ani nejela.
Čekalo nás pár hodin čekání, než dorazí i ostatní. Zkracovali jsme si ho hraním hry "Myslím si cokoli". Byl do ní nedobrovolně zapojen i Geont, který dojel těsně po třetí hodině, Serita se ale nenechala. A přitom se hádaly takové zajímavé věci jako barel na vodu, ořezávátko, bajonet, lavička... No chápete to?
Kolem čtvrté už jsme byli skoro všichni kromě Ledmana a Trin. Většina se tedy vydala na nákupy, uvítací delegaci jsem tvořila pouze já, Marcus, Drow a Justy.
Lehce po páté se nákupčí skupinka vrátila a mohlo se jít na autobus. Ani jsme nemuseli čekat dlouho.

U Jarníka jsme zabrali obývák a Serita mezi nás nechala kolovat svoje cukroví. Během pár minut zmizelo.
Jarník potom vytáhnul Wii a to byl konec. Celé dny se nedělalo skoro nic jiného. Ale všichni se bavili, tak proč ne ^^

Já, Seri a Kotě jsme si v jednu chvíli šli pro něco nahoru a zůstali jsme tam několik hodin ^^ Sedli jsme si na chodbě ke stolečku a povídali jsme si. Překazili nám to Justy, Hejty, Marcus a Trin... snad jsem na nikoho nezapomněla.
Když se večer pomalu chýlil ke svému konci, tak nás Jarník rozdělil do spacích skupin a každé řekl, kde bude nocovat.
Já jsem dostala pohodlný gauč v zadní části obýváku, kde se mnou byla ještě Seri (ne na tom gaučí), takže tam vznikl takový dívčí koutek. Zbytek obýváku si zabrali Justy, Drow, Kolá Geont a Kotě.
Kotě se uvelebilo na gauči, kde se přes den normálně sedělo a ukradlo Jarníkovic kočkám deku, protože se neobtěžoval vzít si vlastní spacák. Ale nestěžoval si (stejně by mu to nebylo nic platné).
Když se všichni rozlezli do svých ložnic, tak jsme si ještě chvíli povídali. Tedy já jsem poměrně brzy usnula, na Moravě jsem se moc dobře nevyspala, někde se to muselo projevit.

Středa
Když jsem se ráno probudila, Serita už byla vzhůru a četla si. Za chvíli se probral Geont a Kotě a přišli za námi na pokec. Po chvíli jsme se přesunuli do kuchyně a začali jsme pomalu chystat snídani.
Když vstal i Jarník, tak se začal plánovat program dne. Rozhodlo se, že po obědě půjdeme všichni na kešky a cestou zpět se stavíme nakoupit další zásoby jídla.
Na oběd uvařila Seri kuřecí vývar se spoustou nudlí. Byl výborný. Myslím, že si pochutnali úplně všichni. Někteří i vícekrát ^^
Když jsme vyráželi z domu, bylo mi ještě celkem teplo. První keška byla uprostřed lesa a bylo v ní spoustu zajímavých věcí. Nechala jsem tam svůj travel bug. Druhá byla opět ve městě a už cestou k ní mi začala být zima. Však taky pěkně mrzlo.
Druhou kešku našel Hejty skoro hned po příchodu na místo. Rychle jsme zalogovali svoji návštěvu a vydali jsme se k blízkému nákupnímu centru.
Bohužel jsme přišli trochu pozdě. Všechny supermarkety byly zavřené. Naštěstí jsme našli zapadlou večerku, kde jsme nakoupili vše potřebné. To už byla zima snad úplně všem.
Cestu zpět nám zpříjemňoval Justy svým varovným povídáním o anime Strike witches, kde bojují nezletilé bišinky s vrtulkami místo nohou, kočičími oušky a pouze v tričku a v kalhotkách, na které je víc záběrů, než po kolika by příčetný divák toužil. Ty ouška a ocásky mě sice trochu zaujaly, ale říkala jsem si, že takové zlo vidět nemusím. Dokud se Justy nezmínil, že to je taky shoujo-ai. Když jsem to slyšela, změnila jsem názor a řekla jsem si, že alespoň pár dílů vidět musím. Už jsem jich přežila pět(myšleno doslova... když to sledujete při snídani, tak je těžké se neudusit nebo neutopit) a musím říct, že to je ještě horší, než popisoval Justy. Každopádně je to výzva a já to zkusím shlédnout celé. Když to dal i Geralt...


Po návratu jsme si pořádně zatopili, udělali jsme si čaj a sesedli se k Wii. A Lusi vytáhla strašlivou zbraň. Už jen název nás měl varovat. Dogtato-kun. Dokonalý výplach mozku je zaručen. Naštěstí jsem neviděla na titulky, takže mi pár věcí uniklo. Ale bohužel tomu šlo docela dobře rozumět i od poslechu >< Některé díly jsme viděli dokonce vícekrát.
Pak se Lusi pustila do výroby večeře. Dopadlo to výborně, těstoviny se povedly. Zbytek zatím seděl v obýváku a vymýšlel nějaké úchylné společenské hry, které pak bude nutit hrát i ostatní.
Nakonec zvítězil Marcusův návrh na "Každý hádá, jakou anime postavu má napsanou na čele". Už samotná příprava byla vtipná. Nejhůř (nebo nejlíp?) to schytalo Kotě. To mělo Potemayo, jehož jsme viděli všeho všudy jeden díl na Pragoconu. Serita se mu tim určitě chtěla za něco pomstít ^^
Někdy v tuto chvíli jsem se nechala překecat Kotětem a zapla jsem Guitar hero. Chvíli jsme hráli jen my dva, pak si zahrál Jarník a Lusi... a pak k tomu sedla Trin. A už jsme ji od toho nedostali ^^ Nutno dodat, že jí to opravdu šlo.
Zalíbilo se jí to natolik, že si ode mě vyžádala instalačky. Propojování mého a Trininého notebooku nám dalo s Kotětem chvíli zabrat. Nejdřív nastavil IP na úplně špatný adaptér, pak udělal nevím co, potom jsme nemohli pingnout jeden na druhého. Pak já jsem pingla na něj a on na mě ne... To byl asi tak nejlepší stav, při kterém se mi povedlo ty instalačky na Trinin notebook protlačit. Přidala jsem i Morrowind, aby nám mohla ukázat svůj domeček. Byl natolik kchůl, že jsem se rozhodla, že si Morrowind taky znova nainstaluju a budu pokračovat tam, kde jsem skončila před smrtí Nancy. Taky chci dům ^^
Takto jsme se tedy proflákali k půlnoci, přiťukli jsme si a šli jsme se mrknout na balkón, jaké ohňostroje si pro nás připravili Jarníkovic sousedi. No nic moc, přístí rok by to chtělo zlepšít ^^
Potom následovaly novoroční telefonáty s rodinou a přáteli, také jsem volala ^^ Volal nám ze Slovenska i Rusel. Ten nám každému zvlášť popřál krásný rok a oznámil, že už mají euro. Nejlépe si prý popovídal s Hejtym. Prý konečně někdo, s kým si dobře popovídá ^^
Po půlnoci jsme se vrátili každý ke svojí předchozí zábavě a kolem třetí jsme se všichni odebrali do postýlek.



Čtvrtek
Ve čtvrtek nás opouštěli Justy a Serita. Odjížděli už před obědem. Ten si vzal na starost Ledman a asistovali mu Hejty a Geont. My ostatní jsme šli vyprovodit Seri a Justyho na autobus.
Po příchodu už byl hotový obrovský hrnec instatní polévky. Povedla se podle očekávání a každý si mohl i přidat. Bylo jí opravdu hodně.
Po obědě se opět zaplo Wii a Guitar Hero. Naštěstí ne na moc dlouho, kolem páté jsme se šli mrknout na obecní ohňostroj. Ten byl ale až od šesti, takže jsme tam hodinu postávali a nedobrovolně jsme poslouchali dechovku. Zvlášť pro Marcuse a Trin to muselo být utrpení. Po chvíli Trin objevila, že na některé "písničky" se dá i pochodovat, tak jsme se i trochu zahřáli. Na chvíli jsem si s Kotětem, Trin a Marcusem zalezla do jedné vytopené chodby k topení. Ale asi za deset minut už nás začali vyhazovat, že za chvíli bude ohňostroj. No nejdřív jsme si poslechli osobitý novoroční projev pana starosty, potom hymnu a pak konečně ohňostroj.
Byl opravdu skvělý, nečekali jsme, že to bude tak profesionální. Za to bolestivé čekání to rozhodně stálo a já jsem nelitovala.
Po ohňostroji bylo potřeba rozmrznout, takže se udělal čaj a většina osazenstva si sedla k Wii a hrali Okami. Ti ostatní se sesedli kolem GH3. Prostě už taková tradiční zábava. Později během dne nás opustil také Drow, byli jsme smutní.
Tuto noc se velký Marcus rozhodl, že bude spát s námi dole, jelikož nahoře by musel spát ve studeném pokoji a to by prý neusnul. Když tedy ostatní odešli, osazenstvo našeho pokoje se sesedlo kolem krbu a započal Legendární rozhovor do čtyř do rána (jak to nazvala Lusi). Ve skutečnosti to byl úplně normální (spíš mírně podprůměrný) pokec, kde každé téma skončilo hádkou Geonta a Kotěte ^^


Pátek
Vstávalo se poměrně pozdě. Hlavně tedy naše skupinka. Odjíždělo se kolem druhé, takže se uklízelo, dojídaly se zbytky a obecně to byl takový klidný poslední den.
V posledních volných chvílích se rozhodlo, že nám Hejty na Jarníkovic televizi promítne nafocené fotky. Takže nastalo asi tak půlhodinové přemýšlení a zkoušení, jak foťák správně zapojit tak, aby se na televizi neukazovaly pouze neurčité obrysy fotek. Nakonec se to povedlo - Jarníkovi.
Potom už se vyrazilo na MHD směr nádraží. Ze všeho nejdřív to jelo Marcusovi, Lusi a Jarníkovi, kteří jeli na Prahu. Potom jsem odjížděla já, takže další pořadí nevím. Tentokrát jsem to měla domů nejblíž. Musím říct, že to má svoje výhody ^^

Tím skončil letošní skvělý Silvestr. Já bych chtěla poděkovat všem zúčastněným za milou společnost. Taky chci vyjádřit obdiv Drowovi a Hejtymu, že se nebáli a šli s námi do toho ^^ A ostatně z toho samého důvodu je potřeba vyjádřit obdiv i Jarníkovi ^^

Lovely complex - končíme 3. volume

S dvanáctou kapitolou jsem si dala pěkně načas, to uznávám. Ale konečně je tady, tak oslavujme.
Celá se točí kolem záležitosti se Seiko, Otaniho nové záliby v povzbuzování a Risiných staronových citech. Přeji příjemné počtení. Stahovat můžete zde.

Akicon 4/4

Neděle
Nedělní probuzení bylo jako rána palicí. Měla jsem dojem, že jsem naspala mínusové hodnoty, protože jsem byla ještě unavenější než večer. Trochu tomu pomohl čaj a sušenky, ale ne moc.

Jako zombie ale vypadali všichni. Bezcílně jsme bloumali atriem, šli jsme se podívat znova na autorskou burzu, sbalili jsme si věci a s Kotětem jsme si tradičně odloupli nějaké ty conové ukazatele a cedule. Samozřejmě až po svolení organizátorů, jinak by to nebylo ono ><

Na nádraží jsme vyrazili celkem brzo. Opět se od nás odpojila Seri, která vyrazila ještě na nákup vánočních dárků a taky ke Geraltovi pro notebook. Já jsem jela s klukama přes Pardubice, nechtělo se mi jet samotná. Ale asi by to bylo jedno, protože jsem celou cestu stejně prospala ^^

Fotodokumentace k nalezení tradičně zde.