Co neznamená neúspěch

Nedávno jsem narazila na docela zajímavou úvahu, která se mi hodně líbila, takže se s vámi o ni podělím.

Neúspěch neznamená, že jste selhali…
… ale že jste ještě neuspěli.
Neúspěch neznamená, že jste ničeho nedosáhli…
… ale že jste se něco naučili.
Neúspěch neznamená, že jste se chovali jako blázen …
… ale že jste měli pevnou víru.
Neúspěch neznamená, že jste se ponížili …
… ale že jste byli ochotni to zkusit.
Neúspěch neznamená, že to nemáte mít …
… ale že máte něco udělat jinak.
Neúspěch neznamená, že jste méněcenní …
… ale že nejste úplně dokonalí.
Neúspěch neznamená, že jste promarnili kus života…
… ale že máte důvod začít znovu.
Neúspěch neznamená, že byste to měli vzdát …
… ale že byste se měli snažit o trochu víc.
Neúspěch neznamená, že toho nikdy nedosáhnete …
… ale že to potrvá trochu déle, než jste mysleli.
Neúspěch neznamená, že vás Bůh opustil …
… ale že má s vámi jiné úmysly.

M-F Chata 2008

Po dlouhém plánování, krátkých přípravách a troše zmatků se sen stal skutečností a my jsme se jedné slunečné soboty sešli na nádraží v České Třebové, kde mělo odstartovat báječných šest dní na jedné chatě někde v Orlických horách.
Nápad vzniknul někdy v zimě a přivítán byl s nadšením. Od té doby se několikrát změnil počet i složení účastníků, místo i datum.
Ve finále se nás sešlo sedm. Něžnější polovičku jsem zastupovala já, Serita, Lusi a Neko-kun, za chlapy tam byli Ledman, pan domácí Jarník a Rusel. A na jeden den se za námi přijela podívat Mamuška s plným autem jídla a sladkostí ^^
Tento report bude jiný, než s ostatních akcí. Hlavně proto, že jsme tam byli šest dní a nemá smysl detailně popisovat každý náš krok. Zvlášť když se ty kroky dost často opakovaly ^^;
Je však potřeba ukojit zvědavce, kteří se neustále ptají, jak jsme se tam vlastně měli a co jsme tam celé dny vlastně dělali.
No... dá se to shrnout pár slovy - borůvky, párky, kešky, DDR, válení ^^; Ne nutně v tomto pořadí.
Že nestačí? Myslela jsem si to. Tímto jsem všechny vlastně odbývala doteď. Tak to zkusím trochu rozvést.

m-f a jídlo
Jarník nás upozorňoval, že chata je skoro na samotě a nejbližší obchod je dost daleko a navíc má omezený sortiment. Báli jsme se tedy, abychom tam neumřeli hlady a jídlem se poctivě vybavil každý. Nejpoctivější zásobovači byli Rusel a Serita. Rusel dovezl spoustu instantních jídel a Seri se postarala o párky a maso. Těch párků možná nemusela vozit tolik. Takto zpětně si přes ty všechny párky na snídani, oběd, večeři, svačinu (...) nevybavuju moc jiných jídel. No dobře, ještě borůvky a ostružiny.
Když se na to ale podívám z jiného úhlu, možná nás Serita těmi párky zachránila od smrti hladem nebo otrávením. Některé pokusy o vaření neproběhly úplně hladce a výsledek byl značně diskutabilní. Jednou dokonce muselo dojít k tomu, že z ingrediencí na palačinky vzniklo jídlo naprosto odlišné povahy, skupenství, chuti a muselo být tedy náležitě pojmenováno. Vzhledem k jeho nízkému estetickému dojmu jsme *tomu* dali roztomilý název Seritiny drobečky. To aby se ta odpudivost něčím vyvážila. Hodně pomohlo taky vysoké množství nutelly, ostružin a cukru.
Na druhou stranu Ledmanův kuskus byl opravdu luxusní a já i můj žaludek na něj s láskou vzpomínáme doteď. Na ten kuskus. Byly v něm rozinky, ananas, cukr... *nostalgický povzdech*

m-f a voda
Voda tekla. První den a půl. Pak záhadně téct přestala. Nikdo neví proč, studna byla plná. Každopádně museli jsme se s tím vypořádat a myslím, že se nám to povedlo báječně. Kluci nosili vodu přímo ze studny a ta se pak ohřívala na kamnech pro další použití. Díky této malé komplikaci se ale Ruselovi povedlo navázat novou známost. Podle jeho slov vznikl mezi ním a jedním z barelů na vodu úzký citový vztah. Tedy alespoň z Ruselovy strany. Nevím, jestli plastová nádoba jeho city opětovala, o tom se už nezmínil.
Zajímavé situace vznikaly také v okamžiku, kdy mělo dojít na mytí. Každý dostal malý lavor s teplou vodou a jak s ním naloží, bylo na něm. Takové naštvané kotě zoufale chodící po chatě s pěnou ve vlasech bylo prostě k sežrání ^^ Ona to není zrovna jednoduché, když se máte rozhodnout, jestli nejdřív umyjete sebe a v té špinavé vodě pak vlasy, nebo jestli nejdřív vlasy a pak v té špinavé vodě sebe. První postup se mi zdál o něco lepší, přece jen na těch vlasech to nejde tolik poznat ^^ Já jsem ještě riskla si je opláchnout v čistě studené vodě. Dokud v ní byly jen vlasy, tak to šlo, ale v momentě, kdy jsem do ní ponořila i hlavu, tak jsem měla dojem, že mi umrzne mozek >< Další věc byla, že někteří si nedokázali zapamatovat, která nádoba je na co, takže třeba takové Kotě Jarník načapal, jak si myje nohy v kýblu na pitnou vodu -___- Naštěstí pro Kotě nám o tom řekl až na IRC pár dní po návratu.

m-f a zábava

Asi je všem jasné, že jsme se tam nenudili ani minutu. Takový Rusel by nás napospas nudě nenechal a při každé nevhodné příležitosti nám vyprávěl nějakou svoji nechutnou historku. Pro Ruselovy historky je totiž jakákoli příležitost nevhodná. Zvláště nebezpečná byla fráze "To jsem jednou viděl taký film..." Nejhorší na tom bylo, že se nedal zastavit. Rusel je vůbec kapitola sama pro sebe. Fungoval tam jako takový zvláštní rušivě-zábavný osvěžující element. Napadaly ho věci, o kterých jsem netušila, že by mohly dospělého člověka napadnout a ještě většinu z nich myslel vážně. Někdy v průběhu třetího dne si například uvědomil, že podniká málo v otázce naší osvěty a k intenzivní výuce slovenštiny přidal také oblast víry. Jmenovitě víry v Aštara. Trval na tom, že Aštar je všude kolem nás, občas někoho z nás prohlásil za jeho ztělesnění, zdravil nás zásadně větou "Aštar s vámi", případně zkrácenou verzí "Aštar". Když nás zrovna nevzdělával v žádné konkrétní oblasti, nezdráhal se nás poučit o svých intimních záležitostech. Třeba jednou takhle po ránu vpadnul do kuchyně se slovy "Domoooo hato gei deeeeeesu". Když jsme tedy zrovna neposlouchali Rusela, tak jsme ve dne chodili na procházky spojené se sběrem lesních plodů - převážně borůvek a ostružin, které pak už nikdo kromě Lusi nechtěl jíst ^^ Jedno odpoledne jsme šli taky lovit kešky s Kotětem. Byl to skvělý výlet. Spousta ostružin a borůvek, taky bohužel dost do kopce. Ale ten výhled na konci za tu námahu stál. Potom jsme se třeba cachtali v potoce, Rusel s Kotětem se pokoušeli postavit přehradu, ale evidentně neměli dost zkušeností z dětství, moc jim to nešlo. Nejoblíbenější zábavou ale bylo vylehávání před chatou.
Vynesli jsme si tam vždy karimatky a deky, snažili jsme se odpočívat a vychutnávat si ten klid a pohodu, kterou ale soustavně narušoval Kotě. Až nás musel ledman rozesadit -____- Jedno odpoledne Jarník odněkud vylovil Mateřídoušky z roku 1950 a to teprve začala pořádná zábava. Zvláště při luštění jednoho testu jsme se hodně dobře pobavili. Rozhodli jsme se, že ho i za cenu zpoždění pár let pošleme do redakce. Bohužel nám neodpověděli. A přitom jsme se tak snažili >< No a pokud jsme neposedávali venku, tak jsme posedávali uvnitř. Zvlášť oblíbený byl gauč, na kterém nocovalo Kotě. Krásně se na něm dřímalo. Jednu noc jsem na něm i spala. To když se Kotě odstěhovalo do postele k Lusi, která s Jarníkem a Seritou spala venku pod širákem. Tedy plán to byl hezký, vydrželi tam celkem dlouho, ale lehký deštík kolem třetí ráno je zahnal zpět do chaty. Kempování se ale vzdát nechtěli, tak si rozbili ležení v kuchyni. A ještě mi vynadali, když jsem se o půl čtvrté rozhodla, že posnídám! ><

Tato akce měla jedinou chybu. Byla strašně krátká. Takže příští rok (pokud bude zájem o to akci zopakovat) budu prosazovat 10 dní. Čas od času nám sice mírně tekly nervy z Kotěte a Rusela, ale na druhou stranu bez nich by to nebylo ono.
Díky těm šesti dnům jsem měla příležitost lépe poznat svoje přátele, odhalit pár překvapujících skutečností a zase chvíli okusit pobyt v přírodě bez většiny těch vymožeností civilizace. Samozřejmě také vzniklo pár nových plánů na ovládnutí světa za pomoci Kotěcí interpohlavní roztomilosti, nějaká ta nová překladatelská spolupráce a další věci, bez kterých by to nešlo.



Fotodokumentace k této akci je k nalezení zde