Letos jsem jako již tradičně byla součástí organizačního týmu. V předchozích letech jsem měla na starosti i organizaci a realizaci Animestopu, ale letos se mi do toho hrozně nechtělo, tak jsem si od něj dala pauzu. Nakonec jsem na něm nebyla, ale slyšela jsem na něj povětšinou chválu, tak asi dobrý :)
Akicon pro mě začal lehce nešťastně - vyšla jsem z domu a nepěkně jsem si vymkla kotník. Nepěkně = nedalo se to ignorovat jako jindy. Při pátečních přípravách jsem tedy zůstala podporou hlavně psychickou. Na druhou stranu se tím vyřešilo moje dilema, zda první noc na Akiconu zůstat nebo jet domů. Jelikož jsem svoji zásobu zázračných mastí a všeléků měla doma, nocování doma bylo jisté.
Já a infostánek
Měla jsem lehké výčitky, když jsem Animestop přehodila na někoho jiného, tak jsem se alespoň upsala Lusi na infostánek, což je místo, které toho ví o conu nejvíc. V poslední době jsem toho hodně četla o vystupování z "comfort zone" a jak je to užitečné a prospěšné pro osobní rozvoj a tohle mi přišlo jako dobrý začátek, kde si to vystupování jako vyzkoušet. Několik hodin v kuse čekat na problémy (protože přesně proto na infostánek lidi chodí a čekají, že vy jim je vyřešíte), když normálně se snažím problémům sveřepě vyhýbat a tvářit se u toho, že vůbec nemám hrůzu z davů, to znělo jako něco, co stálo za tu zkušenost.
A jak to dopadlo? Byla jsem nadšená! Taky bych nevěřila, jak je to náročné. Ke konci čtyřhodinové směny jsem měla v hlavě úplně prázdno a nevěděla jsem, kde je Akikrám a kolik stojí jednodenní vstup na akci :) Naštěstí jsem měla kolem sebe lidi, kteří mi informaci sdělili :) Velkou výzvou byla i skupina zahraničních návštěvníků, kteří zjevně měli nějaký problém, ale nevěděli jaký a jestli je to vůbec problém. Nakonec se ukázalo, že prostě jen chtějí visačky :)
Ale schytala jsem první směnu, která se kryla s otevřením conu, tudíž asi i největší nápor, o to hrdější na sebe jsem. Líbila se mi celková organizace infostánku, celý vnitřní systém komunikace mezi orgy pomocí telefonů na strategických místech - to bylo hodně dobré a ušetřilo to spoustu běhání a chaosu. Lusi měla přípravu informací opravdu promyšlenou a zmáknutou, to taky udělalo své.
Přiznám se, že nevím, jestli to tak bylo v minulých letech, ale přišlo mi bezva, že se návštěvníci nebáli chodit se zdravotními problémy a aktivně si žádali zdravotníka. Tradiční akiconí zdravotník letos nemohl, každopádně sehnali jsme schopnou náhradu. Nechala jsem si od něj ošetřit ten kotník a byla jsem fakt spokojená :D
Prostě příští rok chci zase na infostánek. Ale narutí čelenku nosit nebudu!! :)
Anime zpívánky
Další z akiconích počinů Lusi. To se tak sejde banda zpěvuchtivých otaku v jedné místnosti, můžou si vzít i nástroje a pak se hodinu hraje a zpívá. O písničkách se předem hlasuje na diskutuje v příslušné události na Facebooku.
Letos jsem udělala stejnou chybu jako loni, sedla jsem si do první řady přesně před kameru. Příště si to musím zapamatovat a sednout si na druhou stranu :)
Co jinak dodat? Atmosféra byla opět plná nadšení a zápalu a ke konci se nám dostalo improvizovaného představení DanaQ, kdy nám na flétničku zahrál Rozvíjej se poupátko za doprovodu náhodného odvážného klavíristy z řad návštěvníků. Cool.
V sobotu jsem měla v plánu dorazit brzo, abych stihla Lusinu přednášku o japonských záchodech a taky AJ-DO-RU. V noci mě však neskutečně chytal ten zvrtnutý kotník a dovolil mi usnout až někdy v pět ráno. Probudila jsem se tedy dost pozdě, za to úplně bez bolesti (wtf?).
Na Akicon jsem dorazila akorát, když se šlo na oběd. Ten se konal v Blanici a byl to nádherný příklad toho, jak to vypadá, když se u jednoho stolu sejde osm kočkofilů =^.^= Oběd probíhal v duchu povídání o kočkách, ukazování si fotek koček (vlastních i cizích) na mobilech a následných typických zvuků hlasitého obdivu, mluvením o super kočičích videích na youtube a podobných kočkofilních aktivit :)
Práce herního testera - přednáška
Přednášející mluvil velice poutavě, sebevědomě a zajímavě. Bylo vidět, že svojí prací opravdu žije a mohl by o ní mluvit klidně i několik hodin, ne jen tu jednu, která mu byla v programu vyhrazená. Ten člověk mě bavil a vůbec jsem se nenudila.
Pro posluchače, kteří nemají s vývojem software žádné zkušenosti a zajímají se o hry to muselo být jako nahlédnout do úplně jiného světa. Já se v tom světě už nějakou dobu pohybuju, takže jsem jen mohla pobaveně konstatovat, že tester her se potýká s úplně stejnými problémy jako tester kteréhokoli jiného SW, jen si to odmítá přiznat :) Samozřejmě každý obor má svá specifika, ale není jich zase tolik.
Hodina nerdů (nerdi v reality show) - přednáška
Tuto přednášku jsem sledovala přes živý stream na youtube, jelikož jsem zrovna měla službu na infostánku. Angie byla jako vždy precizně připravená, její přednes byl příjemný a zajímavý.
Odnesla jsem si z toho to, že k prokrastinaci zvolím jiné formy nekvalitní zábavy, než jsou nerdí reality show :) Nějak to asi není můj šálek kávy - nápad není špatný, jen ta realizace se mi u uvedených příkladů nelíbila.
Někdy během mé sobotní směny dorazili brňáci. Což znamenalo vysokou pravděpodobnost, že se večer bude rozvíjet. A taky že ano! Tentokrát i s vylepšeními v podobě rozvinovacího pruhu toaletního papiru se slovy.
 |
| vypůjčeno od Lusi |
Původně jsem měla v plánu se bavit tak dobře, že nepůjdu spát vůbec, ovšem v pět ráno jsem rezignovala a šla jsem si na tři hodiny zdřímnout. Což bych jindy neudělala, protože mi přijde, že těmi třemi hodinami si člověk akorát tak přitíží.
Japonské sexuální pomůcky - přednáška
Konala se v sobotu v noci a byla nacpaná k prasknutí. Tak moc, že Grek musel pár lidí požádat, aby opustili místnost. Naštěstí jsem mezi nimi nebyla. Kdyby ano, dost by mě to naštvalo, vzhledem k tomu, jak málo jsem toho na Akiconu stihla/chtěla vidět.
Na Sušence byla ze začátku znát nervozita, ale během pár slajdů zmizela. Sušenka si vybrala téma, které jí zjevně sedí a je v něm dobře informovaná :) Mě by třeba nikdy nenapadlo, že existují blogy, kde majitelé recenzují erotické pomůcky. Přitom na tom není nic zas tak překvapivého.
Lightning talks
Skvělý a ambiciózní koncept představený v srpnu na Natsuconu v podání čtyř zkušených přednášejících. Spočívá v tom, že přednášející dostane deset minut a je na něm, jakým způsobem je vyplní, o čem bude mluvit a jak obecenstvo zaujme.
Akicon se rozhodl tuhle zkušenost zprostředkovat všem návštěvníkům. Přihlásit se mohl úplně každý. Škoda je, že se nepřihlásil nikdo.
Průvodcem po čase vyhrazeném na tento pořad byl Grek. Chápu, že musel improvizovat a uchýlit se k vyvolávání se nabízelo. Bohužel to neprobíhalo v úplně pohodovém duchu. Asi každý si ze své školní docházky pamatuje to hrobové ticho při vyvolávání před tabuli, kde se většina v duchu modlila, aby to tentokrát nebyli oni. Tak přesně takové ticho v místnosti panovalo, když Grek bloudil po místnosti očima a přišlo mi, že z toho má škodolibé potěšení. Ať tak či onak, nebylo to ani trochu příjemné, a kdybych věděla, že mě čeká tohle, asi bych tam nešla.
Což by byla velká škoda, protože bych se ochudila o famózní improvizaci Motiho. Během svých deseti minut použil snad všechny osvědčené fráze a dotazy používané a opakované přednášejícími snad od nepaměti a dal vzniknout mocnému Hlasu Akiconu :) Je mi líto, že vám k jeho přednášce nemůžu říct víc, bohužel tahle zkušenost patří mezi ty nepřenositelné.
Že se Grek chystá si na mě posvítit, mi bylo jasné hned, když jsem pochopila, jak to tam funguje. Mám dojem, že na mě má pořád pifku za tu přednášku o Slashi v MLP, kterou mi nejspíš dává za vinu. Copak já jsem mohla za to, že hlasující vybrali zrovna můj návrh? :) No... ať za tím bylo cokoli, ocitla jsem se mezi vyvolanými.
A byla jsem jediná, která odmítla. Zas tak strašně jsem z té comfort zone vystupovat nepotřebovala. Trpím opravdu neskutečnou trémou a jediné, co mi pomáhá ji zvládnout, je pocit, že jsem připravená, nebo jsem pro přípravu udělala maximum. V ostatních případech to dopadá katastrofálně - omdlívám, zvracím, trpím náhlou amnézií a tak. Alespoň v mých velice realistických představách. A tohle se rozhodně mezi ostatní případy řadilo.
Možná kdybych věděla předem, že se vyvolává, mohla jsem se psychicky lehce připravit a alespoň vymyslet jedno či dvě témata, o kterých bych dokázala mluvit deset minut bez přípravy. Zpětně mě napadlo hned několik témat - když jsem odstranila ty kontroverzní, zbyly kočky, boty, šití a jídlo :)
Cítila jsem se pak celkem blbě. Měla jsem dojem, že "kazím srandu" a "jsem trapná, když šli všichni jen já ne". Na druhou stranu jsem se na to vážně necítila, měla jsem v hlavě úplné prázdno měla jsem co dělat, abych neomdlela už na té židli. A to není úplně dobrý základ pro improvizaci. Pak mi ale Lusi řekla něco opravdu povzbudivého a můj blbý pocit úplně rozehnala. Za to má můj vděk a díky :)
Co se týče ostatních řečníků, byli skvělí. I týpek s vlastním názorem na historii - pobavil.
Co říct závěrem? Od tak zkušeného přednášejícího a řečníka bych rozhodně nečekala, že vytvoří takhle nepříjemnou a dusnou atmosféru. Minimálně z naší skupinky to tak vnímalo víc lidí. Na druhou stranu je mi jasné, že nebýt vyvolávání, žádné lightning talks by možná nebyly. Takže určitě jsem pro opakování, jen v trochu přátelštější atmosféře.
Neděle
Po pár hodinách spánku a lehké snídani jsem se spolu s ostatními přesunula do přednáškového sálu na Greka a jeho Kolik stojí anime. Omlouvám se, že jí nevěnuju samostatný nadpis, pravdou je, že si z ní po té době mnoho nepamatuju. Ale Grekovo jméno je většinou zárukou kvality a dobré zábavy a mám dojem, že tahle přednáška oba body splňovala. Zůstala jsem i na Clover a její Kimono. O téhle přednášce platí to stejné jako o Grekově :)
Zbytek času do zakončení jsem trávila povídáním s přáteli a náhodnými lidmi a obávám se, že jsem se nejspíš Astrakovi upsala ohledně překladů pro Animefest :) Jsem na to opravdu zvědavá.
Zakončení měl opět pod taktovkou Grek. Jako tradičně se odpovídalo na otázky z řad publika a mluvilo se o plánech do budoucna.
Po zakončení se KC Zahrada začala vyprazdňovat a organizátoři se pustili do úklidu. Já jsem si se svým pořád ještě dost citlivým kotníkem připadala neužitečná, rozhodla jsem se tedy přidat k Seri a spol. na společný oběd. Normálně chodí celý organizační tým na zakončující oběd do Blanice, letos se ale mluvilo o tom, že se objednají pizzy, aby se ušetřil čas. Měla jsem dost velký hlad, lepek nejím, tak jsem nechtěla riskovat, že bych hladová i zůstala.
Oběd jsem si moc užila, bylo to takové decentní a milé zakončení Akiconu. Hloupé je, že jsem kvůli tomu přišla o společné orgovské foto, ale nedalo se nic dělat, už se stalo :) Pizza se nakonec opravdu objednávala, takže jsem přece jen byla ráda, že jsem na to jídlo šla. Pizzerie si s tak velkou objednávkou neporadila moc dobře a některé pizzy snad úplně zapomněli doručit, takže doufám, že příští rok se vrátíme k tradici normálního jídla v Blanici.
Závěr
Letošní Akicon byl klidnější než kterýkoli předchozí. Na můj vkus byl klidný moc :) Služby na infostánku mě bavily a užívala jsem si je, dostatečně jsem si popovídala se všemi přáteli, navštívila jsem zajímavé přednášky, lightning talks ještě chtějí vychytat a pak budou skvělé. Už se těším, co přinese další ročník! :)
Japonské sexuální pomůcky - přednáška
Konala se v sobotu v noci a byla nacpaná k prasknutí. Tak moc, že Grek musel pár lidí požádat, aby opustili místnost. Naštěstí jsem mezi nimi nebyla. Kdyby ano, dost by mě to naštvalo, vzhledem k tomu, jak málo jsem toho na Akiconu stihla/chtěla vidět.
Na Sušence byla ze začátku znát nervozita, ale během pár slajdů zmizela. Sušenka si vybrala téma, které jí zjevně sedí a je v něm dobře informovaná :) Mě by třeba nikdy nenapadlo, že existují blogy, kde majitelé recenzují erotické pomůcky. Přitom na tom není nic zas tak překvapivého.
Lightning talks
Skvělý a ambiciózní koncept představený v srpnu na Natsuconu v podání čtyř zkušených přednášejících. Spočívá v tom, že přednášející dostane deset minut a je na něm, jakým způsobem je vyplní, o čem bude mluvit a jak obecenstvo zaujme.
Akicon se rozhodl tuhle zkušenost zprostředkovat všem návštěvníkům. Přihlásit se mohl úplně každý. Škoda je, že se nepřihlásil nikdo.
Průvodcem po čase vyhrazeném na tento pořad byl Grek. Chápu, že musel improvizovat a uchýlit se k vyvolávání se nabízelo. Bohužel to neprobíhalo v úplně pohodovém duchu. Asi každý si ze své školní docházky pamatuje to hrobové ticho při vyvolávání před tabuli, kde se většina v duchu modlila, aby to tentokrát nebyli oni. Tak přesně takové ticho v místnosti panovalo, když Grek bloudil po místnosti očima a přišlo mi, že z toho má škodolibé potěšení. Ať tak či onak, nebylo to ani trochu příjemné, a kdybych věděla, že mě čeká tohle, asi bych tam nešla.
Což by byla velká škoda, protože bych se ochudila o famózní improvizaci Motiho. Během svých deseti minut použil snad všechny osvědčené fráze a dotazy používané a opakované přednášejícími snad od nepaměti a dal vzniknout mocnému Hlasu Akiconu :) Je mi líto, že vám k jeho přednášce nemůžu říct víc, bohužel tahle zkušenost patří mezi ty nepřenositelné.
Že se Grek chystá si na mě posvítit, mi bylo jasné hned, když jsem pochopila, jak to tam funguje. Mám dojem, že na mě má pořád pifku za tu přednášku o Slashi v MLP, kterou mi nejspíš dává za vinu. Copak já jsem mohla za to, že hlasující vybrali zrovna můj návrh? :) No... ať za tím bylo cokoli, ocitla jsem se mezi vyvolanými.
A byla jsem jediná, která odmítla. Zas tak strašně jsem z té comfort zone vystupovat nepotřebovala. Trpím opravdu neskutečnou trémou a jediné, co mi pomáhá ji zvládnout, je pocit, že jsem připravená, nebo jsem pro přípravu udělala maximum. V ostatních případech to dopadá katastrofálně - omdlívám, zvracím, trpím náhlou amnézií a tak. Alespoň v mých velice realistických představách. A tohle se rozhodně mezi ostatní případy řadilo.
Možná kdybych věděla předem, že se vyvolává, mohla jsem se psychicky lehce připravit a alespoň vymyslet jedno či dvě témata, o kterých bych dokázala mluvit deset minut bez přípravy. Zpětně mě napadlo hned několik témat - když jsem odstranila ty kontroverzní, zbyly kočky, boty, šití a jídlo :)
Cítila jsem se pak celkem blbě. Měla jsem dojem, že "kazím srandu" a "jsem trapná, když šli všichni jen já ne". Na druhou stranu jsem se na to vážně necítila, měla jsem v hlavě úplné prázdno měla jsem co dělat, abych neomdlela už na té židli. A to není úplně dobrý základ pro improvizaci. Pak mi ale Lusi řekla něco opravdu povzbudivého a můj blbý pocit úplně rozehnala. Za to má můj vděk a díky :)
Co se týče ostatních řečníků, byli skvělí. I týpek s vlastním názorem na historii - pobavil.
Co říct závěrem? Od tak zkušeného přednášejícího a řečníka bych rozhodně nečekala, že vytvoří takhle nepříjemnou a dusnou atmosféru. Minimálně z naší skupinky to tak vnímalo víc lidí. Na druhou stranu je mi jasné, že nebýt vyvolávání, žádné lightning talks by možná nebyly. Takže určitě jsem pro opakování, jen v trochu přátelštější atmosféře.
Neděle
Po pár hodinách spánku a lehké snídani jsem se spolu s ostatními přesunula do přednáškového sálu na Greka a jeho Kolik stojí anime. Omlouvám se, že jí nevěnuju samostatný nadpis, pravdou je, že si z ní po té době mnoho nepamatuju. Ale Grekovo jméno je většinou zárukou kvality a dobré zábavy a mám dojem, že tahle přednáška oba body splňovala. Zůstala jsem i na Clover a její Kimono. O téhle přednášce platí to stejné jako o Grekově :)
Zbytek času do zakončení jsem trávila povídáním s přáteli a náhodnými lidmi a obávám se, že jsem se nejspíš Astrakovi upsala ohledně překladů pro Animefest :) Jsem na to opravdu zvědavá.
Zakončení měl opět pod taktovkou Grek. Jako tradičně se odpovídalo na otázky z řad publika a mluvilo se o plánech do budoucna.
Po zakončení se KC Zahrada začala vyprazdňovat a organizátoři se pustili do úklidu. Já jsem si se svým pořád ještě dost citlivým kotníkem připadala neužitečná, rozhodla jsem se tedy přidat k Seri a spol. na společný oběd. Normálně chodí celý organizační tým na zakončující oběd do Blanice, letos se ale mluvilo o tom, že se objednají pizzy, aby se ušetřil čas. Měla jsem dost velký hlad, lepek nejím, tak jsem nechtěla riskovat, že bych hladová i zůstala.
Oběd jsem si moc užila, bylo to takové decentní a milé zakončení Akiconu. Hloupé je, že jsem kvůli tomu přišla o společné orgovské foto, ale nedalo se nic dělat, už se stalo :) Pizza se nakonec opravdu objednávala, takže jsem přece jen byla ráda, že jsem na to jídlo šla. Pizzerie si s tak velkou objednávkou neporadila moc dobře a některé pizzy snad úplně zapomněli doručit, takže doufám, že příští rok se vrátíme k tradici normálního jídla v Blanici.
Závěr
Letošní Akicon byl klidnější než kterýkoli předchozí. Na můj vkus byl klidný moc :) Služby na infostánku mě bavily a užívala jsem si je, dostatečně jsem si popovídala se všemi přáteli, navštívila jsem zajímavé přednášky, lightning talks ještě chtějí vychytat a pak budou skvělé. Už se těším, co přinese další ročník! :)
