15. září 2011

Ostravský Manifest 2011

je to tak, i letos se konal Malý anime festival v Ostravě. Pro své specifické místo konání je roztomile přezdívaný Chlastfest. Je na něm vyjímečné i to, že ačkoli je to pro mě jeden z nejlepších conů, není o něm pořádně co psát. Co chcete taky sáhodlouze rozepisovat na „sešli jsme se v hospodě, pokecali jsme, popili a ráno jsme se nevyspalí vraceli domů?“ Každopádně pokusím se o nemožné a trochu to rozepíšu :)

Letos jsem opět jela autem. Narozdíl od (před)minula cesta naštěstí netrvala sedm hodin, nýbrž standartní tři a kousek. Vyjížděli jsme už v pátek hned po práci. Cestou byla nabrána lehce nervózní rouwi a Praze se mohlo udělat na celé dva dny pápá.

Cesta ubíhala svižně, chvílema se povídalo, mlčelo, spalo, před Ostravou došlo i na zpívání. I když tedy shodnout se na výběru písně nebylo úplně jednoduché. Ještě že existuje ten Google a internet v mobilu.

Rouwi jsme vysadili v Ostravě a pokračovali (nebo spíš jsme se vraceli) ke Karviné za Seri, kde jsme měli domluvené spaní. Zastihli jsme ji v polospánku a s teplotou. Snažili jsme se moc nezdržovat, dali jsme si čaj, lehce jsme si popovídali a zalehli jsme do spacáků.

Sobotní ráno se trochu protáhlo. Vstávali jsme v deset a na Manifest jsme dorazili o čtvrt na tři. Na první pohled jsem musela konstatovat, že tam skoro nikoho neznám. Opět jsem se zeptala sama sebe, kde jsou ty časy, kdy jsem na conech znala devadesát procent lidí alespoň od vidění. Nebojte, taky jsem si sama odpověděla.

Chvíli jsem si tedy povídala s Omnim a osazenstvem u jeho stolu, pak jsem ujídala effovi guláš a docela dlouhou dobu jsem strávila sezením u DDR. Dorry mi sdělila cennou informaci – tudíž že všichni mí známí jsou buď na obědě, nebo ještě nedorazili.

Na místě se točil jako již tradičně Ostravar. Ačkoli jsem byla ujištěna, že není tak špatný, jak se o něm říká, zbaběle jsem zůstala u Frisca, které je špatné přesně tak, jak se o něm říká a má toho alkoholu v sobě víc než ten Ostravar. Samozřejmě se opět podával výborný guláš, zda došlo i na ohlašované grilování, nevím.

Také se zde pohybovalo nezanedbatelné množství okostýmované mládeže. Některé z nich byly prokazatelně cosplay, jiné byly roztomile freakovské a pak tam byla nevelká (leč výrazná) skupina kostýmů (zde se skoro zdráhám použít to označení), které byly děsivé i pro běžné otaku cony. Raději jsem si ani nechtěla připouštět možnost, že by takhle oděni vyšli ti jedinci i mezi normální lid.

Obědové a opožděné skupiny se naštěstí brzo objevily, takže jsem konečně měla ke komu se připojit. povídáni jsem střídala s návštěvou přednášek - Pravdu o strážcích vesmíru od Norda a Fejsika a Jak být velkým otaku z Grekovy dílny.

Přednáška o Strážcích vesmíru byla plná netušených informací. Nevěděla jsem, že měly tolik (35) sérií a taky že se v nich objevovaly nezřídka i scény z japonské předlohy. Ačkoli je tento seriál v našich končinách téměř legendou, povedlo se mi ho až na pár dílů zcela minout :)

Grek podal svůj obvyklý výkon. Přednáška byla podána s nadsázkou a humorem, dala pár zajímavých tipů, jak se v rámci komunity zviditelnit, jak se chovat a čemu se vyvarovat. Jako návod na to „Jak se stát Grekem“ to bylo zajímavé, ale myslím si, že jen málo lidí má dostatečně silnou vůli a motivaci, aby do toho opravdu šli.

K večeru jsem taky neplánovaně zůstala na promítání Halo legends a kupodivu se mi to i líbilo.

Zbytek večera jsem strávila u stolu pražských Mňangačiči. A jelikož se eff nejspíš řídí poučkou, že v nejlepším se má přestat, o půl dvanácté jsme sedli do auta a jeli jsme zpět k Seri. Osobně bych byla radši, kdybychom zůstali aspoň do tří, ale eff byl neoblomný. Navic nás čekala náročná neděle, takže jsem uznala, že by bylo vhodné se pořádně prospat. Podle všeho nám ovšem uteklo několik zajímavých nočních spontánních eventů. V úterý jsem se tedy v čajovně při vzpomínání na Manifest cítila chvílemi poněkud „out“ :)

V neděli jsme vstávali zhruba stejně jako předchozí den. Než jsme se najedli a zabalili si věci, bylo půl jedné a to už vážně nemělo cenu se na Manifest vracet. Přešli jsme tedy rovnou k vlastnímu programu.

Eff chtěl ještě vidět Stodolní ulici s představou, že to musí být fakt něco, když se tím ti ostraváci všude tak chlubí. Nějak jsme nepochopili, na co že jsou vlastně tak hrdí, ale nepochybuju, že nám to nějaký ostravák ochotně a rád vysvětlí :)

Za sebe můžu říct, že letošní Manifest se opět vydařil a splnil svůj účel. Viděla jsem známé tváře, měla jsem čas si s nimi v relativním klidu pokecat, akorát nějaký dobrý alkohol tomu chyběl :) Takže příště snad zase naviděnou!

1 komentář:

chill řekl(a)...

No s tebou jsem si tam vlastně ani pořádně nepokecala. Ne že bych tam z tebe za celý ten con moc viděla.

A Seri je mi líto, doufala jsem, že přijede, ale letos to nějak vůbec nevycházelo... ona, Jarníci, Steelista, všichni byli nějací nachcípaní. Ne že bych si con neužila, ale chyběli mi tam všichni "mí" lidi. :)