Jak jsem již psala, u oblečeni se mi ještě daří mé vášně krotit. Sranda přestává, když přijde na boty. Svět se jen hemží nádhernýma botama, které můj botník nutně potřebuje. Každý týden narazím na internetu na minimálně jedny. U některých naštěstí není uveden zdroj, na jiné nemám finančně.
Stále jich však zbývá velké množství, které si bez výčitek dovolit mohu. Nevím, čím mě tak uchvátily zrovna boty, pravdou však je, že prvotní úmysl opatřit si rozumný základní botník je navždy ušlapán podpatky pěti párů červených bot, sedmi párů bot hnědých, o černých raději ani nemluvím. Velmi záhy jsem totiž při nakupování bot zjistila, že v mém světě nejde mít jen jedny od každé barvy. Je tolik tvarů a stylů... V některých barvách jich prostě užijete více. Na tomto místě by možná některý z všímavějších jedinců mužského pohlaví mohl poznamenat, proč mám tedy troje úplně stejné černé boty. Na to bych mu samozřejmě řekla, že jsou každé úplně jiné a společnou mají akorát barvu :)
Mí známí tvrdí, že jsem na nakupování bot závislá. Nesouhlasím s nimi. Říkala bych tomu spíš vášeň. Každý nějakou máme. Nejvtipněji znějí podobná prohlášení od lidí, kteří jsou ochotní utratit tisíce měsíčně za figurky nenabarvených vojáčků a tančíků do Warhammera nebo podobných pro mě nepochopitelných předmětů. To ani nemám sílu jim odpovídat, jenom se směju :)
Těší mě prohlížet si fotky bot na internetu, obdivovat jejich originalitu, hodnotit jejich praktičnost, kochat se jejich ladnými tvary, bavit se jejich bizarností... Šaty a kabelky jsou pro mě jen doplňky k botám. Ano, vím že většina ostatních lidí (ehm... žen) to má jinak. Celé tohle „strojení“ pro mě není nic jiného než hra barev, střihů a materiálů. Velmi zábavná hra s velkým množstvím pravidel a doporučení – tím pádem i prostorem pro jejich porušování a vlastní kreativitu (což je oblast v módě stejně nebezpečná jako minové pole :) Když někde uvidíte slovo „kreativní“, mějte se na pozoru!). Boty mají v této hře přední místo. Většinou si vybírám oblečení podle bot, málokdy naopak.
Hrozně ráda kolem svých bot doma chodím a k mnohým z nich mám citový vztah, váže se k nim nějaký příběh či milá vzpomínka. Už ani nepočítám, kolik lidí se mě ptalo, kolik párů bot mám a proč jsem svůj botník ještě nevyfotila a někam ho nenasdílela. Počet opravdu nevím a botník nemám v plánu fotit, protože počet bot a jeho obsazení se stále mění. A buďme upřímní - líbí se mi představa, že si myslíte, že mám mnohem víc bot, než ve skutečnosti kdy budu mít :)
2 komentáře:
No, ono to docela šíleně vypadá. Kdysi jsem si taky myslela, že lidi, co si cpou šatník k prasknutí věcmi, které dle mého názoru vlastně ani nepotřebují, nebo to samé třeba dělají s botníkem, jako ty, jsou fakt divní.
Teď jsem se nad tím zamyslela a říkám si, jak jsem byla povrchní. On někdo sbírá slony, někdo kočky, někdo čajové soupravy, někdo známky, tak někteří sbírají zase oblečení nebo boty.
A pravdou zůstává, že dodnes obdivuji lidi, kteří tyhle věci umí vhodně zkombinovat a pak s tím beze studu vyjít ven, protože tohohle daru se mi opravdu nedostává.
A taky obdivuju lidi, co takhle zapáleně něco sbírají. Já mám sice jistou slabost pro čaje, ale ani u těch se nedá říct, že bych jich měla doopravdy sbírku.
Takže tě v tvé činnosti podporuju. Je to docela hezké. :)
"Velmi záhy jsem totiž při nakupování bot zjistila, že v mém světě nejde mít jen jedny od každé barvy. Je tolik tvarů a stylů..."
V tomhle se poznávám :D Bohužel teď skutečně potřebuji nějaké nové boty (more! moooore!), protože jsem nějaké již musela s těžkým srdcem vyhodit a jiné potřebuji odnést k švecovi (pitomá dlažba!). Před skupováním celých regálů bot v obchodech mi ale brání to, že většinou hodně přesně vím co nechci a co se mi nelíbí a to je jako na potvoru úplně všude. A přes net se trochu bojím kupovat, no ale někdy to musím risknout.
Okomentovat