Asi opravdu stárnu. Jak jinak si vysvětlit svoje letošní chování? Přibližně od šestnácti vánoční svátky opravdu nemám ráda. Mamku vždycky začátkem prosince posedl nějaký zlý vánoční duch a začala používat slova jako vánoční úklid, výroba adventních věnců, malování krajinek křídou na okna, pečení cukroví a další, která se v mých pubertálních uších rovnala nadávce.
Určitě nemusím zdůrazňovat, že jen u slov nezůstalo. Mamka se do těch všech činností každoročně pouštěla a taky požadovala naši pomoc. Takže místo toho, abych v klidu psala nějaký úžasný program v Pascalu, tak jsem pod nátlakem vykrajovala různé tvary do mnoha druhů těst, navigovala mamku při věšení alobakových řetězů různě po domě a omotávala jsem polystyrenové toroidy pichlavými větvičkami a připevňovala na ně slaměné ozdoby.
To vše samozřejmě za hlasitého otráveného protestování. Ne že by mi to bylo něco platné. Škodolibou útěchou mi bylo akorát to, že moje mladší sestra v tom byla se mnou, takže jsme nadávaly ve dvou. No neměla to mamka s náma lehké.
Odchodem na výšku jsem se tomuto předvánočnímu shonu elegantně vyhla. Jezdila jsem pár dnů před Štědrým dnem a to už bylo vše hotové. Užívala jsem si to, že se mě vánoční svátky netýkají nijak těsně, každoročně jsem nadávala, že nás velké obchoďáky prudí s Vánoci už od září a dárky jsem pořizovala tři dny před Štědrým dnem.
Za to letos... Už čtrnáct dní v práci mluvím o tom, jak od začátku prosince začnu péct cukroví. Zhruba od října si hledám lákavé recepty. Včera jsem si dovezla další tři recepty od mamky z Moravy. A víte, co je úplně nejhorší? Že už mám pořízenou dobrou polovinu dárků a tu druhou mám vymyšlenou! O.o
Tak nějak jsem se smířila s tím, že mě vánoční čas začíná lehce dostávat. Ale říkala jsem si, že pokud se to omezí jen na pečení cukroví a potřebu obdarovat své bližní, je to ještě bezpečné.
Jenže vánoční čas přitvrdil. Přes noc napadla první sněhová peřina. Když jsem ráno vstávala, strom u našich oken byl romanticky obtěžkán tím bílým svinstvem, které snad každým rokem ochromí dopravu ve všech městech, které nějakou dopravu mají... a mi hlavou proletěla myšlenka, kde se dá cestou z práce koupit bílá křída a štětec.
Vánoční čas:Mitsuki - 1:0.
3 komentáře:
Myslíš, že kdyby tě k tomu dříve maminka nepřinutila, tak by ses k tomu dnes nedostala? :-)
Minimalne bych nevedela, jak na to :)
Já jsem letos taky překvapivě nadšená pro Vánoce, ale vymyšlené vánoční dárky ti závidím, to já fakt nemám a netuším, kdy je mít budu.
Okomentovat