9. ledna 2010

Sbohem, roku 2009!

A máme tady přelom roku. Většina z nás se v tomto období nevyhne bilancování nad uplynulými dvanácti měsíci. Píšu většina, protože třeba já jsem toto nikdy nedělala. Konec konců každý uplynulý rok byl právě takový, jaký jsem si ho udělala.

Ale letošek je v mnoha ohledech jiný a já navzdory svým starým zvykům rekapituluju a hodnotím. A hodlám se o to podělit se čtenáři mého blogu, jelikož jsou jistě někteří zvědaví, proč že jsem toho přeložila tak málo. Hodlám tak porušit další zvyk - a to ten, že na blog nepíšu nic ze svého soukromí.

Rok začal poměrně v poklidu. Pokud nepočítám, že jsem se s přítelem neshodla na silvestrovském programu, tak jsme jej travili odděleně. Tenkrát jsem byla přesvědčená, že takhle velkou manga-faní akci si nemůžu nechat ujít. Měli tam být moji nejdražší přátelé a pár nováčků. Musim říct, že předchozí Silvestr byl lepší. Zvláště proto, že na tomto jsem musela vyřešit nějaké osobní záležitosti, které mě trápily už delší dobu. Povedlo se mi to tak napůl, jelikož následky mého rozhodnutí doznívají dodnes a jedním z nich byl i odchod jednoho člověka z m-f. To mě stále velmi mrzí.

Po Silvestru následovalo zkouškové období. Díky mému dlouhému pobytu v nemocnici jsem měla co dohánět a chvílemi jsem si myslela, že to nezvládnu. Nestalo se tak.
Někdy tou dobou brněnští otaku vyhlásili soutěž v ren'ai hrách a já jsem na té naší začala tvrdě pracovat. Mohla jsem se jí věnovat opravdu plně, jelikož tou dobou jsem byla bez práce a tady jsem se mohla naučit něco nového. Občasný relax se skládal z několikahodinových partií Age of Empires 2 s Kotětem.

Potom následoval Pragocon. Akce pro mě byla zajimavá akorát tím, ze mě znovu zklamal jeden člověk, který si to nejspíš dodnes neuvědomuje a nad kterým jsem definitivně zlomila hůl. A taky jsem si tu někoho všimla a on si všimnul mě. Ale to jsem tenkrát vůbec nepokládala za důležité. Opět platí, že na předchozí Pragocon mám lepší vzpomínky.

Po Pragoconu jsem se opět věnovala škole, opět jsem začala chodit do práce a moc času nezbývalo.

A přišel Animefest.Ten byl v mnoha věcech zlomový. Hlavně proto, že jsme se rozhádali s Kotětem. Dlouho trvalo, než jsme se začali zase bavit, ale k našim do té doby pravidelným hrám AoE2 už jsme se nikdy nevrátili. Kotě s námi přestalo na delší čas jezdit na akce.

Taky tam pokračovalo to, co začalo na Pragoconu, ale nikam zvlášť se to neposunulo.
No a od Animefestu už to bylo jen horší. Přes všechny ty manga-faní trable a akce jsem nejspíš zanedbávala přítele, ten byl nespokojený a náš vztah se začal zhoršovat. Až skončil rozchodem. V té době jsem neměla chuť vůbec na nic, natož dělat něco pro komunitu. Rozchod to byl vleklý, pro všechny zúčastněné bolestivý a nepříjemný.

Nakonec jsem se rozhodla, že poslechnu srdce a ne rozum a odstěhovala jsem se z Hradce do Prahy. Jestli bylo moje rozhodnutí správné, nedokážu pořádně říct ještě ani teď. Ale vím, že ho nelituju. Aspoň ne tolik, jak jsem čekala.

Odjela jsem se léčit na pár dnů na Festival fantazie. Nebylo to tam špatné, na pár dnů se mi nálada opravdu zlepšila. Po návratu do Prahy však opět klesla. Téměř nic nebylo takové, jaké vypadalo, že to bude. A spolu s tím, jak jsem tady skoro nikoho neznala a byla jsem tedy celé dny sama ve mně rostl pocit osamělosti a zbytečnosti.

Tedy do té doby než si mě virtuálně našli dva praštění linuxáci z mňangačiči a začali mě lákat do jejich pravidelné úterní čajovny. Docela dlouho jsem je odmítala, protože jsem se mezi ty polobohy kolem greka bála :) Asi po měsíci jsem však neodolala a dostavila jsem se. Setkáním jsem byla nadšená a úterní čajovna se pro mě na chvíli stala tou jistotou a pevným bodem, který jsem v té době potřebovala. Začala jsem si myslet, že se tedy situace bude zlepšovat. Avšak opak byl pravdou.

Pocit marnosti v novém vztahu stále narůstal tím víc, čím víc jsem se snažila ty problémy řešit. Až jsem byla z neustálého projevování své nespokojenosti tak unavená a rozladěná, až jsem prostě rezignovala. Měla jsem pocit, ze problémy řeším akorát já a druhé straně je to úplně jedno. Řekla bych, že nebylo, ale taky s tím nic moc nedělal. Nebo mu možná nedošlo, jak jsou pro mě ty věci důležité.
Cítila jsem v té době tak na dně, že jsem byla ráda za jakékoli rozptýlení. Zjistila jsem, že s jedním z těch podivných linuxáku si vlastně skvěle rozumim.Tedy až po tom, co jsem s ním šla na pivo a strávila s ním dva dny na vinobraní. Dosud jsem nepotkala člověka, který by měl tak stejný smysl pro humor, stejné nápady a vůbec mi přišel jako můj o něco chytřejší klon. Není tedy divu, že jsem se do něj zamilovala :)

I když jsem měla svoje pochybnosti, začala jsem s ním chodit. Bylo mi s ním příjemně a nenudila jsem se a to mi pro začátek stačilo. Dnes mám těch pochybností možná ještě víc, ale narozdil od těch začátků vím, že mu věřím, spoléhám na něj a chci tu být pro něj jako jeho partnerka. I když často říká a udělá něco, z čeho vůbec nejsem nadšená, tak mě naopak motivuje k věcem, o kterých jsem si myslela, že jsem o ně dávno ztratila zájem.

To se ale dostáváme k Akiconu, kde jsem fungovala jako takový pseudoorg a celkově proběhl tak nějak vlažně. Jako snad u všech letošních akcí, i tady mám dojem, že ten předchozí byl prostě lepší.

Konec roku pak proběhl ve znamení ukončování studia, psaní diplomky a hledání práce. První dvě jmenované byly splněny úspěšně, poslední skončila a stále končí výpravným selháním.

A jestli mám nějaká přání do nového roku? Odpověď je pro mě jednoduchá. Jediný můj cíl je, ať je tento rok lepší než ten předchozí. Všechno ostatní pak přijde samo :)

Vám ostatním přeju, ať je rok 2010 přesně podle vašich představ ^____^

P.S: A jelikož jsem letos nestihla vytvořit a rozeslat žádné přání, tak tady máte dárek. Nedávno jsem si na toto pdfko vzpomněla a říkala jsem si, že by se někomu mohlo líbit. Co s ním uděláte, to už je vaše věc ^_____^

Žádné komentáře: