Do Modré školy jsme se vrátili kolem půl jedenácté. Trin někam zmizel a já jsem s Richim procházela školu a kontrolovali jsme, zda jsou všechny místnosti uklizené a nechybí v nich nábytek, případně jsme úkolovali lidi, aby nedostatky napravili. Moc pěkná práce, to se musí nechat.
Postupně jsme taky vynosili ke vchodovým dveřím všechny věci z hudebních místností. A pak jsme si k nim sedli a čekali, až zahřmí.
Tedy dokud se kolem neprohnal lehce zoufalý Tril s kuriózním problémem. V jedné místnosti totiž byla původně podlaha pokryta “kobercem” z barevných pěnových kousků, které do sebe přesně zapadaly jako dílky puzzle a původně dokonale kopírovaly tvar místnosti. Někdo dostal geniální nápad je vytrhat, aby se neušpinily. Po opětovném poskládání už ale do místnosti nějak nepasovaly. A Tril pověřil Richiho, mě a Trina, abychom podlahu uvedli do původního stavu.
Po bližším prozkoumání situace někdo přišel s teorií, že pěnové dlaždice byly na svých místech od prvního položení a od té doby se po nich šlapalo, sedalo – prostě na každou se působilo nějakým (a jiným) tlakem. Čili jejich tvar a velikost se deformovaly, ale tím, jak byly v sobě zapasované, tak držely na místě. Když je ale někdo oddělil, tak se každá roztáhla podle toho, jak na ni bylo působeno a zpátky už tedy nepasovaly. Výsledek byl takový, že poskládaný koberec byl asi o 10cm větší než místnost.
Někdo se ne příliš úspěšně pokoušel podlahu znovu sestavit, ale výsledek byl žalostný. Museli jsme tedy všechny kousky opět odstranit a poskládat znovu a lépe. Dalo nám to sice asi 3h, ale výsledek byl znát.
Paní, co byla přebírat školu, to naštěstí moc neřešila a prohlásila, že se s tím nějak vypořádají sami. Uuuuf. Puzzle nechci vidět ještě hodně dlouho.
Po této šílené zkušenosti jsme už jen naskládali pady a další věci do auta a ujížděli jsme k domovu.
A shrnutí? Letošní Advík byl... jiný. Takový více vyčerpávající. Méně programu, hodně povinností a spousta hudebních her. Hudební hry byly super. Taky jsem trochu přičichla k tomu, co takové organizování obnáší, což je zkušenost, které si cením. Na druhou stranu jsem se skoro neviděla se svými přáteli a ušly mi některé evidentně zajímavé body programu.
Teď je otázka, jak strávím příští Advík. Sama ještě úplně nevím, ale můžete si být jistí, že něco pekelného vymyslím *muhehehe*.
Žádné komentáře:
Okomentovat