27. srpna 2009

Mitsuki a (asi fakt) legendární Styx

Když jsem se poprvé dozvěděla o téhle kešce, říkala jsem si, že by pro mě měla být něčím speciální. No a když se naskytla příležitost odlovit si ji na vlastní narozeniny, tak jsem věděla, že do toho musím jít :) Takže jsem navedla Nikeše, ten s sebou přivedl Glutexa a já jsem navedla Trina.

Pár dní před tím jsem sháněla prkýnko na kolečkách, které bylo doporučené mít v inventáři při odlovu. Jako dobrý nápad mi přišlo napsat tuto žádost do statusu na Facebooku. Jedinou odpovědí mi bylo "copak? Chystáš se na Styx?". To jsem pochopila, že tohle bude asi mezi kešery vážně legenda. Nikeš na tom byl podobně, jak jsem koukala :)

Sešli jsme se před vstupem do podzemí něco málo po desáté. Nikeš a Glut už tam čekali připravení a převlečení. Já jsem se převlíkla až přímo na místě, čímž jsem asi připravila zajímavou podívanou všem nevědoucím spoluobčanům, co se kolem zrovna potulovali.

Po zkontrolování vybavení jsme zjistili, že máme jedno prkýnko, dvě baterky, dvoje pracovní rukavice, nula holínek a nula náhradních baterek. Jo a ještě asi 5 telefonů, jeden Android, jeden Asus EEE a foťák bez karty (a vlastní interní paměti). Docela chudý inventář, ale cesta vypadala suše, tak jsme si řekli, že to dáme.

Cesta probíhala ve veselé náladě. První šel Nikeš s čelovkou, za ním já bez osvětlení, za mnou Trin s baterkou a průvod uzavíral Glutexo. Trochu nám zatrnulo, když jsme došli k římse. Mně osobně se nepříjemně sevřel žaludek a myslím, že jsem musela i zblednout. Asi tak vteřinu jsem uvažovala, že to vzdám. Pak jsem si ale vzpomněla, že tam a konci čeká kouzelná krabička, tak jsem rádoby statečně vykročila na tu uzoučkou římsu zády přitisknutá ke zdi. Řeknu vám, že bez baterky nic moc.
Dále pochod pokračoval tak, že Nikeš ušel pár metrů, pak otočil hlavu a svítil mi, já jsem popošla k němu a zase jsem čekala, až on poodejde a posvítí mi.

Tímto stylem jsme došli až k odbočce, kde jsme byli mile překvapení tou hromadou prkýnek na půjčení. Po chvilce uvažování si Trin nechal u odbočky batoh. Pověsil si ho na jeden z hřebíků nad vstup.

No a potom začala ta pravá zábava. Já jsem poměrně rychle vychytala správný styl. Mám výhodu, že jsem drobná a malá, takže jsem se tam necítila ani moc stísněně. Za to ten smrad byl celkem nepříjemný. Občas ty otvory vedoucí ze stropu vypadaly, jako že vedou přímo z něčího záchodu ><

Cestou tam jsme odpočívali asi dvakrát, vždy u výlezu. Kešku jsme našli v pohodě, nesnaží se moc skrývat :) Nikeš si zabavil pohlednicový travel bug. Na cestě zpátky jsme se všichni těšili na čerstvý a nesmradlavý vzduch. To už jsme odpočívali vícekrát.

U výlezu jsme posbírali svoje věci a dali jsme se dál podél Styxu. Po pár metrech ale skončilo suché místo u kraje a my jsme si říkali, jestli jít dál vodou - bylo jí jen pár centimetrů, ale my jsme všichni měli tenisky nebo sandály - nebo se vrátit zpět.

Nikeš se nakonec obětoval a šel se mrknout, jak daleko je výlez na povrch. Byl opravdu jen pár metrů. Tak jsme teda uznali, že vracet se nemá smysl, a že holt budeme mít trochu mokro v botách. Trin mě vzal dobrovolně na ramena, takže jsem se ani nezmáčela.

Když jsme vylezli nahoru a rozhlédli se, kde že to vlastně jsme, tak jsme si všimli, že na opačné straně silnice parkuje sanitka a saniťák na nás kouká. Hned na to na nás křiknul, jestli jsme tu kešku našli :D Tak jsme mu odpověděli, že jo a on odjel. Ale výtlem jsme z toho měli slušný všichni. V podzemí jsme strávili dohromady asi hodinu.

Nakonec jsme ještě vtipkovali, že bychom si teď mohli jít sednout třeba do KFC, nebo do nějaké hospody :D Kluci ale byli slabí, tak se rozhodlo, že ze sebe půjdeme k Glutexovi udělat zase lidi.a pak že zajdeme ke Kristiánovi na Vltavské. Výborným obědem u Kristiána a odlovením jedne tradicionálky poblíž taky skončila naše dnešní výprava.

Každopádně po dnešku mi může někdo něco říct o chození kanálama :D Už mám připravenou ultimátní odpověď ;)

Já tímto děkuju všem zúčastněným a autorovi kešky za skvělý narozeninový zážitek :)

Žádné komentáře: