16. srpna 2011

Sloh z lehce keškovacího výletu do Ústí n.L.

Celý můj výlet na západ Čech byl pečlivě naplánován týdny předem. Kamarádka, kterou jsem poznala na Festivalu fantazie slavila narozeniny u sebe na chatě a já jsem byla mezi zvanými. Akce vypadala velmi slibně, takže jsem s radostí pozvání přijala.

Jenže osud je nevyzpytatelný a vše bylo nakonec jinak. Slečna oslavenkyně si totiž pár dni před akcí udělala něco s nohou a odložila ji na jiný termin. Celé dění se tudíž přesunulo k Honzíkovi na byt. Jeho rodiče byli na chalupě a jejich předpokládaný návrat byl někdy v neděli lehce po obědě. Celý pobyt u Honzíka byl tudíž takový pololegální.

Původně jsem měla přijet už v pátek, byla plánovaná čajovna. Jenže v Praze slavil Denerog narozeniny a já jsem se tam chtěla mihnout. Do Ústí jsem dorazila lehce po půl dvanácté, Honzík byl již na místě, aby mě vyzvedl. Počasí bylo dost proměnlivé, neumělo se rozhodnout, jestli mají padat trakaře, nebo být horko. Dali jsme si tedy oběd a čekali, jestli se některý ze stavů ustálí na déle jak čtvrt hodiny.

Měli jsme štěstí, po obědě krásně svítilo sluníčko, mohli jsme jít tedy ven. Na internetu jsme si našli pár kešek. Honzík mi chtěl ukázat novou ústeckou lanovku na tamní kopec s krásnou vyhlídkou na průmyslove Ústi. Z lanovky jsem byla opravdu nadšená. Za patnáct korun jsme v kabince přejeli nad údolím, pod námi nerušeně žilo město svým obvyklým životem... s lanovkou na Petřín se to vůbec nedá srovnávat :) Bohužel odtud nemám žádné fotky, protože skla kabinky byly upatlané a taky byla lehká mlha, nic by z nich nebylo.
Z vyhlídky na Větruši jsem nafotila pár pohledu na město svým napůl rozbitým kompaktem. Objevili jsme, že tamní zámeček , ve kterém je luxusně se tvářící restaurace, má i veřejně přístupnou vyhlídkovou věž. Zatoužili jsme po ještě lepším výhledu a ještě větších výškách a vystoupali jsme na ni. Myslím, že to stálo za to. Honzík mi ukazoval, kde je která městská část, co kde za posledních pár let postavili nového a spoustu dalšího o svém rodném městě.

Na věži jsme se dlouho nezdrželi, chtěli jsme odlovit jednu kešku poblíž. Bohužel přímo u úkrytu si našlo útočiště pár mládežníků a provozovali tam nejspíš kecací kroužek. Prošli jsme si tedy mezitím tamní zrcadlové a přírodní bludiště. Zrcadlové bylo maličké a rozhodně se nevyrovnalo tomu na Petříně. A co teprve to v rámci výstavy Pravěkých gigantů (to bylo naprosto skvělé, fakt jsem tam zabloudila!). Ale pro malé děti bylo ideální, to zase ano :) Přírodní bludiště se stěnami tvořenými hustým živým plotem bylo daleko lepší. Bylo maličké, ale i tak jsme se tam jednu chvíli trochu zamotali. Zase si ho daleko víc užily menší děti.
Vrátili jsme se zpět k úkrytu kešky. Mládež už odešla a nikdo jiný poblíž taky nebyl. Nebylo úplně jednoduché keš najít, nakonec se to povedlo Honzíkovi. Ani jeden jsme u sebe neměli tužku, ve schránce naštěstí byla.

Do centra Ústí jsme se vrátili po svých. Z kopce to šlo snadno i přes lehký deštík. Prošli jsme se kolem kostela s druhou nejšikmější věží v Evropě, já jsem nafotila pár šikmých fotek, obešli jsme několik náměstíček a usadili se v jedné sympaticky vypadající cukrárně. Já jsem si dala piňacoládu, Honzík měl něco strašně hořkého - byl tam totiž grepový džus. Tamním zmrzlinovým pohárům jsme nakonec odolali. Na mobilu jsme zjistili, že v blízkém okolí je ještě pár keší, které by stálo za to odlovit. Jedna nad náměstím a druhá pod lanovkou.

První jsme nejdřív hledali na lehce špatném místě, ale brzy jsme si uvědomili svůj omyl a keška byla naše. Akorát jsme neměli čím zalogovat. Vrátili jsme ji tedy do úkrytu a šli jsme hledat trafiku či papírnictví. Při pokusu číslo dva kolem pobíhala skupinka dětí, tak jsme si museli dávat pozor, aby si ničeho nevšimli. Snad se povedlo.

Polohu druhé keše jsme odhadli z mapy. Nacházela se poblíž autobusového nadráží a předal nám ji kolega kešer, který ji měl na lavičce opodál. Zalogovali jsme se svou vlastní tužkou :)
Jelikož už bylo lehce po šesté hodině a měli jsme hlad, procházku jsme ukončili a jelo se domů, kde jsme se sešli se zbytkem. Na večeři měl Honzík připraveno naložené kuřecí, ke kterému usmažil hranolky. Bylo to moc dobré, nenašla jsem chybu :)

Zbytek večera jsme strávili hromadným vykecávaním u vodnice a sledováním Flashe Gordona. Již jsem o něm hodně slyšela, zatím se mi však nepoštěstilo tuhle klasiku sci-fi žánru vidět. V mém věku už docela retro sci-fi :) Ale věřím, že vidět to jako malá, tak jsem unešená. Takhle jsem se pouze výborně bavila. Nejlepší postava byla nepochybně princezna Aura :)

Další film na programu bylo Tenatious D - Trsátko osudu. Hraje tam ten potrhlý týpek ze School of rock a Gullivera. Bylo to velmi ulítlé a v druhé půlce už trochu nudné. Na údajně nejlepší část jsem usnula a probudila jsem se jen jednou ve čtyři ráno, abych si vyžádala prášek na bolest zad, se kterými jsem si během dne záhadně hnula a vůbec jsem si nevšimla kdy a kde.

Ráno se vstávalo ještě před devátou. No dobře, budíky byly nařízeny. Vstávalo se lehce před čtvrt na deset. Já jsem byla dopravena na nádraží, zbytek zůstal na místě a dostal za úkol uklidit. Vlak jel naštěsti přesně. I přes jeho značnou narvanost jsem našla volné místo a mohla napsat tento report v sedě :) Všem zúcastněným děkuji za příjemnou sobotu a doufám, že příště už nějaká ta chata vyjde :)

A abych vás nenudila jen textem, přidám i pár random obrázků, co jsem nacvakala mobilem. Ty úžasňoučké efekty už to umí rovnou, no need for Photoshop :))





6. srpna 2011

Mitsuki zase čte

Za posledních pár let jsem toho mnoho nenačetla. Nějak nebyl čas a já jsem milovník dlouhých příběhů skrývajících se většinou v tlustých a těžkých knihách. Posledních pár měsíců se kolem mě začali vynořovat lidé, kteří podlehli nátlaku marketingu a pořídili si Kindle. Dále pak ve svém okolí šířili jeho víru a chválili ho, kudy chodili. Nudné.

Měla jsem jasno. Tahle věc mi nesmí přes práh! Vždyť je to elektronický bazmek, to knihu v žádném případě nenahradí. Navíc papír je papír. Ten zvuk otáčených stránek, na první pohled je poznatelné, zda jste v knize na začátku či na konci, autentické skvrny od předchozích čtenářů... To všechno nějaká čtečka prostě nenahradí. Navíc je to jasný zabiják papírových knih, to je jasná věc.

A pak jsem měla možnost párkrát si Kindle na vlasní kůži zkusit. V tu chvíli mě to zase tolik nenadchlo. Displej sice měl vlastnosti jako papír - byl příjemně kontrastní, skvěle čitelný i na ostrém světle a nebolely z něj oči. Ale do opravdické knihy... však to znáte :) Vzpomněla jsem si na něj znova, až se měla uvézt v platnost ta nepříjemnost s clem. A já jsem si na poslední chvíli z Ameriky Kindle objednala. Dalo by se to nazvat nepromyšleným a impulzivním rozhodnutím na základě předchozích nedostačujících zkušeností - nelituju však.

Svůj Kindle naprosto miluju, nosím ho všude s sebou a při výběru kabelky je to další důležité kritérium, které je potřeba zohlednit. Co mám novou hračku, tak už jsem z domu 3x odešla bez mobilu :)

Sice mám možnost číst jen v MHD, ale i to stačí, abych za poslední měsíce přečetla víc knih, než za posledních osm let. Kdyby měl Amazon zajímavější nabídku pro Evropu, vrhnu se i na nákup knih přes něj. Takhle si musím vystačit s tím, co seženu jinde. Ale málo toho není :)

Jelikož různé internetové plátky vycítily sílu Kindle, dá se mnoho online zpravodajství stáhnout přes wi-fi k pozdějšímu přečtení. To velmi oceňuji a ráda této možnosti využiju. V blízké budoucnosti hodlám otestovat i čtení mangy přes Kindle. Vidím to pozitivně ;)

Krize překonána?

No... ani ne. Už tomu chvíli bude, co jsem si jednomu svému kamarádovi postěžovala, že poslední dobou nevím, co bych měla na svůj blog psát. Získala jsem k němu za tu dobu citový vztah a mám mírné výčitky svědomí, že tak hnije (ten blog, mezi přáteli žádné zombie nemám). Dal mi jednoduchou radu - mám psát o tom, co mě zajímá a baví.

Zamyslela jsem se a namítla jsem, že poslední dobou zvládám akorát tak nakupování bot a oblečení - na nic jiného mi přes pracovní i mimopracovní povinnosti nezbývá čas. Přemýšlela jsem, jestli by to vůbec někoho zajímalo a jestli tohle vůbec chci na blog tahat. Nakonec jsem si řekla, proč ne. Bude to takový experiment a uvidíme, jak dopadne.

Vy se tedy můžete těšit na to, že to tu na chvíli ožije články s obrazovou přílohou :) Jestli to tak opravdu bude, to nemám zdání. Těšit se ale můžete, to vám nezakážu ;)

Kdo pozná, kde to je? ;)