25. dubna 2010

Co přinesl 16. týden

Další z nápadů, jak oživit blog. Každou neděli v podvečer bych chtěla uveřejnit malé shrnutí toho, co se v předchozím týdnu událo zajímavého. Bude se jednat o směs obrázků, článků nebo událostí přímo z mého života.

Loli IRC kanál
Po delším rozjímání jsem konečně založila IRC kanál pro ženy a muže se zálibou v alternativní pouliční módě inspirované viktoriánskou dobou a rokokem (čti lolitky a lordíky ^^). Není nás tam zatím mnoho, chybí pořádná reklama. Zatím si ten klid užívám, později třeba podniknu nějaké kroky k jeho proslavení.
V souvislosti s tím jsem si taky rozchodila vlastního bota. Pátrala jsem po něčem minimalistickém a jednoduchém. Potřebovala jsem v podstatě jen autoopovacího otroka a nechtělo se mi psát nic vlastního. Do oka mi padl Mozbot, který mým požadavkům vcelku vyhovuje. Jeho výhodou je i to, že je psaný v Perlu (i když např. fissie se při té představě prý zachvěl hrůzou XD ).

[en] Jak zmizet z FB a Twitteru
Máte pokrk sociálních sítí a rádi byste spáchali virtuální sebevraždu? V tomhle článku se dozvíte, jaké jsou vaše možnosti.

[en] Proč 42?
Douglas Adams konečně odhaluje pravý smysl tohoto čísla...

[en] 7 tipů, jak se lépe učit

Obrazem

jeden kočičí xkcd - přesně o tomhle musí snít Silver =^.^=

20. dubna 2010

Malé velké závislosti 1 - Chip's challenge

Jak asi napovídá čislo v nadpise, tento článek otevírá sérii. Tedy spíš minisérii. V ní vám chci představit počítačové hříčky, u kterých jsem v minulosti strávila dost času. Bude se jednat hlavně o logické hry, na těch se stávám závislá poměrně snadno. Aby ne, když je to můj oblíbený žánr.

Série bude mít zatím tři nebo čtyři díly a nebudu ji uzavírat. Člověk nikdy neví, co na webu potká za poklad :)

První z představovaných her je tedy Chip's challenge. Když mi bylo asi osmnáct, otec se nechal ukecat a pořídil náš první počítač. Byly na něm Windows 98 a ten hodný pán, co nám ho přišel zapojit, tam nainstaloval i spoustu her. Mezi různými arkádami a střílečkami byl i Chip. A na dlouho mě okouzlil. V popisu hry jsem našla, že se jedná o produkt určený věkové skupině 10-12 let. Nehledě na tento fakt si hříčka získala svoji oblibu i mezi dospělými a vytvořila se kolem ní celkem silná uživatelská základna.

Chip je puzzloidní logická hra, kde nejvíc času budete trávit přesouváním překážek a snahou dostat se do dalšího levelu. Postupem času přibydou i potvory, které nemají nejspíš nic moc na práci a snaží se vás z nedostatku zábavy sežrat.

Hlavním hrdinou je středoškolák Chip. Je tak trochu geek. Jak už to tak bývá, i jemu se stane ta smutná věc a potká dívku. Ta vede velmi prestižní vědecký klub, do kterého by se Chip rád dostal. A aby mu to bylo umožněno, musí projít zkouškou (jak už to v těch prestižních klubech bývá) a přežít její bláznivou a nebezpečnou soustavu místností. Jediným jeho úkolem je dostat se ke dveřím a doufat, že za nimi na něj čeká členství v jeho vysněném klubu a možná také srdce té zvrácené slečny.

V jednotlivých levelech se Chip setkává se soustavou zamčených místností, od nichž musí nejdřív někde sehnat klíč (nejlépe v jiné zamčené místnosti), s ledem, vodou, ohněm (k jejichž překonání potřebuje speciální botičky), s již zmíněnými příšerkami a také s bloky, které mu šikovně brání v cestě, a které musí ještě šikovněji přemístit, aby mohl projít... dost často se také setkává s časovým limitem. Aby se dostal do další místnosti, tak musí posbírat určitý počet čipů.

Chip spatřil poprvé světlo světa v roce 1989. Byla dostupná verze pro Amigu, ZX, Atari, DOS a Windows. Návrh originální hry má na svědomí Chuck Sommerville. Ten taky vymyslel třetinu levelů. Těch obsahuje hra 148, verze pro Windows o jeden víc.

Když Chip vyšel, jednalo se o naprosto unikátní a ojedinělý kousek. V dnešní době exitují desítky variací na toto téma. Některé hratelnější než jiné, většina z nich má i líbivější grafiku. Pokud patříte mezi fanoušky podobných puzzloidních přesouvaček, tento kousek vám unikl a jste schopní přenést se přes trochu starší datum výroby, nezbývá mi, než vám Chipa doporučit a doufat, že se vám bude alespoň trochu líbit.

Na internetu je k nalezení původní verze pro Win a také Tile world, což je emulátor Chipa - verze pro Amigu a Windows. Lze si taky stáhnout další balíčky levelů. Nebo můžete zkusit některý z Chipových klonů - některé jsou hratelné přímo online.

Obrázky v článku jsou z verze pro Pocket PC (ale úplně stejně vypadá i verze pro Win).

2. dubna 2010

Jak jsem chtěla organizovat Animefest

Nechtěla jsem se do toho plést, fakt. Mám ráda svůj klid, internetových flejmů a žabomyších hádek se účastním nejraději jako pozorovatel. A tohle konec konců bylo hlavně mezi chill a dfoxem. Nemíchám se do cizích sporů. Navíc jsem se s několika lidmi shodla, že to nemá smysl řešit, protože ve výsledku se stejně nic nezmění.

Ale chill se z toho příspěvkem na svém blogu evidentně rozhodla udělat věc veřejnou. Sice nikoho nejmenovala, ale znáte to. Všichni zúčastnění (a pár dalších) stejně vědí. Navíc chill přímo zmiňuje věci, které si myslí, že jsem udělala a taky pohnutky, které mě k tomu údajně vedly. Ačkoli jí bylo už dřív řečeno, že se mýlí. A tím už to přestává být cizí spor, jsem do něj zatažená taky a mám potřebu (snad i právo?) se hájit. Jaký je tedy pohled z druhé strany?

Orgem snadno a rychle
Animefest jsem loni pomáhala organizovat a řekla jsem si, proč do toho nejít i letos. S Trpaslíkem byla příjemná spolupráce a z mého pohledu vše klapalo. Ale byla jsem jen jako pomocný org v tělocvičně, takže je možné, že na vytíženějších místech to mohlo být jinak. Tak jsem tedy kontaktovala chill (která to převzala po Trpovi) a čekala jsem na další informace.

Postupem času jsem se dozvídala, že bude několik termínů školení a některá budou i v Praze. Bylo řečeno, že jedno z nich bude po Sconu někdy odpoledne v hospodě, a že podrobnosti dodá, až bude vědět, kde přesně. Před dfoxem jsem se už dřív zmínila, že bych zase letos pomáhala s orgováním. Zeptal se mě na pár podrobností a řekl, že se domluví s brňáky. Nakolik se s kým domlouval, to nevím. Skoro bych řekla, že na to zapomněl. Čas od času jsem mu to připomněla.

Potom se začal blížit termín Sconu a dfox samozřejmě nic domluvené neměl. Neměl tehdy moc času a navíc jsme se zrovna stěhovali, takže řešil trochu akutnější problémy. Nevím, nakolik je to pro něj omluva. Každopádně já v přesvědčení, že školení bude v hospodě, jsem napsala chill, že tedy vezmu dfoxe s sebou, a že si poslechne, v čem nás bude školit a chill si ho zapíše na místě. V tomto postupu jsem neviděla problém. Ale chill evidentně ano, protože chtěla, aby se jí nejdřív přihlásil a až pak šel na školení, protože ona chtěla mít přehled, kdo bude na kterém termínu. Přišlo mi to divné, jelikož jsem jí přece právě řekla, na kterém termínu dfox bude, ale budiž - ona je šéf a nejspíš v tom má nějaký svůj mocný systém. Nechtěla jsem jí v tom dělat binec, tudíž jsem dfoxovi oznámila, že jestli teda chce organizovat, ať se laskavě ozve chill. Tak se jí ozval. Dál jsem se o to nestarala, věřila jsem, že chill mu vše potřebné řekne.

Dotazniková magie
Nechala ho vyplnit dotazník. Já už jsem jeho vyplnění měla za sebou a chápala jsem tedy jeho rozladěnost. Byl docela dlouhý a relevantních otázek tam byla tak čtvrtina. Smutné bylo, že všechny otázky kromě posledni byly povinné. Nevím, jak souvisí s výpomocí to, jestli radši pracuju sama nebo v týmu, jaké mám zájmy, jestli jsem už někdy byla na nějakém conu, či zda se hodlám účastnit nějaké soutěže či přednášky (v době, kdy ještě program ani neznám?). Z vyprávění chill jsem totiž měla pocit, že bere snad každého, pokud je nad věkovou hranicí. Nejsem si úplně jistá, nakolik ten dotazník byl schopný odhadnout zkušenosti a schopnosti člověka (on papír a webový formulář snese všechno), pravdou však je, že hrozně moc otázek tam bylo dle mého názoru zbytečných. Chill oponovala tím, že chce svoje lidi poznat. Pokud četla odpovědi všech těch osmdesáti lidí, co má pod sebou, tak klobouk dolů - na druhou stranu se už ale nedivím, že dva měsíce před conem kolabuje z vyčerpání.

Ten obsáhlý formulář bych ještě pochopila u lidí, které vůbec nezná. Ale to ho fakt museli vyplňovat i lidi, které zná osobně a v podstatě od nich potřebuje jen základní údaje. A ještě jedna otázka... proč měli promítači speciální zkrácený dotazník? Ty poznat nechce? :) Není se tedy divit, že na otázku "Ještě něco, co byste nám chtěli sdělit?" dfox odpověděl, že se v té byrokracii utopí. Osobně jsem taky měla podobné nutkání, ale... nechtěla jsem zbytečně rýpat.

Školení
Ve čtvrtek před Sconem nám konečně přišel mail s podrobnostmi. V mailu samotném nebylo nic důležitého kromě sdělení, že se bude konat v prostorách Sconu (link na web conu), že se máme ptát u recepce, a že nás snad pustí. Nejdůležitější údaj, a to čas, byl v předmětu mailu. Takže jsem si ho vůbec nevšimla a dál jsem žila v přesvědčení, že je to "v nespecifikovaný čas odpoledne po conu". Byla jsem na to upozorněná náhodou v pátek večer od devyxe. Nehodlám se bavit o tom, že z mailu se má číst všechno a tudíž i předmět, takže byla moje vina, že jsem si času nevšimla. Faktem zůstává, že do předmětu se píše "nadpis" mailu a ne nejdůležitější informace.

Takže jsme se tedy vydali na školení v neděli v deset ráno po změně času do budovy cizího conu. Skvělé naplánování. Však se taky našlo pár exemplářů, kteří si posunu času nevšimli a dorazili o hodinu později. Já jsem se mezi ně nezařadila jen díky dfoxovi :)

Na úvod jsme se dozvěděli, že chill spala pouhé tři hodiny, tak bude možná povídat nesmysly, a že to budeme muset vzít rychle, protože ona to má do Brna pěkný kus cesty. Potom jsme dostali vytištěnou organizační strukturu Animefestu, pravidla conu pro návštěvníky i orgy a modelové situace.

Ta organizační struktura byla k věci. Je užitečné, aby lidi věděli, kdo je nad nimi a s čím se mají na koho obracet. Bohužel tím to asi tak skončilo. Dále nám chill nahlas přečetla pravidla. Původně jsem si myslela, že by bohatě stačilo, aby je lidem rozeslala mailem. Jedna moc milá slečna mě ale upozornila, že lidi jsou líní číst, a že tohle byla jistota. Musela jsem souhlasit, že v tomhle počtu organizátorů je to asi fakt. Stejně si ale myslím, že předčítání bylo přehnané, jelikož svádělo ke zbytečné debatě nad každým bodem.
Potom jsme se volně přesunuli k modelovým situacím, což byly vlastně pravidla přepsaná do scének "co dělat, když...". Bylo na nich poznat, že byly psané nejspíš ještě v době, kdy akce neměla vše dobře právně ošetřené, tak nechtěli dělat zbytečné problémy. Ale v situaci, kde se con nachází dnes, byly některé body nelogické nebo přímo v rozporu se zákonem (aneb když mi někdo zkolabuje, nevolám vyššího orga, nýbrž záchranku. Tečka.)

Od školení jsem čekala něco úplně jiného. Když už měla být diskuze, tak alespoň moderovaná. Chill si nechala skákat lidi do řeči, vzájemně se překřikovat, sklouzávat diskuzi k nepodstatným implementačním detailům. My jsme seděli od chill nejdál, takže bylo téměř nemožné se přes křiklouny vepředu dostat ke slovu. A někteří holt nemají hlasivky ani povahu na to, aby se drali ke slovu za každou cenu (ačkoli si myslí, že jejich názor by mohl být přínosný). Dokud byl přítomný Aldy, tak debata ještě měla nějakou úroveň. Nenechal to sklouznout a křiklouny usměrňoval. Jenže to byl vrchní velitel Sconu a bohužel ho bylo potřeba jinde. Po jeho odchodu se řešily tak podstatné věci, jestli orgové budou fasovat půllitrové vody nebo litr a půl. Možnost také byla, že můžou dostat i kelímek. A nakonec se vážně probírala i varianta, že první vodu dostanou v půllitrové flašce a další pak v litr a půl a do té malé si to můžou přelívat. Samozřejmostí je, že každý bude mít svoji vodu podepsanou O.o To bylo velké wtf. Osobně by mi stačila informace, že dostaneme vodu. Ta by tomu školení ještě relevantní byla.

Dalším palčivým problémem byly zásuvky. Jsou tam a lidi by do nich mohli strkat věci. Dovolíme jim to? Nebo že bychom to dovolili jen na některých místech a na jiných ne? Neměly by zapojené přístroje mít potvrzení o tom, že prošli revizí? O.o Po půl hodině přišli na jediné rozumné řešení - že to řešit nebudou. Ale třeba takovou mikrovlnku nedovolí zapojit nikde. Nevím jak vy, ale najednou mám palčivou potřebu vzít si letos na AF svoji vlastní mikrovlnku. Ačkoli jinak by mě to ani nenapadlo.

Docela brzy jsem začala litovat ztraceného času. Mohla jsem ještě spát a výsledek by byl zhruba stejný. Dfox byl o něco akčnější a snažíl se do debaty nějak vstoupit. Ale přes ten křik jsem ho sotva slyšela já, natož někdo další. Při pátém pokusu (po více než hodině školení) mu prostě došly nervy a odešel. Nedivila jsem se mu, taky jsem k tomu neměla daleko. Ale pořád jsem naivně doufala, že na ty důležité věci teprve dojde řada. Dfox nejspíš doufal stejně, protože se uklidnil a za chvíli se vrátil. Ve dveřích se zeptal, jestli už konečně dořešili ty blbosti. Určitě toho měl na srdci ještě víc, bohužel byl ale přerušený Hadatim, který ho poučil, že jestli ho to nebaví, může jít pryč. Od chill se pak dozvěděl, že když chtěl něco říct, mohl počkat, až nikdo nebude mluvit, nebo jí skočit do řeči. Tak první možnosti by se nejspíš nikdy nedočkal, pořád tam někdo někoho překřikoval a u té druhé to většinou někdo jiný stihl dřív, než se člověk vůbec stačil nadechnout.

Faktem je, že takový "skokan" tam byl hlavně jeden. Měl připomínky ke všemu a ne vždy byly úplně k věci. Ale jemu se vina přiznává těžko, někteří lidé takovou povahu mají a neuvědomují si to. Tohle si měla hlídat chill. Aby tam byl pořádek a inteligentní diskuze. Ale ta z toho měla víceméně srandu. Pak ať se nediví, že se někdo naštve a odejde. Dfoxova reakce byla trochu přehnaná a prudká, ale já jsem stejně nereagovala jen proto, že jsem předem jakékoli pokusy o sdělení svého názoru vzdala - v tom chaosu to vůbec nemělo cenu. Aby člověka tohle naštvalo, na to nemusí mít slabé nervy.

Na závěr bych ještě zmínila mocnou diskuzi o Linuxu, ke které tam nebyl relevantní vůbec nikdo. Chill totiž nadhodila, že nechce nikoho děsit, ale že vedení se rozhodlo pro letošek na všech počítačích nasadit Linux. A jelikož tam z toho vedení nikdo nebyl, kdo by k tomu řekl něco víc a z celé místnosti o Linuxu něco věděli zhruba 4 lidi (chill do toho nepočítám), rozpoutala se opět přínosná debata plná perel, ke které měli nejvíc co říct ti, kteří o "problému" věděli nejmíň.

Na konci chill nadhodila, že má připravené nějaké seznamovací hry. Naštěstí účastníci projevili dostatek zdravého rozumu a odmítli. Proč bych se měla seznamovat s lidmi, které za prvé stejně znám (známí se většinou domluvili na stejném termínu školení) a za druhé s nimi stejně ve službě asi nebudu.

Abych tedy krátce shrnula, proč mi školení přišlo epické. Jediné, co tam patřilo, byla ta organizační struktura a pravidla. Čekala jsem, že se budou řešit takové věci jako jestli chceme mít službu s někým speciálním (kámoškou, kamarádem), že se dozvíme alespoň orientačně v jaké sekci budeme, nebo že se nás někdo aspoň zeptá, jakou sekci upřednostňujeme. Prostě problémy, které se přísluší řešit na naší úrovní hierarchie. A ne voda, zásuvky a Linux.
Velká chyba byla, že když už chill připustila debatu, tak ji nijak nemoderovala, nechala lidi, aby se vzájemně překřikovali, a aby sklouzávala k nepodstatným detailům či do off topic.

Mailový epilog
Po školení jsme zamířili do hospody, kam dorazil i dfox, trochu jsme si zanadávali a byl klid. Dál to nikdo z nás řešit nehodlal. Myslím, že i naštvaný dfox to chtěl co nejdřív pustit z hlavy. Kdyby ovšem chill neměla potřebu to rozebírat dále a psát dfoxovi podivné maily (tedy byly dva, na ten druhý už dfox raději nereagoval).

V prvním dfoxovi osvětlila svůj pohled na situaci, řekla mu, že by se od svojí partnerky neměl nechat k ničemu nutit, a že i když nechce organizovat, tak mi může dělat na službě společnost. Dále mu bylo předloženo, že má slabé nervy a organizování by pro něj tedy byl spíše teror. Na to jí dfox odpověděl, že partnerka ho k ničemu nenutila, že rozhodnutí bylo pouze jeho, že má slabé nervy jen tehdy, pokud někdo plýtvá jeho časem přičemž sám není schopný plnit svoji práci. Dále poukázal na to, že s takovým přístupem bude Animefest stejný organizační průser jako Advík. O Akiconu se v odpovědi taky zmiňoval, ale v poněkud jiném kontextu (chill si to asi blbě spojila). Dále řekl, že je ochotný i nadále pomoct, ale nesmí mít dojem, že se plýtvá jeho časem, a že lidem kolem něj schází zdravý rozum.

Nevím, kdo všechno si tohle přečte, a kolik ze čtenářů bude schopno pochopit to vyšilování s "plýtváním jeho časem". Jde o to, že pokud člověk studuje, má většinou času spoustu a maličkosti neřeší. Ale pokud při studiu i pracuje, nebo pracuje osm hodin denně (a více) a toho času nemá tolik (třeba jen část víkendu), váží si ho o to víc a čím dál míň je ochotný trávit ho věcmi, které mu nepřinesou žádný užitek nebo potěšení. Samozřejmě o to víc to platí v případě, kdy se do nějaké větší akce zapojí jako dobrovolník s jedinou motivací pomoct a přidat ruku k dílu. A chillino školení mně osobně (a pravděpodobně ani jemu) nepřineslo ani jedno. Upřímně kdybych věděla, co se tam bude probírat a jakým stylem, tak raději zůstanu doma.

Ale teď k druhému mailu. Chill si nejspíš dfoxovu odpověď vyložila jako útok na svoji osobu. Já jsem ji četla a myslím si, že chvilkama sice lehce ostřejší byla, ale většina byla psaná věcně a jednalo se spíše o konstatování, než cokoli jiného. Bylo tam pár postřehů, které mohly chill pomoct, kdyby o nich přemýšlela. Z chillina mailu bylo bohužel vidět, že o nich nepřemýšlela, nebo je nepochopila. Naopak se dfox dozvěděl například to, že když si tedy myslí, že sežral všechnu moudrost světa, má si zkusit zorganizovat vlastní con, aby viděl, jaké to je. Že ona má zkušenosti z recepce na Advíku (které jí nikdo neodpírá), která díky ní fungovala naprosto bezproblémově (opravdu?), a že si tudíž myslí, že je o dost lepší organizátor, než dfox. Což je vcelku odvážné říct někomu, kdo působí v komunitě déle, než ona nejspíš vůbec ví, co je anime a v roli vyššího orga působí úspěšně bezproblémově více než pět let (podílí se na organizaci Akiconu).

Opravdu nechápu, o co se chill tímhle chováním snaží. Odehnat schopné lidi, kteří chtějí brňákům podat pomocnou ruku? Nemá ráda ty, kteří se jí snaží říct konstruktivní kritiku? No dobře, možná trochu svérázným způsobem, ale ta informace v tom je tak jako tak. Nebyli jsme jediní dva, kdo viděl, že to školení byl fail.
Vždycky jsem měla chill ráda a myslela jsem si o ní, že to je rozumná a inteligentní slečna. Podle toho, co teď předvedla, o tom začínám pochybovat. Ale třeba je to jen tím přepracováním a únavou a časem se na to bude dívat jinak. Z mého pohledu k tomu Trpaslík možná loni přistupoval lehkovážně a nezodpovědně, na druhou stranu si nepamatuju na žádné aféry, kterými by houfně urážel lidi a řešily se po blozích.

1. dubna 2010

Samoúčelný blogspot

Už pěknou dobu si říkám, že se na mém blogu neděje nic zajímavého. A když mi v pondělí přišel na mail pravidelný výpis návštěvnosti, já jsem v něm zřela těch smutných sedmnáct návštěv za celý týden, řekla jsem si, že je na čase se zase ozvat.

A za tím účelem vzniká tento samoúčelný příspěvek. Ve zkratce se pokusím nastínit pár faktů (či výmluv, to už je na každém), proč že to blogování tak flákám a co že je vlastně nového.

Největší novinka je asi ta, že jsme se společně se Silverkem konečně přestěhovali do "vlastního". Je to roztomilý starý byt 1+1 na Břevnově. Vybavený moc není, je tam jen kuchyňská linka se spotřebiči, stůl, židle, rozkládací gauč a pár skříní. Byla tam i pračka, ale ta je nefunkční, takže teď čekám, jak se domácí rozhodnou. Zda se jim podaří na tu stoletou věc sehnat náhradní díly, nebo pořídí nový kus. Už mi to začíná být i jedno, hlavně bych přivítala *nějaké* rozhodnutí.

Co se týče spojení, tak mi přijde lehce nešťastné. Tramvají i busů tam sice jezdí spousta, ale na metro to vším trvá kolem 15ti minut. Malvazinky i Letenské náměstí na tom byly o dost lépe. Cesta do práce mi každý den zabere tak hodinu. Což má velkou výhodu v tom, že mám příležitost zase číst normální knihy.

Další důležitou novinkou je, že jsem konečně sehnala boty. Během několika mých stěhování jsem vyházela mnoho předmětů, které mě spíš tížily a již jsem pro ně neměla využití. Rozloučila jsem se tak s většinou mých bot a kabelek. Nechala jsem si jen pár kousků, které nosím, dají se dobře kombinovat a nevypadají přehnaně opotřebeně. V důsledku tohoto razantního úklidu jsem zjistila, že nemám žádné univerzálně použitelné jarní boty. Myšleno k sukni i ke kalhotám, do práce i na procházku. Veškerá má výbava se skládala z RHS a velmi odřených a odpudivých botasek Puma.
Tak jsem se tedy vydala do obchodu s botami. Humanic poněkud zklamal, Baťa byl přímo epic fail a ostatní značky (předražený) děs a hrůza. Dokonce i můj oblíbený Deichmann vypadal, že tentokrát zklame. Naštěstí se právě tato značka stala mým zachráncem a já jsem v pondělí objevila botičky, nad kterými mé srdce radostně zaplesalo. Nejsou sice černé, jak jsem původně chtěla, ale tmavě hnědá se černé velmi blíží. A aspoň se mi hodí k saku.
Z jejich nabídky mě nadchly i další kousky - zvláště z řad placatých balerínek a vycházkové obuvi. Jen je škoda, že je mají hlavně v hnědé barvě. Ta černá je pro mě použitelnější.

A jako třetí a poslední bych zmínila to, že kromě pravidelných úterků s mňangačiči (ať už kteroukoli sekcí) mi přibyly i pravidelné středy s pražským lolitkami. Aneb ano, konečně jsme se rozhodly, že se začneme socializovat a vymyslíme svůj vlastní plán na ovládnutí světa :D Pokud by měl někdo zájem se zastavit, tak vše potřebné je vždy na tomto blogu.

Na závěr vás chci trochu vyděsit tím, že tyto články s novinkami, které nikoho nezajímají, mám v plánu psát častěji. Ale nebude to nijak pravidelně, to se zase nebojte :) Ale nebudou to jediné příspěvky, které bych chtěla publikovat. Během posledního čtvrt roku jsem jsem si zvykla zapisovat si svoje náměty na články a různé bláznivé projekty. Příslušná poznámka v mobilu začíná nabývat gigantických rozměrů.
Chystám tři zajímavé série článků. Mám k nim téměř všechny podklady a minimálně dvě by mohly být užitečné i ostatním. Zbývá poslední krok - přemoct svoji lenost.