29. června 2009

Animefest 2009 2/2

Sobota
Ráno jsem byla unavená, nevyspalá a nevrlá. A můžu vám říct, že mi to vydrželo skoro půl dne. Navíc jsme přišly na službu se zpožděním, což mě taky mrzelo. Ale nejspíš se nic nestalo. Prázdná tělocvična se hlídá skoro sama ^^
Na začátek jsme si poslali Ondru pro nějakou tu snídani - bagety a pití. Ani jsme moc dlouho nečekaly. Mezitím jsem ukořistila žíněnku a udělala jsem si z ní improvizované lůžko. Ale usnout se mi vůbec nedařilo, tak jsem těch pokusů za chvíli nechala a místo toho jsem si povídala se Seri.

Na to, že podle webu měla být kapacita tělocvičny plná, tak tam během naší služby spali asi tři lidi a podle zavazadel jich tam nebylo o moc víc ani v noci.
Během služby za námi přišel i Geont, Jarník a Lusi. Jarník nám dal za úkol vylepit cedulky s nápisem Spaní a DDR (které tam ale nikdy nebylo). Nůžky nějak nebyly, tak se Geont jal statečně lepící pásku kousat zubama. No zážitek k nezaplacení ^^
Po službě si mě vyzvedla Lusi a mířili jsme i s Ondrou na ITG turnaj pro středně pokročilé. Ondrovi se moc účastnit nechtělo, protože se mu nelíbilo, že vítěz dostane jen diplom a žádnou cenu. A celkově vypadal, že by buď spal, nebo šel na kešky. Ke keškování mě taky přemlouval, ale já jsem na něj byla ještě naštvaná kvůli té noci a navíc nevyspalá a nevrlá, jak jsem zmiňovala už výš.

ITG turnaj nakonec vyhrál Ondra (kdo taky jiný), druhá byla Lusi a třetí skončil nějaký kluk, jehož nick si už nepamatuju. Já jsem se jako obvykle neumístila, ale pryč jsou doby, kdy jsem si z toho něco dělala ^^

Po ITG turnaji Ondra podnikl další pokus přemluvit nás na kešky a nutno říct, že teď se mu to skoro povedlo. Měli jsme se ale sejít s ostatními v Bakalovi, tak jsme nakonec zamířili tam. Zbytek naší výpravy byl na právě probíhající přednášce Greka1, tak jsme je v tichosti vyhledali a vzkázali jim, ať si nás vyzvednou u hudebních her. Tak jsme si s Ondrou vyzkoušeli DrumManii, která měla sice docela zásadní lag, ale i tak nás bavila ^^ Na iDance jsem si netroufla. Od pohledu jsem nepochopila pravidla a v mém rozpoložení nebyla na šipky ani moc nálada. A pak taky hrozilo, že jestli na to stoupnu, tak se do konce festu z padu nedostanu. A této možnosti jsem se chtěla vyhnout ^^

Seritka nás s dobrým úmyslem zavedla do jedné středověké krčmy. Bohužel po jednom svátečním dni prý byli úplně vyjezení a z dostupných jídel mě nic nezaujalo. Dala jsem si teda jen černé pivo a klábosila s kolegy překladateli :)
Nebylo mi dovoleno sedět nijak dlouho, brzy jsem musela na službu. Seri čekala, než jí donesou její kuřecí salát, tak jsme šli s Ondrou napřed.

Mezitím jsme vymýšleli nějaké špatnosti a fotili Mii-chan v okně ^^ Když Seritka dorazila, ujídali jsme jí její salát, ke kterému nedostala ani vidličku >< Potom se odněkud vynořil Trin, vytáhnul svoji hrací skříňku (chci říct, eečko ^^) a celou službu jsme vydrželi hrát červíky. V jedné chvíli mi Ondra sebral moji milovanou gumičku do vlasů, tak jsem se mu ji (bezvýsledně) pokusila odebrat násilím. Utekl mi pryč a mi se za ním nechtělo utíkat.

Bavili jsme se tak dobře, že jsme svůj pobyt protáhli až do poloviny Ledmanovy a mJezdcovy směny. Potom jsme se ale dozvěděli, že zbytek osazenstva je v nějaké cukrárně, tak jsme se vypravili za nimi. Asi jsme se s nimi ale minuli. Nijak jsme si to nebrali a objednali jsme si Laté a taky zmrzlinu s ovocem. Ondra si dal palačinky, o které jsme se podělily se Seri. Tohle byl přesně ten okamžik, který mi vrátil moji v noci ztracenou dobrou náladu a pohodu. Přece jen Laté, zmrzlina a palačinky, ty dělají zázraky ^^

Potom jsme se vrátili do Scaly, kde jsme rozbalili tábor na chodbě poblíž šaten a povídali si jak mezi sebou, tak s náhodnými procházejícími. Někteří dokonce měli potřebu si nás fotit ^^No a jelikož Trin musel odjet už v sobotu v podvečer, tak jsme ho šly se Seri jako hodné holky vyprovodit na autobus. Ondra šel samozřejmě s námi. Chvíli to vypadalo, že Trina přesvědčíme, aby jel později, ale nakonec odolal a opravdu odjel podle plánu.

My jsme se vrátili do Scaly, kde zrovna začínala Lišákova přednáška. Jedna z mála, které jsem na letošním AF viděla. A byla by škoda, kdybych si ji nechala ujít, stála za to. Během této přednášky se mi ozval Bezďa, můj někdejší kamarád z gymplu a domluvili jsme se, že před osmou na nás počká před Scalou a bude nám dělat společnost na službě.

Jak jsme se domluvili, tak se stalo a mohla začít další svérázná část večera. Protože s Bezďou se člověk nenudí :D

Během naší služby v tělocvičně zrovna probíhal Denerogův workshop, takže jsme se dívali na bandu kluků máchající kolem sebe meči a násadami od košťat. Ale ty jim byly velmi záhy odebrány starostlivým panem vrátným ^^ Na chvíli si to dokonce zkusil i Ondra a nutno uznat, že mu to docela šlo.

Po skončení služby jsme se rozhodli, že noc je zatím mladá, a že zajdeme na pivo. Seri s Bezďou společnými silami vybrali nějaký steak bar, kde točí Krakonoše a taky různě ochucená piva. Napadlo nás, že povoláme i Marcuse a slováky. Ti nebyli proti, ale Seri pro ně musela zajít.Na Bezďovo doporučení jsem si dala Krakonoše a fakt chutnal. Ondra si objednal bez našeho dovolení jahodové pivo. Zní to sice děsivě, ale přece jen to byla jedenáctka a mu ještě nebylo osmnáct... Sešlo se nás tam nakonec celkem dost. Dokonce dorazil i náš milovaný stromček Joshuatree, kterého jsme zatím znali jen z IRC. Ten s námi pokračoval až do časných ranních hodin.

Za to Ondra usínal na stole už celkem brzo. Když nás tedy z toho steak baru vyhnali, šli jsme ho doprovodit do Scaly (to už jen já, Seri, Bezďa a Joshuatree). Tam nám ale oznámil, že spát nejde a ačkoli únavou sotva stál, trval na tom, že půjde s námi do další hospody.

Neděle
Bezďa vybral jako další zastávku nonstop U Gluma. Před hospodou nám Ondra oznámil, že se od nás odpojuje a zmizel ve tmě. Byly jsme se Seri tak šokované, že jsme ani nestihly odporovat. Já osobně jsem se o něj celkem bála.

Glum je průměrná hospoda s nekonečně odporným pivem. To jedno pivo jsme tam vydrželi srkat až do šesti ráno, kdy nás vyhodili, protože měli hodinku na to, aby uklidili. To je teda pěkný nonstop :)

Během našeho pobytu tam jsme probrali několik zajímavých témat, trochu jsme pocestovali časem za pomoci dekorací na stole (neptejte se...) a já jsem Bezďovi učesala jeho nemožně vlnité vlasy. Pracovala jsem na tom průběžně už v tom steak baru ^^

Po tom vyhazovu jsme se tedy opět vrátili ke Scale, cestou jsme se rozjařeně zastavili u nějaké moderní fontánky a kontrolovali její funkčnost (přišlo nám to hrozně vtipné, teď už ani nevím proč). Před Scalou jsme si ještě docela dlouho povídali a dělali blbosti, odpojil se od nás Joshuatree a na chvíli se ukázal ztracený a rozespalý Ondra.

Bezďa toho ale moc nevydrží a nakonec jsme ho se Seri musely dovléct na zastávku a posadit do správné tramvaje šaliny. No a pak zase zpět do Scaly.
V hlavním sále zrovna končilo noční promítání Gravitation a na chodbu se začali trousit více či méně ospalí otaku. Na nás se Seri nějak v tu chvíli padla únava z probdělé noci, tak jsme svorně sedly na lavičky na chodbě a hlavy jsme položily na stůl. Párkrát jsme zaslechly něco o ožralkách a o tom, že když neumíme pít... ;)
Ráno už se toho moc nedělo, šly jsme doprovodit na nádraží Marcuse a Trin a potom jsme se začaly shánět po Ondrovi, který měl odjíždět v jedenáct. Ten nám ale jen poslal SMS, že už dávno sedí v buse, protože jel v osm. (A s ním tam seděla i moje sukně, kterou má dodnes. )

Dost nás to překvapilo. Vydaly jsme se tedy k Seri na kolej posbírat věci, uklidit pokoj a vykoupat se. Pořádná bageta, čaj a koupel mě postavili na nohy, hned jsem se cítila jako nový člověk.

Takto vylepšené jsme se tedy vrátily zpět na Animefest, kde jsme přišly lehce ke konci Ukončení. Já jsem z něj moc neměla, protože jsem opět upadla do mikrospánku. Rozloučila jsem se jen s pár lidmi, moc známých jsem při odchodu na vlak nepotkala. Ještě se nám podařilo odchytit Justyho, kterému se cestou k vlaku podařilo ztratit spacák a než jsem ho dokázala lokalizovat, tak si ho musel někdo přivlastnit.
Můj vlak měl asi 45min zpoždění, tak jsem stihla ještě zamávat Seri a pak jsem taky dala Brnu sbohem.


Letošní AF moc hodnotit nemůžu. Moc jsem se ho neúčastnila. Ale z toho, co jsem viděla, si nemůžu stěžovat. Taky jsem moc ráda, že jsem se účastnila jako mini-org a maličkým dílem tak přispět a pomoct :)
Moje fotky najdete tradičně tady a fotky všech ostatních na stránkách Animefestu.

28. června 2009

Animefest 2009 1/2

Dlouho jste čekali na report z Animefestu. Stalo se tam pár věcí, ke kterým jsem se nejdřív musela nějak postavit a teprve potom o nich začít něco psát. Nebo o nich taky nepsat ;) Ale nebudu napínat - tady je letošní Animefest z mého pohledu:

Pátek
Do Brna jsem dorazila v pátek už lehce po dvanácté. Na nádraží mě čekal Ondrášovka (naše Kotě) a brzy na to jsme narazili i na Seri. Chvíli jsme se potloukali po Vaňkovce, koupila jsem si zásobu náplastí a vyrazili jsme směr koleje.

Tam jsem si odložila všechny nedůležité věci, olepila jsem si nohy a vyrazili jsme zpět na nádraží. Měl totiž dorazit Justy. Nějak jsme ho nemohli najít, přijel darebák jiným spojem, než jsme čekali. Ale vyzvednul ho Ledman. Naše pětičlenná skupinka se rozhodla počkat na Geonta, který měl přijet během půl hodiny.

Než jsme ho našli na nástupišti, utekl nám do podchodu. V tomto počtu jsme se opět vypravili do Vaňkovky, kde jsme si dali výbornou (i když drahou) zmrzlinu.

To už se nachýlil čas se pomalu vydat do Scaly, kde měla začít registrace. Chvíli to trvalo, než jsme se dostali na řadu. Zatím nám Justy dával přednášku o nějakých vojenských nástupech - se Seri jsme to pořád nemohly pochopit. Ale nakonec se povedlo ^^

Přes menší potíže u registrace, které způsobili Justík a Ondrášovka, jsme se probojovali dovnitř, vyfasovali jsme přívěsek, cedulku Org, rohlík Naruto a další nezbytnosti. Justy si do orgovské místnosti hodil svoji objemnou bagáž a vyrazili jsme naproti Marcusovi a Trin.

Na Trin jsme narazili kousek od autobusového nádraží, na Marcuse jsme museli chvíli čekat. Po hromadném přivítání a objímání jsme se vrátili zpátky do Scaly. Mělo začít zahájení následované AMV soutěží.

Zahájení bylo docela krátké. AMV jsme viděli jen čtyři, pak jsme vyráželi do čajovny, kde jsme měli rezervované pódijko. Zanedlouho přišli i Slováci a jarníkovci. Zábava pomalu proudila, já jsem si vypila svoje maté a byl čas se pomalu zvednout na vyhlášení výsledků webových soutěží. Šli jsme jen já, Lusi, Seri a Ondrášovka.

Sedli jsme si do první řady. Právě probíhalo vyhlašování fanfikcí. Výsledky si moc nepamatuji, měla jsem co dělat s vlastní nervozitou. Ať už byl vztah hráčů ke hře jakýkoli, já i můj tým jsme nad tím strávili nemalý čas a nějaké malé ocenění jsme si jistě všechny přály. Kdybychom si nepřály, nedávaly bychom tu hru do soutěže ^^

Diváci nezklamali a shodli se na tom, že naše hra byla nejlepší. Za to všem opravdu moc děkujeme, vážíme si vašeho mínění. Za vítězství jsme si mohli vybrat z krabice nějaká trička s potisky z nějakých počítačových her, postavičky a klíčenky se stejnou tématikou. Ještě jsem vyfásla plakát. Nejvíc jsem se těšila na animefestí hrníček, který nakonec vůbec nebyl součástí ceny. No škoda. Už jsem na něj měla udělané místo na stole ^^ Po PSP jsem sice taky hodně toužila, ale netroufala jsem si v ni moc doufat. Nakonec ji vyhrál Wolfiiho Podzim. PSP byla jen jedna, takže to měl alespoň bez rozhodování, komu připadne nebo jak se o ni bude dělit. Dodatečně gratuluju ^^

Na to měla proběhnout prezentace nějakého vydavetelství mangy (jméno už si fakt nepamatuju), ale ten pán tam povídal hrozné nesmysly. Tak jsme raději odešli.
Cestou z kina jsme potkali Trina a mě napadlo, že by mohl jít s námi do čajovny. A k mému velkému údivu a radosti neodmítl ^^ Seri vypadala, že je na tom stejně a Ondra mlčel. V čajovně jsme měli maličko problémy s místem. Aby ne, když na pódijku seděli kromě nás i nějací cizáci, kteří nepochopili, že máme prostor celý rezervovaný my. Dělat se moc nedalo, nám to náladu nezkazilo ^^

Bohužel nás vyhodili nepříjemně brzo. Šli jsme tedy zpět do Scaly. Cestou jsme s Lusi poslintaly výlohu nedalekého obchodu s podkolenkami ^^ V kině jsme se ale moc dlouho nezdrželi, Kotě i Seri chtěli jít na koleje. Musela jsem tedy udělat ostatním pápá a jít s nimi - i když nerada, zrovna jsem se bavila skvěle. Ale uznala jsem, že se musíme vyspat co nejlépe, když ze soboty na neděli se spánkem nepočítáme. Navíc ráno jsme měly se Seri od devíti službu.

Plán alespoň v mém případě moc nevyšel. Seritka usnula hned, ale Ondra se nějak probudil, takže se opět každou chvíli ptal, jestli spím a taky se pořád vrtěl a dělal zvuky. A do toho ta lednice... Usnula jsem na dvě hodinky teprve někdy kolem páté.